Není to tak dávno, co v Makedonii vybuchly Američany podporované nepokoje, základ tamního „Majdanu“. A právě sledujeme další pokus o svržení vlády, jež s Ruskem udržuje přátelské vztahy – v Arménii. Tamní americká ambasáda právě organizuje cestu k instalaci nové prozápadní vlády. Využívá nespokojenost části obyvatel tohoto hrdého národa s razantně zvýšenými poplatky za elektřinu a vytváří napětí a chaos v ulicích metropole. Tak jako v mnoha zemích předtím. Rukopis je tentýž.
Protože si netroufne – zatím – na Rusko přímo, vyvolává převraty v zemích, jež jsou Rusku tradičně nakloněné. Nepotřebuje k tomu pravidelnou armádu, stačí jimi dirigované a financované „nevládní organizace“. V Arménii je takových dobrá stovka. Jako vždy pracují s nespokojeností veřejnosti s tím či oním rozhodnutím vlády či ekonomickým opatřením k nastolení politické garnitury, která má stejného pasáka, jako Petro Porošenko. „Elektrický Majdan“ v Arménii je prostě v plném proudu, i když s vyhlídkami na úspěch zatím nejasnými. Spojené státy účast na arménských nepokojích samozřejmě odmítají.
Kdo stvořil Islámský stát?
Je to již zhruba měsíc. Odtajněné dokumenty amerických zpravodajských služeb potvrdily, co už stejně všichni, kdo nespoléhají na korporátní média, dávno vědí: Islámský stát vznikl s podporou Spojených států a jejich spojenců v Perském zálivu a Turecku.
Víme i proč. Ruskem zmařený pokus o invazi „mezinárodního společenství“ do Sýrie si vyžadoval nalezení jiné cesty ke svržení Bašára Asada, překážejícího geopolitickým zájmům Spjených států. Džihádisté obdrželi zbraně a vojenský výcvik. Vyhlásila se nad nimi bezletová zóna, čímž dostali volný prostor k expanzi. Jak prosté. Či spíše sprosté, uvážíme-li nesčetné lidské tragédie, jež tato cynická politika Západu denně přináší lidem v Sýrii a v celém regionu. A nyní, s uprchlickou vlnou, také v Evropě.
Radikální islám made in USA
Americká podpora radikálních islamistů přitom není ničím novým. Vzpomeňme na „bojovníky za svobodu“ v Afghánistánu, z nichž se později vyklubal arcinepřítel zvaný Al Kájda. Jde o arabský překlad slova Základna, kterou zde měl vybudovat agent CIA, jistý Usáma bin-Ládin. Nebo na čečenské islamistické teroristy, využívané Američany k destabilizaci Ruska.
Na těchto příkladech lze dobře ilustrovat obludnost celé té slavné „války proti terorismu“. Jistě měla a stále má přispívat i k tomu, aby USA a jejich spojenci - tedy i my - před veřejností dokázali obhájit zavedení slídilsko-policejních opatření, chránících nás před útoky islámských teroristů.
„Válka proti terorismu“ však není jediným nástrojem americké velmocenské politiky. Tím v pořadí druhým nejvýznamnějším je podpora či přímé vyvolávání tzv. barevných revolucí. Ta ukrajinská se ukázala do té míry výbušná, že posunula svět na okraj jaderného konfliktu.
Čtěte ZDE: Povodeň se šíří: Amerika žne svou dračí setbu. Rozhodne Islámský stát prezidentské volby? Miliony uprchlíků, mrtvých a raněných. Musíme všechny vyvraždit, abychom je zachránili...
Bezpečnostní analytik: Nový kolonialismus – NGO a placení islamisté
O různých dalších aspektech této ničivé politiky USA a jejích vazalů, jejímž plodem je právě současná masová imigrace do Evropy, hovoří známý bezpečnostní analytik Petr Markvart:
Metody rozpoutání takzvaných barevných revolucí jsou zdá se stále stejné?
„Barevné revoluce (mezi něž je možno zařadit i tzv. Arabské jaro) jsou ve svých počátcích, tedy před politickou či vojenskou intervencí nebo ekonomickou blokádou, zpravidla vedeny „nevládními organizacemi“, jež v cílových zemích provádějí podvratnou politickou činnost.
Říká se jim sice „nevládní“, ale jsou ve skutečnosti financovány z veřejných zdrojů, v drtivé většině případů z rozpočtů různých federálních institucí Spojených států. V kádru těchto organizací je určité procento nelegálních zpravodajců, kteří plní v cílové zemi výhradně politické zadání.
Kdo se domnívá, že prostřednictvím těchto „filantropů“ pomůže třeba chudému africkému dítěti, je na velkém omylu. Jeho dar spíše přispěje i k budoucímu rozvratu, připravovanému pro některý ze států, jež stratégové z Council for Foreign Relations (CFR) vytipovali ke změně režimu.
Vydatně jim v tom pomáhají nadace bohatých mecenášů, jakými jsou Soros, Rothschild a Rockefeller či nadnárodních společností typu Coca-Cola, Monsanto či Raytheon. Všichni mají předem připravenou ekonomickou agendu, kterou na „dobytém území“ začnou okamžitě prosazovat.
Kdysi se tomu říkalo kolonialismus. Kolonialisté však v cílových zemích alespoň něco také vybudovali či po sobě zanechali: kostely, školy, instituce. Nyní probíhá něco, co by se dalo za stejným účelem drancování zdrojů dané země nazvat politikou oslabení, destrukce a rozvratu. Není divu, že na nás některé její aspekty nyní zpětně útočí.“
Honba za snem o světovládě nás zničí
Děsíme se rostoucího přílivu imigrantů. Odcházejí ti lidé ze svých domovů do Evropy kvůli špatné ekonomické nebo politické situaci?
