Případ Kramný je jednou z řady velkých ostud české justice posledních desetiletí. Zasvěcené proto nijak nepřekvapilo, že i Nejvyšší soud se před pár dny rozhodl držet basu se soudy nižších instancí a potvrdil Kramného odsouzení na 28 let za údajnou vraždu manželky a dcery na dovolené v Egyptě. Zázrak se nestal, a případ tak poputuje k Ústavnímu soudu.
Usnesení Nejvyššího soudu, který má redakce Protiproudu k dispozici, však přece jen přináší jednu novou a důležitou skutečnost. Soud - a dokonce ten Nejvyšší - poprvé přiznal, že verze smrti elektrickým proudem byla určena "per exclusionem", tedy vylučovací metodou (oběti nebyly utopeny, zastřeleny, uškrceny, udušeny, otráveny, atd… musely být tedy zabity jinak - například elektřinou). Což je příznak nejvyšší důkazní nouze, červený maják, blikající na hlavě paní Spravedlnosti.
Jde o naprosté unikum, ze kterého vyplývá, že Nejvyšší soud nepovažoval předložené důkazy o smrti v důsledku působení elektrického proudu za dostatečné – a pokud chtěl rozhodnutí předchozích soudů "přikrýt", musel se uchýlit k vylučovací metodě. Jiné pravidlo: "in dubio pro reo" (v případě pochybností vše v prospěch obviněného) je zde zcela pošlapáno, přestože pochybnosti o vině už snad ani nemohou být větší.
Kdy vlastně zemřely?
České soudy bez jakéhokoliv zdůvodnění neustále ve svých rozhodnutích uvádějí, že k "vraždě" Moniky a Klárky došlo v době od 28. 7. 2013 do 29. 7. 2013 - a z toho nevybočuje ani usnesení Nejvyššího soudu. Egyptská strana však tvrdí, že k úmrtí došlo až 30. 7. 2013 - a také na tento den je vystaven úmrtní list. Nikdo se tak nezabývá ani tím, kdy Monika (†36) a Klárka (†8) vlastně zemřely.
Proč? Pro mediálně-policejní fabulaci je výhodnější, aby zemřely dříve, než je uvedeno v úmrtním listě. Datum 30. srpna totiž podporuje Kramného verzi, že poslední den strávily v hotelovém pokoji, protože jim bylo špatně. A to je to poslední, co by si fabulátoři přáli - aby cokoli podpořilo Kramného verzi. Čtenáře bulváru navíc vzrušuje představa, že Kramný žil na pokoji den a něco s mrtvolami své manželky a dcery. A o čtenáře bulváru jde v této kauze především - ne o hledání pravdy nebo spravedlnosti.
Odsoudit obviněného na základě vylučovací metody, to české soudnictví nepamatuje. O Kramného vině přitom neexistuje jediný důkaz. Ani přímý, ani nepřímý. Obvinění, že zabíjel elektrickým proudem, není ani domeček z karet - je to čirá fikce, bohapustý výmysl, červená knihovna pro slaboduché čtenářky. Soudy zde ve spolupráci se soudními znalci, policií a médii ukázaly souhru, ze které běhá mráz po zádech.
Chobotnice s hnízdem v Ostravě (Kramný s rodinou bydleli v Karviné) nabývá jasných obrysů a ze tmy se vynořují tváře, které mají funkce a jména. A především důvod. Paralelní mediální masáž nabyla takové intenzity, že dnes už jen málokterý mediální konzument pochybuje o Kramného vině. Pro mnohé čtenářky bulváru (a nejen pro ně) přitom jako důkaz vraždy stačí, že měl Kramný "divné vlasy", nebo že byl "málo smutný" - a tak to zkrátka musel udělat. Ostatně žádný pádnější "důkaz" ani neexistuje.
Čtěte ZDE: Spadla klec: Rozsudek nad Petrem Kramným je zvůle v přímém přenosu. Média jsou spokojená. Soud nehledal spravedlnost. Do žaláře bez důkazů. Žijeme v nebezpečném státě
Po důkladné analýze celého případu lze s pravděpodobností hraničící s jistotou prohlásit, že Monika a Klára nezemřely v důsledku působení elektrického proudu. Ke stejnému závěru došel i spolek Šalamoun, který se případem dlouhodobě a podrobně zabývá.
