Studená občanská válka se rychle přibližuje horké fázi. Nejen u nás, jak by se mohlo zdát člověku, jenž navzdory prázdninám sleduje předvolební policejní manévry kolem Andreje Babiše. Je to všude, na obou stranách oceánu.
„Bažiny“, vládnoucí establishment většiny zemí EU i ten neoficiální (Deep State) ve Washingtonu, překračují všechny známé meze předstírání demokracie. Ve svém útoku „na ty obyčejné tam dole“, na ty hlupáky a zabedněnce, kteří se bouří proti tyranii mocenského kartelu politiků, „kaváren“ a médií, již odhazují všechny skrupule a masky „lidské tváře“.
Jsou to vzdělanci. Znají Orwellovu poučku z antiutopie 1984, že ten, kdo ovládá minulost, vládne přítomností. V Německu jde proto do vězení novinář, který v renomovaném deníku otiskl článek odkazující na vřelé vztahy nacistů s muslimy.
V Americe černobílá sběř levicových nácků bourá pomníky hrdinů války Severu proti Jihu a v jednom zátahu by s tím se chtěli zbavit také prezidenta zvoleného tím „hnusným davem“. O totéž se v případě Miloše Zemana pokusí brzy u nás. A jiskra „sochoborectví“ už přeskočila i na Britské ostrovy. Proč tak šílejí?
Spěch o život
Mají naspěch. Jednak jsou ještě sem tam docela důležité volby (Německo, ČR, Rakousko, možná Itálie) jednak není jisté, jak dlouho se podaří nafukovat umělou bublinu prosperity, než praskne v daleko dramatičtějších projevech hospodářské a politické krize, než byla ta poslední. Do té doby musejí mít všechno pevně v rukou, aby s bouřícím se „davem“ mohli zamést.
U nás je to ještě poměrně přehledné. Policejní útok na Babiše, jeho spolupracovníky a rodinu, je téměř učebnicovou předvolební operací. Bez ohledu na to, kdo k ní dal „pokyn“, bez ohledu na to, zda si kdo o šéfovi ANO co myslí, je jasné: Při posledním pokusu dostat Babiše z politiky, jsou prostředky lhostejné. Všechno je podřízeno účelu. Vše se hraje na jednu kartu. A rozhodující je čas, protože volby jsou za pár týdnů.
V jednom šiku s tou částí policie, kterou přes ministerstvo vnitra ovládá ČSSD, stojí Miroslav Kalousek. Jeho člověk (Martin Plíšek) předsedá parlamentní komisi pro vyšetřování úniků z policejních spisů do médií. Sám z jednání vynáší tajné informace médiím – a nikomu to nevadí. Pro Kalouska a jeho havlistickou grupu je to poslední možnost, jak udělat alespoň kousek viditelné kampaně, aby ho pražští voliči Kavárny zachránili v parlamentu. Hraje o život. Pokud nezíská imunitu, Andrej si na něm smlsne. Možná i když ji získá. A nejen na něm.
Přesto je téměř děsivé pozorovat politickou negramotnost šéfa ODS Petra Fialy, který se k tomu (v těsném závěsu s „denní husou“ Miroslavou Němcovou) přidává – aby spolu s TOP 09 navždy odsunul svou stranu do opozice a k zapomnění. Přitom má ODS v krajích a na okresech tolik šikovných lidí...
Čtěte ZDE: Geniální Andrej Babiš: Sedm jednou ranou! Spolčení hlupců pražské kavárny jásá předčasně. Padají do jámy, kterou mu vykopali. Bradáčová funguje jak namazaný stroj. V banku partie pokeru jsme bohužel i my
Co si lidé myslí?
