Po prvním kole francouzských prezidentských voleb, ve kterém těsně zvítězil Emmanuel Macron nad Marine Le Penovou, se objevují stále častěji úvahy, že francouzské volby neukazují na žádný "spor elit", jímž se často vysvětluje posun na geopolitické šachovnici a o kterém jsme na stránkách Protiproudu už vícekrát psali.
Macron přeběhl od Rothschildů k Rockefellerům
Pokud totiž platí že brexit i zvolení Donalda Trumpa a další změny jsou důsledkem vrcholícího souboje někdejších spojenců Rothschildů a Rockefellerů (R+R), jak o tom spekuluje část amerického konzervativního tisku, nebo píše ve své nově vydané knize Ilumináti na cestě ke světovládě publicista a spolupracovník Protiproudu Pavel Kopecký, pak francouzské volby tuto teorii na první pohled narušují.
Dokonce i mainstreamovými médii proběhla informace, že Emmanuel Macron je Rothschildův člověk, neboť pracoval pro Rothschildovu banku ještě před tím, než vstoupil do socialistické vlády prezidenta Hollanda. Jak by potom mohl existovat konflikt mezi Rothschildy a Rockefellery, když Rothschildův člověk je podporován celou strukturou Evropské unie včetně Rockefellerova do popředí vystrčeného zbrojnoše George Sorose a dalších přízraků z bruselských bažin?
Když se na věc podíváme zblízka, zjistíme, že důležité je právě datum odchodu Macrona od Rothschildů. Emmanuel Macron odešel od Banque Rothschild & Cie v roce 2014, tedy v době, kdy oba trusty ještě úzce spolupracovaly na vytvoření Nového světového řádu a jejich spor se ještě neodrážel ve světové politice, i když už zřejmě doutnal pod povrchem. V roce 2012 se dokonce objevily zprávy že R+R by se měli spojit do jednoho globálního trustu.
Čtěte ZDE: Emmanuel Macron: Poslední muž elit včerejška? Rothschildův bankéř má zachránit Francii i EU? Voliči Le Penové se nevypaří. Myslí si Brusel, že jsou Evropané s migranty šťastnější? Poučení z bitvy u Waterloo
Budiž chaos!
Abychom pochopili dynamiku celého sporu titánů, musíme se přenést šest let proti proudu času do klíčového roku 2011. Právě tehdy na sebe zřejmě opět narazily dvě koncepce budování NWO. Ta první, revoluční, představovaná Rockefellery a s nimi spřízněnými strukturami, jejichž vlajkovou lodí se stala Obamova administrativa a Evropská unie, a druhá, měkčí, spíše evoluční, představovaná starými bankéři pod vedením Rothschildů, kteří upřednostňovali tváří v tvář Putinovi a Číně spíše budování velkých globálních celků s výhledem na relativně mírovou spolupráci.
Ilustrují to projekty nové Hedvábné stezky či zapojení zemí sdružení BRICS, jež vzniklo právě v tomto roce. Rodila se tak nová architektura uspořádání světa včetně Středního východu, kde tato koncepce počítala s racionální spoluprácí s původními sekulárními režimy v Sýrii a Libyi. Tedy s Kaddáfím i Asadem. S tím se ovšem revolucionáři nehodlali smířit a v roce 2011 vyvolali takzvané Arabské jaro, které mělo za cíl svrhnout tyto režimy, uvést tuto klíčovou část světa do chaosu a vrátit vše do kolejí vojenské konfrontace - s logickou převahou Spojených států.
Kladivo na Evropany
Rozsáhlé nepokoje organizované agenturami spolupracujícími se sorosovými neziskovkami vyvolaly ve většině zemí na Blízkém a Středním východě ony známé barevné revoluce, které vedly k občanským válkám a zhroucení některých států do totálního chaosu.
Změny režimů v Egyptě, Alžírsku, Jordánsku a Bahrajnu spolu s občanskými válkami v Sýrii, Libyi a v Jemenu, kromě jiného otevřely dveře: na pochod se daly milióny migrantů. Tím současně začal být naplňován plán, který již na konci devadesátých let stanovil vtáhnout do Evropy zhruba 50 miliónů imigrantů. Rockefellerovské kladivo, které má rozbít národní státy a změnit celkovou demografickou, kulturní i duchovní situaci na starém kontinentě, konečně naplno udeřilo.
