Na Balkáně se v lednu rozhořel skandál v souvislosti s nedávnými prohlášeními prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika. Ten řekl, že vytvoření Velkého Srbska je cesta ven ze slepé uličky. Do níž se dostalo srbské obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, stejně jako odtržené Černé Hory, jejíž kriminální vláda vytrvale usiluje - proti vůli absolutní většiny Černohorců - o vstup do NATO. A to právě v době, kdy se Evropská unie a NATO zmítají v krizi a hrozí jim rozpad.
Dodik je zkušený politik dobře chápající tržní konjunkturu a zdaleka to není žádný radikál. Je ovšem srbský vlastenec a nikdy to neskrýval. S velkými obtížemi a ve složité situaci zachránil Republiku srbskou (původní název zní „Republika Srpska“, nezaměňovat za Srbsko – srbsky „Srbija“ – pozn. překl.). Posílil její suverenitu v rámci bosenské federace a zaštítil zájmy a identitu Srbů v ní.
Ale v politice byl vždy realista jasně rozlišující, co je již možné a na co je ještě příliš brzy. A tento korektní a věcný politik najednou mluví o Velkém Srbsku jako o alternativě k nevelké Bosně, v níž Srbové s jejich národním uvědoměním prostě nemají místo. S čím to souvisí?
Zdá se, že i na Balkáně začíná působit vliv Trumpvy kontrarevoluce.
Ohlodáni na kost
Postupně se ukazuje, že unipolarita (ovládání světa z jediného centra, z USA, pozn. překl.) je u konce. Stejně jako ujetá a nestoudná kritika prezidenta Trumpa ze strany globalistů, kteří mizí z amerického establishmentu současně se slzami loučení nebezpečného neumětela Obamy. Není proto vyloučeno, že začíná budování multipolárního světa. A je třeba mnoho věcí udělat znovu a jinak.
Jugoslávii na kost rozervali a Srby ponížili, rozehnali, utlačili a srazili na kolena ve zcela odlišných podmínkách – v 90. letech a částečně na počátku 21. století, kdy byli globalisté a zastánci unipolárního Nového světového řádu naopak na koni. Západ posiloval svoji hegemonii jako celek. USA vládly všem a Evropská unie jim otrocky a servilně sloužila. Také Rusko bylo slabé a zpočátku se samo rozpadalo za éry liberálů a Jelcina, kteří ostudně zradili srbské spojence. Ale Rusko bylo nuceno hrát podle pravidel globalistů a pokud se jim odvážilo postavit v přímé konfrontaci, tak jen v případě nejnaléhavějších otázek.
V takových podmínkách se utvářela současná situace. Všem národům bývalé Jugoslávie byla dána možnost se oddělit či spojit. Všem - jen ne Srbům. Ze Srbů udělali obětní beránky. Roztrhali je a rozptýlili do několika států. Mstili se jim. Ale byl to symbolický trest: všem bylo totiž jasné, že ponižováním Srbů vyhrožovali Rusku, aby pochopilo, co ho také čeká, pokud se vzepře a přestane podléhat vlastní nemohoucnosti.
Čtěte ZDE: Náznaky obratu již i na Balkáně: V Bulharsku a Moldávii pokračuje "trumpovská" voličská vzpoura. Vojenské cvičení Slovanské bratrství v Srbsku. Pohřební večeře v Bruselu
Nový svět?
Ale v jistém okamžiku se něco zásadního změnilo. Změnilo se samotné Rusko. Putin se postavil na stranu hrdé suverenity. A hned byly Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie – pozn. překl.) a Krym naše, a následovalo Novorusko. A neporazitelný globalistický Nový světový řád zakolísal, protože náhle nebyl schopen Rusko zlomit. Trumpovo vítězství je průvodní příznak zlomu.
Nyní začínáme žít v jiném světě. Postglobálním. Teď už není globalizace před námi, ale za námi. Totéž postihlo komunismus v SSSR. Samotní komunisté si mysleli, že socialismus je lineární pohyb vpřed, ale čas ukázal, že je přinejmenším cyklický. A řeč o Velkém Srbsku z úst politika tak uvážlivého a zásadového ve svých slovech i činech, jakým je prezident Republiky srbské Milorad Dodik, znamená signál. Signál, že všichni Srbové by se měli začít probouzet. Je čas.
Velké Srbsko by mělo být vytvořeno a bude vytvořeno. Chorvaté z Hercegoviny mohou být také sjednoceni s Chorvatskem, pokud si to přejí. A pokud nebudou chtít, je to jejich volba. Neexistuje žádný důvod, proč by Srbové měli žít v různých státech. Všechny srbské menšiny budou vzaty pod ochranu Velkého Srbska. Koneckonců Srbové – to je Říše a ne nějaký malicherný nacionalistický stát. Za tuto svoji pravoslavnou imperiální misi Srbové také pykají.
Čtěte ZDE: Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie: Srbové vše předvídali. Kosovská pojistka amerického plánu. Haagský tribunál osvobozením Vojislava Šešelje jen předstírá objektivitu
Čas na úklid
Problémem ovšem není jen vnější tlak – za současných okolností by mohl být zanedbán. Pokud se bude jednat korektně a zákonně, aby se zabránilo provokacím, vše může být provedeno mírumilovně. Ale pro daný účel musí Srbsko, jako takové, dát přednost autentickým srbským postojům a nikoliv globalistům.
Srbský národ je má i bez toho. Brzy budou prezidentské volby a nejvíce pravděpodobný kandidát na výhru je současný prezident Srbska Tomislav Nikolic. Docela vhodný adept pro vybudování Velkého Srbska.
A v Černé Hoře, kde zatím vše ovládají zrádci směřující svou malou zemi do NATO, to také nemůže pokračovat věčně: před námi je srbské jaro – jaro pro srbskou zemi. Lhůtu na manipulace globalistů pomocí barevných revolucí Srbsko vyčerpalo. Ale Velké Srbsko by se ze sloganu mohlo změnit v projekt, v ideologii, v teorii.
Nezbytné je také přehodnotit osud Kosova a vztahy s různými evropskými zeměmi. Nnutné je vzít v úvahu hrozící kolaps Evropské unie, a také to, jak se budou vyvíjet kontakty s ostatními balkánskými zeměmi. Rusko bylo vždy na Balkánu aktivní. Ne, opravuji, vždycky ne, ale vždy, když bylo silné. Jako je teď. Proto srbské „jaro pro Říši“ není dílem pouze bratrů Srbů, ale také Rusů.
Je důležité myslet a jednat s rozhodností právě teď. Právě teď máme historickou příležitost přispět k vytvoření Velkého Srbska bez krveprolití a mírumilovně.
Krve bylo na Balkáně prolito už víc než dost.
Zdroj.