Příčina smrti zůstává zahalena tajemstvím, byť egyptští lékaři zmiňovali otravu (a jiná varianta vlastně ani nepřichází v úvahu). Egyptský patolog, který prováděl pitvu krátce po smrti obou žen, vypověděl, že ze žaludků zbyla rosolovitá hmota. Toto stanovisko však bylo jeho nadřízenými záhy zpochybněno – a je jen spekulací, že se tak stalo z obavy o dopad na turistický ruch v Egyptě.
Ponechme stranou i verzi, která se jeví jako nejpravděpodobnější - že šlo o nešťastnou náhodu, když se otrávily z hotelové vody nebo jídla (zdravotní potíže je zasáhly tři dny po příjezdu, což časově přesně odpovídá tzv. Faraonově nemoci). Nebo verzi, že vraždila Monika Kramná, když otrávila sebe, dceru a pokusila se zabít i manžela, který vyvázl jen tak tak.
Když případ Kramný zbavíme balastu, emocí, domněnek a soustředíme se jen na fakta, zůstanou nám v ruce dvě fotografie. Jsou na nich zvětšeniny vzorků srdce obou zemřelých – Moniky a její dcery Kláry. Jenže to má háček. Ty fotografie jsou totiž podvrh.
Co na něj vlastně mají?
Že jsou snímky zfalšované nepochybuje nikdo – a přiznávají to dokonce i patologové Margita Smatanová a Marek Dokoupil z fakultní nemocnice v Ostravě, kteří prováděli repitvu. Snímky vzorků tkání srdcí pak vložili do spisu a originály schoval jejich nadřízený Igor Dvořáček, který je nyní odmítá vydat.
Manipulace se snímky je ostatně zřetelná na první pohled – jedna fotografie je kopií druhé, a její výřez je pootočený. Zcela prokazatelně a mimo veškerou pochybnost tak nejde o snímek dvou srdcí, ale jednoho, přičemž není jasné, komu patří – zda Monice, nebo Klárce, nebo dokonce někomu úplně jinému.
Zvětšený výřez (údajného srdce Klárky) je navíc mírně deformovaný, k čemuž podle odborníků, oslovených spolkem Šalamoun, došlo při úpravách v Photoshopu nebo Powerpointu. Patologové Smatanová s Dokoupilem popírají, že by snímky na počítači upravovali a nabízejí verzi, že "omylem sklíčko s prvním vzorkem otočili, dali ho pod mikroskop našišato a pak se jim to nějak popletlo".
A protože jde o klíčový důkaz, na jehož základě dostal obviněný 28 let, pozastavila se nad tím u jednoho z odvolacích soudů dokonce i státní zástupkyně, když žádala o přezkum. Soud nad tím ale mávl rukou, ačkoli je opravdu velmi nezvyklé, aby žalobce činil kroky ve prospěch odsouzeného a zpochybňoval klíčový důkaz.
Patologové Smatanová s Dokoupilem vylučují, že snímky zfalšovali na objednávku, aby dodali policii důkaz, který dosud zoufale chyběl. Bylo by na proto místě podívat se na originály. Jenže – ty zadržuje soudní znalec Igor Dvořáček, přednosta Ústavu soudního lékařství v Ostravě. A ten se rozhodl, že je nevydá a dokonce se vzpírá i přesto, že mu to dodatečně přikázal soud. Igor Dvořáček je jednou z klíčových postav tohoto příběhu. Vše nasvědčuje tomu, že se vzorky brzy "ztratí".
Soudní znalec měl vidění
Při přezkumu vzorků by totiž mohlo vyjít najevo, že obě ženy nezemřely v důsledku působení elektrického proudu, nebo že snímky srdce ze spisu nepatří ani jedné z nich. Klíčový "důkaz" v neprospěch Kramného by se tak snadno mohl stát důkazem existence organizované skupiny, která ovlivňuje "nezávislou" českou justici. Skupiny, která není skrytá někde v hlubinách Deep State, ale tvoří ji konkrétní lidé, které kauza Kramný donutila nakrátko vylézt na světlo.
Spolek Šalamoun, který se zabývá spornými kauzami české justice, oslovil několik nezávislých soudních znalců a expertů, jejichž odbornost je vyšší než u těch, kteří rozhodovali o Kramného vině. Předložil jim snímky srdcí ze spisu a další dokumenty. Shodli se, že ze snímků nelze příčinu smrti jednoznačně určit, a někteří působení elektrického proudu dokonce vyloučili.
