Jiří Kajínek, po třiadvaceti letech věznění, by měl s největší pravděpodobností za pár dnů opět spatřit svět jinak než skrze mříže. Miloš Zeman signalizoval, že omilostnění nejznámějšího vězně podepíše po návratu z Číny. Média bojující proti prezidentovi, což jsou všechna včetně Babišových, to sice nemohla utajit, ale snaží se tuto bombu mírnit. Především jí dát specifickou interpretaci, která by prezidenta poškodila.
Je to sice obtížné, protože většina veřejnosti sdílí minimálně podezření, že Kajínek sedí za vraždu, kterou nespáchal. Špinavý předvolební boj však velí politikům v médiích, ve vládě i v parlamentu držet proti prezidentovi basu. A propos basa: Nejenže není vůbec jisté, že ji Kajínek opustí, ale není také vyloučeno, že se do ní obratem vrátí. Od okamžiku, kdy si Miloš Zeman v dubnu otestoval reakce svou veřejnou úvahou o milosti, se na tom již na mnoha místech bezpochyby intenzivně pracuje. Motivem je strach.
Facka zkorumpované justici
Nejčastější interpretace je, že prezident potřeboval nějak „odklonit“ kobercové mediálně-politické nálety vedené v posledních dnech a týdnech proti Hradu. Právě tak uvažují řvoucí žabičky naší politické scény – a vypovídají tak ovšem pouze o sobě. Podle sebe soudím tebe, říká úsloví, jež v tomto případě vskutku sedí. Výběr chvíle pro toto „bezprecedentní propuštění dvojnásobného nájemného vraha“ (jak sugerují veřejnosti mystifikátoři) je samozřejmě součástí Zemanovy úvahy. Ale jen okrajově – takříkajíc ve třetím plánu.
Propuštění Jiřího Kajínka z doživotního žaláře má mnohem více pater. Jedno z hlavních se nyní pokoušejí už dopředu „čistit“ celé čety politických metařů. Je to přímo průzračně patrné například ze slov předsedy ústavního soudu Pavla Rychetského. Tento člověk byl v minulosti jedním ze tří ministrů spravedlnosti, kteří (marně) požadovali nové vyšetřování a nové soudní projednání tohoto „hrdelního“ případu. Dnes to relativizuje. Prý jen doufá, že prezidentská milost nebude polemikou s rozsudkem. Čím jiným by ale mohla být?
Je-li „fackou“ zkorumpované justici, která (v tomto případě na Plzeňsku) musela Kajínka odklidit, pak to ale nedělala jen kvůli sobě. Spojení s policií a prokuraturou teprve dává celé kauze ten pravý mafiánský rozměr. Proto všechny další odvolací soudy potvrzovaly neuvěřitelně děravý důkazní materiál. Proto nechtěly ani slyšet o žádostech ministrů spravedlnosti na obnovení procesu – i když svědkové postupně měnili své výpovědi ve prospěch Kajínka.
Čtěte ZDE: Neslavné výročí případu Kajínek: 15 let cesty ke svobodě. Protestují ministři, veřejnost, přesto sedí dál. Justice si na něm vyzkoušela svou moc. Rath, Nečas, Kramný jsou jen pokračováním tohoto šíleného seriálu
Jen peripetie?
Proto je docela možné, že Jiří Kajínek vyjde na svobodu – a před branami věznice jej policejně-prokurátorská Cosa Nostra (CN) okamžitě opět zatkne. Za co? To je přece úplně vedlejší. Třeba se ukáže, že nedlouho před propuštěním znásilnil spoluvězně – a ten nečekaně právě teď promluvil. Může to být cokoli, pracují na tom právě celé týmy Cosa Nostra. A protože jde o vězně, který opakovaně „před spravedlností“ utíká, šoupne ho vzápětí CN soudce do vyšetřovací vazby. A vzhledem k tomu, že milost je podmíněna sedmi roky „sekání latiny“ – bude tam, kde byl.
Není to tak dávno, co nám to CN v Brně předvedla na skandálním případu íránského podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha: Nechala ho složit 150 miliónů kauce – a šup, už byl opět tam, odkud ho právě propustili. Demonstrují nám to s totální (a totalitní) drzostí na dalších známých případech: Nečas, Rath, Nečesaný, Kramný. A nic na tom nemění, že se čas od času najde statečný soud či soudce, který JIM do toho na okamžik „hodí vidle“:
Okamžitě následují protiopatření mafie – většinou za mohutné mediální podpory. Nespolupracující soudci jsou skandalizováni, případy jsou jim odebírány a předávány jiným – kteří už vědí, jak se mají zachovat, aby jejich kariéra nebyla ohrožena. Z tohoto důvodu počítejme s tím, že propuštění Jiřího Kajínka může být jen peripetií v této drsné tragikomické frašce.
