Návrh Ruska na povolání mírových sil OSN na linii oddělující znepřátelené strany občanské války na Ukrajině by mohl výrazně změnit situaci v této zemi. Má to ale i druhou ještě mnohem důležitější stránku: realizace této iniciativy by dovolila uvolnit napětí v rusko-evropských vztazích.
Naděje jsou o to větší, že k názoru Moskvy o nutnosti ukončení občanské války na Ukrajině se připojilo i Německo, které v tomto případě ztělesňuje celou Evropu. A jelikož v posledních třech dnech nedošlo k žádné snaze o zvrácení německého stanoviska ze strany Francie a hlavních evropských představitelů, musejí i protivníci Ruska uznat, že Evropa je zralá pro rozmrazení vztahů.
V uplynulých dnech Německo vydalo řadu prohlášení na téma ukončení konfliktu na Ukrajině a na podporu iniciativy Vladimíra Putina. 5. září se německý ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel vyjádřil ve prospěch zrušení sankcí proti Rusku na základě zavedení příměří na Donbasu a zahájení odsunu těžkých zbraní z frontové linie. „Nemá smysl čekat, až bude splněna dohoda z Minsku, abychom mohli zrušit sankce,“ uvedl německý ministr zahraničí na zahraničně politickém fóru organizovaném sociálními demokraty ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko.
Podle jeho slov mohou být zrušení sankcí a pomoc při obnově východu Ukrajiny chápány „jako odměna“ za dosažené příměří v Donbasu a za odsun těžkých zbraní z linie konfliktu. Sigmar Gabriel podpořil i iniciativu Ruska umístit mírové jednotky OSN na frontové území v Donbasu. Důležitá je také Gabrielova teze, že by tyto kroky EU mohly být výchozím bodem nové politiky uvolnění ve vztahu k Rusku. Jak řekl ministr v N-TV, evropské země by neměly tuto příležitost promarnit: „Bylo by dobré, kdybychom začali mluvit o nové formě uvolnění a nové východní politice Německa a Evropy.“
V ten samý den kandidát na kancléře Německa ze Sociálně demokratické strany Německa (SPD) Martin Schulz během setkání s předními blogery v zemi prohlásil, že Berlín musí vybudovat „rozumné vztahy“ s Ruskem: „Rusko je členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, takže musíme vytvořit rozumné vztahy s Ruskem,“ řekl Schulz a dodal, že „rozumné vztahy s Ruskem neznamenají, že bychom měli považovat za dobré všechno, co Putin dělá“. Je třeba připomenout, že již dříve Schulz nazval příslušnost Krymu k Rusku završeným aktem.
Čtěte ZDE: Ruská cesta k nezávislosti: Je to také náš boj. Nepřipojit se k expresu mířícímu do propasti. Vzpoura proti bolševické revoluci číslo dvě. Západ věří v zázrak. Dočkáme se "pokání" liberálů?
Zajídaného chleba největší krajíc
Již 6. září při zahájení mezinárodní konference o kontrole konvenčních zbraní německý ministr zahraničí Gabriel vyjevil, že Evropa musí po uskutečněném příměří přispět k obnově východní Ukrajiny a vyzval k vyslání mírové mise na Donbas. Přitom zdůraznil, že by bylo chybou ignorovat tento návrh. V této souvislosti Gabriel rovněž řekl, že „Evropa musí nabídnout příspěvek k obnově východu Ukrajiny." Německý ministr zahraničí tak podpořil ruský návrh ohledně mírových sil na Ukrajině podruhé během dvou dnů.
6. září podpořila návrh Ruska na mírovou misi OSN na Ukrajinu také německá vládní mluvčí Ulrike Demmerová. Podle jejího názoru je to krok směrem ke zrušení sankcí, ale úplné zrušení je možné až po splnění Minských dohod. Poznamenala také, že Berlín „v zásadě vítá“ návrh ruského prezidenta Vladimíra Putina na vyslání mírových sil na Ukrajinu.
V Evropě velmi dobře chápou, že jakékoli mírotvorné jednotky mohou být rozmístěny v místě střetu znepřátelených stran pouze se souhlasem obou těchto válčících stran. Rusko nepatří mezi strany konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny. Proto za podporou ruského návrhu stojí jasné pochopení důsledků, k nimž to může vést, ať už se jedná o faktickou federalizaci, nebo o rozpad Ukrajiny. A jestliže dříve bylo Německo proti tak krajním scénářům budoucnosti Ukrajiny, nyní je nuceno je podporovat. (Mimochodem, oba scénáře zcela vyhovují Rusku, otázka pouze zní, kdy k nim dojde.)
