Hysterické šílení pražské kavárny - politické i mediální - nad dosud určitě největším zahraničně-politickým úspěchem Miloše Zemana je pochopitelné a příznačné. "Čínská karta", kterou tak dramaticky vytáhl, bude ještě dlouho rezonovat naším prostorem. Česká televize, Miroslav Kalousek a spojené "intelektuální ocelárny" se nadále budou věnovat výhradně potyčkám při návštěvě čínského prezidenta a varováním před "komunistickou nákazou", která se k nám prý "hedvábnou stezkou" opět valí. Je to sice směšné, ale mnozí lidé na tento "argument" stále slyší.
Čína je bezpochyby centrálně řízenou ekonomikou - a tak stále vytváří “pětileté plány”. Podobné “pětiletky” (jen obvykle o něco méně úspěšné) ovšem vyrábí i Evropská unie, která si hraje na vzor tržní liberální demokracie. Nejen proto si čínské ekonomické plány zaslouží podrobnější rozbor. Poslední “pětiletka” (právě schválená) by měla z Číny do roku 2020 totiž vytvořit nejen největší továrnu světa, ale i světové centrum inovací. Realitu, od níž jsme "čínskou zdí" naší mediální propagandy odděleni, zajímavě analyzuje Pepe Escobar:
Čtěte ZDE: Zahradní slavnost s císařem: Dostane zasněný pekař svůj kanál? Osudem much je kálet na obrazy. Skrývá se dalajláma na žižkovské Klinice? Zemanova poplašná zpráva o naší nezávislosti
Čtěte ZDE: Mravní obr řádí v ulicích: Do zbraně, lide český! Raději hlad a stát vyrabovaný s Bruselem, než blahobyt se Zemanem! České děti Norům! Spolu s Ujgury vstříc pravdě a lásce za všechny prachy!
Inovační inkubátor
Západ se utápí v myriádě příznaků vlastní existenční krize a jako obvykle mírně zapomíná na svého největšího rivala. Nebo ho podceňuje. Alespoň mediálně totiž nevěnoval žádnou či jen malou pozornost největší “show” v čínské politice: slavnému “dvojitému sjezdu” - to jest sjezdu Lidové politické konzultativní konference a Národního lidového kongresu. Právě tyto politické instituce schválily 13. pětiletý plán.
Je třeba nelhat si do kapsy: Čína sice právě schváílila 13. pětiletku - jenže ve skutečnosti žije v roce 2020 již nyní
Hlavním bodem programu bylo vystoupení premiéra Li Kche-čchianga, který prohlásil, že Peking trvá na ambiciózním růstu ekonomiky - mezi lety 2016 a 2020 v průměru minimálně o 6,5% ročně. Motorem tohoto růstu mají být inovace. Pokud plán uspěje, k roku 2020 bude více než 60% čínského ekonomického růstu založeno na technologických inovacích.
Čínský rychlovlak sviští i na nás
Prezident Si Ťin-pching byl ve svých slovech ještě odvážnější. Slíbil k roku 2020 zdvojnásobení čínského HDP vzhledem k hodnotě roku 2010. Spolu s tím slíbil zvýšení mezd ve městech i na venkově. To je ovšem jen praktické vyjádření Čínského snu - v podobě Si Ťin-phingovy neuvěřitelně ambiciózní oficiální politické linie. A také současný výklad termínu “celkem příjemný život pro všechny”, který “Malý kormidelník”, Teng Siao-pching, slíbil již téměř před půl stoletím.
V hospodářské oblasti plán zahrnuje uvolnění úrokových sazeb, stabilní jüan (což znamená žádnou drastickou devalvaci) a “efektivní kontrolu abnormálního přílivu zahraničního kapitálu”. Aby masivní společné úsilí přineslo ovoce, pravil premiér Li, je třeba tvrdé práce. Což znamená také “nulovou toleranci” velkých přehmatů, ale současně “prostor pro nápravu” malých selhání. A především: inovátoři budou velkoryse odměněni.
Siho Čínský sen nabírá tempo rychlovlaku. Sté výročí Komunistické strany Číny (v roce 2021) je prakticky za dveřmi - proto vidíme takový spěch při budování “moderní socialistické země”. Je ovšem nutno vzít na vědomí, že zdvojnásobit HDP je velmi ambiciózní cíl, obzvláště když máte na krku rychle stárnoucí populaci, masívní převis hypotečních úvěrů (což je ještě velmi jemně řečeno) a stoupající zadluženost.
Čtěte ZDE: Krádež století: Kam zmizelo Německé zlato z banky FED? Katastrofa jménem euro. Amerika se topí. Rusko přetahuje devizové rezervy do jüanů. Další historický krok v listopadu.
