Vypadá to jako závěrečné komické číslo zoufalce, který obsadil „hájenku“ (viz slavné večerníčky o panu Kotrčovi): Premiér Sobotka tak dlouho mířil na poodhalené koleno Andreje Babiše – až náhle v záchvatu záblesku soudnosti obrátil hlaveň, a sám sebe střelil do hlavy.
Těm, které to číslo přece jen pobavilo, spěchám trochu zkazit náladu a uvést je do nekašírované reality (takový už je nevděčný úděl našeho Protiproudu).
Nenechme se strhnout
Lze pochopit, že na jednu stranu je to pro větší část veřejnosti v první chvíli úleva. Sobotkova vláda byla opravdu mizerná, pouze to nebylo tolik vidět. Shodou okolností se totiž protnula s mohutnou vlnou – uměle vytvořené a udržované – hospodářské prosperity. Velmi tvrdě za ni v blízké budoucnosti zaplatíme, ale to teď samozřejmě téměř nikoho nezajímá.
Jen co na podzim uzavřou německé (a naše) volby kolečko předstírání demokracie v zemích EU, může se spustit dramatická recese, respektive krize. Tedy pokud se v mezinárodních souvislostech soudruzi z washingtonských a bruselských bažin neodhodlají předejít ji něčím ještě daleko horším.
Teprve z této perspektivy má smysl zabývat se něčím tak nepodstatným, jako je dnešní Sobotkovo oznámení o tom, že hodlá podat demisi. Domnívá se, že automaticky to platí pro celou vládu. Ale to je jen jeho další omyl.
Vzrušení v české nudě
Náhle, kam pohlédneš, všude zavládlo vzrušení: ČT okamžitě zařadila další ze svých strašlivých seriálů „mimořádných vysílání“, jejichž smyslem je dát návod na interpretaci (manipulaci a mystifikaci) všem ostatním. Na překot se vyjadřují politici, televizní studio obsazují provařené tváře politologů a komentátorů Kavárny. Svíravá česká politická nuda jako by byla na okamžik zapomenuta.
Vlastně to lze pochopit. První reakcí bylo překvapení. Sobotka, který se sám zahnal do kouta, když dovolil, aby za účasti jeho poslanců schválila sněmovna usnesení proti Babišovi, byl při oznámení demise rudý jako přezrálý (červený) grapefruit. Na chvíli tak kouzlem nechtěného přiznal svou pravou barvu: On je totiž ten pravý bolševik, nikoli nominálně současní komunisté. On a jeho neomarxistická guerilla (Dienstbier, Marksová, Šabatová – a celá rodina Uhlů, Patočka a spol.), která ho po „lánském puči“ pomocí Pražské kavárny dosadila do Strakovky. S Babišovým souhlasem.
Totálně neschopný premiér, jenž podle not výše zmíněných havlistů celou svou stranu během několika let v podstatě zničil, nyní už nevěděl kudy kam: Pokud Babiše odvolá, učiní z něj „mučedníka“ (řečeno jeho vlastními slovy). Pokud ho ponechá ve funkci, potvrdí, že je zbabělec a ťulpas, který rozehrál hru, na niž nestačí.
Čtěte ZDE: Perverzní hra o Babiše: Do hrdel a statků – za naše peníze. Gulliver mezi liliputy může mít potíže. Chovancova policie a Babišovi prokurátoři. Základní otázka socialismu - Jak je to možné? Vyhraje volby Okamura?
Kalouskův omyl
Předhodil tak médiím napohled tučné sousto. Ihned se rozběhly všemožné spekulace o tom, co může následovat. Ukázalo se, že na tuto variantu nebyli ani ostřílení matadoři ve vymýšlení politických podrazů připraveni. Dobře to ilustroval nelíčeně „zmatený“ Miroslav Kalousek, který se hnal, aby jako první řekl svůj „názor“. Vychrlil do ČT své zděšení z toho, že nyní dal Sobotka do rukou všechnu moc nenáviděnému prezidentu Zemanovi.
