V Hamburku si levičácké guerilly střihly cvičení v pouliční válce, aby byly vytrénovanější, až to brzy přijde doopravdy. Angela Merkelová na ně sice udělala tytyty, ale jinak to běsnění s odkazem na demokracii a svobodu projevu vlastně obhajovala. Vzhledem k tomu, že demokracie a svoboda projevu (viz u nás Chovancovo „Centrum proti dezinformacím“) v Evropě už mizí jako poslední zbytky jarního sněhu, je to pozoruhodný vzkaz. Jak by asi zněl, kdyby totéž předvedli „nacionalisté“?
Ve městě mělo jednat dvacet představitelů nejsilnějších ekonomik světa, ale ve skutečnosti to byla jen zástěrka pro setkání Donalda Trumpa s Vladimírem Putinem. Všichni pak vášnivě rozebírali, jak si stiskli ruce a jak se při tom tvářili, protože nic víc se nikdo nedozvěděl. Aby se vůbec něco viditelného stalo, začalo platit v Sýrii zhruba 666-té „příměří“. A v tutéž hodinu přišlo další „odhalení“ amerického tisku o předvolebním spiknutí mladého Trumpa s Ruskem. No prostě náhodička!
Ale to, oč ve skutečnosti jde, se zakrýt přesto nepodařilo. Itálie, momentální hlavní importér genetického materiálu pro vytvoření Nového evropského člověka euro-negroidní rasy (podle Kalergiho plánu), sípá pod náporem statisíců Afričanů. Nic moc by se nedělo, kdyby se i tam neblížily volby, jeden z posledních formálních pozůstatků oné posvátné demokracie, která již odpočívá v (ne)pokoji. Establishment (který se na tom za miliardy eur od počátku podílí, aby odvrátil hospodářský bankrot země) najednou zlostně funí. A mluví o Bibli.
Čtěte ZDE: Nečekaná prosba Italů: Zmocni se nás, Putine! Ať už to máme za sebou. Znamená invaze vetřelců do Evropy biblickou apokalypsu? Jaké záměry oligarchů se za vším skrývají? V EU nás čeká trpký konec. Vzepřeme se?
Platba za kolonialismus?
Italský velvyslanec připustil dokonce i v ČT, že nevládky si jezdí přímo do lybijských přístavů a vozí migranty do Itálie jako cestovka. Jsou to prý všechno jen ekonomičtí migranti, žádní uprchlíci. No to jsou nám novinky! Podvratné weby jako Protiproud o tom informují už dlouhé měsíce. Vždyť to je přece pravý smysl celého plánu. Že by už také italské bažiny vytvářely konspirační teorie, jimž se přece každý rozumný člověk směje?
Zničehonic se dozvídáme, že migrantů přicházejících do Evropy z Afriky mohou být v následujících letech milióny. Šéf Evropského parlamentu, Ital Antonio Tajani, proto volá po „okamžité akci“. Tím nemyslí samozřejmě nic jiného než „povinné přerozdělovací kvóty“. Jeden nestačí žasnout nad drzostí tohoto bruselského darmozřouta, když říká, že „vážnost migrační krize se podceňuje – a může dosáhnout přímo biblických rozměrů“.
O Bibli by měl něco vědět především anti-papež František. A také ano. Hned se nechal slyšet: „Pro chudé národy jsou atraktivní kontinenty a země dávného bohatství, zejména Evropa. Kolonialismus přišel z Evropy. Měl pozitivní, ale i negativní aspekty. Tak či onak, ale Evropa je bohatá, a stala se nejbohatší na světě. Proto je a bude hlavním cílem přistěhovalců.“
Skoro by se dalo říci, že pokud nemluví o křesťanství (on o něm ostatně skoro už nemluví, Ježíše Krista nezmiňuje raději vůbec), něco by na jeho slovech mohlo být. Bývalí kolonialisté by se opravdu nemuseli tolik divit – a možná by se měli postarat. My ale mezi ně určitě nepatříme.
Mainstreamoví ve při
Ale i mainstreamoví novináři se už v některých případech dostávají na hranu „nepřátelství“. To už je tady opravdu vážné. Takový Alexander Tomský na ní již dlouho obdivuhodně balancuje. Ještě ho sice občas posadí před kamery ČT (aby byla jako „ta pluralita“), ale... nevím, nevím. Například tahle jeho úvaha by mohla klidně vyjít na Protiproudu (kdyby s ní přišel o rok dříve, teď už je to nuda):
„Evropa především financuje celé loďstvo humanitárních organizací (NGO) a záchranáři v perfektní součinnosti s pašeráky připlouvají na dohled k libyjskému pobřeží nakládat nelegální uprchlíky.
