„Vnitřní dialog o budoucnosti Kosova“, který probíhá v Srbsku na základě iniciativy prezidenta Alexandra Vučiće, dostal minulý týden nový impulz. Vučić otevřeně prohlásil, že EU nedovolí Srbsku plnocenně vstoupit do jejích řad, aniž by Srbsko podepsalo právně závazný dokument o normalizaci vztahů se separatistickým Kosovem. Na druhé straně je v Prištině stále více slyšet hlasy, že USA by měly hrát aktivní roli při jednáních se Srbskem o kosovském urovnání.
Redakce EADaily požádala ruské odborníky, aby posoudili stav a vyhlídky jednání Bělehradu a Prištiny o statusu Kosova. Jaké argumenty má k dispozici Bělehrad? Pokud Priština trvá na aktivní roli Spojených států, existuje možnost přizvat Rusko k těmto jednáním, a pokud ano, za jakých podmínek?
Georgij Engelhardt – Srbsko musí přitvrdit
Bělehrad má dokonce v rámci bruselské dohody z roku 2013 velmi vážný argument, pokud jde o Prištinu, řekl EADaily balkánský historik a vědecký spolupracovník Institutu slovanských studií Ruské akademie věd Georgij Engelhardt. Jak připomíná odborník, Srbsko za poslední čtyři roky prokázalo snahu o dialog v této věci a udělalo Prištině řadu velmi důležitých ústupků, které byly extrémně bolestivé pro Srbsko a vedly k úplnému zhroucení srbských institucí v Kosovu a Metochii, k přinucení kosovských Srbů podřídit se separatistickým orgánům, k zavedení plnohodnotné hranice, k praktickému ustoupení od pokusů zabránit vstupu Kosova do řady mezinárodních organizací, a také k podpoře „vlády“ Ramuše Haradinaje ovládajícího kosovskou pobočku Srbské progresivní strany, toho Haradinaje, který byl na žádost Bělehradu začátkem roku zatčen ve Francii za obvinění z válečných zločinů během kosovské války v letech 1998-1999.
„Všechny tyto ústupky jsou skutečné a závažné. Současně neexistují žádné srovnatelné kroky ze strany Prištiny. Dokonce ani extrémně omezená samostatnost ve formě Společenství srbských občin, dohodnutá v Bruselu, dosud nebyla právně zaregistrována a albánské orgány se vytrvale vyhýbají plnění této povinnosti. Bělehrad má tedy nyní velkou příležitost požadovat od Bruselu, aby vyvíjel tlak na kosovskou stranu a donutil ji dodržovat dosažené dohody jako podmínku pro jakékoli další jednání a ústupky. Je možné přímo podmínit samu eventualitu dalších kroků vytvořením Společenství srbských občin,“ domnívá se Georgij Engelhardt.
Čtěte ZDE: Národy začínají dýchat: Multi-svět jde proti Novému světovému řádu. Ostudné dědictví "humanitárního" bombardování. Probudí se na kost ohlodaná země? Velké Srbsko není jen iluzí
Ustupovat Západu se nevyplácí
Spolu s tím expert poznamenal, že vyjednávací pozice srbského prezidenta Alexandra Vučiće jsou nyní, bohužel, nezáviděníhodné. Pět let jednání o Kosovu pod jeho vedením poučilo Brusel, Washington, Berlín a Prištinu, že Vučić je citlivý na vnější tlak a že je možné ho snadno přimět učinit velmi rozsáhlé a bolestivé ústupky, tvrdí historik. „Možná nejzávažnější ranou pro vyjednávací pozice Bělehradu bylo rozhodnutí Vučiće podpořit vládu Ramuše Haradinaje rukama „Srbské konsignace“ (kosovské pobočky jeho strany). Haradinaj, jeden z vůdců podzemní Kosovské osvobozenecké armády (KOA), se osobně angažuje v mnoha krvavých zločinech proti srbským a albánským civilistům,“ podtrhl expert.
Georgij Engelhardt upozornil, že jak pro Srby, tak pro mnohé zahraniční pozorovatele, je Haradinaj ztělesněním teroristické a kriminální povahy KOA. „Rozhodnutí pomoci mu sestavit kosovskou vládu, a tak se vyhnout nutnosti opakovaných parlamentních voleb, se může na první pohled jevit jako příklad obratného machiavelismu bělehradských politiků „schopných neočekávaných kroků“. Jenomže současně s tím ukázal Bělehrad západním politikům a Prištině závažný nedostatek morálních zásad v jeho současné politice, což umožňuje oponentům diktovat si vlastní hranice přijatelnosti. A od partnera zbaveného morálních zásad můžete požadovat neomezené ústupky, protože nemá žádnou nepřekročitelnou červenou čáru,“ řekl ruský expert korespondentu EADaily.
Před vstupem do EU oškubat
Podle názoru Georgije Engelhardta příležitost pro Rusko přistoupit k rozhovorům existuje, ale bude to vyžadovat změnu současného formátu jednání, a tedy i souhlas ostatních účastníků – Prištiny a EU. „Co je nyní může přivést k tak pro ně nevýhodnému kroku, je zatím nejasné,“ řekl.
Co se týká podmínky uznání Kosova pro vstup Srbska do Evropské unie, expert se domnívá, že nejrozumnější (byť ne zcela morální) doporučení pro Bělehrad je odložit tuto otázku do okamžiku bezprostředního jednání o vstupu do EU. „Srbsko oficiálně usiluje o vstup do EU od 5. října 2000, nyní jsme na konci roku 2017 a nejbližší termín možného vstupu země do této autoritativní organizace byl oznámen teprve nedávno, a je to velmi vzdálený rok 2025. No a při takovém tempu může země nejen přijít o právo na část svého území, ale ztratit i další země, a přitom zůstat mimo EU,“ uzavřel Engelhardt.
