Nevím, kolik se našlo masochistů (kromě novinářů a stranických sekretariátů, jež mají tuto úchylku „geneticky“ danou), kteří sledovali celodenní vysílání České televize z poslanecké sněmovny, když poslanci „vydávali“ lídry ANO policii. Všichni proti Babišovi byl jeden z nejnechutnějších televizních programů poslední doby – a to už je co říct.
Od okamžiku, kdy policie oznámila, že pár dnů před volbami chce dostat do spárů Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo, sledujeme v médiích a politice nechutnou pokryteckou smršť. Nelze ji označit jinak než anglickým termínem „overkill“ neboli přestřelení, tedy něco, čeho je přespříliš. V dnešní situaci by ale spíše platil doslovný překlad tohoto termínu, něco jako “přezabití”. Z této tupé kanonády nemůže Andrej Babiš vyjít jinak, než jako vítěz. Právem.
ANO, má pravdu
Ti, kdo přece jen sledovali další díl nekonečného seriálu z Kavčích hor Zabijte Babiše!, nebo jej vnímali přes ještě patřičně dobarvený odraz v tištěných médiích, patrně většinově dospěli ke stejnému závěru: Ano, Babiš má pravdu, je to bezcenná, a současně neskutečně drahá a se všemi těmi Kalousky a Sobotky značně obscénní žvanírna.
Nejenže nás týrá desetitisíci zákonů – ať už těch povinně „přejatých“ z Bruselu, nebo z rozhodnutí neziskovek a dalších lobbystických uskupení – takže všem těm omezením dnes už nerozumějí ani právníci. Navíc si (za naše peníze) hraje předvolební kabarety a Česká televize jim to (za naše peníze) vysílá.
Jiná věc, že se na to skoro nikdo nedívá. Jenže jsou tady všechna další média – tištěná i elektronická – která to pak rozválcují, takzvaně multiplikují, aby se tomu prakticky nikdo nemohl vyhnout. Tedy z těch nás několika nešťastníků, kteří mainstreamová média z profesionálních či jiných podobných úchylek ještě sledují.
Ukazuje se bohužel, že Babiš má pravdu také v dalších podstatných věcech. Především v tom, co tvrdí od samého počátku svého triumfálního vstupu do politiky: Politici z tradičních stran mu jdou po krku, protože to nechce dělat jako tihle Jóžinové z bažin. Bez ohledu na to, že s ČSSD a lidovci v relativním poklidu tři roky spoluvládl. Stoupající preference jeho hnutí však signalizovaly, co muselo přijít: Jakmile byly volby na dohled, spojili se jeho vládní kolegové s TOP 09, ODS a Úsvitem (bez Okamury) – a v mnoha případech také s komunisty, kteří jim náhle na chvíli nevadí.
Má pravdu rovněž v tom, že zatímco jeho směšná „kauza“ s evropskou dotací na Čapí hnízdo se v médiích hraje jako největší kriminální čin v moderní historii země, skutečný případ asi největšího „tunelu“ – Sobotkova privatizace OKD a hornických bytů Bakalovi – je zcela mimo mediální zájem. Nechme stranou, že je téměř jisté, že Chovancovi policisté Babišovi nic nedokážou, a státní zástupce kauzu nakonec odloží, takže se k soudu vůbec nedostane.
Se Sobotkou je to jiné. Zázračné stvoření Bakaly miliardářem (a tím i „peněženky“ a mediálního impéria pro havlisty, ČSSD, pražskou kavárnu a politické strany na ni napojené) zasáhlo podstatně do politického vývoje v naší zemi. Těch pět až deset miliard, o něž náš stát při tom přišel (o dalších z nich „vytvořených“ ani nemluvě), je jenom tajícím vrcholkem obrovského ledovce pod hladinou zájmu.
Čtěte ZDE: Volby 2017: "Tradiční" strany na odpis? Nelehká pozice národovců. Může vládnout Okamura s Babišem a komunisty? Téma referenda o vystoupení z unie by se mohlo dostat na stůl. Pochopí malí, že mohou být velcí?