Buší do toho zleva zprava všichni včetně médií. Jsou prý ale zoufalí z průzkumů (těch, které si nechávají dělat jen pro sebe, tedy jen málo cinknutých), které říkají jasně, že Babišovi voliči nejen neodcházejí, ale naopak se množí – a především se stávají daleko odhodlanější jít to tam svému šerifovi v jeho boji proti všem „hodit“. A jejich odhodlání ještě posílí, až v září uvidí Sobotku (zatím jako svědka) u soudu v kauze obludného tunelu zvaného privatizace dolů a hornických bytů OKD Bakalovi za hubičku.
Tuší to. A tak se soudruzi už nechali slyšet, že prý také u nás hrozí nebezpečí „ovlivnění voleb“ mýtickými Putinovými „hackery“. Jak by ne! Jednak jsme světoví, jednak kampaň chystali ČSSD „američtí poradci“, kteří předtím dělali tak úspěšnou kampaň Hillary Clintonové. Ostatně kde na ně vzali je záhadou. Jsou zadluženi až po uši a tři sta třicet sedm miliónů zatím nezaplatili ani dědicům advokáta Altnera, protože Nejvyšší soud jejich dovolání vyřeší prý až po volbách. Policisté, pokud jde o Babiše, takové ohledy na politickou stranu kupodivu neměli.
Zlí jazykové tvrdí, že se u našich soudů přimluvila Mutti Angela. Sobotka za to prý musel slíbit, že pokud jde o migranty, hned po volbách vezme zpátečku – a otevře vrata. Nepochybně by to udělal, je na tom jako Kalousek, bojuje o život. Jenže není vyloučeno, že stejně jako Schwarzenbergův medvědář, nebude mít po volbách do čeho mluvit. Pokud ho voliči na jižní Moravě vůbec „nevykroužkují“ do politického hrobu.
Šup do díry!
Velká Angela ale asi pořádně nesleduje cvrkot v budoucí osmnácté zemi její Čtvrté říše (jak by si budoucnost českého státu podle svých slov Sobotka, v pevné jednotě s lidovci Hermanem a Bělobrádkem, představoval), protože dohody na politickém hřbitově jsou vždycky sporné. Jenže Merkelová má dost co dělat tam u sebe. Průzkumy ji sice opět favorizují, ale věřte jim! Lidé už přestávají odpovídat popravdě, raději si své názory nechávají pro sebe. Na anonymitu v profízlované společnosti věří jen notoričtí naivkové.
Platí už opět naplno staré „socialistické“: „Nic neříkej. Když řekneš, tak nic nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv!“ Právě si to vyzkoušel novinář Michael Stürzenberger, který odešel od soudu v Mnichově s půlročním vězením a stovkou hodin veřejných prací. Podepsal se pod článek v mainstreamových novinách Frankfurter Algemeine Zeitung. A na svém Facebooku uveřejnil fotografii, která je desítky let notoricky známá. Je na ní Hitler, který si třese rukou s Aminem al-Husseinim, jedním z z nejvýznamnějších představitelů islámského světa ve válečném roce 1941, kdy byla fotografie pořízena.
Fotku dal bláhový novinář ke svému článku o vřelém vztahu nacismu a islámu (jeho vyjádřením byly například muslimské SS divize Skanderbeg a Handschar). Cituje také Winstona Churchilla, že Korán je „Mohamedův Mein Kampf“, jakož i knihu současného egyptského politologa Hameda Abdel-Samada „Islámský fašismus“. Prokuratura to označila za „znevažování islámu“ a „podněcování k nenávisti“. Německá prokuratura, zdůrazněme. A německý soud na to kývl – a šup s novinářem do díry za „šíření propagandy protiústavních organizací“. A protože Mutti Merkelová náš vzor, víme, co nás brzy po volbách čeká.
Čtěte ZDE: Šaškárna z Lidového domu: Nic se nezmění, ale všechno je prý jinak. Základní otázka socialismu opět na scéně. Hoří, má panenko! Luboš to musí Zaorat. Vůdce vedle lídra. Babiš už vyhrál. Bude zle. A je to dobře
Mlčeti stříbro, bořiti zlato
Jak jsou všechny takové dobré nápady nakažlivé, dokazuje příklad z Britských ostrovů. Novinářka s typicky anglickým jménem Afua (Hirschová) vyrukovala s nápadem odstranit ze sloupu na Trafalgarském náměstí admirála Nelsona - jednoho z největších hrdinů moderní historie, zachránce Británie i Evropy před Napoleonem. Prý je to ve skutečnosti sprostý otrokář, po němž by se měla správně slehnout zem.
