Ostře sledovaný proces s údržbářem z Karviné je ve finále. Státní zástupce chce poslat Petra Kramného, obžalovaného z vraždy manželky a osmileté dcery v egyptském hotelu, na 30 let za mříže. O jeho vině prý nepochybuje. Mnozí jiní však ano.
Je totiž mnoho důvodů, proč se ztotožnit se stanoviskem obhajoby, že je to celé jedna velká bouda. Že orgány státní moci vystavěly virtuálního vraha na "společenskou" objednávku médií a jimi zmasírované veřejnosti. Že jsme svědky skandální symbiózy média - policie - justice, kdy ruka ruku myje a vina nebo nevina je na vedlejší koleji.
Rozmazaný důkaz
Klíčovým důkazem žalobce je fotografie, údajně dokazující smrt elektřinou. Neostrá zvětšenina krku zemřelé Moniky, pořízená v přítmí egyptské pitevny. Lze na tomto "důkazu" někoho poslat na 30 let do vězení?
Většina otázek přitom zůstala nezodpovězena. Kudy proud vyšel z těla "oběti" - pokud do něj vůbec vešel? Jak zemřela malá Klárka? Lze brát vážně možnost, že znalci dojdou ke způsobu smrti vylučovací metodou? Jak to, že jsou stanoviska "super-odborníků" v přímém rozporu? A kde je - byť jediný - přímý důkaz?
Egyptští patologové (ve shodě s obhajobou Petra Kramného) nadále tvrdí, že matka a dcera zemřely v důsledku otravy. Leccos naznačuje, že se otrávily po požití pančované Coca-coly made in Egypt (Kramný ji nepil), nebo dokonce, že vraždila Monika Kramná (pomocná zdravotní sestra, které se zhroutil svět a brala silná antidepresiva).
Že ve skutečnosti ona zabila dceru, pokusila se otrávit manžela a pak spáchala sebevraždu. Tyto verze však českou policii nezajímaly, proto je nikdo neprošetřoval. Vraha už máme - stvořila ho média. Na státních orgánech teď už jen je vyrobit krkolomnou konstrukci: jak to udělal.
Čtěte ZDE: Kauza Kramný ve finále: bude odsouzen na základě dojmů? Egyptská police tvrdí něco jiného než česká. Obžaloba se hroutí. Média případ přestává zajímat. Zažaluje obviněný český stát? Změní identitu?
Připomeňme, že případ byl přitom již dávno uzavřen na "místě činu" – v Egyptě. Kdyby byl Petr Kramný obviněn a odsouzen za vraždu tam, dostal by nejspíš trest smrti oběšením. Kdyby se chtěl zbavit své manželky a dcery, jel by vraždit do země, kde mu hrozí trest smrti? Stěží. Česká policie však následně rozvinula kauzu do takřka surreálných sfér, jakéhosi temně groteskního divadla stínů, ve kterém se údržbář se speciálizací na kliky od dveří proměnil v mostrum s elektrickými dráty v pazourech. Navíc - přitěžující okolnost - má prý hodně divné vlasy.
Zřejmě proto při pozdější české pitvě (těl bez většiny vnitřních orgánů, které zůstaly v Egyptě) asistovali čtyři vysocí policejní důstojníci, aby se dívali svým "podřízeným" patologům pod prsty. Chtěli mít jistotu, že potvrdí dopředu vytvořenou policejní konstrukci? Nebo jen šli náhodou kolem?
Nezdržujte, je tu fronta!
Případ Kramný, stejně bizarní jako spletitý, po roce a půl tragikomických výpovědí svědků zřejmě rozhodl jediný soudní znalec. Před soudem se sice postupně objevilo několik znalců, ale klíčový byl ten poslední, kterého si k vypracování tzv. revizního posudku objednala paní soudkyně. Zjevil se v podobě divadelního "boha na kladce" (deus ex machina), který ví všechno.
Je najednou úplně jedno, že se před soudem vystřídalo několik desítek svědků, lhostejno, co říkali, co tušili, co věděli nebo nevěděli, nezáleží na tom, co tvrdil obžalovaný a jeho obhájkyně, ani kolik stran má spis nebo k jakým závěrům došla egyptská strana, jejíž zástupci byli (na rozdíl od těch českých) na místě činu a měli při pitvě k dispozci neporušená těla.