Viktor Kolbanovskij – akcie Srbska rostou
Ředitel Balkánského centra pro mezinárodní spolupráci Viktor Kolbanovskij je přesvědčen, že prohlášení o potřebě účasti představitelů USA v rámci jednání mezi Bělehradem a Prištinou, která během posledních měsíců neustále přicházejí z Prištiny, naznačují, že kosovští Albánci si uvědomují sílící postavení Srbska. Bojí se ztratit nelegálně získaný status i území a spěchají získat přímou záruku podpory amerických mecenášů, kteří svého času vedli agresi NATO proti Jugoslávii. Existují pro to dobré důvody, míní odborník.
„Za prvé, po referendu v Katalánsku Evropská unie, včetně Evropské komise, otevřeně vyjádřila podporu územní celistvosti Španělska, ale nezákonné oddělení Kosova od Srbska nebylo žádným způsobem posouzeno. Zato otevřené pokrytectví evropské byrokracie výrazně zpochybňuje vyhlídky na normalizaci vztahů mezi Bělehradem a Prištinou ve formátu evropských jednání, za které Brusel převzal odpovědnost na základě dohody ze dne 19. dubna 2013,“ sdělil Kolbanovskij EADaily.
Jak zdůraznil, dvojí standardy, které EU vnáší do otázky Kosova, mohou přinést slušné politické dividendy samotnému Srbsku. Po Katalánském precedentu má Bělehrad všechny právní a morální důvody požadovat od EU zrušit již dříve zavedený požadavek na uznání Kosova jako zásadní a nutnou podmínku pro přistoupení k EU. „A v této otázce má Srbsko v Evropské unii nejméně pět spojenců, kteří neuznali Kosovo, v čele se Španělským královstvím odolávajícím rozdělení,“ připomněl Viktor Kolbanovskij.
Čtěte ZDE: Tragický osud Srbska: Všechno bylo jinak. Liberální fašismus a ideologie smrti místo lidovlády. Oklamáni šidítkem EU. Jak uvařit žábu po balkánsku? Vlákáni do pasti - stejně jako ostatní. Milošević měl pravdu
Otevře EU Pandořinu skříňku?
Za druhé, politika Bělehradu sledující vojenskou neutralitu, nepřipojení k protiruským sankcím, rozvoj strategického partnerství s Ruskem, posílení srbského hospodářského a obranného potenciálu a posilování politického systému země činí ze Srbska klíčového regionálního hráče a důležitého činitele v evropských a mezinárodních záležitostech, doplnil expert. „Na jedné straně je srbské vedení nuceno naslouchat nediplomatickým požadavkům pomocníka náměstka ministra zahraničí USA Hoyt Brian Yee: „Přestaňte sedět na dvou židlích a balancovat mezi Ruskem a Západem“. Ale přitom se v Bělehradu za zavřenými dveřmi konala již dvě kola rozhovorů o vyřešení situace v Donbasu mezi poradcem prezidenta RF Vladislavem Surkovem a zvláštním vyslancem americké administrativy na Ukrajině Kurtem Volkerem. Srbsko se jako aktivní politický hráč nyní stává cenným mezinárodním prostředníkem při řešení problémů v případech, kdy ostatní kanály a formáty již ztratily relevanci,“ řekl Kolbanovskij.
Podle jeho názoru všechny tyto faktory svědčí o vzniku předpokladů pro začátek nové etapy kosovského urovnání. „Celé období mezi tragédií z roku 1999 a dramatem roku 2008 byly mezinárodní právo, morálka a prostá lidská pravda na srbské straně nemilosrdně potlačeny ve prospěch zájmů Západu. Ale nakonec se změnila globální rovnováha sil a Kosovo se ze srbské tragédie změnilo na Pandořinu skříňku pro celou Evropu“, připomněl expert a dodal, že nyní v Bělehradě velmi hlasitě zaznívá otázka, co udělat, aby se zabránilo dalším násilným konfliktům na kosovském území.
Nová strategie
Pokud jde o vytvoření nového formátu řešení kosovské otázky za účasti ruských zástupců, existuje k tomu z právního hlediska dobrý základ, uvedl Kolbanovský. „Druhý článek Deklarace o strategickém partnerství mezi Ruskou federací a Republikou Srbsko ze dne 24. května 2013 stanoví „politickou koordinaci v otázkách dvoustranných, regionálních a mezinárodních vztahů společného zájmu“. Proto v případě oficiální žádosti ze strany Bělehradu bude tato záležitost konzultována po politické linii ministerstev zahraničí Ruska a Srbska.“
Podle názoru ruského odborníka je třeba také mít na paměti, že Srbsko má navíc právo vrátit kosovskou dohodu na původní formát pod záštitou OSN, kde na straně Bělehradu společně s Ruskem stojí stálý člen Rady bezpečnosti Čína, která také Kosovo neuznala. „Dnes má Srbsko už dostatečnou váhu a mezinárodní autoritu k tomu, aby bez velkého nebezpečí nazvalo pravými jmény nepřátelské akce NATO, USA a EU a jasně nastolilo otázku revize zotročujících podmínek a ponižujících dohod, které byly ze zahraničí naloženy na srbské země v průběhu posledního období. Domnívám se, že prezident Srbska Alexandr Vučić, jako zkušený politický stratég chápe příležitosti a současné výhody, které má Srbsko v tom či onom scénáři dalšího vývoje situace,“ shrnul Viktor Kolbanovskij.
Zdroj.