„Zatímco lidé odsuzovali otroctví, Nelson ho důrazně bránil,“ tvrdí rozhořčeně. Nelson prý byl rasista, který věřil, že lidé tmavé pleti jsou méněcenní, a že jejich místo je na plantážích. „Svým vlivem se snažil otroctví co nejdéle udržet“, pokřikuje navzdory oponentům-historikům. Je to obdobná „debata“, jako když u nás chtějí vytrhávat ze školních čítanek naše klasiky, pokud mluví o cikánech.
Na internetu se ihned rozběhla kampaň pod heslem nelsonmustfall (Nelson musí padnout). Podle bleskových průzkumů se však Britové k tomuto zjevnému pokrokovému šílenství stavějí zatím skepticky a s bouráním soch podle amerického vzoru rozhodně nesouhlasí. Jenže určitě někdo brzy vyrobí jiné „průzkumy“. Orwellovská revoluce musí být – a tohle jsou závěrečné tympány její ouvertury.
To je ale překvapení!
U nás by s tím nebyl problém. Blbno kolem bourání soch jsme si užili hned v prvních letech po (posledním) převratu, takže naši revolucionáři už mají v tomto směru strejčka. Jenže u nás se už historie v uplynulých sto letech bourala a její mystifikační potěmkinovská kulisa „stavěla“ tolikrát, že jsme na to zvyklí. Stejně jako na to nechávat si své názory pro sebe – a vládnoucímu panstvu říkat to, co chce slyšet, nebo mlčet (a instruovat děti, co mají říkat ve škole).
Jeden si to pro sebe nenechal, vyjádřil se na internetu proti pokrokovému cikánovi – a už mu soud vysekl sto hodin veřejných prací. Pořád je to méně než vyfasoval německý novinář. Pravá svoboda a demokracie k nám teprve přijde.
A brzy to pochopí také ta lůza za oceánem. Mají sice svobodu projevu chráněnou Prvním ústavním dodatkem – ale ústava je už dávno jen cár papíru. Denně to dokazují „bažiny“ v tažení proti prezidentu Trumpovi. Podle posledního průzkumu si přesto jenom 28% Američanů myslí, že mají opravdovou svobodu projevu. 66% ví, že si musí dát pozor na politicky nekorektní vyjádření, pokud se nechtějí dostat do problémů.
Havlův ředitel šéfem STEM
Co však je na pováženou – chabé výsledky totálního mediálního bombardování Donalda Trumpa za jeho výroky kolem levičáckého třeštění v Charlottesvillu. Podle průzkumu agentury Ipsos se s Trumpovým názorem o stejné vině na obou stranách „bojujících“ shoduje 31 procent Američanů. Obránce další existence bílé rasy pokládá za agresory v Charlottesvillu pouze 28 procent lidí a deset procent dává hlavní vinu za eskalaci násilí levicovým aktivistům. Téměř třetina respondentů odpověděla, že neví – protože už ví, že jen taková odpověď je bezpečná.
Vskutku, není radno říkat „výzkumníkům“ své skutečné názory. Jednak s nimi stejně udělají, co se jejich „zadavatelům“ hodí, jednak se mohou stát zdrojem také pro jiné instituce, než jsou agentury pro výzkum veřejného mínění. Když si třeba uvědomíme, že ředitelem jedné z našich „nejváženějších“ (STEM) je Pavel Fischer (bývalý ředitel Politického odboru prezidenta Havla), kterého tzv. Kroměřížská výzva Kocába a spol. chtěla před pár měsíci nominovat jako Zemanova protikandidáta, pochopíme o podstatě těchto „agentur“ (odtud slovo „agent“) mnohé.
