Mašinerií, kterou Washington běžně používá ke změně režimů po celém světě, se nedávno podařilo úspěšně odstranit jeden z článků řetězu “velkých rozvojových zemí” BRICS, když přes brazilský Senát protlačila impeachment řádně zvolené prezidentky Brazílie Dilmy Rousseffové. Údajně kvůli korupci.
31. srpna skládal prezidentskou přísahu její nástupce, dosavadní viceprezident Michel Temer.
“Vláda národní záchrany” prodává zemi v dražbě
Jeho první prezidentský projev byl vrcholem cynismu: plný volání po “vládě národní záchrany” a důvěře brazilského lidu. Naznačil, že plánuje reformy, a současně hodlá revidovat systém především v oblasti penzí a regulace pracovního trhu. Hodlá prý také snížit veřejné výdaje. Všechno, co zmínil, jsou milovaná témata bank z Wall Street i Mezinárodního měnového fondu. Jde zkrátka o “Washingtonský konsenzus”.
Po méně než třech týdnech ve funkci pak Temer na konci září odhalil plány na výprodej “rodinného stříbra” brazilského státu, počínaje především ropou. Plánovaná akce “jak vybrakovat Brazílii”, řízená z Wall Street, může začít.
Rousseffová není vinna - ani obviněna
Je důležité si připomenout, že zvolená prezidentka Rousseffová nebyla odsouzena, dokonce ani formálně obviněna z jakéhokoli konkrétního korupčního činu. Mainstreamová brazilská média však pracují pro podnikatelskou oligarchii a v čele mají mediální impérium O’Globo Group miliardáře Roberta Irineu Marinha. Tato falanga spustila pomlouvačnou kampaň, která Rousseffovou vehnala do impeachmentu.
Celá záležitost se odehrála poté, co opoziční strana PMDB, z níž pochází Michel Temer, rozbila koalici s Rousseffové Stranou pracujících na základě neoficiálních obvinění Rouseffové a bývalého prezidenta Luize Inácia Lula da Silva z korupce, spojené s ropnou společností Petrobras.
31. srpna hlasovalo 61 senátorů pro odvolání prezidentky. Dvacítka jich byla proti. Formální “obvinění” senátu znělo “manipulace se státním rozpočtem” před volbami roku 2014 tak, aby se zamaskovala skutečná výše deficitu. Rousseffová obvinění vehementně popírá. Kromě toho, senát sám vydal expertní zprávu, v níž došel k závěru, že “nic nenasvědčuje tomu, že by se Dilma přímo či nepřímo angažovala” v jakýchkoli nelegálních manévrech kolem rozpočtu.
Čtěte ZDE: Řízené washingtonské „revoluce“ v Jižní Americe: Hrozí po odvolání brazilské prezidentky a instalaci americké loutky občanská válka? Venezuela už hoří. Útok na BRICS a sepětí „trůnu a globálního oltáře“
“Zločin” made in USA
Jak tvrdí zpráva agentury Associated Press, “nezávislí auditoři, které najal brazilský senát, konstatovali v pondělní zprávě, že suspendovaná prezidentka Dilma Rousseffová se nedopustila podvodů zahrnujících ‘kreativní účetnictví’, které jí byly kladeny za vinu při soudním procesu o jejím impeachmentu.”
Kdyby byl politický systém Brazílie v pořádku, takováto zpráva by znamenala konec celé procedury impeachmentu. Jenže se nestalo.
V zásadě tedy byla prezidentka odvolána pouze za “zločin” dramatického poklesu brazilské ekonomiky po dobu, kdy byla v úřadu - jenže za tu nemůže, rozhodně ne především. Ekonomiku její země naprosto záměrně tlačily dolů americké ratingové agentury, které Brazílii snížily hodnocení - právě poté, co mezinárodní i brazilská mainstreamová média do světel reflektorů dostala hry kolem Petrobrasu a údajné korupce.
Vrátí se za dva roky?
Důležité ovšem je, že senát Rousseffové nezakázal po osm let zastávat prezidentský úřad - i to bylo ve hře a bylo to přesně to, v co Washington celou dobu doufal. Exprezidentka slíbila návrat při příští volbě. Temer, kterého “dálkově” řídí z Washingtonu, má tedy čas do roku 2018. Pokud do té doby nestihne zemi předat svým zahraničním pánům, vyprší mu volební období.