Premiér v ťurmě
Mainstream nyní rozvíjí „vzrušující“ spekulace: Co se třeba stane, pokud pravděpodobného vítěze voleb Andreje Babiše vezmou mezitím „horliví“ policisté do vazby? Že pro to nenajdou žádný důvod? Že Babiš ani nemíní utéci, ani nehrozí, že by žádal o nějaké další evropské dotace na Čapí hnízdo (pokud o ně vůbec on žádal, což je sporné)? Že po téměř dvou letech „mlčenlivého“ vyšetřování nejsou „svědci“ které by případně ještě mohl ovlivňovat jinak, než mohl činit dosud?
To je přece u nás úplně jedno. Vazbu policie (zvláště ta Šlachtova) vždycky používala ve smyslu středověké mučírny. Někoho z něčeho obviní, posadí ho do cely – a čeká, zda „vyměkne“ a něco z něj „vyleze“. Jen velmi silné osobnosti – jako například doktor Rath – tomu odolají (a stejně je jim to houby platné). Pokud by k takovému šílenému kroku policie přece jen sáhla, dosáhl by Babiš ve volbách absolutní většiny. Našlo by se jistě významné procento nerozhodnutých voličů, kteří by ho šli svým hlasováním „vytáhnout z díry“.
Ostatně prezident Zeman se již nechal slyšet, že by v takovém případě šel lidu příkladem: Jmenoval by prý vítězného Babiše premiérem, i kdyby seděl v cele (Babiš, ne Zeman). Což by ale ani nemusel, neboť zvolením by velký Andrej znovu získal poslaneckou imunitu – a musel by být okamžitě propuštěn.
Kdyby volby mohly něco změnit...
Takový scénář je ale přece jen málo pravděpodobný. Spíše bude policie Babiše s Faltýnkem až do voleb každou chvíli slavnostně „předvolávat k výslechu“ – za karnevalového třeštění televizních kamer a zástupů novinářů. Žádná jiná kampaň se už „hrát“ nebude. Soudruzi budou mít, po čem toužili – chce se ironicky poznamenat na adresu Kalouskovců, Sobotkovců (ale bohužel i Fialovců, kteří do té pasti rovněž svazácky nadšeně nakráčeli). Andrej bude mít kampaň za miliardu a žádný úřad pro sledování hospodaření politických stran mu z toho nezapočítá ani korunu.
V jednu chvíli ale nakonec bude přece jen po volbách – pokud jejich konání třeba Ústavní soud pod nějakou směšnou záminkou neodsune – jako když se rozhodl zabránit volebnímu vítězství Paroubkově na podzim 2009. Předpokládejme tedy, že 20. a 21. října nějakých šedesát procent oprávněných voličů (jsem přesvědčen, že jich bude tentokrát ještě více) nakráčí do volebních místností a takzvaně rozhodne. Prostě opět zapomene na okřídlený bonmot Marka Twaina, že „kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali“. Půjdou, protože se bude bojovat o Babiše. Co se stane pak?
Čtěte ZDE: Studená občanská válka v Evropě i v Americe vrcholí: Vládnoucí „bažiny“ se musejí vypořádat s hloupým lidem rychle a brutálně. Němci náš vzor: Šup do díry! Ubráníme se dřív, než nás zmasakrují?
Ignorovaná většina?
S vysokou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že po sečtení výsledků bude Babiš první, druzí komunisté a třetí spíše Okamura než Zaorálek (či kdo vlastně téhle zadlužené umírající straně ještě velí). A pak už jen trpasličí strany: Asi ODS, možná lidovci, doufejme že už ne Kalousek – a tím to asi skončí. Jenže co dál, když se všichni teď zaklínají, že bude-li Babiš na základě rok a půl starého „anonymního udání“ pár dnů před volbami trestně stíhán (a to se stane, protože proč jinak by ho policie chtěla vydat?), do koalice, v níž by byl premiérem, nepůjdou?
