Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Chvála protikuřáckého zákona: Není nad pokrok ve Švejkově domovině. Jak dostat rakovinu pitím čisté vody? Dobro z dílny vládních stran. Proti jen ODS. Kuřákova sebekritika. Čím hůř, tím líp!

Chvála protikuřáckého zákona: Není nad pokrok ve Švejkově domovině. Jak dostat rakovinu pitím čisté vody? Dobro z dílny vládních stran. Proti jen ODS. Kuřákova sebekritika. Čím hůř, tím líp!

31. 5. 2017

Tisk článku

Petr Hájek nadšeně vítá další – velmi specifické – rozšíření našich svobod, provádí konstruktivní sebekritiku, ale současně se obává, že k úplnému nastolení totality není hloupý lid ještě dostatečně „západně“ vyspělý

Protikuřácký zákon, který právě dnes, na „Světový den bez tabáku“, vstoupil v platnost, lze jen nadšeně přivítat. Byl vyroben a načasován tak, že vcelku přehledně vyjadřuje, o co v něm jde. A o co jde u nás, kde si tradičně pěstujeme několik skvělých národních tradic. Mezi nimi radost být papežštější než papež (což platí dnes už nejen přeneseně) – a geniální švejkování. Tedy – ať si nás „erár“ třeba rozebere na součástky, my se mu nakonec vysmějeme.

Máme tedy ode dneška – i v porovnání s ostatním „vyspělým svobodným a demokratickým světem“ – jeden z nejpřísnějších zákonů proti svobodě podnikání a individuálního rozhodování na světě. A příznačně byl zaveden na jeden z nesčíslné řady „mezinárodních dnů“ čehokoli, které víc než jen symbolicky vyjadřují, že jsme součástí „světové vesnice“ pod vedením lídrů NWO (Nového světového řádu). Takže alespoň zde jsme již v „úzkém integračním jádru“. Sláva našim politikům, lékařům a propagandistům! Na věčné časy a nikdy jinak!

Zlatá slova

Zcela geniálně to jako obvykle vyjádřil Petr Zídek v Lidových novinách (LN): „Zavedení svobody nedýchat zakouřený vzduch v restauracích je jedním z největších pozitiv Sobotkovy vlády. Važme si jí a braňme ji“! Velmi správná idea. Připomeňme jen, že i když jde o Babišovy noviny, soudruh Zídek skromně vynechal z aktivní účasti na zavedení této další svobody svého (svěřeneckého) šéfa: Vedle ČSSD hlasovali pro zákon totiž rovněž všichni poslanci ANO a většina lidovců jejich nového spolubratra – Gazdíkových starostů (STAN). Na rozdíl od poslanců ODS, z nichž pro toto další široké rozšíření občanských svobod nehlasoval ani jediný. Fuj!

V mediálních reakcích proto logicky nemohl chybět i všudypřítomný „expert“ na Sobotkovu stranu Lukáš Jelínek. Ten zase dnes v Právu napsal: „Ne každému jsou regulatorní zásahy příjemné. Jsme navíc společností, která umí věci řešit švejkovským fištrónem, třeba i za cenu obcházení zákonu°. Tady však nebují nesmyslná státní šikana, ba buzerace. Jakkoliv je protikuřácký zákon nedokonalý, stát by při jeho prosazování neměl švejkům ustupovat, ale naopak by měl ukázat svoji autoritu.“

Zlatá slova. Jakápak šikana či buzerace? Exploze občanských svobod! Těch se přece dosahuje nejlépe právě pokrokovými zákony, které významnou část podnikatelů a veřejnosti omezí v jejich ohavné snaze uzavírat dodavatelsko-odběratelské vztahy podle svého. To v socialismu NWO nemá místo! Zákony jsou přece od toho, aby se obcházely, nikoli aby vycházely z přirozené společenské dohody – a byly proto ctěny, váženy a respektovány. Ale aby byly metlou a kladivem na zpátečníky. 

Čtěte ZDE: Zákon o plošném zákazu kouření v restauracích: Ani boj za zdraví, ani proti kuřákům - ale za novou totalitu. Stát opět sahá na soukromý majetek. Bolševici všech zemí se opět spojili. Ve "zdravém" vězení na věčné časy?

Bylo řečeno vše?

Argumentů pro i proti padlo v posledních dnech na toto téma tolik, že k nim zdánlivě nelze nic přidat. I naše objektivní a nezávislá Česká televize o tom ihned odvysílala „speciál“, jako když někde udeří další muslimští teroristé – a je třeba hloupému lidu vysvětlit, že to s islámem a migrantskou invazí nemá co dělat. Právem. Má to s tím opravdu mnohé společné znaky. Při vraždění v evropských městech vskutku nejde médiím primárně o nevinné oběti z řad „původního obyvatelstva“, ale o to, jak toto dobro využít k převýchově zabedněnců pro světlé zítřky.