Kdyby paní soudkyně Gilová hned první den vyloučila veřejnost, obžalovaného i jeho právní zástupkyni a úřadovala před prázdným sálem (se státním zástupcem po boku) byl by výsledek stejný. Kdyby si hned první den pozvala svého "vyvoleného" soudního znalce, bylo by vše hotovo za pár dní. To by ovšem tvrdě narazila na odpor médií, která na kauze Kramný hodlala vydělat (a vydělala) desítky miliónů: "Cože? To my jsme přece Kramného stvořili!", volali by novináři a vydavatelé. "To my jsme udělali z té nuly na dovolené vraždící celebritu! A vy vy nám ho chcete vzít? Tak to ani náhodou!"
Čtěte ZDE: Náš člověk v Egyptě: Exkluzivní rozhovor s tlumočníkem Petra Kramného. Proč soudní znalci tak ochotně přijali roli katů. Vydrží soudkyně Gilová drsný mediální tlak? Z Titaniku do Utopie
Čtěte ZDE: Případ Kramný exkluzivně z místa činu. Rozhovor a potyčka s generálním manažerem hotelu Titanic. Elektřina? Ani náhodou! Proč kouřil taxikář fajfku
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě má nečekané pokračování: Přes nové důkazy o nevině zůstává Petr Kramný za mřížemi. Kdy bude odtajněna zakázaná kniha? Hyenismus českého bulváru. Další Kájínek?
Soudkyně Gilová je však nezklamala. Úřadovala den za dnem, v ohrádce před ní se střídaly desítky obskurních svědků, z nichž mnozí neznali ani Petra Kramného, ani nikoho z jeho rodiny. To, co se odehrávalo před soudem, tak nejvíc ze všeho připomínalo španělskou telenovelu, v níž jsou fakta nepodstatná, ale emoce vypjaté na maximum.
Když třeba chtěla obhajoba na prostudování spisu o 320 stranách více, než jen den a půl, soudkyně zvedla starostlivě prst: "Nezdržujte!" Je třeba přesto ocenit Kramného obhájkyni paní Rejžkovou, která i v nepřátelském prostředí, jež jí "nezávislý soud" připravil, odvedla skvělou práci. Petru Kramnému to však nejspíš nebude nic platné.
Rozhoduje soudní znalec?
Občan, který důvěřuje ve spravedlnost českého justičního systému (stále ještě takoví u nás jsou, pokud jej nevyzkoušeli na vlastní kůži), obvykle věří i v neomylnost soudních znalců. Soudní znalec je (nejen) v českém právním systému jakýsi super-Mirek Dušín, který je hluboce vzdělán, je zcela objektivní - a proto případ "spravedlivě" rozhodne. Že jsou mnozí soudní znalci v poslední době vyšetřováni ze záměrného klamání soudu, se v tomto případě nedozví.
Vtip je v tom: Nejde ani tak o to zjistit, co se vlastně stalo, ale o to, kterého soudního znalce si soudce vybere. Zda toho, jehož úsudek je nepředvítatelný, nebo toho, kterého úsudek soudce dopředu zná a ví, co od něj může očekávat. Tak se stalo i v tomto případě.
Nelze než opakovat: Kauza Kramný byla vykonstruovaná od samého začátku. Případ se stal v Egyptě a tam také měl (podle mezinárodních konvencí) zůstat - a pokud by byl někdo obviněn, případně i souzen. Jenže egyptští vyšetřovatelé vše uzavřeli s tím, že šlo šlo o něšťastnou náhodu. To by byl za normálních okolností konec příběhu.
Šup za katr
Mezitím se ale kauzy chytil český bulvár. Byla "okurková sezóna" a predátor stvořil monstrum. "Vrah je na svobodě!" znělo v médiích a ve spodním proudu bublala věta, že "když je vrah volný, je česká policie neschopná". Nejen celebrity, ale také policie ví, jakou sílu média mají.
Petr Kramný to zjevně podcenil. V domnění, že nešťastná smrt jeho ženy a dcery se asi nedočká konečného vysvětlení (jako významná část podobných kauz), chodil po návratu z Egypta do práce, žil normální život, netuše, že se kolem něj stahují sítě. Když ho sebrali (na základě jediné banální věty v odposlouchávaném mobilním telefonu), byl stále přesvědčen, že jde o pouhou formalitu.