Stejné podezření z manipulace panuje i ohledně druhého "důkazu", tzv. výbledu na zadní části krku Moniky. Právě tudy měl být údajně vpuštěn do jejího těla proud. Jenže – vybledlé místo nezaznamenali ani egyptští patologové, není ani na fotografiích, pořízených při egyptské pitvě. Čeští patologové, kteří prováděli repitvu, dokonce na záznam (!) konstatovali, že "výbled nenalezen" - na žádném z těl.
Čtěte ZDE: Náš člověk v Egyptě: Exkluzivní rozhovor s tlumočníkem Petra Kramného. Proč soudní znalci tak ochotně přijali roli katů. Vydrží soudkyně Gilová drsný mediální tlak? Z Titaniku do Utopie
Když se soud zavalený emocemi a tlakem médií ocitl v důkazní nouzi, zjevil se jako deus ex machina soudní znalec František Vorel, který na výzvu soudkyně Gilové výbled "zázračně" objevil na fotografii, pořízené na české repitvě. Tedy – všiml si na fotografii něčeho, co přehlédli nejen patologové v Egyptě a Česku, ale i všichni ti, kteří měli ke snímkům přístup.
Dodejme, že při repitvě byla obě těla ve stádiu rozkladu a bez vnitřních orgánů (zůstaly v Egyptě). Jediný "použitelný" orgán bylo srdce, čehož česká policejně-justiční mašinérie plně využila ve svou verzi události - tedy proti Kramnému.
Pro ucelenější představu vazeb mezi znalci, jejichž posudky poslaly Kramného za mříže: Patologové Smatanová a Dokoupil jsou podřízení znalce Dvořáčka, který nyní zadržuje vzorky srdcí – jediný důkaz pro možnou verzi smrti elektrickým proudem. Dvořáček a Vorel (objevitel "výbledu") se velmi dobře znají, jde tedy o skupinu s pevnými osobními vazbami.
Jak a proč se do toho Kramný vlastně dostal?
Proč vlastně věnovala česká justice tolik úsilí, aby zlikvidovala jednoho "bezvýznamného" údržbáře z Karviné, jemuž zemřela na dovolené manželka a dcera? Pro odpověď na tuto otázku je třeba se vrátit na samotný začátek příběhu.
Především – případ Kramný neměl být v ČR vůbec otevřen. Stal se v Egyptě, tam byl l vyšetřován a uzavřen. Kramný nebyl v Egyptě vyslýchán ani jako podezřelý, ale jen jako svědek.
Již v době, kdy byl Kramný v Egyptě, rozjela česká bulvární média verzi, že je vrah. Neměla pro to jediný důkaz – kromě toho, že byl "málo smutný" a měl "divné vlasy". Média však byla rozdivočelá "romantickou" vazbou "vražda v Egyptě". Pak ještě jménem "Kramný", mrtvou pohlednou maminkou a roztomilou dcerkou a především - zájmem čtenářů, který se projevoval rekordním počtem prodaných výtisků v okurkové sezóně. Kramný navíc naivně poskytl médiím fotografie, na kterých si užívá se šťastnou rodinou spokojenou dovolenou, takže rozhodně "bylo z čeho vařit". Štvanice pokračovala i po Kramného návratu a nesla se pod heslem "vrah je na svobodě".
Zde vstupuje do hry systém, tedy jeho první chapadlo, - policie. Klíčovou postavou je zde policejní ředitel Moravskoslezského kraje plukovník Tomáš Kužel. Proslýchá se, že tehdy nový ministr vnitra Chovanec nebyl spokojen s jeho prací a chystal se ho vyměnit. Kuželově budoucí kariéře jistě neprospíval fakt, že mu "po rajónu pobíhá vrah", a to v přímém přenosu pod drobnohledem médií.
Proto bylo třeba jednat a urychleně dostat Kramného za mříže. Policie tedy napíchla Kramnému mobil a domácí telefon (vlezli mu do bytu když nebyl doma, což je už u nás dávno standard) a čekala, až "něco řekne". Není bez zajímavosti, že odposlechy Kramného nařídil soudce Karel Gil, manžel soudkyně Renaty Gilové, která následně Kramného odsoudila k 28 letům vězení.
