Aralské jezero. Vzpomínáte? Bývala to kvetoucí vnitrozemská oblast, napájená dvěma veletoky. Pak se sovětští činitelé rozhodli vodou z řek zavlažovat mamutí, nesmyslný a nepřirozený projekt bavlníkových polí v poušti. Zásah do přirozeného běhu věcí ale přinesl jen smrt a zkázu: z jezera je slaná poušť, řezavý vítr žene sůl a písek i do oněch polí, kdysi čistá voda, respektive to, co z ní ještě na pár let zbývá, je plné soli, hnojiv a pesticidů.
Konec světa pod pokličkou
Pomník dávno minulé éry? Sotva. Přístup typu “poručíme větru, dešti” opravdu nezmizel s koncem sovětské éry. Naopak. Zdá se, že kvete ještě víc, než dříve - ale pod povrchem. A ohrožuje nás všechny.
Duch “poručíme větru, dešti”, prostupoval obě strany Železné opony dávno předtím, než se začalo uvažovat o jejich “konvergenci”
Občas píšeme o tom, jak křehký je náš svět, i o tom, kolika způsoby by mohla neočekávaně skončit nejen naše civilizace, ale vůbec lidstvo, jak ho známe. Proti obrovitým silám, které nás přesahují, jsme totiž dokonale bezmocní. Jenže i to je jen půl pravdy. Nejde jen o Slunce, zbloudilý kámen z vesmíru, nebo rozmary matičky Země. Ty nemůžeme ovlivnit. Faktem ale je, že především se můžeme zničit sami. A pracujeme na tom.
Řada způsobů, jak, je velmi “populárních” i v mainstreamových médiích. Jenže o ty nejde. Jako většina takzvaných zpráv jsou totiž i ony, až na výjimky, patrně zástěrkou pro skutečné hrozby - které většinově nevidíme. Řev mediální stohlavé saně se už postará, abychom - pokud náhodou na podobnou informaci narazíme - mávli rukou a odsunuli ji do šuplíku “absurdní konspirační teorie”.
Čtěte ZDE: Počasí jako válečná zbraň: Začne už konečně pršet? Vyhlásí EU kvóty na vodu? Summit v Paříži o nastolení totality. Politické procesy proti "popíračům"? Geoinženýrská síra
Čtěte ZDE: Nikoli konspirační teorie, ale realita: Polský ministr obrany připustil existenci elektromagnetických zbraní působících na lidskou psychiku. Účinek rychlostí světla. Mohou je vyrobit i teroristé? Evropské instituce na dopisy nereagují
Jsou absurdní teorie pravdivé?
Přesně to je případ takzvaného geoinženýringu, respektive jedné jeho odnože - kontroly počasí. Tedy - mimo jiné - slavných “chemtrails”, chemických stop, které zůstávají na obloze po letadlech. A toho, co mohou způsobit jednotlivcům - i celé planetě.
Celá věc vypadá napohled dokonale absurdně: “stoupenci” chemtrails tvrdí, že z letadel jsou v celosvětovém měřítku vypouštěny nikoli pouze motorové spaliny, ale také zásoby aerosolů - látek typu těžkých kovů a mnoha dalších - které zůstávají “plavat” na obloze nad našimi hlavami. Názory na to, co je účelem takového cvičení, se různí.
Převážně se soudí, že jde o kontrolu počasí. Existují i názory, podle nichž jde o ovlivňování lidského zdraví, rozmnožování, či duševních stavů. Úřady a další “mocní” (a vážení) podobnou praxi povětšinou popírají. Ačkoli ne stále a rozhodně ne do budoucna, o čemž svědčí i články z databáze PubMed. Laici si průběžně všímají, že stopy na obloze se chovají nějak jinak, než za dob jejich dětství a mládí - a skalní “vědci” jim nadávají do šílenců.
Kennedy von Chemtrails
Nejde ovšem jen o současnost a budoucnost. Málokdo totiž tuší, že duch “poručíme větru, dešti”, zdaleka nevládl jen, jak pravilo populární přísloví, v Bukurešti - ale prostupoval obě strany Železné opony dávno předtím, než se začalo uvažovat o jejich “konvergenci”. Nebo právě v té chvíli, kdy se začalo uvažovat o konvergenci?