Rozhodující v celé této koncepci bylo zavraždění libyjského vůdce a totální rozvrácení Libye, na kterém se podílely tajné služby USA a nejsilnějších evropských zemí. Jen díky zásahu Ruska se na poslední chvíli podařilo libyjský scénář odvrátit v Sýrii, kde se pečlivě namazané soustrojí globální změny (ta údajná klimatická s tím bezprostředně souvisí) poněkud zadrhlo.
Čtěte ZDE: Skutečné pozadí "aféry s papíry" je hrozivé: Kdo stojí v pozadí bankovních domů? Soros a Rockefellerové versus Rothschildové. Panama a falešná multipolarita. Zlato nás nezachrání? Hraje se o naše osudy - bez nás
Otevřená válka
Právě spor o Blízký a Střední východ, takzvaný Světový ostrov (více v knize Petra Hájka Smrt ve věži) způsobil definitivní roztržku. Akce progresivistů z okruhu Rockefellerů tímto aktem zcela rozbořily koncepci "realistů" řízených Rothschildy. To nakonec vedlo k otevřené válce mezi těmito dřívějšími spojenci a k dramatickému rozvíření turbulencí v současném světě.
V listopadu 2012 byl podruhé "zvolen" Rockefellerův "černý král" Barack Obama. V roce 2013 se pak rozjela největší akce těchto struktur, které v listopadu po dlouhé přípravě spustily druhou barevnou revoluci na Ukrajině. Euromajdan, připravený a zaplacený Spojenými státy a Evropskou unií, definitivně rozmetal možnost dohody obou znepřátelených křídel globalistů.
Válka na Ukrajině se měla stát katalyzátorem války proti Rusku a stvrzením tvrdého kurzu progresivistů, kteří již od té doby nemíní se svými dřívějšími spojenci dělat žádné kompromisy, ale chtějí je porazit silou.
Bod zlomu
Rozhodujícím se stal rok 2014. Došlo k mnoha událostem, které signalizovaly, že obě skupiny a jejich spojenci, kteří byli prostřednictvím této války do celého sporu vtaženi, už budou hledat shodu jen velice obtížně. Právě tehdy se oddělily jednotlivé linie dřívějších spojenců i personálně.
Právě v tomto roce odchází od Rothschildů také Emmanuel Macron a přidává se k sorovským progresivistům, k nimž měl vždy blízko. Už jako člen socialistické vlády se potom účastní zasedán Rockefellerova Bilderberg Group v Kodani.
Napětí se stupňuje. Bomby a rakety dopadající na města v Sýrii a na Ukrajině, ale také pirátské metody akcí pod falešnou vlajkou, úkladné vraždy či vypouštění "černých labutí", které mají za cíl urychlovat akceleraci globálních procesů po celém světě, se stávají každodenní realitou.
Čtěte ZDE: 100 + 1 lidumilových sezón: David Rockefeller dodýchal. Netajil se, že je spiklenec. OSN i Bilderberg. Vše pro dobro "redukovaného" lidstva. Obruče totality, jaká tu ještě nebyla. Kdo na jeho místo?
Ukrajinské horory a Jitro kouzelníků
Jednou z nejotřesnějších scén toho roku se stalo upálení stovky bezbranných lidí včetně těhotných žen v Domě odborů v Oděse 2. května. Z toho je také patrné, která ze skupin má v rukou rozhodující média. Tahle přímo apokalyptická událost nechala veřejné mínění na Západě téměř klidným.
Celá pečlivě připravená akce, která měla zlomit odpor obyvatelstva v proruských regionech na Ukrajině, měla také vzbudit dostatečnou hrůzu široko daleko. Efekt byl ale právě opačný a přispěl k rozsáhlému povstání na východě země a vzniku samostatných republik a k nevratnému oddělení tohoto území od pučistické Ukrajiny.
Mimochodem: Po třech letech nejenže nebyli potrestáni viníci tohoto strašlivého zločinu, ale navíc vyšlo najevo, že celé pekelné divadlo v Oděse sledovala v přímém přenosu na americkém velvyslanectví v Kyjevě jedna z organizátorek Majdanu, náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandová, která patřila spolu s viceprezidentem Bidenem ke zvláště horlivým vykonavatelkám rockefellerovských zájmů v Obamově vládě.