Tak i nyní. Obojí je stejně důležité, obojí je ovoce stejného stromu. Již citovaný Babišův „uznávaný komentátor“ z LN to ve svém článku nakonec řekne zcela jasně: „Formováním občanu° k obrazu svému se stát projevuje již od osvícenství. Převýchova občanstva - to je nejstručnější definice moderního státu. (...) Pokud někdo tuto roli státu zpochybňuje, pak hlásá návrat do středověku.“ No řeknou, Roubíček, chtějí snad do středověku? Nechtějí? Tak ať držej hubu a krok! Že chtějí? Tak přes tu drzou hubu dostanou – nyní už podle zákona!

A Sobotkův expert Jelínek optimisticky dodává: „Po pár letech nám ani nepřijde, že se kdysi kouřilo na každém kroku. Populace bude v lepší kondici, majitelé restaurací mohou ušetřit na údržbě, vzduchotechnice i soudních sporech se zaměstnanci kvůli nemocem. Nenapravitelní kuřáci se naučí ukájet budˇ v soukromí, cˇi pod širým nebem.“

Radostné zítřky na dosah

Takový revoluční liberalismus, navzdory tomu, že je opsaný z vynikajících agitačních brožurek z padesátých let, je ovšem na pováženou. Ukájet se v soukromí? Kdo to kdy viděl? Nemluvě o tom, že prakticky už žádné soukromí není, kamerami, odposlechy, počítači, „chytrými“ telefony a televizemi počínaje a Bradáčovými a Šlachtovými statečnými obránci pokroku konče. Kdepak! Nenapravitelní (v čemkoli) nebudou, kam bychom to měli okna? Radostně půjdou do skvostných humanistických převýchovných zařízení – pro jejich dobro. Majitelé (čehokoli), zvaní živnostníci a malí podnikatelé jakbysmet.

Vysoké daně na nezdravé potraviny budou zase pěknou motivací a pobídkou pro další skupinu, která přijde na pořad převýchovy ke zjevenému Dobru hned vzápětí. Ač renegát Jelínek soudí, že „přejídání se čokoládou je sice též nezdravé, ale nikoho tím neutiskujeme,“ mýlí se (ale on jistě včas učiní zdravou soudružskou sebekritiku – o tohohle soudruha nemusíme mít strach): Milovníci čokolády (šťavnatého tučného masa, sladkých limonád atd. atd.) jsou již dnes častým estetickým pohoršením pro ideově vyspělé okolí, které tím utiskují. Nemluvě o tom, že léčením doprovodných chorob ubírají z bezedné černé díry zvané zdravotnictví, do které předtím vhodili své vlastní peníze – nikoli, aby se „pojistili“ právě pro případ nemoci, ale aby byli solidární. S politiky, kteří pak jejich peníze moudře rozkradou, respektive „přerozdělí“ za to, aby byli opět zvoleni.

Čtěte ZDE: Boj o svobodu za kouřovou clonou: Smí se v sado-maso salónech kouřit? Státní hospody a trestný čin pálení tabáku. Máme lidské právo na občerstvení uprostřed lesa?

Je to báječné – ale vylepšujme!

Skvělý zákon začal platit – a je třeba ho nejen respektovat, ale i milovat, říkají nám vyspělí politruci Kavárny. Je mi jich líto, mají hroznou honičku. Již zítra se opět začnou věnovat lásce k migrantům, obavám z Trumpa a nenávisti k Rusku protože, jak praví nejen klasici marxismu, všechno souvisí se vším. Ke kuřákům si jen tak odskočili – ale jsou to titíž. To aby se jim rozskočila hlava (kdyby ji měli). A úspěch je vzhledem k tupému obyvatelstvu stále nejistý (viz Brexit či Trump).

Ano, je mi jich líto. Půjdu proto příkladem a zahájím sebekritikou. Ne že bych byl nějak důležitý, ale pro to, že jsem se v minulosti této problematice po leta věnoval. Až do dnešního dne ovšem v podobně zrádném duchu jako výtečník senátor Kubera či věrný spolupracovník Václava Klause (tím hůř, že sám celoživotní nekuřák) Ladislav Jakl a jiní podobní tmáři.

Je mi ze sebe špatně, když na ta léta domnělého boje za svobodu v Den boje proti tabáku vzpomenu. Například jsem nastudoval spoustu vědeckých prací, které dokládaly něco, co se dnes už naštěstí ani nesmí vyslovit, nechce-li být člověk právem lynčován (zatím kdovíproč jen mediálně) a vyvržen ze slušné společnosti. Tihle zhýralí vědci totiž exaktně dokázali, že kouření samo o sobě zdravotní problém není. Že fatální cévní a srdeční nemoci stejně jako rakovina jsou vždy výsledkem mnoha souvislostí, stresu na místě prvním, v nichž má tabák asi takový význam jako tučný sýr. Že o tom nevíte? Vaše chyba, že nečtete pozorněji Protiproud.