S kontrolou počasí na veřejném fóru totiž přišel snad jako vůbec první miláček davů, americký prezident J. F. Kennedy, v roce 1961. 25. září tehdy, krátce po násilné a dosud nevysvětlitelné smrti druhého generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjolda, přednesl proslov ve Valném shromáždění OSN. Jde o projev docela slavný, především tím, že v něm Kennedy volal po nukleárním odzbrojení. Mimo jiné však také v části projevu, týkající se kosmu a celosvětové spolupráce, řekl:
“Navrhneme další spolupráci mezi všemi národy, co se týče předpovídání počasí, a v konečném důsledku také jeho kontroly. Navrhneme také, jako poslední bod, vytvoření globálního systému komunikačních družic, jež celý svět propojí telegrafním, telefonním, radiovým i televizním signálem. Dost možná není daleko den, kdy se jednání na této půdě budou přenášet televizně do všech koutů světa.”
Bláznivé vize bláznivého snílka? Ten snílek byl prezidentem jedné ze dvou světových supervelmocí - té bohatší. Komunikační satelity dnes (k našemu štěstí i škodě) skutečně Zemi propojují. A Kennedy pomohl uskutečnit další sen z kategorie “absurdní” - výlet člověka na Měsíc. Ať se takový výlet skutečně odehrál, nebo byl pouhým cirkusovým představením made in Hollywood a současně největší propagandistickou operací všech dob, šlo o úctyhodný počin.
Čtěte ZDE: Suché léto něco připomnělo: Jsme na prahu války o modré zlato? Pitné vody ve světě ubývá. Může se to brzy dotknout každého z nás. Opravdu je situace tak vážná?
Čtěte ZDE: Temné plány keňského čaroděje: Obamova uhlíková stopa je otevřenou hrozbou pro svět. Udržitelným rozvojem vstříc otroctví. Vypukne koncem září klimatický chaos? Papež a geoinženýři
Kdo si přivlastní počasí? Americká armáda
Že Kennedyho nápad rozhodně úplně nezapadl, o tom svědčí i další, mnohem pozdější zdroje. Tak třeba v roce 1996 si nechaly armádní špičky USA zpracovat studii, z níž cituje studie zpracovaná pro Belfort Group přednesená na mezinárodním vědeckém sympoziu, jež se konalo v belgickém Ghentu 28. - 30. května 2010. Studie proslula pod názvem Case Orange (Oranžová kauza).
Armádní studie z 90. let, o niž se mezi jinými ve svých zdrojích opírá i Case Orange, nazvaná “Počasí jako činitel násobení síly: Kdo bude vlastnit oblohu v roce 2025?” říká doslova: “Již v roce 2025 si budou moci ty velmoci, které mají funkční kosmický program, “přivlastnit počasí”, pokud kapitalizují nové technologie a zaměří se na využití těchto technologií pro válečné účely. Podobná vybavenost pomáhá bojující straně měnit podobu bojiště způsoby dosud nemožnými… Jedná se o vysoce rizikovou, nicméně vysoce přínosnou činnost. Modifikace počasí představuje dilema nikoli nepodobné štěpení jádra. Ačkoli některé segmenty společnosti budou vždy neochotné zkoumat kontroverzní otázky, jako je modifikace počasí, ohromný vojenský potenciál, který z tohoto pole výzkumu plyne, bychom mohli ignorovat jen na vlastní nebezpečí…”
Pozoruhodné závěry
Studie poté dále nabízí “nikoli přesný plán, ale strategii”, jak takového cíle dosáhnout. Strategie zahrnuje mj.:
- v roce 2000 do atmosféry začít vypouštět ionická zrcadla (ohřívače), po roce 2008 strmě zvýšit jejich počet
- mezi lety 2000-2025 rozšířit praxi známou jako “atmosférické osazování” (atmospheric seeding - tedy umělé zakládání mraků) pomocí civilních i vojenských letounů
- od roku 2004 začít vytvářet “inteligentní mraky” pomocí nanotechnologie, razantně jejich počet navýšit od roku 2010
- v roce 2005 zavést “karbonový černý prach” (carbon black dust).
Závěry armádní studie jsou pozoruhodné:
“Současné demografické, ekonomické i environmentální trendy povedou k mnoha stresovým situacím, jež mnoho zemí či skupin motivují k tomu, aby se kontrola počasí stala z pouhé možnosti reálnou schopností. Ve Spojených státech se patrně stane modifikace počasí součástí národní bezpečnostní politiky, přičemž bude mít uplatnění jak na domácí, tak mezinárodní scéně. Naše vláda bude podobné politiky provádět podle svých rozličných zájmů na mnoha úrovních.”
