Blížící se nasazení nového amerického kontingentu v Afghánistánu za účelem posílení více než 8 tisíc vojáků v místě již dislokovaných ukazuje prohlubující se krizi na Blízkém východě vyvolanou především krátkozrakým počínáním Washingtonu v daném regionu.
Podle tiskové agentury AP může být celkový počet amerických vojáků navýšen až o polovinu, přestože Donald Trump v průběhu volební kampaně sliboval celou americkou armádu z Afghánistánu stáhnout. Nyní ale prezident USA ponechává generály Pentagonu, aby samostatně rozhodovali o svých místních „braných potřebách“ v boji proti Tálibánu a rostoucí síle ozbrojenců teroristické organizace „Islámský stát“.
Nekonečný příběh Afghánistán
Nedávno vyšlo najevo, že ISIL obsadil slavný jeskynní komplex Tora Bora. Ještě předtím se teroristé přihlásili k odpovědnosti za bombardování šíitské mešity Al-Zahra v Kábulu stejně jako k teroristickému útoku na prezidentský palác a budovy zahraničních velvyslanectví, v důsledku čehož zahynulo více než 150 Afghánců. Kromě toho velitel ISIL v Afghánistánu Abú Omar Khorasani pohrozil, že bude dobývat od vojáků v Kábulu i od Tálibánců nová území až do úplného osvobození Afghánistánu a jeho „malověrných“ sousedů od všech nepřátel „kalifátu“.
Taková prohlášení jen potvrzují pravdivost uniklých informací o plánech radikálních islamistů přestěhovat do této oblasti těžiště svých teroristických akcí. Ne náhodou odborníci poukazují na znatelné přiostření a obecné zhoršení situace v Afghánistánu a v jeho okolí.
Má další destabilizace situace v zemi souvislost s dlouhodobými strategickými cíli Američanů v této oblasti, nebo zde opravdu chtějí nastolit mír a eliminovat plíživou extremistickou hrozbu?
Jak v této souvislosti píšou vlivné mexické noviny „La Jornada“, dávno už není tajemstvím, že ISIL je plodem ambiciózní a agresivní politiky Washingtonu a NATO na celém „širším Blízkém východě“. Tato politika, pravda, v poslední době znatelně pokulhává, ale tím se nestává méně nebezpečná a provokativní. Její ostří míří na Kavkaz a do střední Asie, tedy do těch oblastí, které přímo sousedí s Ruskem a Čínou a kde se nachází Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang obývaná převážně muslimy.
Čtěte ZDE: Příčina demolice Ukrajiny: Putinovy návrhy na eurasijskou integraci. Čína pokládá koleje. Hedvábná stezka končí v Sýrii. Boj o eurasijský “Heartland”. Pacifik americkým jezerem? Kdepak, bývávalo
Nekalé cíle
Z tohoto důvodu plánované posílení vojenské přítomnosti Američanů v Afghánistánu neznamená, že by měli v úmyslu učinit přítrž radikálnímu islamismu, který se odtud rozlézá všemi směry, nebo snad minimalizovat obchod s drogami. Celá slavná mezinárodní koalice vedená Washingtonem nedokázala za půl desetiletí zásadním způsobem tento problém vyřešit. A to pouze proto, že by to bylo v rozporu s konečnými strategickými cíli zámořských „mírotvorců“ vycházejících z předpokladu, že poničený a extremistickými skupinami na části roztrhaný Afghánistán dává jedinečnou příležitost pro realizaci oblíbeného principu „rozděl a panuj“, s nímž Washington cynicky operuje ve vztahu k východním zemím.