Na první pohled to tak opravdu vypadá – ale jen na první pohled. Stejně jako ono tučné Sobotkovo sousto, které je ve skutečnosti vycucanou kližkou z poraženého koně. Je ale přesto zarážející, že ani profesionálního spiklence Kalouska nenapadlo, že to celé může být dohodnutá hra. Kdo ji vymyslel a kdo projednal, není až tak důležité.
I notoricky intelektuálně „insolventní“ Bohuslav Sobotka přece ví, že na Hradě má nepřítele přinejmenším stejně odhodlaného, jakým je mu Andrej Babiš. Je proto prakticky vyloučeno, že by nebyl Miloš Zeman o tomto kroku dopředu informován (pokud to celé není jeho dílo). Na přímou otázku grapefruit na tiskovce pouze řekl, že on o tom s prezidentem nemluvil. Tomu lze jistě věřit, Zeman by s potápějící se nulou o vážných věcech určitě nemluvil.
Co učiní prezident?
Jakkoli tedy premiérovo oznámení demise vypadá efektně, ve skutečnosti se za ním nic zvláštního neskrývá. Rovnou lze téměř s jistotou říci, jak vše dopadne: prezident demisi přijme – a vláda dosedí svou komediální roli ve Strakovce (za naše nemalé peníze) s rukama v klíně až do voleb. V demisi totiž už nemůže dělat vůbec nic, než právě jen sedět – a Pán Bůh alespoň za to zaplať!
Jistě – prezident má v tuto chvíli teoreticky řadu možností (jak se může čtenář přesvědčit níže v poznámce skvělého brněnského ústavního právníka Zdeňka Koudelky), ale téměř určitě žádnou z nich nevyužije. I když pokušení jistě bude velké – vzhledem k Zemanově politické „kreativitě a hravosti“. Jenže to by nedávalo smysl.
Pro prezidenta jsou nyní hlavní věcí volby prezidentské. Proto správně posunul datum konání voleb do parlamentu až na nejzazší termín. Od října až (nejméně) do předvánoční doby bude hlavní postavou na politické scéně on: Bude v podstatě na něm, jak naloží s vítězem voleb, komu dá do rukou vládu. Že to bude Andrej Babiš, bylo prakticky jisté již dlouho – po dnešku je to ale opravdová tutovka.
Pak již bude zbývat do prezidentských voleb spíše pár dnů než týdnů. Kampaň tak bude mít favorit v rukou – a nevyrazí mu ji z nich ani Česká televize se staronovým ředitelem, dosazeným právě před pár dny Kavárnou na dalších šest dlouhých let – kromě jiného právě kvůli klání o Hrad. K tomu, aby vše proběhlo hladce, však Zeman potřebuje Babišovu asistenci. A právě proto nic jiného než dovládnutí Sobotkova kabinetu v demisi nelze předpokládat. Babiš nutně potřebuje na svém místě do voleb zůstat.
Čtěte ZDE: Hory pracují k porodu: Na svět přijde směšná myš. Útok na Babiše je k smíchu i k pláči. Popravčí skončí na popravišti. Prokurátorská republika již zítra? Ani Miloš Zeman neví, co činí
Cimrmanovský úkrok stranou
Trapná hra o Babiše byla tímto dohrána. Vyšponovaná partie ovšem měla několik možností stát se dramatem, bez ohledu na to, že ve všech případech by na ni Sobotka doplatil. Ale mohl Babiše alespoň potrápit. Kdyby ho například odvolal, měl jisté šance dostat se ke kompromitujícím dokumentům na ministerstvu financí. Jenže on si to vyhodnotil tak, že Zeman by Babišovo odvolání stejně do voleb protahoval, takže by to vyšlo nastejno.
To ale není tak úplně jisté. Opakuji – prezidentovi jde nyní výhradně o znovuzvolení. Čelit několik měsíců mediálnímu bombardování, že je Babišův komplic v nejasných (policí vyšetřovaných) kauzách, by pro něj mohlo být nepohodlné. Musel by hledat řešení – a to by ČSSD (patrně v postavě ministra Chovance) dávalo ještě jisté možnosti na drobné taktické (a možná i strategické) předvolební zisky. Takto nemá nic.