Hlavně je to jedno. Když jsou výsledky průzkumů Kavárně nepohodlné, můžeme si být jisti, že prostě převaha „nesprávných“ odpovědí byla taková, že je nešlo úplně odstranit – jen „cinknout“. Trefně na jeden takový průzkum agentury Ipsos (o kterém jsme se kupodivu třeba z veřejnoprávní České televize nedozvěděli ani slovo, přestože jej přinesl i Reuters) reagoval bývalý europoslanec Ivo Strejček (z Institutu Václava Klause).
Čtěte ZDE: Černošské a levičácké guerilly chtějí další občanskou válku: Opravdu jsou všichni lidé stvořeni jako sobě rovni? Kde je pro to vědecký důkaz? Je to snad přírodní zákon? Když smažeme historii "bílého muže", co nám zbyde?
Ivo Strejček: Obrana bílého vůdce
„Příšerné ukázky nenávisti na universitě ve Virgínii a v Charlottesville… ukázaly, že pomníky Konfederace se staly symboly bílé nadvlády a neo-nacismu“, prohlásil Greg Fenves, ředitel Texaské university v Austinu a vydal pokyn k odstranění čtyř soch významných postav Konfederace z Americké občanské války. Připojil se tak k vlně podobných rozhodnutí ve městech od Baltimoru k New Orleans.
Agentura Reuters ovšem mezitím přinesla výsledky bleskového průzkumu veřejného mínění, ve kterém 54 % dotázaných tvrdí, že „památníky Konfederace by na veřejných místech měly zůstat“, (27 % respondentů souhlasí s jejich odstraněním). Průzkum také odhaluje hlubokou puklinu mezi „bílými“ voliči Republikánů podporujících setrvání pomníků na svých místech a „minoritami“ a voliči Demokratů, kteří požadují odstranění všech symbolů „otrokářské Konfederace“.
Se „sochami – symboly“ bývá v různých etapách historie svízel, což i my z vlastní zkušenosti víme. Přesto se podstata „sporu o symboly Konfederace“ v dnešní Americe zdá být čímsi trochu jiným, než běžným střídáním historie a jejích reprezentantů. Je totiž další, velmi přesvědčivou, výpovědí o politickém a společenském rozkolu uvnitř této země.
Znamená destrukce symbolů připomínajících významné osobnosti konfederativního Jihu vymýcení pocitů, pro které se k nim dnešní Američané vracejí? A vracejí-li se k nim a jsou ochotni je bránit, protože k nim „nějak“ promlouvají, je to způsobeno obdivem k historii staré více než sto padesát let, či aktuální výpovědí o americké současnosti?
Je zjevné, a výše citovaný průzkum veřejného mínění to průkazně dokládá, že kdyby se „obyčejní bílí“ v Americe necítili po desetiletí odstrčeni na okraj politického zájmu, který více než o ně dbal o zájmy nejrůznějších „barevných“ minorit, nemusely by dnes desetitisíce Američanů vidět v generálu Robertu E. Lee svého „ztraceného“ vůdce.
Bourání soch ničemu nepomáhá, nic neřeší a nic neléčí. Je nesmyslné tvrdit, že zmizí-li z amerických veřejných prostranství symboly Konfederace, zavládne v této zemi atmosféra „konečného smíření“. Spíše se dá očekávat, že se frustrace „zapomenutých bílých“ prohloubí.
Politickému a mediálnímu establishmentu i společenským snobům o hledání řešení nejde. Celé téma podněcují, provokují a vyhrocují proto, aby se pokusily protlačit „svoji“ progresivistickou a levicově-liberální vizi Ameriky proti většinové vůli občanů. Je pro ně i vítaným „klackem, se kterým je možné Donalda Trumpa bít“. Už proto, že s jeho zvolením se tito „demokraté“ nikdy nesmíří.
Zdroj.