„Je potřeba si uvědomit, že žádní „političtí emigranti“ nebo „azylanti“ dnes neexistují a ostatně ve smyslu mezi-kulturním a mezi-kontinentálním ani nikdy neexistovali. Je to pouze náš evropský sociální konstrukt, kterým jsme v minulosti nazývali „opoziční síly“, z kterých jsme rekrutovali Páté kolony na násilnou změnu režimů kdekoli ve světě. Nyní nás tyto naše vlastní prohřešky dostihly a začali k nám proudit i lidé, které naše vlastní „barevné revoluce“ a „podpory opozice“ vyhánějí z jejich domovů.
Naprostá většina současných imigrantů jsou však (stejně jako kdykoli předtím) ekonomičtí imigranti. Jenom jich je víc, neboť přes padlé státy se lépe přechází. Je to pouze otázkou peněz a odhodlání. Tuto cestu jsme jim vydláždili sami, mimo jiné i rozbitím a udržováním chaosu v Libyi, Iráku a Sýrii.“
V Sýrii vedle sebe žila v klidu různá etnika a náboženské skupiny, než kdosi zvedl boj proti Bašaru Asadovi. Vzpouru se však nepovedlo dotáhnout ke státnímu převratu, a tak zde je nová síla – „bojovníci Islámského státu“, o kterém řekl Vladimir Putin, že za jeho vznikem stojí USA.
„Ve většině případů jde o zahraniční soldatesku, naverbovanou z katarských a saúdsko-arabských peněz. Kdo je nejbližším politickým spojencem těchto dvou zemí v západním světě a kdo jim toleruje tyto excesy, za které už by na jiné země byly dávno uvaleny sankce, není snad potřeba připomínat.
Čtěte ZDE: Výsledky „arabského jara“ na středním Východě a v severní Africe. Islamisté posílili své pozice a svět není bezpečnější právě naopak.
Místo toho uplatňujeme sankce proti zákonné vládě v Sýrii, která na svojí obranu nesmí dovézt ani šroubek, převést nikomu ani dolar. A ještě to nazýváme „porušováním lidských práv“. Trestáme místo toho Rusko, mimo jiné i za to, že legální syrskou vládu a Syřany chrání před teroristy, které na ně posílají naši spojenci v NATO! V případě Sýrie jde se o zcela chladnokrevný a odporný cynismus.
Pravda je bohužel taková, že naši političtí lídři Spojeným státům oponovat nedokážou nebo nesmějí. Neustále nás přitom ujišťují o jakémsi transatlantickém spojenectví, ale ve výsledku se ukazuje, že nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Ameriku nezajímá, jak se budeme v Evropě mít, jak tady budeme žít. Žene se pouze bezohledně za svým snem o světovládě (už z toho skutečně zůstal jenom ten sen), kterému podřídí všechno a všechny. Včetně nás.
Kaddáfí nebyl nebezpečný nikomu - kromě Shellu
Bylo tomu tak i v Libyi za Muamara Kaddáfího? Fakt je, že tam byl relativní klid a Evropa s ním vesele obchodovala. Kaddáfí dokonce podporoval předvolební kampaň francouzského exprezidenta Sarkozyho. Proč najednou proti němu vzlétly francouzské a britské stíhačky? Začal být pro Evropu něčím nebezpečný?
„Kaddáfí nebyl v zásadě nikdy nebezpečný ani pro svoje nejbližší sousedy, natož pak pro Evropu. Chamtivost a hrabivost našich evropských partnerů, tedy Francouzů, Italů a Britů, kteří si také chtěli „urvat“ něco pro sebe z libyjského nerostného bohatství (podíl na „kořisti“ pro své Totaly, Agipy a Shelly), vedla ke katastrofální intervenci, započaté nejflagrantnějším porušením mezinárodního práva v novodobé historii.
Nechtěli, aby Američané zase všechno spolkli sami, tak společně s nimi rozvrátili Libyi, která byla přirozenou hradbou Evropy proti africkým (ekonomickým) imigrantům. Tuto hradbu zničili a teď volají: „Vezměte si část těch lidí k sobě domů, my je nechceme!“ Dnes spolu v této, ještě nedávno kvetoucí a sekulární zemi, bojují různé frakce. My občas podpoříme jednu, jindy zas opačnou, jako bychom tam chtěli udržet chaos a rozvrat po co nejdelší dobu.““
Každý den se dočítáme o činech tzv. teroristů z Islámského státu, Boko Haram a různých odnoží Talibánu. Všichni se zaštiťují bojem za své „čisté náboženství“. Je to pravda, nebo si myslíte, že jsou za tím i jiné zájmy?
„Ani tzv. Islámský stát ani to, co se zkráceně nazývá Boko Haram, nemá s tradičním islámem příliš mnoho společného. Jsou to zahraniční bojovníci, v Sýrii především Čečenci, kosovští a jiní Albánci, Libyjci, Egypťané. Jezdí si tam na víkend zabojovat bohatí a nudící se chlapci ze Saúdské Arábie, Kataru a Emirátů. V západní Africe jsou to různé berberské kmeny, žijící volně na Sahaře, a opět libyjští bojovníci proti Kaddáfímu.
Tito takzvaní islamisté mají za úkol inscenací svých spektakulárních vražd takřka v přímém přenosu ještě více vyděsit obyvatele zemí v oblasti, a nás pak všechny přesvědčit o tom, že tyto země jsou ve sféře vlivu jiné kultury a ideologie. Když se přitom díváte na fotografie sekulárního Íránu, Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Egypta a Libye 60. a 70. let, je vám zcela jasné, že tohle jejich obyvatelé nikdy nechtěli.“
Zdroj.