Čtěte ZDE: Popravčí verdikt Vrchního soudu: Petr Kramný odsouzen bez důkazů. Oběsí ho v cele a budou tvrdit, že spáchal sebevraždu elektrickým proudem? Zákulisní intriky ve státním zájmu. Past zaklapla. Kdo z nás je na řadě?
Přepis policejních odposlechů Petra Kramného má k dispozici spolek Šalamoun. Kramný prý neřekl nic, co by policii opravňovalo ho zavřít. Veškeré mediální "zaručené" verze jsou jen fikce.
Kramný například nikdy do odposlechu neřekl, že "by si to Monika a Klárka zasloužily" atp. Tyto fámy pouštěly do médií policejní zdroje, aby odvrátily pozornost od podstaty případu – že pro zatčení Kramného nebyl žádný legální důvod, šlo jen o mediální objednávku a zřejmě i snahu jednoho policejního pohlavára zachránit si židli.
Zavřením Kramného se mediální obluda nasytila, ale policii vznikl problém – co s ním? Nic na něj neměli. Nepomohla ani repitva, jíž se kromě dvou patologů zúčastnili jako dozor i tři vysocí policejní důstojníci z ředitelství Moravskoslezského kraje (podřízení ředitele Kužela). Patologové zkoumající již jednou pitvaná těla, navíc již zbavená vnitřních orgánů, nebyli s to určit příčinu smrti. To bylo pro polici zklamání, ale současně se tak vynořila i šance obrátit tento absolutní nedostatek důkazů pro cokoli ve svůj prospěch.
Tehdy vstoupilo poprvé do hry ono "per exclusionem", tedy vylučovací metoda. A tak vznikla verze s elektrickým proudem. Před policií stál zdánlivě nesplnitelný úkol – dokázat, že se stalo něco, co se nestalo. Na místo činu, tedy do hotelového pokoje v Egyptě, nebyli čeští vyšetřovatelé vpuštěni. Měli jen fotografie pořízené bulvárními novináři z vedlejšího pokoje, a předpoklad, že to "ve všech pokojích v areálu vypadá stejně".
Soud: obludárium pro média
Pak začal soud a nebylo divu, že byl státní zástupce Vít Legerský poněkud nervózní, protože v tuto chvíli neměl nic než "spravedlivé rozhořčení lidu". Jako slepá ulička se ukázala mediální verze ("uniklá" od policejního informátora), že Kramný dal Monice a Klárce do vany fén. To vypadalo "nadějně", protože by se tak vysvětlila absence popálenin. Jak se ale záhy ukázalo - žádná vana tam nebyla a fén měl tak krátkou šňůru, že nedosáhl ani do sprchového koutu.
Naštěstí je tu však institut soudních znalců. A ti se dali chutě do díla. Například znalec oboru elektro Karel Skokanský z Ostravy, považovaný některými kolegy za podivína, bravurně určil příčinu smrti z fotografií chuchvalců drátů pořízených bulvárními novináři ve vedlejším pokoji - a učinil tak ryze telepaticky, protože v hotelu, kde se údajná vražda stala, nikdy nebyl.
Ve spolupráci s médii se podařilo odlákat pozornost od faktu, že Klárka neměla na těle žádné místo vstupu elektrického proudu a Monika jen onen záhadný výbled, který tam původně nebyl a zázračně ho odhalil z fotografie až soudní znalec Vorel. Soud byl zavalen svědky typu milenec, známý z práce, cvičitelka mažoretek a zástupy dalších, kteří neměli s událostí v hotelovém pokoji v Egyptě vůbec nic společného.
Vedle této maškarády se média soustředila na vykreslení Kramného jako monstra, tyčícího se nad těly manželky a dcery, choulících se k sobě, a pouštějícího do nich "natvrdo" proud v ohňostroji jisker. K tomu je tu i další "detail" - drátky v nočním stolku (na fotografii z vedlejšího pokoje) jsou příliš krátké, aby dosáhly na postel.
Ve všeobecné euforii si nikdo nepoložil kruciální otázku, že i kdyby byla takhle za vlasy přistřižená verze smrti elektřinou pravdivá, kde je důkaz, že byl pachatelem Kramný? Podle své výpovědi (potvrzené svědky) opustil během osudného dne dvakrát pokoj, když šel pro vodu. In dubio pro reo.