Hrátky s letadly
Mimořádně oblíbené se staly hrátky s letadly, které se pro tyto mocenské hry staly příznačné. Začalo to případem "zmizení" letu MH 370 malajských aerolinií, jenž je dodnes neobjasněn - jak jsme hned v prvních dnech této události předpokládali a psali. Teorie o důvodech zmizení se pohybují od průmyslové špionáže a boji o super čip, který by měl dnes být "bezpečně" v Rockefellerových rukou, až po snahu vyzkoušet si dálkové ovládání letadel a získat tak "čistý" stroj pro následné operace pod falešnou vlajkou. Obě teorie mohou být platné, navzájem se jistě nevylučují.
Po této zkoušce či předpremiéře přišla 17. 7. akce s MH 17 nad Ukrajinou. Další Boeing malajských aerolinií - tentokrát sestřelený u Doněcka - se stal rozbuškou k zahájení předválečné protiruské kampaně, která dostala svět na pokraj jaderné války - kde nadále balancuje.
Operace připravená americkými tajnými službami ve spolupráci s kyjevským režimem a jeho armádou byla ovšem diletantsky provedena. To ovšem vůbec nevadí, protože zde sehraje službu propaganda. Vyšetřování, které příznačně absurdně vedl i hlavní podezřelý, ukrajinský režim, pochopitelně nepřineslo žádná tvrdá fakta. Američané například dodnes neukázali jediný snímek či důkaz z družic - a nikomu to nevadí. Přesto většina propagandisticky zmasírované západní veřejnosti nepochybuje, že za sestřelením dopravního letadla stáli východoukrajinští vzbouřenci - to znamená Rusko.
Jenže se přihodilo současně i něco jiného, co "kupodivu" média téměř nezaznamenala:
Čtěte ZDE: Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad - aféra Watergate. Hraje se o GMO, půdu a korporace. Postaví se Donald Trump a jeho lidé Rockefellerovi? Skončí jako Nixon?
Poprava dědice Rockefellerovského impéria?
Jen čtyři dny před osudným 17. červencem (13. 7. 2014) havarovalo soukromé malé letadlo pilotované dědicem impéria Richardem Rockefellerem. Podle řady nezávislých analytiků šlo o atentát, za kterým stála rothschildovská koalice. Richard Rockefeller se právě vracel z 99. narozenin svého otce. Jeho perfektně připravený stroj havaroval krátce po startu v okrese Westchester County ve státě New York. Přestože šlo o zcela zásadní událost, kolem příčin havárie i jejích důsledků se rozhostilo téměř dokonalé mlčení. Mafie nepotřebuje publicitu.
Richard Rockefeller, jemuž bylo 65 let, byl zkušeným pilotem. Žil ve státě Maine a měl dvě dospělé děti. Zdá se, že jeho smrt byla otevřeným vyhlášením války mezi R a R. Je příznačné, že jen několik dní poté opouští rothschildovské impérium mnoho osobností, které se přidávají na stranu Rockefellerova klanu. Podle expertů zaměřených na tuto problematiku, šlo převážně o stažení Rockefellerových lidí v rothschildovských strukturách před vypuknutím války mezi skupinami.
A hle, mezi nimi byl do bezpečí uklizen i jistý francouzský bankéř jménem Emmanuel Macron. Vzápětí, v srpnu 2014, je instalován na post ministra hospodářství v socialistické vládě Francoise Holanda. A pak už to jde ráz na ráz.
Smrt zrádce a epidemie sebevražd
V říjnu 2014 skončí život jednoho z důležitých byznysmenů, který zůstal na straně Rothschildů. A opět šlo o soukromé letadlo, nikoli však v New Yorku, ale rovnou v Moskvě. 20. října 2014 se tryskáč Dassault Falcon střetl na letišti Vnukovo se sněžným pluhem. Uvnitř uhořel šéf ropné společnosti Total, Christoph de Margerie a jeho doprovod.
"Zrádce" se právě vracel z moskevského fóra zahraničních investorů, kde tento Francouz požadoval zrušení sankcí vůči Moskvě a prohloubení energetické spolupráce mezi Evropou a Ruskem. Podle mnoha indicií stály za touto "nehodou vlivem špatného počasí" ruské rockefellerovské skupiny. Celá akce měla být varováním - jak dopadne zrádce, který se přidá na stranu Rothschildů.