Výroky některých západních analytiků, že USA a jejich partneři v Evropské unii vykazují neschopnost čelit teroristické hrozbě, která se nyní stahuje z blízkého východu a je připravena vtrhnout na jižní Kavkaz a do střední Asie, vyvolávají vážné pochybnosti, pokud jde o objektivitu takových tvrzení, neboť ve skutečnosti zakrývají záměry Washingtonu s touto částí světa. Stratégové v zámoří jsou si dobře vědomi toho, že středoasijské státy jsou velmi náchylné k pronikání militantů z ISIL, kteří pak mohou být „nasměrováni“ k čínské hranici a dál do Íránu a Indie.
To je důvod, proč islámští radikálové na svém útěku z Blízkého východu, kde jim zem hoří pod nohama, prakticky nenarážejí na překážky ze strany západních mocností při přesunu svých ozbrojených skupin do střední Asie a na Kavkaz.
Tím může být ohroženo dopravní spojení Číny s Ruskem, Kazachstánem a západní Evropou, říkají experti. Vážné hrozbě je v tomto případě vystaven také prakticky obnažený týl Íránu, jehož hlavní síly jsou vázány v boji proti bandám ISIL v Sýrii a za udržení status quo v oblasti Perského zálivu.
Čtěte ZDE: CIA: Největší distributor heroinu na světě. Tři sta tisíc mrtvých ročně? Nevadí! Usáma neměl s 11. zářím nic společného. Pravý důvod invaze do Afghánistánu. Drogové peníze pro tajné služby. Svědectví špióna
Asijské NATO?
Představitelé států ŠOS (Šanghajské organizace pro spolupráci) na posledním summitu v Astaně projevili plné pochopení alarmujícímu vývoji situace v oblasti, která je důsledkem „krátkozraké“ místní politiky nejen Washingtonu, ale také mnohých jeho partnerů z EU.
Tyto západní země, především Británie a Francie, prakticky bezvýhradně podporovaly akce amerických globalistů za účelem vzplanutí severní Afriky a Blízkého východu v rámci „arabského jara“, což se nyní obrací proti nim růstem islamistického teroru a zločinnosti v jejich vlastním domě. To vše je důsledkem faktu, podotýká mexická „La Jornada“, že atlantisté „ztělesňují unipolární strukturu, kde USA dominují nad ostatními indiferentními a nerozhodnými zeměmi, jež nemají vlastní pevné stanovisko ani k jedné z hlavních mezinárodních otázek."
V kontrastu s tím působí přitažlivěji a produktivněji principy rozvoje a fungování Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), která se na summitu v Astaně „rozrostla“ o dva jaderné státy – Indii a Pákistán. Mimochodem, odborníci zdůrazňují, že „ŠOS se rozšiřuje ne jako „asiatské NATO“, nýbrž jako eurasijská struktura, která má ve skutečnosti záporný postoj ke globalizaci.“ Jde o největší sdružení asijských mocností, kde se koncentruje obrovský ekonomický potenciál a mocné strategické síly zaměřené na fundamentální rozvoj a posilování multipolárního světa.
Zatímco v NATO, poznamenávají odborníci, dominuje jeden stát, jeden expanzivní cíl, ŠOS sestává ze států a politických sil, které zastupují zcela odlišné civilizace zahrnující různé ideologie a politické systémy. ŠOS se podle jejich názoru jeví jako multipolární blok, který se v mnohém vyrovná USA a hegemonii celého Západu.
Čtěte ZDE: Islámský stát: Nová fáze války na obzoru. Míří usekávači hlav do hor? Hydra chce být nezničitelná. Válka nemá brát konce. Stane se střední Asie druhou Sýrií? Řízené zlo nachází nové cesty k Rusku. V čím zájmu?
Rusko opevňuje hranice
Během šestnácti let svého působení získala ŠOS praktické zkušenosti a nashromáždila značný potenciál pro řešení složitých problémů k ochraně strategických zájmů svých členů. Vstup do ŠOS takových zemí, jako je Indie a Pákistán, jež Američané již dlouho vtahují do okruhu svých globálních zájmů, samozřejmě posílí možnosti „kolektivního Východu“ v oblasti bezpečnosti a odporu proti známým silám, jimž je tato organizace trnem v oku. K řešení společných úkolů ŠOS přispěje i rostoucí účast vojenské složky, která v prvé řadě zahrnuje schopnost bojového nasazení ruských základen dislokovaných v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu.
