Analytici, včetně řady amerických, již dlouho a s jistotou hovoří o konci „amerického století“, jenom se liší v předpovědi doby, kdy ke konci impéria reálně dojde. Je zcela evidentní, že hlavní souboj o dominanci ve světě je nyní veden na Blízkém východě a v asijsko-pacifické části světa.
Všemi prostředky
Je stále zřejmější, že Trumpova politická předvolební maska s heslem "America first!" je stále omšelejší. To však neznamená, že z Washingtonem přisvojeného práva vtrhnout do kterékoliv země (ekonomicky, politicky či vojensky), by chtěly americké mocenské kruhy ustupovat. V souvislosti s tím používají různé nástroje, mezi jimiž je stále nejúčinnějším dolar. Rozvíjející se země jsou zranitelné především růstem amerických úrokových sazeb. Dlužníci musejí ke konci roku 2018 vyplatit za dluhopisy a úvěry téměř 2 bilióny dolarů, což je desetina státního dluhu USA.
Zároveň se začaly zvyšovat sazby Federálního rezervního systému (FED): v březnu o 0,5 až 0,75 %, v červnu o 1,25 % a do konce roku se očekává třetí, až o 1,375 %). To vede k posílení dolaru. Asijské společnosti budou složitěji splácet zahraniční dolarový dluh, což povede ke snížení jejich úvěrového ratingu. Dnes je pro ně tedy dolar „globálním ničitelem“.
Ale ani pro samotné USA to není zrovna to nejlepší, neboť taková politika brzdí výrobu. Asijské ekonomiky naopak dál rychle rostou. Na prvním místě je Čína, která krok za krokem vytlačuje Ameriku z východní polokoule.
Podle ruské Rady pro mezinárodní záležitosti se po odchodu USA z Transpacifického partnerství (TPP) objevují příznivci projektu Komplexní hospodářské regionální partnerství (VREP), v němž působí Čína, země ASEAN (Filipíny, Indonésie, Vietnam a další země jihovýchodní Asie), Japonsko, Jižní Korea, Indie, Austrálie a Nový Zéland.
Jednání o zřízení tohoto partnerství bude ukončeno do konce tohoto roku. Před dvěma lety měla Čína s ASEAN obrat zahraničního obchodu 12,5 % a USA, které do zemí ASEAN vložily dvakrát více investic než Čína, měly jen 9,3 %. Strategie „Jeden pás – jedna cesta“ ještě tento rozdíl zvýší. To je důvod, proč Washington potřeboval změnit priority, aby si zajistil další kontrolu zemí východně od Suezu.
Čtěte ZDE: Po letošním Bilderbergu: Tvrdý střet koncepcí globalizace? Kmotři ISIL rudnou vzteky. Tajemné jednání Trumpa se Saúdy. Vyhraje mixér nad činžákem? Islamizace Evropy má jasný cíl. Co z toho plyne pro nás?
Katar ukazuje dlouhý prst
Podívejme se například na Blízký a východ. Zde se Američany podporovaní Kurdové jen koukali na to, jak bojovníci Islámského státu táhli konvoje s 12 tisíci cisternami ukradené irácké ropy přes jejich hlavní město Irbíl. A právě teď Kurdové „chrání“ Sýrii před týmiž bojovníky, kteří se stále více přibližují k ropným polím Dajr az-Zauru.
Americký „svobodný Kurdistán“ předpokládá nové dělení hranic, odtržení části území od Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu. Samotné kurdské referendum je jen nástroj umožňující Washingtonu a Kurdům zabrat obrovská ropná pole v oblasti Kirkúku. Kurdská karta je pro Američany výhodná. Ačkoliv pokud Turecko potírá kurdské separatisty na severu Sýrie, tak USA tím, že kurdské ozbrojené jednotky podporují, v podstatě bojují se členem NATO. V souvislosti s tím je také jasné, proč si Teherán pořídil ruské S-300.
Co se děje hned vedle: Největší americká vojenská základna na Blízkém východě je v Kataru. Tato země se však spřátelila s Íránem, zvláště poté, co Teherán zachránil zemi od úplné blokády Saúdy. Hlavními partnery Kataru jsou v ropném a plynovém sektoru Írán, Čína a Rusko. Největší ropné ložisko v Perském zálivu sdílí Katar s Íránem.
Jak to souvisí s Washingtonem? Rada pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu, spojenec USA proti Íránu, je v takovém rozkladu, že plynovod z Íránu do Evropy bude nyní zřejmě vybudován podle projektu podporovaného Ruskem, tedy přes Irák a Sýrii, nikoli přes Saúdskou Arábii a Jordánsko, jak si přály a přejí USA.
Čtěte ZDE: Čínský plán: Nejsilnější armáda na světě. Rozdíl mezi hegemonem a "obyčejnou" velmocí. Vystrnadí Američany bez války z Pacifiku? Pochopí Evropan politiku Podnebesí? Druhá "včasná válka" nebude
Říše upadá
Všude, kam se podíváme, vidíme "rozpadající se impérium", píše Global Research. „Probíhající rozsáhlé posuny v geopolitických vztazích podkopávají hegemonii USA v rozlehlých regionech Blízkého východu i Střední Asie, stejně jako v Jihovýchodní Asii.“
To jsou skutečné důvody, změny strategie Spojených států, nikoli specifická povaha a působení nového prezidenta. Nová americká strategie je založena na destabilizaci Východu jakýmikoli nástroji. Nelituje cizí krve. Snahou je momentálně oslabit Turecko a Írán - a také vyměnit vládu v Kataru, který již téměř rok spolupracuje s Moskvou.
Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS), nejvýznamnější integrační platforma v Asii, přijala do svých řad nedávno Pákistán a Indii. USA nyní budou přehodnocovat své vztahy k nim. Global Research označuje vstup obou zemí do ŠOS za historický posun v geopolitice a zároveň „ránu Washingtonu, který měl vojenské dohody jak s Pákistánem, tak s Indií“.
Zdroj.