Vědecké studie potvrzují "šílené konspirátory"
V posledních letech se ve vědeckých kruzích velmi hlasitě hovoří i o civilním využití metody kontroly počasí - ačkoli se veřejně nepřiznává, co je jasné z publikovaných prací, totiž že se s metodou již přinejmenším experimentuje. Jen tak mimochodem, nadace Billa a Melindy Gatesových věnuje na podobné cíle ročně několik milionů dolarů.
Ale vraťme se ke studii Case Orange, která je dobrým shrnutím a představitelem probíhající diskuse.
Case Orange není žádné dílo “konspiračních teoretiků”, mumlajících cosi o zničující totalitě v podobě světové vlády - naopak, pokládá kontrolu počasí za lidstvu vysoce prospěšnou činnost. Pracuje s (sice nepotvrzenou, ale o to hlasitěji šířenou) hypotézou globálního oteplování způsobeného člověkem, jež by kontrola počasí údajně měla být sto zastavit či zmírnit.
O to zajímavější jsou dva fakty: Za prvé, že cituje téměř tři desítky studií, zabývající se umělým zakládáním mraků (tedy laicky “sprejováním chemtrails” z letadel). Už z ní samotné je zjevné, že vědecká odborná literatura je plná úvah či rovnou plánů i praktických testů kontroly počasí. To zjistíme, i pokud se zahloubáme do databází - ať již PubMed a jí podobných, nebo speciálních na toto téma.
Za druhé a především, dospívá tato vysoce “nezaujatá” (ba spíše pro věc zaujatá) studie k následujícímu:
“Náš výzkumný tým došel k závěru, že programy na kontrolu počasí, pod kontrolou armádních míst, avšak schválené civilní exekutivou, jsou v tichosti implementovány, aby se “předešlo nejhoršímu” ve světovém počasí. Dvěma základními nástroji jsou kontrola teplot pomocí generování umělých mračen a manipulace ionosféry pomocí umělých ohřívačů.
U obého jde v podstatě především o vojenské bojové systémy, které mohou kdykoli přejít do ofenzívy. Nicméně vzhledem k tomu, že ohřívače ionosféry jsou zjevně instalovány na mnoha místech Zeměkoule, nelze než předpokládat dalekosáhlou spolupráci mezi vládami. Zdá se, že jejím cílem skutečně je do roku 2025 kontrolovat počasí, a tudíž i planetu.”
Zahalí svět nukleární zima?
Šlechetné úsilí zachránit nás před “upečením”? Problém takového přístupu je ovšem dvojí: za prvé je stále více sporné, zda nějaké globální oteplování skutečně existuje - a za druhé se zdá, že i pokud by bylo realitou, samo o sobě by zřejmě nemohlo planetě uškodit. Extrémní výkyvy počasí, jež má údajně přinášet, jsou sice potenciálně ničivé pro naše civilizační vymoženosti. Celkově však platí celkem jednoduchá rovnice, že více tepla = více vody a CO2 v atmosféře = více rostlin = více jídla.
Zato když to “někdo” přežene s “contrails” (jak se chemtrails “vědecky” přezdívá) a kontrolou počasí, může poměrně snadno vyrobit na planetě umělou “nukleární zimu”. A to by nebylo, řečeno jemně, vůbec nic příjemného. Nehledě na to, že jsou tací, co tvrdí, že naopak extrémní sucha a horka, panující v řadě zemí v posledních letech, nejsou přirozeným jevem - ale jsou právě vedlejším důsledkem “sprejování”.
Zda mají pravdu, Bůh suď. Zjistíme to patrně sami - jenže tak se zpožděním několika desítek let, které je typické pro všechny těžce utajované vládní projekty po celém světě. Dobrým příkladem je lingvistický “bratránek” studie Case Orange, bojová látka Agent Orange. I tady “uklízí” americká armáda škody, které napáchala, až po třiceti letech a pořádné porci špatné publicity.
Jenže - jak vidíme nejen na příkladu Aralského jezera - když se podobné obří projekty vymknou z rukou, na “úklid” je už pozdě. Místo je zničeno nenávratně.
V tomto případě je oním “místem” bohužel celý náš svět.