Ustojí to?
Aby Čína uspěla, bude muset velmi dobře balancovat. A to se nemusí vždy povést, ačkoli rozměry ekonomiky jsou obrovité. Jeden malý příklad za všechny: Čína mezi roky 2011 a 2013 spotřebovala více cementu, než Spojené státy v celém 20. století. Jenže většina z toho cementu přišla vniveč ve stavbách, které k ničemu vlastně nejsou.
Ťia-kchang, člen Politického konzultačního výboru, v této souvislosti zdůraznil, že “práh 6,5% je ‘železné dno’, které nesmí být nikdy porušeno… pokud se růst ekonomiky dostane k této hranici, nastoupí růstová opatření.”
Na scénu přichází Sikonomika
I kdyby ekonomika “zpomalila” na 6,5% ročně, pořád to znamená ve výhledu o 25 biliónů jüanů (zhruba 3,8 biliónu dolarů) ročně více v roce 2020, než v roce 2014. Pokud bychom chtěli dát věci lepší perspektivu, můžeme dodat, že tato částka se zhruba rovná celému HDP Německa.
Premiér Li se k problému postavil velice čínsky. Prohlásil, že protože je rok 2016 rokem opice, doufá, že i on sám bude vládnout zlatým kyjem, který třímá opičí král v čínské mytologii, aby jím “rozdrtil každou překážku” - v tomto případě tu, která by Pekingu zabránila v dosažení ambiciózních ekonomických cílů.
Na scénu vstupuje kyj v podobě “Sikonomiky”. Sikonomika je nástupcem populárního termínu “Likonomika” - a naznačuje, že je to prezident Si, nikoli premiér, kdo ve skutečnosti stojí za současnou ekonomickou reformou. Ačkoli je to Li, kdo obhájil doktorát z ekonomiky na Pekingské univerzitě.
O “Sikonomice” mluví celá Čína od chvíle, kdy čínský Lidový deník (v anglickém překladu People’s Daily, tedy něco jako Lidovky Dnes, pozn. překl.) publikoval sérii článků, zabývajících se “Siho ekonomickými postřehy”. V praxi se ovšem projevuje tak, že je to Si, kdo předsedá Ústřední vedoucí skupině pro všezahrnující a prohlubující se reformu a Úsřední vedoucí skupině pro finanční a ekonomické záležitosti. V Číně přitom těmto dvěma tělesům dosud tradičně předsedal premiér.
Čtěte ZDE: Světová ekonomika na hliněných nohou: Zachrání Řecko Čína? EU sklízí bouři, kterou zasela zavedením eura. Rozdíl mezi bankovními machinacemi ČLR a USA? Nula. Krach na dosah
Nová hedvábná stezka: Obchodní zóna za bilión
Důležité je také si všimnout, že než byla předložena konečná verze plánu, strávil Siho přední poradce Liu-ch’ mnoho času na telefonu s americkým ministrem financí Jacobem Lewem. Námětem jejich hovoru byly především čínské úrokové sazby.
Jedním z klíčových aspektů Sikonomiky je také to, že Peking preferuje fúze a akvizice státem vlastněných společností před jejich privatizací. Ekonomové to vykládají tak, že Si podporuje státní kapitalismus, aby vyvážil zpomalení domácí ekonomiky tím, že se dostane na zámořské trhy - na mnoho z nich přitom Čína dosud nevstoupila.
Což nas přivádí ke klíčovému prvku čínské ekonomické strategie. Je jím Nová hedvábná stezka, neboli oficiálním termínem “Jednotný pás, jednotná cesta” (JPJC). V jeho formování budou státem vlastněné podniky hrát klíčovou roli. Vytvoření JPJC v podstatě bude zamenat ekonomickou integraci Eurasie prostřednictvím neuvěřitelně rozlehlé obchodní zóny.
JPJC je, jak to tak vypadá, čirou náhodou jediným globálním ekonomickým integračním schématem, které Čína hodlá podpořit (na žádný plán B evidentně nemyslí). Jeho důsledkem by bylo více než jeden bilión dolarů v budoucích investicích, pokud hovoříme o těch již plánovaných. V červnu minulého roku oznámila Čínská rozvojová banka, že investuje neuvěřitelných 890 miliard dolarů do více než 900 projektů v rámci JPJC v šedesátce různých států. Tyto projekty zahrnují klíčovou dopravní stavbu - přes 3.200 kilometrů dlouhou vysokorychlostní železnici ze Sin-ťiangu do Teheránu. Jde o centrální prvek rychle se rozvíjející čínsko-íránské strategické spolupráce na poli energetiky, obchodu i trhu.