Patent na Dobro

Ale kdyby jen to. V tisku, rozhlasu a televizi (než mě do nich oprávněně přestali zvát) jsem zločinně uváděl do onoho nebezpečného stresu zástupce lékařského stavu (skvěle placené z také mých daní za přípravu socialistické převýchovy Nového evropského člověka). Třeba jsem jim na tvrdých datech dokazoval, že nikoli kouření, ale monstrózní protikuřácká propaganda je častou příčinou permanentního stresu valné většiny kuřáků – a odtud i častého vzniku fatálních chorob. Že nikoli tabákové firmy, ale právě oni, lékaři-propagandisté mají na svědomí životy stamiliónů kuřáků po celém světě. Že jsou prostě teroristé a masoví vrazi – vědomě či nevědomky.

Jak jsem na takovou zrůdnost přišel? Spolčil jsem se s komplici (odpadlíky a samozvanci vědci a lékaři), kteří exaktně dokázali, že takzvaná kancerofobie je důležitější příčinou vzniku rakoviny než jakékoli „materiální“ důvody. Prostě že převážná většina lidí je autosugestivní. A když jim autority (v tomto případě většinová „bílá armáda) ze všech mediálních trub denně omílají, že když něco dělají (či naopak nedělají) riskují rakovinu, tak si ji tito nešťastníci sami v hlavě „spustí“. Nejen plic, ale třeba i prsu atd. Kdyby jim se stejnou intenzitou tvrdili, že pít denně litr čisté vody je totéž riziko, dostali by rakovinu z čisté vody.

Jinými slovy: Hlavní účinnou metodou zachování si zdraví je nenechat se zblbnout a manipulovat. Což, tvrdil jsem spolu s nimi, je i věcí „soužití“ kuřáků s nekuřáky. Prostě zdravý rozum, vzájemná ohleduplnost a tolerance. Respekt k vlastnictví a podnikání. Dospělý člověk se sám rozhodne, zda chce kouřit (jíst a pít) podle svého. Majitel podniku si sám určí, zda se u něj kouřit smí či ne, jestli oddělí prostory kuřáků a nekuřáků, jako servíruje kuchyni a podává nápoje. Nebo mu to nadiktuje zájem spotřebitelů – tedy svobodný trh (který už naštěstí není). Že do tohohle nemá stát co mluvit, není-li to stát totalitní, byť se skrývá za maskou „lidské tváře“. Takovýhle zločinec jsem byl.

Čtěte ZDE: Boj proti tabáku jako zastírací manévr: Je vše jinak? Od jeskynních dob jsme žili v kouři. Záhada: kuřáků je méně, rakoviny plic více. A co jaderný spad, očkování a chemikálie? Následuje zákaz tradiční kuchyně?

Jen dál a houšť!

Nadšeně proto vítám protikuřácký zákon. A spolu s jeho osvícenými původci – především z řad ČSSD (jejíž ministři jej připravili) a ANO (jehož poslanci spolu s lidovci jej prosadili) doufám, že si jeho následky voliči-kuřáci do podzimních voleb neuvědomí. Zvláště ti z menších měst a vesnic, kde zcela likviduje ohavnou tradiční hospodskou kulturu v naší zemi. Takový islám třeba alkohol i kouření už dávno pokrokově zakázal. A k němu přece nyní směřujeme.

Proto současně vysoce oceňuji, že je zatím šikovně odsunut tvrdý postih hospodských-soukromníků i kuřáků-zločinců o tři měsíce. Světlonoši (z latinského luci-feros) dobra doufají, že si to voliči s nimi nespojí – a po volbách, až pochopí důsledky této další významné svobody, kterou jim „jejich“ politická reprezentace přinesla, už bude pozdě. Jako vždycky a jako se vším. Salámová totalita.

Zůstávám kuřákem, ale po provedené sebekritice jsem pro úplný zákaz cigaret a tabáku. A alkoholu včetně piva. Není pravda, že prohibice nic neřeší. Copak nejsou ostatní drogy rovněž zakázané? A jde to! Tak proč zrovna tyhle dvě ne? Mají přece také, jak denně slyšíme, na svědomí statisíce a milióny mrtvých po celém světě! A kdeže vzít oněch osmdesát miliard, které třeba jen kuřáci na zvláštní dani odvedou každoročně do státního rozpočtu – a pak by chyběly? Komu?

K smíchu argument. Maličkost. Zelení (exministr Bursík osobně a Topolánkova vláda a sněmovna s ním) nám dávno s údajným globálním oteplováním ukázali cestu vpřed. Již roky platíme solárním baronům každoročně čtyřicet miliard – a nikoho to nevzrušuje. Takových možností kolem ještě je! Z Bruselu prší denně! Jen je zvednout a tvůrčím způsobem rozvinout. Počesku. Bruselštěji než Brusel. Švejkověji než by kdy Hašek pomyslel.

Myslím to vážně. Protože v tomto případě výjimečně platí Čím hůř, tím líp. Může se totiž stát, že jednou dosáhne pokrokové „nastolování specifických svobod“ už takové úrovně, že to opět probudí v lidech přirozené autentické zájmy (viz již zmíněný Brexit a Trump). A objeví se ti, kteří je budou reprezentovat a pokusí se o jejich prosazení a obranu ve veřejném prostoru. Říkalo se tomu politika. A jejímu svobodnému „provozu“ – demokracie.

Ve středověku.

Doporučujeme

Na začátek stránky