A nezůstalo jen u toho. V roce 2014 vypukla "epidemie sebevražd" bankéřů. Celkem zemřelo za podivných okolností více jak dvacet významných bankéřů z obou stran barikády. Některé případy byly dokonce vyšetřovány jako vraždy, na jiné byla pověšena cedulka "zemřel za nevyjasněných okolností". Macron si mohl gratulovat, že mezi nimi již nebyl.
Od počátku roku 2015 byl naplno spuštěn největší sociálně-inženýrský experiment Rockefellerů v moderní době: Všemi směry se do Evropy začaly na povel přesouvat milióny migrantů. A současně začala hra o Británii. Rockefellerovské struktury ovládající Spojené státy i Evropskou unii s ní měly vždy problém. Na ostrovech byli Rothschildovci tradičně velmi silní. To dokázali také v květnových volbách v roce 2015, kde suverénně zvítězil David Cameron, který je přes svého otce s Rothschildy úzce svázán.
Čtěte ZDE: Rok 2017: Informační válka vyvrcholí. Média establishmentu vymírají jako dinosauři. Léta prožitá ve lži. Systém v posledním tažení: pokuty, cenzura, ministerstva pravdy. Goebbelsovy metody zpět ne jen v Německu
Fiasko Panama Papers
Tím byly také položeny základy brexitu, který přišel o rok později, masivně podporovaný rothschildovskou mediální divizí pod vedením Ruperta Murdocha. Pouhý měsíc před referendem přišel pokus o tvrdý direkt rockefellerovců organizovaný Georgem Sorosem. Vešel ve známost jako tzv. Panama Papers.
Do kauzy s uléváním peněz v daňových rájích byli namočeni mnozí významní politici a finančníci - avšak výhradně ti spojení s Rothschildovým křídlem - od Camerona po Putina. Primárně však měla skandalizovat především Camerona, jenž "zrádně" splnil předvolební slib a vyhlásil referendum (ačkoli formálně bojoval za setrvání Británie v EU) a obrátit tak veřejné mínění proti konzervativcům.
Tento špatně kalkulovaný i připravený pokus však měl opačný efekt: Jen zesílil odhodlání Rothschildových struktur na společný protiútok. Nejenže nakonec vyústil v oddělení Británie od EU, ale boj se přenesl navíc za oceán, kde Rothschildové nakonec dosáhli na pohled nemyslitelné: Uprostřed Rockefellerova impéria dosáhli nezvolení jeho prodloužené paže a současně poněkud chromé ruky Clintonova rodinného klanu, předem jasné favoritky Hillary.
Neviditelný konflikt a naše velká šance
I když se zdá, že tlak washingtonských bažin spojených s těmito strukturami na Donalda Trumpa ho nakonec přiměje podvolit se tlaku a převzít v zahraniční politice jejich intervenční agendu, přesto jeho zvolení pro tyto struktury znamená obrovské komplikace na cestě za vytyčeným cílem. Odpovědí Rockefellerovského křídla je tedy ještě tužší integrace v EU a snaha vyprovokovat konflikt s Ruskem za každou cenu.
Pokud bude v druhém kole francouzských voleb - a bohužel je to velmi pravděpodobné, i když zdaleka ne jisté - zvolen Emmanuel Macron, tento prototyp nového typu politiků uměle vypěstovaných na prestižních školách jako je École Nationale d'Administration (ENA), můžeme očekávat zrychlený vývoj v celé Evropě.
Tonyho Blaira, jehož je Emanuel Macron politickým klonem, britská Chilcotova komise vyšetřující invazi do Iráku považuje za válečného zločince a požaduje jeho trestní stíhání. Je otázkou, zda Macron po svém případném zvolení nepůjde v jeho stopách. Je také ovšem velkou neznámou, kdo ho v centralizované EU zmítající se na pokraji občanské války bude soudit.
Boj mezi globálními elitami nás všechny přijde zřejmě velmi draho. Je ovšem zároveň otázkou, zda bychom bez tohoto "neviditelného" konfliktu měli vůbec nějaké šance se našim žalářníkům postavit.
Bude tato šance využita?