"Udělal jsem dvě chyby. Měl jsem tehdy v Egyptě odvézt manželku a dceru hned do nemocnice. Druhou chybou bylo, že jsem začal spolupracovat s médii. Neumím žádný cizí jazyk a elektřině nerozumím," divil se před soudem, když mu státní zástupce navrhl trest 30 let vězení – čímž z něj učinil jednoho z nejhorších zločinců v naší moderní historii. Podle tohoto modelu "spravedlnosti" může prokurátor navrhnout 30 let vězení v podstatě každému z nás. Pokud takováto chabá a děravá konstrukce soudu stačí – lze ji vytvořit v podstatě pro každého, na koho média ukáží.
Je státní zástupce komik?
V tomto smyslu stojí za pozornost i role státního zástupce. Vít Legerský viditelně nezastupoval jen stát, ale (především) média a jimi vytvořené veřejné mínění. Proto byla jeho záverečná řeč postavena na dojmech jako z již zmíněné telenovely. Lze je shrnout větou: "Esmeralda nemiluje Josého, na což sice neexistuje jediný přímý důkaz, ale zato řetězec nepřímých tušení."
A tak klíčovou roli v závěrečném projevu pana Legerského hrál příznačně toaletní papír, jehož role byla rolí v obojím smyslu slova. Nehledě na to, že to byly role dvě. Dozvěděli jsme se, že Petr Kramný den před údajnou vraždou nechodil čurat do moře, ale na hotel, což byla jen záminka, aby si mohl připravit smrtící dráty, přestože elektřině vůbec nerozumí - nebo právě pro to.
Čtěte ZDE: Konkurenční boj, nebo politická objednávka? Soud zakázal skandální knihu pod záminkou použití "fotografie z budoucnosti", která v knize není. Je pravda "někde venku"?
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě: Bylo všechno jinak? Kauza, která cloumala českou veřejností, má být zapomenuta. Je Petr Kramný nevinen? Jedete na dovolenou do Egypta? Dávejte si pozor, co jíte...
Soudkyně Gilová (za potlesku médií) byla ztělesněním bohyně pomsty Nemesis, která nezná slitování, nevidí, neslyší, prostě koná - ač rovněž jen na základě intuice, nebo vlastně čeho. Proč byla o vině obžalovaného přesvědčená předem? Proč rezignovala dokonce i na formální nestrannost a místo toho ponižovala obžalovaného i jeho obhájkyni? To ví jen ona... Nebo ještě někdo? V každém případě to dlouho vypadalo, že bude mít problém alespoň trochu uvěřitelně odsoudit obviněného bez jediného důkazu. A tehdy si stvořila svého "boha na kladce".
Znalci vaří guláš podle vzoru kočička a pejsek
V ohnisku případu se totiž střetly tři skupiny soudních znalců, těchto superarbitrů spravedlnosti, "odborně" rozhodujících soudní spory. Měli jedno společné: Žádný ze znalců nebyl na místě činu a klíčová indicie, z níž vycházeli, jakési hrdlo trychtýře, byla již zmíněná rozmazaná fotografie. Třetina znalců měla k dispozici takřka rozložená těla (po převozu z Egypta) bez většiny vnitřních orgánů (zůstaly v Egyptě) a dvě třetiny prováděly posudek bez těl (ta už byla pohřbena), jen na základě vzorků a fotografií.
Nejprve vypovídali ti, které si vybrala policie, aby podpořili její verzi vraždy elektrickým proudem. Jako druzí měli slovo znalci, které si pozvala obhajoba. Vypovídali pochopitelně ve prospěch obžalovaného. Jejich stanoviska byla v zásadním rozporu se soudními znalci obžaloby (tedy policie). Už to je divné: Jak mohou mít soudní znalci opačné názory?
Všechno tak nakonec musel rozhodnout znalec určený soudem v tzv. revizním posudku. Jak řečeno, soudkyně Gilová se od počátku přiliš nenamáhala předstírat, že o vině obviněného pochybuje, nebo že chce celý případ nestranně objasnit. Proto se dalo předpokládat, že revizní soudní znalec její verzi podpoří. A – tu máš, čerte, kropáč – podpořil.