Ironické je, že Temer sám byl z korupce v aféře kolem Petrobrasu také obviněn. Údajně v roce 2012 chtěl po tehdejší hlavě Petroleo Brasileiro SA příspěvky na kampaň své strany, která tehdy vedla kampaň (placenou mohutně i Washingtonem) právě proti Straně pracujících a Rousseffové. A v červnu, jen několik dní poté, co nastoupil jako faktický prezident, museli rezignovat dva Temerovi ministři z vlády kvůli obviněním, že se pokoušeli narušovat vyšetřování masívního uplácení kolem olejářského giganta.
Soudní puč jako v Česku
Jednoho z nich, a současně jednoho z nejbližších Temerových spojenců, Romera Jucá, nahrál někdo na diktafon. Na nahrávce kuje Jucá pikle proti Dilmě Rousseffové a chce docílit jejího impeachmentu - právě proto, aby zastavil vyšetřování korupce kolem Petrobrasu. Nahrávka kromě toho naznačuje, že na puči spolupracovala i brazilská armáda, média a soudy.
Krátce a dobře - odstranění Dilmy Rousseffové a její Strany pracujících - která byla v zemi u moci celých třináct let - je jen jinou formou “barevné revoluce” řízené z Washingtonu. Mohli bychom jí nazvat soudním pučem. Spáchali ho zkorumpovaní soudci a kongresmani. Jak si všiml kanadský deník Toronto Globe and Mail, z 594 členů brazilského Kongresu jich “318 čelí vyšetřování pro korupci, či je už rovnou obviněno”, zatímco jejich cíl, “korupčnice” Dilma Rousseffová “sama nečelí žádným obviněním z jakýchkoli nepatřičných manipulací se státními či jinými financemi”.
Čtěte ZDE: „Utajený“ summit tří: Protiváha Americe i NATO. Sankce jako šance Ruska na změnu světových poměrů. Pojedeme čínským rychlovlakem? A což takhle zakroutit dolaru krkem?
Albrightové "senátní Čedok"
Den poté, co v dubnu hlasovala o imepachmentu Rousseffové Dolní sněmovna brazilského parlamentu, odjel jeden z vůdců senátního klubu Temerovy strany PDSP, Aloysio Nunes, do Washingtonu. “Zájezd” mu organizovala lobbystická firma bývalé Clintonovy ministryně zahraničí Madeline Albrightové: Albright Stonebridge Group. Nunes jako předseda senátního Výboru pro zahraniční vztahy opakovaně zdůrazňoval, že by se země měla přiklonit blíže k bývalým spojencům, Spojeným státům a Spojenému království.
Madeleine Albrigtová, jen tak mimochodem, je ředitelkou předního washingtonského think-tanku, nechvalně proslulého pod jménem Rada pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations, CFR). Kromě toho vede také neziskový “barevnorevoluční” nástroj Washingtonu číslo jedna: Národní demokratický institut (National Democratic Institute, NDI). Pořád vám nic na celé věci nesmrdí? A co třeba všechny ty tehdejší fámy, že Temer jede do Washingtonu sbírat podporu pro svůj chystaný soudní puč proti Rousseffové?
Bidenův polibek smrti
Roli klíčového hráče na washingtonské straně dvorce a Rousseffové politického kata sehrál - opět - viceprezident Joe Biden, “Dick Cheney” Obamovy administrativy, pravidelně prezidentem pověřovaný špinavými pracemi.
V květnu roku 2013 se Biden vydal na osudný výlet do Brazílie, aby se setkal s prezidentkou Rousseffovou. Ta v lednu 2011 nahradila v prezidentském úřadu svého mentora ze Strany pracujících, Luise Inacia Lula da Silvu (zvaného prostě jen Lula), jemuž ústava neumožňovala více než dvě kandidatury po sobě. Vztahy mezi Lulou a Washingtonem ke konci jeho vlády ochladly. Lula podporoval Írán, nikoli americké sankce proti němu, a ekonomicky se přibližoval Číně.
Mamutí ropný nález
Na konci roku přitom 2007 společnost Petrobras objevila v Brazilském kontinentálním šelfu v usazeninové pánvi Santos něco, o čem se soudilo, že jde o mamutí naleziště prvotřídní ropy. Celkem se mělo za to, že by brazilský kontinentální šelf mohl obsahovat kolem sto miliard barelů ropy. Jejich využití by zemi proměnilo ve významného světového hráče na ropném a plynovém trhu. Současně ovšem objevení naleziště učinilo z Brazílie prvořadý cíl amerických ropných gigantů Exxon a Chevron.
