Pořád zdůrazňuji, že Trump dosáhl dvě velké věci už samotnou svou kampaní, ať bude zvolen a nastoupí do úřadu, nebo ne: za prvé zastavil Hillary Clintonovou přede dveřmi do Oválné pracovny, a za druhé přispěl ke zničení dobré pověsti druhého faktického protikandidáta: mainstreamových médií.
Jaký bude jeho přínos dál, to je velká neznámá. Kolik kompromisů bude muset jako prezident dovolit? Kolik jich bude sám chtít?
Vzbudí Donald hněv predátorů?
Vzato z jiného úhlu pohledu - kolik tajných vítězství dosáhnou po zjevné prohře arciglobalista David Rockefeller a jeho nohsledi? Jsou si samozřejmě vědomi toho, že Trump sliboval, že odklidí doktrínu globalismu z cesty, zastaví řádění “volného obchodu”, a kromě jiného tak vrátí Americe ukradená pracovní místa. Co podniknou, aby takovému “neštěstí” zabránili?
Vodítko můžeme najít v historii - konkrétně u prezidenta, kterému se podařilo mistrovský Rockefellerův plán nepatrně narušit. Je jím Richard Nixon - a v této souvislosti stojí za připomenutí, že skandál Watergate, který ho potopil, měl úplně jiné pozadí, než se obecně soudí.
Na globální frontě megakorporací jede dosud plán na ovládnutí světa zcela podle rockefellerovského scénáře - říká se mu “volný obchod”. Tento scénář byl neúnavně prosazován celých čtyřicet let, než byla 1. ledna 1995 ustavena v plné podobě Světová obchodní organizace, která si za cíl vytyčila prosazování zločinných pravidel celosvětového obchodu: bylo to jako korunovace globálních predátorů z velkých korporací na krále světa. Už žádná cla.
Čtěte ZDE: Trump jde do toho... jako Trump: Nejen americké elity šílí z jeho prvních jmenování. Vytrhne Bill kolík z upířího srdce? Šest litrů čerstvé krve pro Hillary. Podaří se jim včas vyprat špinavé peníze ze svých "nadací"?
Loutka, která se vzbouřila
Jenže málokdo ví, že v dávných sedmdesátých celý plán málem vykolejil. Jeden muž, jinak podrazák, prezidentík, lhář (jen jinak, než se soudí), vlastní osobou si nejistá parodie na hlavu státu jménem Richard Nixon, se najednou vymkl kontrole svých “vodičů”. A málem tak způsobil skutečnou revoluci.
Nixon totiž ve snaze podpořit americké společnosti a ochránit je před zahraniční konkurencí začal zavádět cla na celou řadu zboží dováženého do Spojených států. Pokud by se jeho ekonomický model přelil do dalších zemí, pak by se s rachotem zřítil celosvětový program na instalaci “volného obchodu” a vybudování trůnu pro tisíciletou říši císařů z megakorporací, ještě než začal.
Nixon byl Rockellerův člověk. Patřil jim. “Rodina” s velkým Er ho zachránila před finančním krachem - a on teď seděl v Bílém domě a jako by nic se snažil podkopat jejich největší sen. Není ani možné vylíčit, jakou míru zrady tohle v očích Rockefellerů představovalo. Velezrada státu proti tomu (samozřejmě) není nic.
Něco se muselo stát. Prezident musel pryč. A to byla motivace, která stála u zrodu celé aféry. Právě to je skutečná Watergate. Je jasné, že celá zamotaná příhoda obsahuje ještě další podružné motivy a menší příčiny. Nejdůležitější byla ale tato - totiž posadit vlak takzvaného volného obchodu zpátky na koleje a pomstít se loutce v Bílém domě, která se utrhla z vodících lanek.
Zda bylo samotné vloupání do sídla Demokratické strany ve Watergate naplánováno už s tímto cílem, nebo bylo použito ex post, je z tohoto hlediska zcela nepodstatné. Stalo se - a mohlo být využito. Posloužilo jako rozbuška, kterou mohl vzít deník Washinton Post, jeho vydavatel, ostřílený editor a dva nezkušení reportéři a mediální trhavinou Nixona rozcupovat na kousky.