Jestliže „kolektivní Západ“, jak soudí experti, „není schopen překonat rozdílné postoje a vytvořit jednotnou frontu proti mezinárodnímu terorismu, mohou být řešením tohoto problému síly ŠOS, jejichž zóna odpovědnosti se nyní vztahuje na území států s osídlením větším než tři miliardy lidí a produkujícím asi jednu třetinu světového hrubého domácího produktu." Čínští analytici v deníku „Žen-min ž’-pao“ poznamenávají, že „mírotvorná“ činnost západní koalice pod vedením USA nepřinesla Afghánistánu klid a mír, ale spíše naopak vyvolala nárůst terorismu, obchodu s drogami a šíření praktik „islámského chalífátu“ v sousedních zemích.
To vše představuje přímé ohrožení i zemí sdružených v ŠOS. Samozřejmě, že za takových okolností ruské ministerstvo obrany se souhlasem všech členů organizace přijímá příslušná opatření: zvyšuje bojeschopnost svých základen v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, vybavuje je moderními zbraněmi a posiluje komplexní spolupráci s partnery ŠOS. Vždyť území Afghánistánu je hluboce zaklíněné v Tádžikistánu, přičemž v celé délce „horké hranice“ přesahující 1300 km se nahromadilo 10.000 bojovníků z různých skupin.
Zvláštní význam při zajišťování bezpečnosti této „fronty ŠOS“ získává bojeschopnost 201. vojenské základny – největšího zahraničního vojenského zařízení Ruska a pevnost jejího vzájemného svazku s vojenskými jednotkami Tádžikistánu.
Čtěte ZDE: Říše středu povstává: Nahradí Čína Spojené státy? Rusko má velkou šanci na přežití. Utopí se zatím Evropa ve vlastních problémech? Šťastnou cestu po Hedvábné stezce!
Obklíčené předmostí
Zmíněná ruská vojenská základna je umístěná v městech Dušanbe a Kurgan-Ťube. V květnu letošního roku byl objekt posílen dělostřeleckým praporem. Jeho raketomety (BM30) „Uragán“, ráže 220 mm, jsou schopné zasáhnout nepřátelské cíle ve vzdálenosti 35 kilometrů v těžkém horském terénu. Zároveň byly v Tádžikistánu rozmístěny taktické raketové komplexy „Iskander-M“, které byly použity ve společném protiteroristickém cvičení „Dušanbe-Antiterror - 2017“. Vojenské jednotky z řady zemí Dohody během manévrů v bezprostřední blízkosti tádžicko-afghánské hranice splnily úkoly „zničení banditů pronikajících z Afghánistánu.“
Rozsáhlé manévry „Dušanbe-Antiterror“ byly organizovány poprvé s účastí protiteroristického centra zemí SNS (Společenství nezávislých států) se zapojením jejich ozbrojených sil, konstatují vojenští analytici. To znamená, že ruská vojenská základna v Tádžikistánu potvrdila svůj status regionálního centra připraveného efektivně potírat islámský terorismus a radikalismus. Není tajemstvím, že na září letošního roku jsou plánovaná podobná cvičení za účasti národních vojenských kontingentů států a členů OSKB (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti), z nichž většina zastává „vedlejší roli“ také v „Šanghajské osmičce“.
Všechna tato opatření, mající zabránit pronikání teroristů z přilehlého regionu, samozřejmě nezapadají do plánu Washingtonu použít „afghánské předmostí“ jako nástroj na oslabení pozic a vlivu zemí ŠOS v Asii a na Blízkém východě.
Jde o plán zneužití těchže radikálních sil, proti nimž Američané, podle jejich vlastních slov, údajně bojují.
Zdroj.