Sobotka prostě udělal „cimrmanovský“ úkrok stranou – a je jen otázkou, který čert (má jich kolem sebe pěknou hromádku) mu to nakukal. Spousta humbuku – ale nestane se vůbec nic. Babiš si na svých ministerstvech ohlídá své zájmy (zvláště na financích a spravedlnosti, viz můj předchozí článek). Sobotka a jeho ministři budou za státní peníze křižovat republiku v předvolební kampani (jsou zadluženi jako málokdo), která nemá pointu, protože s Babišem v zádech tak jako tak pouze dovládne až k hořkému konci. On i jeho nemocná strana.
Dohodli se?
Zbývá vlastně jen jediná otázka: Dohodli se zástupci socialistů (Chovanec?) na tomto „řešení“ nejen se Zemanem, ale také s Babišem? Nelze to vyloučit. Babiš totiž jasně řekl, že pokud ho Sobotka odvolá, nechá na něj (a potažmo na celou ČSSD) ve svých médiích vytáhnout takové kompromitující materiály, že nebude policií před volbami vyšetřován jen ministr financí, ale také předseda vlády.
Přičemž prvnímu to (jak vidíme) neuškodí, spíše naopak (je definitivně za obětního beránka linky Sobotka – Kalousek), ale druhého to zničí. A to tak, že i na teplé místečko v bruselské trafice bude moci zapomenout. Nic lepšího, než to, co se stalo, nemohl Andrej Babiš chtít. Teď má opravdu všechny trumfy v rukou.
Zemanovo pokušení
Sobotka se tak demisí ve skutečnosti nezastřelil – ale naopak zabránil své totální likvidaci. Že za cenu destabilizace země? Že tím nabil Babišovi dokonalou munici k jeho předvolebnímu finále? No a co? Protože ví, že na svých postech on a jeho ministři (zvláště vnitra) do voleb zůstanou, zase to tak dramatické s tou destabilizací nebude. I když to teď po několik měsíců od Babiše denně uslyšíme. Ale Sobotkovi je jeho vlastní kůže pochopitelně bližší, než ta naše republička. Ostatně byla vždycky.
Není to už nyní vlastně podstatné, ale skoro bych si na to vsadil: Ačkoli si nyní může před kamerami Babiš hlavu ukroutit („čekal jsem všechno, jenom tohle ne“), příliš mu to nevěřím. Věděl o tom (pouze on, jeho nohsledi ne, ti museli být opravdu překvapeni, protože by to neodehráli před kamerami přesvědčivě), právě tak jako o „řešení“ demisí nejspíš věděl Miloš Zeman. Také on už vlastně může slavit znovuzvolení.
Zbývá jen nepatrná možnost, že si to sám zavaří: Pokušení si hrát a předvádět svou „tvůrčí potenci“ – zvlášť když jde o pomstu Sobotkovi – bude samozřejmě veliké. Pokud by mu neodolal (nepředpokládám to) a chtěl vymyslet jinou variantu, při níž sice splní podmínku, že Babiš zůstane na svém místě, ale Sobotkovi (Kalouskovi a celé Kavárně) to bude chtít ještě více osladit, může udělat fatální chybu. Nebylo by to poprvé.
Jen pro ten případ uvádím (mírně zkráceně) možnosti, které nyní má:
Čtěte ZDE: Trapná válka o koryta v mlze nad vepřínem: Proč se Babiš omlouvá za něco, co neřekl? Karl, wach auf! Sloužili cikáni z Letů u Orlíku jako Schwarzenbergovi otroci? Kavárna škube Babiše jako kuře z reklamy
Zdeněk Koudelka: Prezident a Sobotkova demise
Demisí premiér Bohuslav Sobotka odevzdal svůj osud do rukou prezidenta republiky. Prezident má několik možností řešení:
a) Nepřijme demisi premiéra. Člen vlády nemá svobodu opuštění funkce. Není-li demise přijata prezidentem, musí funkci vykonávat.