V roce 2009 - jak odhalily diplomatické depeše uniklé přes server WIkiLeaks - napsal americký konzulát v Riu, že se Exxon a Chevron o naleziště snaží bezúspěšně - a jejich úsilí blokuje zákon vydaný právě Lulou. Zákon z roku 2009 totiž z Petrobrasu učinil jediný subjekt, který mohl mořská naleziště využívat. Ani Amerika, ani její ropní dinosauři, nebyli právě nadšení ze ztráty něčeho, co začínalo vypadat jako potenciálně největší ropný nález za poslední desetiletí.
Čtěte ZDE: Trojští koně strýčka Sama: Bumerangový efekt. Proč jsou programy na „podporu demokracie“ nežádoucí? Hip hopem za svobodnou Kubu! Kam CIA „nemůže“, tam nastrčí NED
“Odbojný” Lula
Lula ovšem nejen že ze sedla vyhodil ExxonMobil a Chevron a namísto nich dosadil domácí Petrobras. Dokonce otevřel dveře čínským průzkumným vrtům. Čína je od roku 2009 pevnou součástí BRICS.
V roce 2010, na samém konci svého funkčního období, přihlížel Lula podpisu mezi brazilsko-španělskou energetickou společností Repsol a čínským státem vlastněnou společností Sinopec. Ty spolu vytvořily společný podnik, Repsol Sinopec Brasil a zavázaly se do ní investovat částku přesahující 7,1 miliardy dolarů. Už v roce 2005 přitom Lula schválil ustavení společnosti Sinopec International Petroleum Service of Brasil Ltd. jako součást nové strategické aliance Číny s Brazílií.
Jak zařídit barevnou revoluci? Bidenem!
Když do Ameriky o tři roky později dorazil Biden, jeho hlavní mise měla spočívat v tom, že prezidentce Rousseffové vemluví rozum do hlavy co se týče té trapné záležitosti s vyloučením amerických společností ze hry. Sešel se i se zástupci hlavních ropných hráčů v zemi, včetně Petrobrasu.
Veřejně nebylo řečeno nic, ale Rousseffová tiše ponechala ropný zákon z roku 2009 v platnosti, respektive jej odmítala změnit způsobem, který by vyhovoval Washingtonu a americký firmám.
Jen několik dní po Bidenově návštěvě vystoupil se svými odhaleními na veřejnost Edward Snowden. Z jeho informací vyplývalo, že Spojené státy špehovaly mezi jinými různé státníky a důležité postavy. Mezi nimi Rousseffovou - a také vedení Petrobrasu.
Rousseffovou to rozzuřilo. V září toho roku na valném shromáždění OSN obvinila USA a Obamovu administrativu z porušení mezinárodního práva a na protest zrušila svou návštěvu Washingtonu. Americko-brazilské vztahy se dostaly na bod mrazu.
Bidenova návštěva znamenala pro Rousseffovou jidášský polibek. Do té doby se její podpora v průzkumech veřejného mínění držela kolem 70 %. Jen dva týdny poté, co Biden odjel, vypukly celonárodní protesty, uspořádané dokonale organizovaným hnutím Movimiento Passe Livre. Týkaly se zdražení jízdného - pouze nominálního, o 10 centů.
Rousseffová ze sedla
Demonstrace naprosto ochromily zemi a objevily se ošklivé případy výtržností. Protesty zkrátka nesly typické “logo” barevné revoluce svolané po Twitteru - která, zdá se, pronásleduje Joe Bidena a vypukne kdekoli, kam zavítá. Během několika týdnů klesla podpora prezidentky na 30 %.
Washington prostě dal Rousseffové najevo: buď změníš kurz, nebo tě zničíme. Do pohybu se poté dala celá washingtonská “továrna na změny vlád” - počínaje “únikem” auditu Petrobrasu, zpracovaného účetní firmou PwC, a zdaleka nekonče agenturou Standard & Poors, která změnila rating veřejného dluhu Brazílie v září roku 2015. Vše pracovalo proti Rousseffové, klíčové opoře Rozvojové banky BRICS a nezávislého ekonomického rozvoje Brazílie.