Zklidnit vášně v Sin-ťiangu
Hlavní výzvou, kterou ve vztahu k JPJC bude Peking čelit na domácí scéně, bude zklidnit vášně v Sin-ťiangu, klíčovém regionu v rámci JPJC (region s muslimskou většinou - pozn. překl.). Prozatím má podobu podpory “desegregovaných” čtvrtí ve městech, v nichž od nepokojů roku 2009 žijí Chanové (Číňané v užším smyslu slova) a etničtí Ujgurové odděleně - to se týká zvláště Urumčchi, hlavního města Sin-ťiangu. Ujgruští studenti budou také vedeni ke studiu na Chanských (čínských) středních školách. Zda ovšem tato strategie bude mít úspěch, to závisí především na provinčních kádrech a na tom, zda budou striktně uvádět do praxe integrační nařízení z Pekingu.
Čtěte ZDE: Válka o dolar jde do finále: Události v Hongkongu jako přes kopírák z kyjevského scénáře. Peking varuje USA. Rusko a Čína jdou po „zlaté“ hedvábné stezce. Juan už nic nezastaví?
Siho diplomacie - s armádou za zády
Peking kromě ekonomické síly ovšem také nezakrytě posiluje vlastní “soft-power”, vyjednávací potenciál v rámci mezinárodních vztahů. Start Asijské banky pro investice do infrastruktury (Asian Infrastructure Investment Bank, AIIB), která bude hrát klíčovou roli v mnoha projektech v rámci JPJC, je souběžný s budováním Identifikační zóny protiletecké obrany (Air Defense Identification Zone, ADIZ) ve Východočínském moři a s intenzivní výstavbou, probíhající ve sporných oblastech moře Jihočínského.
Nikoli náhodou CIA vysílá signály, že by Spojené státy byly “velmi znepokojeny”, pokud by Čína v dlouhodobém horizontu začala dominovat v bezpečnostní politice střední a jižní Asie. Ale zdá se, že Pekingu podobná prohlášení zrovna dvakrát nevadí. Kromě zmíněných projektů se totiž také rychle modernizuje armáda - a k roku 2020 by měla být reforma dokončena. Přerod zajišťuje Ústřední vojenská komise a spočívá v umožnění lepší koordinace mezi čtyřmi složkami ozbrojených sil, tak, aby - jak to pozoruhodně vyjádřil prezident Si - bylo možno “vyhrávat války”.
Si také současně oznámil, že před rokem 2017 propustí armáda ze svých služeb přes 300.000 zaměstnanců - ovšem i potom bude v Číně přes dva miliony vojáků v aktivní službě. Dalším klíčovým cílem je rozvoj Číny jako námořní velmoci - tak, aby byla schopná dokonale kontrolovat námořní i vzdušnou dopravu v rámci Jihočínského moře.
Čtěte ZDE: "Přehlédnutý" válečný akt USA vůči Číně: Jak odpoví Říše Středu na otevřenou provokaci? Americké hrátky s globální válkou se stupňují. Odpálení rozbušky může přijít kdykoli
Blesková konsolidace moci
Dobrým příkladem této politiky je to, že Čína na ostrov Jong-čching v souostroví Paracel umístila velmi účinný systém protiraketové obrany HQ-9. Ostrov Jong-čching obývá asi tisícovka čínských občanů už od roku 1956, ale stále si jeho území nárokuje jak Tchaj-wan, tak Vietnam. Střely systému HQ-9 jsou schopné z obrovských oblastí vzdušného teritoria poblíž souostroví vytvořit defacto bezletové zóny. Jen stíhačky, jako je F-22 Raptor, a bombardéry typu B-2 Spirit Stealth, mohou operovat poblíž HQ-9 v relativním bezpečí.
Celá reforma čínského vojenství má jasný cíl: je jím vzkaz Spojeným státům, že by radši neměly příliš myslet na expanzi - nejen co se týče Jihočínského moře, ale také v celé západní části Pacifiku.
Čína vlastně zaujala strategii zamezení přístupu či omezení vstupu na území, které považuje za svoje. Stojí za ní samozřejmě prezident Si - který je nyní i na úrovni jednotlivých čínských provincií považován za ústřední bod či jádro reforem.
Tomu lze tedy opravdu říci blesková konsolidace moci! Zdá se, že bude o čem mluvit, až Čína v září letošního roku přivítá ve městě Chang-čchou summit G 20. Z hlediska Pekingu to však bude dialog s vůdci z historie.
Je k tomu třeba pochopit o co jde a nelhat si do kapsy: Čína sice právě schváílila 13. pětiletku - jenže ve skutečnosti žije v roce 2020 již nyní.
Zdroj.