Soudní znalce přizvané obhajobou Kramného se médiím podařilo zesměšnit - a v případě znalce Radka Matlacha to zašlo ještě dál. Matlach přitom zdánlivě neudělal nic hrozného. Jen čestně vypověděl, že se ze vzorků nedá nic jednoznačně určit, a postěžoval si, že mu je bráněno v práci, když mu kolega Dvořáček odmítá vzorky vydat.
Čtěte ZDE: Lynčování po česku: Spravedlnost, aneb rohlík a deset deka vlašáku. Nejen Dalík, Nečesaný, Kramný a Marešová. Zapomenutá poprava Otakara Tomana. Kdo je na řadě?
Záhy se rozjela mašinérie, která by mohla vypadat jako pomsta. Matlach byl zesměšněn a ponížen v případu "vraždíci sestry z Rumburka", který navazoval na kauzu Kramný. Matlachlův posudek, plně podporující vinu obžalované sestry, byl jeho kolegy rozcupován, jeho autor (mající za sebou stovky excelentních posudků) byl označen za "naprostého diletanta".
Zdravotní sestra podezřelá z vraždy nejméně šesti pacientů tak byla osvobozena a Matlach následně vyškrtnut ze seznamu soudních znalců. Nyní mu hrozí trestní postih za falšování znaleckých posudků. Jako by někdo rozhodl, že "ten Matlach musí dostat pořádně za vyučenou, aby si to příště každý dobře rozmyslel, než nám do toho začne házet vidle".
Ústavní soud: Poslední šance?
Nebývá časté, aby z případu dobrovolně odstoupili tři soudci, jako se stalo v této kauze. Například předseda senátu Nejvyššího soudu Vladimír Veselý. Ten se vyloučil poté, co ho soudní znalec František Vorel (ten, co zázračně odhalil výbled) pozval na oběd. Vorel mu údajně sdělil jen své stanovisko k případu, což je zcela skandální a může vypadat jako pokus o ovlivnění soudu. "Víte, pane kolego, já to vidím tak..." Ano, to tam možná zaznělo, ale není vyloučeno, že padly i věty jako "Musíte to vyřídit tak a tak, jinak byste mohl mít velké potíže."
Kramného advokátka Jana Rejžková nebyla zamítavým rozhodnutím Nejvyššího soudu překvapena. Nyní se odvolá k Ústavnímu soudu, který se bude muset vypořádat především s (ne)naplněním pravidla "in dubio pro reo". U Ústavního soudu lze podle řady expertů hodnotit šance Petra Kramného jako značné. Ústavní soud totiž nyní vrátil Nejvyššímu soudu k opětovnému projednání kauzu Jana Eliáše, který měl údajně uškrtit prostitutku psím vodítkem. Jako důvod Ústavní soud uvedl právě nenaplnění zásady "in dubio pro reo".
Případ Eliáš přitom řešil u Nejvyššího soudu stejný soudce, který zamítl odvolání Petra Kramného - tedy předseda senátu Petr Hrachovec (který nahradil odstoupivšího soudce Veselého).
V kauze Eliáš přitom hrály roli pachové stopy a nepřímý svědek (spoluvězeň), zatímco v Kauze Kramný není ani to. Zásada "in dubio per reo" teď byla také důvodem vrácení kauzy Nečesaný (pokus o vraždu kadeřnice) od Nejvyššího soudu k soudu nižší instance - a došlo zde i na rozhodnutí o výměně soudce.
Není tak pořád ještě vyloučeno, že se Petr Kramný dostane na svobodu. Dokonce pokud jeho stížnost u Ústavního soudu neuspěje, bude jeho případ zřejmě otevřen znovu - na základě nových skutečností shromažďovaných spolkem Šalamoun.
Zatím však Petr Kramný tráví dny, týdny a měsíce ve vězení. Patrně neprávem. Má však šanci, že se to změní - jako v poslední době v několika rověž mediálně ostře sledovaných případech. Jsou však možná desítky a stovky těch, kteří to "štěstí" neměli. Nikdo se o ně nezajímá, a tak - dost možná neprávem - sedí.
A všem je to jedno. Jen ale do okamžiku, než se do soukolí české justice dostanou - a ono je semele podle metody. Už proto by nikomu osud Petra Kramného neměl být lhostejný.