Stovky jiných zůstávají
Na tomto místě jsem v podobných případech již několikrát připomínal, že tyto známé kauzy jsou jen vrcholkem ledovce. Že v minulých letech jsem se při své práci setkával se stovkami případů, které přímo „řvali“ o pomoc – ale pomoci jim nebylo. Desítky a stovky neznámých případů malých větších i velkých ve všech regionech naší země.
Zjevná dohoda místních „celebrit“ (policista, starosta, soudce, státní zástupce), žen či dcer, které si pomocí „paní soudkyně“ (vyšetřovatelky, státní zástupkyně) řešily své malé velké msty na manželech či otcích. Ale také přímo „třídně“ motivované rozsudky na místních podnikatelích, likvidování konkurence přes uvěznění nepoddajného tvrdohlavého, jenž se vzepřel místní verzi „matrixu“.
A pak jsou ještě případy, o nichž se raději vůbec nemluví. Za jeden z nejhorších dodnes pokládám neskutečně drakonické tresty skupině mladíků z kauzy „upálení“ malé Natálky ve Vítkově. Tam se k tomu přidal ještě cikánský kontext – a bylo vymalováno. Je přitom nade vší pochybnost, že přinejmenším v několika případech byli odsouzeni i ti, kdo se útoku nezúčastnili – a přesto budou sedět asi tak dlouho jako Kajínek. Do téhle kauzy se nepustí ani filmaři, ani prezident. Holt – když se kácí les, jak opět říkají současní dědici „leninské spravedlnosti“, létají třísky. Osudy justičních zločinů.
Čtěte ZDE: Kauza Kramný: Nejvyšší soud drží basu. Šokující zákulisí případu započatého mediálním lynčem. Proč musí pykat za něco, co asi neudělal? Klíčový důkaz je podvrh - vědí to všichni a všem je to jedno
Zemanova riskantní partie
Milostí pro Kajínka rozehrává prezident partii na další šachovnici. Nikoli v tom smyslu, jak říká, vysílá a píše znovu sjednocená kavárna na lince Kalousek – Sobotka – Bělobrádek. Ti tři mají stejný problém – ale hrají ho na jediné šachové předvolební desce: Hrozí jim (každému z jiných důvodů), že se pro ně (a zástupy funkcí a snadných peněz lačných spolustraníků) volby mohou stát konečnou.
Ne, v tomto případě jde Zemanovi o víc, než jen o jednosměrný předvolební tah či „odvedení pozornosti“. Kdyby šlo jen o to, Kajínek by strávil v lochu možná ještě pár měsíců. Prezident nenávistnou pozornost kavárny naopak přitahovat chce – a jen opravdový diletant (jsou jich ovšem v médiích nekonečné řady) si může myslet, že ho její současné útoky naplňují obavami. Přešlapy (jako nezvládnutá scénka se Sobotkou na Hradě) mu naopak dávají „plasticitu“. Jednak zabraňují, aby svým voličům zevšedněl, jednak mají mobilizační náboj pro „tvrdé jádro“.
V případě milosti pro Kajínka jde však o víc. Tady se pouští do souboje s významnou částí represívního aparátu – podobně jako když Václav Klaus vyhlásil amnestii. Je proto třeba vědět s kterou – a proč. A proč právě nyní.
S Bradáčovou proti Tuhému
Milost Kajínkovi je především signál. Zeman tím dává najevo, že stojí na straně CN státních zástupců proti CN policii. Především té se týká případ Kajínek. Nemá smysl jej teď tady rozebírat, je dostatečně známý: hlavní roli v něm hrají významní plzeňští policisté, kteří spolupracovali s galérkou. A šlo to tak vysoko, že je Cosa Nostra přikryla.
Státní zástupci (respektive jejich „celebrity“ reprezentované pražskou Lenkou Bradáčovou a prezidentovým jmenovcem Zemanem) „patří“ Andreji Babišovi. Policie – vzpomeňme na nedávný souboj o policejního prezidenta Tuhého – zase ministru vnitra Chovancovi – a tedy ČSSD. Obě strany mají proti sobě rozehrané různé skandální kauzy. Jenže státní zástupci mohou do voleb brzdit ty, které se nehodí do krámu Babišovi. A Chovancova policie (a tajné služby) zase mohou nechat unikat do médií „peprné výtažky“ ze spisů a odposlechy, které skandalizují Babiše.
Nezapomeňme také na „drobnou“ poznámku, kterou prezident učinil v televizi Barrandov, když amnestii s Kajínkem řízeně „propíchl“: Na otázku, jak se dívá na problematiku všudypřítomných odposlechů, použil znovu šílenou „figuru“, kterou se znemožnil jeden z předchozích policejních prezidentů. Prý kdo nemá co skrývat, nemusí se jich obávat. Odposlechy – rovná se Babišův Šlachta (a tedy Bradáčová). Jejich zcela neskutečné zneužívání je přitom dalším krokem do totality, v jejíž bažinách se už opět topíme. Ostatně je to jinak. Pokud se jich nebojí Zeman, jeho okolí by určitě mělo.