O tom, že ve vztazích mezi Ruskem a Evropou může dojít k oteplení, svědčí i slova evropského velvyslance v Rusku Vygaudase Ušackase, který 6. září řekl, že Brusel a Moskva vstoupily do nové fáze vztahů, a přestože stále existují neshody, rýsují se společná východiska.
Evropa na kolenou
Všechna ta vyjádření německých a evropských politiků znamenají bezpochyby začátek nového trendu evropské politiky týkající se občanské války na Ukrajině. To je ovšem významná změna postoje Německa nejen vůči Ukrajině, ale obecně ve vztahu k Rusku. Čím to bylo umožněno?
Spočívá to v celé řadě událostí, je to BREXIT, je to odpoutání švýcarského franku od eura, nová politika Trumpa a nejnovější sankce Kongresu USA vůči Rusku, pokračující migrační krize a především: nedostatek hospodářských zdrojů a fronta z německého vlivu se vymaňujících východoevropských členských států, které před Evropskou unii postavily řadu vážných strategických výzev, na něž je třeba reagovat.
Aby byla Evropa schopná řešit nakupené problémy, musí nejprve odstranit z politiky veškerý balast, tj. zbavit se všeho nepotřebného a zbytečného, co pouze omezuje manévrovací schopnost v přijímání nových a velmi těžkých rozhodnutí. Ukrajina i sankce proti Rusku se řadí k tomuto unijnímu politickému balastu, který začíná překážet. Na pozadí uvedených problémů Evropa potřebuje spolupráci s Ruskem už jen proto, aby si zachovala vlastní subjektivitu.
Co pro politické a ekonomické elity Evropy znamená taková občanská válka v chudé Ukrajině před hrozbou rozpadu současného modelu integrace EU a před přechodem na dvourychlostní strukturu EU? Nicotnou potíž, když vedle toho existuje tak málo šancí na bezproblémové přerozdělení zemí EU. A i když se vše ukáže jako dobrá volba, jakmile v evropských zemích nastane nutnost individuálního nastolení pořádku s imigranty, není zde žádná záruka, že se evropská města nezmění v hořící pochodně násilí.
Čtěte ZDE: Trump: Zradí "své" Poláky i Syřany, protože je za své nepovažuje. Satelity USA jsou pouze trumfové karty v geopolitické hře. Výměna spojenců za herní zisk je jen otázkou času
K čemu Pentagon posílá vojska do Evropy?
Existují ještě další varianty, proč se stala možná nová „východní politika“ Německa, a týkají se jeho bytostných zájmů. První problém je, jako vždy, v Polsku, které pod vlivem Trumpova opiátu v duchu Krylovy bajky „Liška a vrána“ ztratilo zábrany a zapomnělo na svou nedávnou historii. Zdá se, že Německo správně pochopilo trendy, k nimž dochází na východních hranicích, a nehodlá šibalsky filosofovat a hledat nové vzorce pro boj proti aktivizující se polské krvi. A zde se bez podpory Moskvy neobejde.
Stejného rodu je i politický problém energetické bezpečnosti, včetně nepřerušeného zásobování plynem a ropou, a v nadcházejících letech se stane hlavním problémem Německa. Jestliže se totiž energetická krize přidá k politické krizi, pak budou německé elity vyhnány mnohem dál, než na jejich příměstské chaty, a příchod k moci národně orientovaných sil v podobě levice, Alternativy pro Německo a některých dalších stran bude zaručen. V důsledku toho budou NATO a EU v současné i budoucí podobě jednoduše zapomenuty.
Proto se Německo začíná chovat rozumněji. Pokud navíc nastane evropský Armagedon a americké základny (NATO) se stanou zázemím a hlavní základnou pro islámské extremisty, jichž bylo už do EU dovezeno dostatečné množství, pak kupodivu jedinou silou, která může pomoci evropským zemím vyrovnat se s terorem a násilím, mohou být jen mírotvorné vojenské jednotky Ruska. Ale toto řešení bude Moskva muset nepochybně tisíckrát zvážit. Evropu, stejně jako Německo, Rusko zachraňovalo už mnohokrát, a příkladů skutečně rovnoprávné a spravedlivé politické a hospodářské spolupráce je stále příliš málo, aby bylo možné hovořit ze strany Ruska o jednoznačnosti takového kroku – „kamarádíčků“ má už Rusko po krk.
Zdroj.