Zkušení propagandisté
Aby lidé od Rockefellerů mohli sledovat zblízka, jak prezidentovi při vaření v papiňáku povolují nervy - od toho byl na místě třeba Henry Kissinger, Nixonův ministr zahraničí, takto významný Rockefellerovic agent.
Deník Washington Post vlastnila tehdy Katharine Graham, která byla blízkou přítelkyní Er-Rodiny. Pár příkladů za všechny: o mnoho let později jí udělila čestnou medaili Univerzita v Chicagu - kteroužto instituci založil John D. Rockefeller. Po smrti o ní vyšel slzavý nekrolog, zaplacený správou, profesorským sborem a pedagogy Rockefellerovy univerzity, kde sloužila v Radě školy.
A Katharine Graham a Nixon se nenáviděli už od počátku sedmdesátých let.
Šéfeditor Washington Post Ben Bradlee byl zkušený propagandista. Předtím pracoval v Evropě na tiskových zprávách pro jednu krycí operaci, za níž stála CIA. Původně byl agentem námořní rozvědky. A jednoho ze svých mladých reportérů, Boba Woodwarda, měl mimořádně v oblibě - možná proto, že i Woodward pracoval původně pro rozvědku u námořnictva.
Když Woodward přišel za Bradleem s historkou o muži v parkingu, který vynáší tajné informace z Bílého domu a FBI o Watergate, Bradlee mu okamžitě dal zelenou k tomu rozjet velkou investigativní akci. Tak tomu máme aspoň věřit. Woodward a Carl Bernstein, další mladý novinář, se měli do věci pustit - přičemž v případě, že by to novinářská “lvíčata” popletla a celá akce skončila neúspěchem, šlo jen o takové maličkosti, jako byly Bradleeho dobrá pověst po zbytek života, přežití jeho novin a pád celého impéria Katharine Grahamové.
Čtěte ZDE: Spiknutí miliardářů proti Trumpovi: Jak získat zpět vyhozené peníze? Soros platil, až doplatil. Existuje plán na zvrat volebních výsledků? Atentát? Občanská válka pod dozorem armády? Do 20. ledna není nic jisté
Lvíčata v kleci s tygry
Máme věřit tomu, že Bradlee dal celé akci zelenou, aniž věděl, kdo je “muž z garáže”, aniž věděl, zda vůbec Woodwardovi může věřit, dokonce aniž si opatřil souhlas své nadřízené s tím, jak hodlá ve věci dál postupovat. Bradlee, který dávno prošel zákrutami washingontské politiky, který přesně rozuměl tomu, jak to v hlavním městě americké politiky funguje a co se může stát lidem, kterým uklouzne nějaké to tajemství, kde nemá, prý řekl Woodwardovi s Bernsteinem jen: “Dejte si sakra pozor, ať máte pravdu, jinak jsme všichni v pořádném průšvihu.” A vypustil lvíčata do klece plné tygrů.
Šance, že se něco takového skutečně stalo, je nulová. Bradlee samozřejmě musel mít o věci mnohem více informací už od začátku, a také musel mít svolení Katharine Grahamové. Je docela logické, že sérii skandálních odhalení podával jako přesnídávku po lžičkách novinářským kojencům - ostřílenější reportéři by mohli znervóznět a pochopit, že jsou využíváni. Zato “lvíčata” se bez problémů nechala hnát ambicí zaujmout prominentní místo ve smečce a posunout kariéru kupředu.
Pokud si vše spočítáme, vyjde nám jednoznačný závěr: Bradlee sebejistě zavelel do útoku, protože měl koordináty akce a všechny “podstatné náležitosti” watergateského skandálu v ruce dávno předtím, než se o nich dozvěděli jeho mladí reportéři. Věděl všechno, nejspíš až po Nixona, který byl od počátku hlavním cílem.
Bradlee naprosto jistě nebyl dostatečně šílený na to, aby se celá věc mohla odehrát jinak. Ať už muž v garáži proslulý pod přezdívkou Deep Throat (Hluboké hrdlo) Woodwardovi napráskal cokoli, bylo to jedno. Editor měl všechno v kapse. Deep Throat byl jen návnada, která umožňovala skandálu růst a nafukovat se krok za krokem a Woodwardovi s Bernsteinem dala hodnověrný pocit, že skutečně “loupou slupky cibule” a ubírají se směrem k zásadnímu odhalení.