Prezident tím ale především dává najevo, kde stojí. Je to pro něj tak důležité, že raději poruší i „slib“ z předvolební kampaně, jímž si (nesmyslně a hloupě) sám omezil možnost udílení milostí. Kvůli tomu zůstávají ve vězení desítky lidí, které by bylo nutné omilostnit. O motivu se můžeme jen dohadovat. Určitě jím není „pomoc Babišovi“ či „mocenský pakt“ mezi nimi – to může napadnout jen tragického premiéra Sobotku. Ale hledat je v obchodních aktivitách na lince Tvrdík – Nejedlý by už nemuselo být tak od věci.
Čtěte ZDE: Kauza Rath: Zvůle státu na bulvární objednávku? I mediálně odsouzený má svá práva. Boj s korupcí jako univerzální alibi. Došlo státnímu zástupci víno? Paradoxy a pochybení naší justice
Co udělá český Monte Christo?
Pokud nebudou stát před věznicí policisté s klepety a Jiří Kajínek vstoupí zpět do života, může se tedy dít mnohé. Za nejméně pravděpodobnou lze pokládat možnost, že by si to „šel vyřídit“ s falešnými svědky. Vlastně už jen jediným, který zůstal u tvrzení, že vraždil Kajínek. Jednak je inteligentní, jednak není žádný patologický násilník.
Nezapomeňme, že ve skutečnosti nebyl „nájemným vrahem“, jak se o něm říká. Ani onen domnělý „zadavatel“ od něj prý dokonce ani nechtěl, aby vraždil. Nemluvě o tom, že sám dostal směšný trest, zatímco obvyklé je to naopak: větší pálku dostane ten, kdo objednával, než ten, kdo „exekuci“ provedl (případ Srba). Kajínek samozřejmě není žádná slečna z nedělní školy. Byl to zloděj (bytař). Ani údajný „útok na policii“, za nějž dostal svůj první velký trest nebyl žádným teroristickým činem. Fakticky „jen“ odzbrojil policistu, který ho přišel zatknout, a ujel mu s jeho vozem (chytili ho o pár ulic dál).
Hrozí však něco mnohem horšího: Český Monte Chriso se třeba bude chtít domoci spravedlnosti – jakkoli ví, že od ní nic dobrého očekávat nemůže. Ostatně předmětné vraždy jsou již promlčeny (další ostudná záležitost – vražda by měla být nepromlčitelná), takže za nové situace by přece jen někdo mohl najít motivaci promluvit. Dokud zůstával ve vězení, bylo to nemožné. Teď se stát může – vlastně cokoli. Což by mohlo otevřít cestu k pohledu do zapáchajících střev policejně – prokurátorské Cosa Nostra možná ne jen v jednom regionu.
Kostky jsou (skoro) vrženy
Jistě, ještě se může stát cokoli. Skoro bych panu prezidentovi doporučil, aby se vracel z Číny (jako posledně) raději soukromým letadlem některého z přítomných podnikatelů. Ony někdy bývají ty havárie prezidentských speciálů (viz Kaczynského Smolensk) zapeklité. A ministři za ČSSD (až na jednoho benjamínka) zůstali raději překvapivě doma.
Přesto bych se skoro vsadil, že milost pro Kajínka prezident už ve skutečnosti podepsal, a v jeho trezoru čeká pouze na doplnění data – po jehož doplnění vstupuje v platnost. To ale může udělat v případě nějaké „nehody“ kdokoli. Nepředpokládám, že by se pro takový případ prezident nepojistil.
Milost pro Jiřího Kajínka je tedy pouze další dílek skládačky v mocenském boji. Jsou chvíle, že i tyto krvavé „zápasy v mokřinách“ mohou přinést něco dobrého. Za mořem se Donald Trump právě zbavil šéfa FBI – a bažiny šílejí. Miloš Zeman pustí na svobodu nevinně odsouzeného – a kavárna řve.
Vlastně totiž nejde ani o to, jak to skutečně před více než dvěma dekádami v zatáčkách na Borech bylo. Justice, která by hledala spravedlnost, by musela použít jediného základního pravidla: V případech pochybností musí rozhodnout pro obžalovaného. A tady byl případ složený téměř výhradně z „pochybností“.
Moc rád bych na závěr napsal: Vítejte na svobodě, pane Kajínku! Ale raději si to ještě nechám na později. Nemluvě o tom, že to, kam – možná – vstoupí, je prostor, v němž mluvit o svobodě je značně přehnané. Tak snad:
Kéž se alespoň zpoza těch mříží nakonec přece jen dostanete, podivuhodný hrabě!