Čtěte ZDE: Odtajněné dokumenty: Islámský stát instalovali Američané. Stejně tak al-Kajdu. „Elektrický Majdan“ v Arménii – rukopis tentýž. Hordy uprchlíků nejsou žádní azylanti. Máme žnout, co ONI zaseli
Výprodej rodinného stříbra
Muž, který se manipulativně zmocnil prezidentského křesla, Michel Temer, přitom celou dobu pracoval jako agent Washingtonu. Dokumenty, uniklé přes WikiLeaks, odhalují, že pracoval pro americké rozvědky minimálně od roku 2006 a informace jim zasílal přes americkou ambasádu v Brazílii, označené jako “tajné” a “pouze pro oficiální účely”.
Po nástupu k moci neztrácel Temer čas. Ještě v květnu, když byl pouze zastupujícím prezidentem, dosadil na post ministryni financí a sociálních věcí Henrique Meirellesovou. Tato absolventka Harvardu a bývalá prezidentka brazilské centrální banky pracovala do roku 1999 jako prezidentka BankBoston. A byla tam i v roce 1985, kdy byla banka shledána vinnou z toho, že neoznámila transfer 1,2 miliardy dolarů na ilegální hotovosti mezi ní a švýcarskými bankami.
Právě Mereillesová nyní dohlíží na plánovaný “výprodej” brazilského “národního stříbra” a oslabení vlastního státu. Dalším Temerovým klíčovým spolupracovníkem je Paulo Leme, bývalý ekonom Mezinárodního měnového fondu a nynější ředitel průzkumu rychle se rozvíjejících ekonomik u firmy Goldman Sachs. Wall Street právě páchá ekonomické znásilnění země v přímém přenosu.
Cynická “privatizace” do zahraničí
Temer 13. září představí masívní privatizační program s cynickým komentářem, že “vzhledem k tomu, že si státní sektor zjevně nedokáže s problémem poradit, musí nastoupit sektor soukromý”. Temer ovšem opomíná podotknout, že “soukromý sektor” znamená pouze firmy Temerových “páníčků”.
Plán by znamenal největší privatizaci státního majetku v Brazílii za několik desetiletí. Velmi příhodně má skončit již v roce 2018, než vyprší Temerovo volební období. Vlivná Americko-brazilská obchodní rada (US-Brazil Business Council) publikovala privatizační plán na své webové stránce. Obchodní radu před čtyřiceti lety založily takoví velikáni jako Citigroup, Monsanto, Coca-cola, Dow Chemicals - a další americké či spíše nadnárodní společnosti.
V srdci plánované privatizace jsou - nepřekvapivě - státní ropné a plynové společnosti, na které si tak brousil zuby Joe Biden, spolu s kousky státní energetické společnosti Eletrobrás. Temer plánuje privatizací získat až 24 miliard dolarů. Celých 11 miliard z toho bude z prodeje klíčových ropných aktiv. Je samozřejmé, že budou-li prodávána do zahraničí ve stavu, který nelze nazvat jinak než nouzový, půjde o jednostranně výhodný obchod.
Na konci září se ve Washingtonu objevili brazilští ministři z klíčových odvětví - infrastruktury, hornictví a energie a veřejné dopravy, přístavů a aviatiky. Mají se sejít s “investory do infrastruktury” z Wall Street.
Bohové peněz a jejich hry
Tohle je washingtonská cesta. Cesta, jak “Bohové peněz” (jak jsem nazval jednu svou knihu) z Wall Streetu manipulují námi všemi: Prvním úkolem je zničit jakékoli národní vlády, které doopravdy zajímá rozvoj vlastní země. Nahrazeni jsou vazalskými politiky, kteří udělají cokoli pro peníze - takový byl i Anatolij Čubajs v Rusku za Jelcinovy “šokové terapie”. Za odměnu dodneška sedí ve vedení JP MorganChase.
Co za svoji snahu dostanou Temerovi pohůnci, je zatím ve hvězdách. Co je jasné, je že se Washingtonu prozatím podařilo zlomit odpor v jedné z bašt BRICS, které v konečném důsledku ohrožují jejich globální vládu. Pokud nás ovšem nedávná historie něco učí, nejspíš se jim Brazílii nepodaří udržet na dně na dlouho.
Zdroj.