Skutečným loutkovodičem v celé situaci byl ovšem, jak jinak, David Rockefeller.
Chyba v Matrixu odstraněna
Poté, co se skandál provalil a Nixon za sebou s ostudou naposledy zavřel dveře Bílého domu, Rockefeller pronesl projev. Bylo to na schůzi Obchodní komory Evropských společenství v říjnu roku 1975. Rockefeller na setkání přiletěl, aby rozptýlil obavy z Nixonovy zrady nového světového obchodního řádu - ale vlastně už nic říkat nemusel. Už v roce 1973 sám založil elitní Trilaterální komisi. V Bílém domě už seděla jeho nová loutka, Gerald Ford, která si “náhodou” vyvolila Davidova bratra Nelsona za viceprezidenta.
David svým posluchačům z Evropy tehdy řekl: “Naštěstí se nezdá, že by tato (Nixonova) opatření omezující volný obchod podporoval kdokoli z nové (Fordovy) administrativy.”
Cvak - a bylo to. Kolos globálního “korporátního pořádku” byl zase na správné koleji. Dočasná chyba v Matrixu byla odstraněna.
Mezitím na mnohem nižším politickém nebi všichni, včetně Davidova bratra, právě polykali poslední hlty skandálu, který vyštípal z úřadu Nixona a jeho věrné. A lidé si gratulovali, že se podařilo potrestat zkorumpované spiklence.
Dokonale ironické. Skuteční hráči byli pochopitelně stále ve hře - a silnější, než kdy předtím. David Rockefeller a jeho poradci právě chystali mnohem větší převrat. Vybrali si muže s nulovou pověstí a neznámým jménem na post dalšího prezidenta Spojených států.
Jmenoval se Jimmy Carter. Po celou dobu svého prezidentství Carter věrně posunoval kupředu projekty Trilaterální komise. A každý další prezident od jeho časů také. Nikdo se na nic neptal. Obama, který během kampaně v roce 2008 záhadně naznačoval, že by zóna volného obchodu NAFTA “měla být přehodnocena” okamžitě po nástupu do funkce začal poslušně opakovat, co za něj jako loutku mluvil břichomluvec za scénou.
Čtěte ZDE: David Rockefeller píše novému prezidentovi: Chceš být hrdina, nebo jeden z nás? Můžeme ti pomoct, nebo tě zlikvidovat. Rakve jsou ve sklepě Clintonových. Čekají Ameriku drsné časy? Ty nám, my tobě - nebo ne?
Nepřítel na trůně
Stačí se z této perspektivy podívat na to, jak půdu po celém světě skupují obří agroprůmyslové holdingy pěstující geneticky upravené plodiny, jak jsou ničeny malé rodinné farmy, plundrovány zdroje Třetího světa K jak bezostyšným akcím jsou využívány “mírové sbory” OSN a jak “humanitární organizace” spolupracují s rozvědkami na tom, aby vytvořily trhliny ve společnosti. Do nich mohou poté jako plevel prorůst kořeny korporací. Ve všem zmíněném vidět “neviditelnou ruku” rockefellerovského Globálního Plánu v akci.
Totéž lze říci o destrukci národních měn a neustálém růstu neudržitelného veřejného dluhu. A o tom, jak se bezpočet podivných zájmových skupin, tak či onak spojených s OSN, hladově zakusuje do přirozeně vzniklých společenství po celém světě, aby “koordinovalo udržitelný rozvoj”. To je ono. Právě to je onen Plán.
I v okamžiku, kdy se Donald Trump připravuje na převzetí úřadu 45. prezidenta Spojených států amerických, Plán je stále aktivní v plné šíři. Co udělá Trump, aby ho narušil? Kolik bude riskovat? S kým vším se dohodne? Jak moc bude opozicí rockefellerovským globalistům? Jak se ho Rodina a spol. snaží nakoupit? Nebo už se jim to podařilo?
Uvidíme.
Ovšem podíváme-li se na temné pozadí aféry Watergate, jedno je jisté: David Rockefeller a jeho tým udělají cokoli proto, aby “na trůně” neseděl nepřítel.
Zdroj.