Směšné úvahy médií Kavárny (ČT, ČRo, Bakalovo impérium atd.), že by jej mohl nahradit někdo jiný z ANO a šéf hnutí by vládl „z pozadí“ jako vítězný Kaczyński z polské PiS, jsou jen ilustrací rčení Přání otcem myšlenky. Ostatně velký Andrej už jasně prohlásil, že v případě vítězství se předsedou vlády stane. Pak by nastala zajímavá situace:
Byla by tu přesvědčivá a pohodlná – možná dokonce ústavní – sněmovní většina (ANO, KSČM, Okamura). Ať už by se spojili do koalice nebo ne, trpaslíci by řičeli, že s nimi nebudou spolupracovat. Takže už ne jen hlasy nějakých patnácti procent voličů komunistické strany, ale hlasy naprosté většiny voličů by se měly stát nelegitimní, respektive „nepoužitelné“.
Báječné mravné strany celého spektra havlistů by si tedy musely vystačit samy. Ale jak by chtěly vládnout? Zvládla by to za ně média už poněkud opotřebovaným jekotem, že u nás opět povládnou komunisté? Bylo by zajímavé poslouchat tuto odrhovačku třeba právě od Miroslava Kalouska, který to jako šéf lidovců chtěl udělat s Paroubkem již v r. 2006. Jenže z tohoto biče se parlamentní většina nepostaví. A když postaví, tak se s ním nezamrská, jak praví poněkud obhroublá anekdota.
Ruští hackeři si už brousí zuby
Anebo třeba nějaká komise (či „nezávislý“ soud) prohlásí výsledky voleb za neplatné, protože do nich zasáhli ruští hackeři. A než se uskuteční další volby, bude doufat, že dokáže mezitím dostat Babiše „do tepláků“. Šli by Babišovi příznivci do ulic – tak jako bezpochyby půjdou ti Trumpovi, pokud se tamní establishment (Deep State) pokusí zbavit prezidenta jeho volebního vítězství a odvolá ho?
Nebo bude spíše výsledkem těchto ubohých „overkill“ hříček pravý opak, který v Právu naznačuje Jan Keller?:
„Výsledkem bude s nejvyšší pravděpodobností opět deprimující vysoké procento těch, kdo se k volbám nedostaví. Začne se rozebírat, zda je voličská apatie výsledkem nevyspělosti občanů, anebo je důkazem toho, že i do našich voleb zákeřně zasáhly cizí síly nepřátelské demokracii. Co když je to všechno ale tím, že česká politika již delší dobu sepisuje místo díla o budování demokracie jakýsi kriminální seriál na pokračování?“
Ať už tato monstrózní tupá detektivka skončí jakkoli, jisté je jedno: Dobře to celé dopadnout už nemůže. To, co proti Andreji Babišovi rozpoutala Kavárna a její část policie spolu s Kalousky, Sobotky a bolševickým skanzenem na Kavčích horách, zničilo poslední struktury standardní demokratické politiky nastavené v první polovině devadesátých let Václavem Klausem.
Byla by naprostá tragédie, kdyby se artilériím Kavárny (náš Deep State) a jejím médiím podařilo přece jen znejistět určitou část rozhodnutých voličů ANO – a výsledkem by byl zase nějaký upocený „pat“. Stejně nepříjemné ovšem bude, způsobí-li její babišovský „overkill“ pravý opak.
Ale bude v tom alespoň něco z „přirozené“ spravedlnosti. A jsme na tom tak, že dokonce i to by už dnes bylo dost. Pokud někdo přece jen sledoval ten nechutný antibabiš-karneval v poslanecké sněmovně, dá mi možná zapravdu: Je to až nadpřirozený smutek.
Ale pouze pokud si ho uvědomíme a prožijeme jeho důsledky, může se narodit nová naděje. Jako vždycky.
Jen to někdy hodně bolí.