Ostatně žádnou hranici mezi legálním a nelegálním přistěhovalcem nikdo v Evropě nepraktikuje a pokusy je deportovat, jsou spíš symbolické. Čím více lidí humanisté zachraňují, tím více běženců přibývá a tím více také v moři zahyne. Stačilo by tyto fanatiky zakázat. To se ale politici neodváží. Ostatně i mezi nimi je mnoho těch, kteří se rozhodli staré Evropany vyměnit za nové.“
Dostal za to samozřejmě okamžitě „sprdunk“ od jednoho z předních ideologů Kavárny, soudruha Palaty (MfD):
„Pokud máte pocit, že je svět kolem nás jedna velká katastrofa, není to pravda. To ho jen lidé jako pan Tomský takto líčí. Místo grafomanského psaní by spíš měli zajít k psychiatrovi. A lidé, co podobné katastrofické nesmysly publikují a tisknou, by se měli zamyslet nad tím, že šíření paniky a poplašných zpráv je opakem slušné novinařiny, která má pracovat s fakty, hledat řešení a ne lidi jen děsit a děsit a děsit.“
.jpg)
Čtěte ZDE: Otec Čtvrté říše nemá klid ani po smrti: První státní pohřeb v luxusním koncentráku. Pozůstalí se štěkají. Proč budou scházet Sudeťáci Herman s Bělobrádkem? Lidovci jsou vězni ve Stanu. Poučení od klasiků
Příklady táhnou
Zlatá slova. Především hledat řešení je přece podle všech politruckých příruček smyslem novinářské práce. Nikoli přinášet informace. Velmi dobře to předvádějí soudruzi ve washingtonské Moskvě. Z nich si musíme brát příklad. A činíme tak – i když pochopitelně v malém, protože soudruzi Bradáčová, Šlachta a spol. jsou teprve v přípravce na státní převraty (podařil se jim zatím jen jediný).
Zkušení soudruzi z Pravdy (má místní název New York Times) nesou ducha pravé policejní demokracie přímo instruktážně. V bratrské jednotě s tajnými službami připravili k prvnímu jednání svého prezidenta s arciďáblem Vladimírem Putinem skvělý politický úvodník. Trumpův syn Donald prý jednal během kampaně s ruskou právničkou žijící v Americe! Slíbila mu totiž nějaké “kompro“ na Hillary. Žádné sice nedodala, ale na válku je to tak jako tak.
Ukázalo se tak ale především, že odposlechy a špiclování v Trump Tower byly na prezidentského kandidáta a jeho rodinu nasazeny ještě dávno před jeho zvolením – prakticky na začátku kampaně. Vytáhli to až nyní, po roce. Je to vynikající práce.
Sice to nic nedokazuje („Jsem asi první, kdo chtěl získat nějaké informace o politickém protivníkovi,“ ušklíbl se Donald mladší), ale atmosféru mccarthismu to opět báječně oživilo. A chabé výsledky prvního setkání prezidentů perfektně smazalo. Protože válka (s Rusem) muší bejt, vy kluci pitomí, jak říkával Josef Švejk.
Jde se na to!
A to je asi nejdůležitější výsledek „summitu G 20“: Průlomu v americko–ruských vztazích se podařilo zabránit. Dokonce ještě víc. Trump předtím v Polsku vyzvedl význam takzvaného „Trojmořského spolku“, který Poláci (jako vždy posedlí svým komplexem zneuznané velmoci, která touží po „dobytí“ Ruska – bez ohledu na to, jakou mají právě vládu) připravili jako „trójskou“ alternativu k V4.
Běžnému občanu to nic neřekne, ale je velmi dobře, že jsme se tohoto podivného setkání zúčastnili jen v postavě předsedy parlamentu, zatímco prezident Zeman raději „čerpal dlouhodobě plánovanou dovolenou“. Tenhle spolek nemá totiž jiný smysl než obklíčit Rusko – a oddělit ho tak od Německa. Neboť to je hlavní obava současných amerických neokonů: Aby se Německo nakonec s Ruskem nedohodlo – a nevyšachovalo tak Spojené státy.
Že je to zájmový zmatek? Ovšemže je. Tahle polská operace trumpovského řiťolezectví neměla jiný význam, než přikývnutí na starou americkou doktrínu Heartlandu (čtenáři mé knihy Smrt ve věži ji už dobře znají): Německo musí být od Ruska odděleno – kromě jednoho případu: toužebně vyhlížené války. Takže Trump se v tom úžasně plácá. A pokud nakonec přece jen vyhraje (a nebude sesazen) půjde o skutečný zázrak – který možná právě válkou skončí.
Víkendová hamburská pečeně byla vskutku – no vypečená. Od samotného principu. Jen považte: Členy G20 jsou totiž Spojené státy, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Kanada, Japonsko, Rusko, Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Jižní Korea, Mexiko, Saúdská Arábie, Jihoafrická republika a Turecko. K nim se pak samostatně řadí Evropská unie jako dvacátý člen.
O „evropském projektu integrace“, směřujícího k totalitnímu „federálnímu“ superstátu, v němž jsou si všichni rovni, nelze podat lepší vysvětlení. G. Orwell o tom v románu Zvířecí farma napsal už před mnoha lety:
„Všechna prasata jsou si rovna. Jen některá jsou si rovnější.“