b) Přijme demisi Sobotky jako demisi celé vlády, ale pověří ji výkonem funkce do jmenování vlády nové. Toto provizorium může trvat do voleb.
c) Přijme demisi Sobotky jako demisi celé vlády a pověří sestavením vlády předsedu druhé nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně Andreje Babiše nebo jmenuje svou prezidentskou vládu. Tedy vládu Jiřího Rusnoka II. bez Rusnoka. Nově jmenovaná vláda musí požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, ale i bez důvěry může vládnout až do poslaneckých voleb, stejně jako bez důvěry vládla vláda Jiřího Rusnoka.
d) Přijme demisi Sobotky pouze jako individuální demisi předsedy vlády. Funkcí předsedy vlády pověří jinou osobu a vláda bude pokračovat bez Sobotky. Že je demise premiéra demisí vlády, je jen zvyklost. Tomu se může Sobotka bránit tím, že by svou individuální demisi doplnil kolektivní demisí vlády přijatou formou usnesení vlády jako celku.
Vláda rozhoduje ve sboru. Ve sboru rozhoduje podle ústavy i demisi vlády. Naše ústava nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády, byť se tak od roku 1997 často postupuje. Je na premiérovi, zda svou demisi podá jen jako demisi osobní, a na prezidentovi republiky, zda demisi předsedy vlády posoudí jako demisi jednotlivce nebo celé vlády. Významná je praxe za předchozích ústav, neboť úprava demise vlády byla stejná, tj. že o demisi vlády má rozhodovat vláda ve sboru a demise premiéra nikdy nebyla ústavou kvalifikována jako demise vlády.
(...)
Roku 1997 byla po demisi předsedy vlády Václava Klause vyložena tato demise z jeho iniciativy jako demise celé vlády. Šlo o první případ v našich dějinách. Pro takové jednání není v ústavě přímá opora. Nikde nestanoví, že demise či jiné ukončení funkce předsedy vlády znamená demisi vlády. Ta má být přijímána jako rozhodnutí vlády ve sboru a také se tak vždy do roku 1997 dělo a následně se tak postupovalo při demisích vlády 1998, 2002, 2006, 2009 a 2010.
Nicméně demisi předsedy vlády jako demisi celé vlády akceptoval prezident Václav Havel. Obdobně prezident Václav Klaus akceptoval demisi předsedy vlády Vladimíra Špidly 1. 7. 2004 a Stanislava Grosse 25. 4. 2005 jako demisi celé vlády. Rovněž Miloš Zeman v roce 2013 akceptoval demisi Petra Nečase jako demisi vlády. Vláda je významný ústavní orgán a způsob jejího ukončení má být určen v ústavě taxativně a určitě, což je dnes stanoveno formou demise vlády přijatou ve vládě jako sboru, nebo odvoláním celé vlády prezidentem. Pokud je v zahraničí vázáno ukončení funkčního období vlády na osobu jejího předsedy, stanoví to ústava výslovně.
Prezident Miloš Zeman o ústavních zvyklostech prohlásil: „…pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“ (Právo, 11. 7. 2013 s. 4).
Ústavní zvyklost je skutečně měkká norma. V podstatě ji lze vytvořit tím, že držitel určité funkce nějak postupuje. Normy jsou změnitelné stejně, jak byly vytvořeny. Stejným způsobem lze změnit snadno i ústavní zvyklost, když držitel funkce svůj postup změní. Rozdíl od anglosaského právního systému, kde je pramenem práva i obyčej, spočívá v tom, že právní obyčej je závazný a právní zvyklost je jen doporučující.
Právní obyčej není pramenem našeho práva. Samotnou měkkost pojmu zvyklost stvrdil roku 2001 i Ústavní soud, když mluví v případě sporu o kontrasignaci při jmenování guvernéra České národní banky o zvyklosti již na základě jednoho jmenovacího aktu, což bylo do té doby vnímáno jako nedostatečné.
(Celý text zde)