Jenže: I revizní soudní znalec, zřejmě unešen svou nekonečnou neomylností, nejen "rozcupoval" (jak stachanovsky psala česká masmédia) verzi znalců obhajoby, ale také, jaksi nedopatřením, vyvrátil i některé závěry "spřátelených" policejních znalců (posmrtné skvrny, doba smrti, manipulace s těly…). Takže proti sobě stály tři verze, z nichž každá měla patent na pravdu a každá říkala něco jiného.
Válka znalců
Znalec František Vorel, kterého si vybrala soudkyně Gilová, aby podpořil její verzi, je předsedou České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie. Členem výboru této společnosti je také pan Igor Dvořáček, nadřízený patologů (Smatanová, Dokoupil), kteří prováděli pitvu obou (velmi neúplných) těl, přivezených z Egypta. Na základě této pitvy, provedené podřízenými pana Dvořáčka, byla vnesena do případu "znalecká" verze vraždy elektrickým proudem - která měla potvrdit policejní konstrukci, která neměla oporu v ničem.
Čtěte ZDE: Nečesaný, Nečas a naondulovaná "spravedlnost": Nedotknutelným dovoleno vše? Kolik lidí právě teď sedí neprávem? Nový zákon vezme poslední šanci. Docent Chocholoušek opět na scéně
Čtěte ZDE: Hydra policejního státu pořád nemá dost: Likvidace chatrných zbytků svobod ministrem pro lidská práva. Korupce víc než vražda. Lumpem snadno a rychle na politickou objednávku
Lze předpokládat, že by znalec vybraný soudem zpochybnil verzi svého kolegy pana Dvořáčka (vybraného policií)? Že by se státní moc postavila sama proti sobě? To stěží, ale i tak - závěry obou pánů se sice shodovaly v základním bodě – že šlo o vraždu elektrickým proudem - ale lišily se v mnoha dílčích závěrech byly v rozporu.
Klíčovým důkazem se tak stal snímek Moniččina krku (z egyptské pitevny), na kterém byla nezřetelně vidět jakási oděrka s vybledlým okrajem. Prý tudy vstoupil do jejího těla elektrický proud. Podle znalce obhajoby pana Matlacha tam ale žádný okraj není, v čemž je s ním zajedno Kramného obhájkyně. Oděrka navíc mohla vzniknout manipulací s těly. Tak byl tam ten okraj, nebo ne? Vyřešila to soudkyně Gilová, která si pak v přímém přenosu ze soudní síně bere fotografii do rukou a hlásí: "Já to tam vidím!"
A pouze o tom to vlastně celé je. Na tomto absurdím a méně než nepřímém důkazu stojí hrozba třiceti let vězení - prakticky doživotí. Celé je to o tom, co zřejmě není, ale mohlo by, což platí především pro ty, kteří mají rádi televizní seriály typu Esmeralda nebo Ordinace v Růžové zahradě.
Ještě je tu šance
Aby bylo zcela jasno. Ani my se nepasujeme do role obhájců. Netvrdíme, že je Petr Kramný nevinen. Nevíme, jak to celé bylo. Neví to nikdo - a podle všeho ani Petr Kramný. Jenže v takovém případě má platit "in dubio pro reo" - tedy v případě pochybnosti musí soud rozhodnout ve prospěch obviněného. V tomto případě to však neplatí. Proto můžeme s jistotou prohlásit pouze jediné: Tak, jak celý případ probíhal – od vyšetřování, po soudní projednání - je bouda, virtuální past, která se může stát osudnou pro každého z nás. Právě v tomto smyslu je výsledek procesu tak důležitý.
Petr Kramný, údržbář z Karviné, který přišel o rodinu, a proti kterému není jediný (ani nepřímý) důkaz, má už jen jedinou šanci: Doufat, že uspěje u odvolacího soudu. Že tento soud bude objektivní a povznese se nad mediální tlak. Není to úplné "sci-fi", jak řekl státní zástupce (bez jediného důkazu) o obhajobě obviněného. Stalo se už mnohokrát, že druhá, vyšší instance postavila zcela na hlavu výrok "nižšího" soudu.
Ostatně také to o naší justici něco vypovídá. Ale díky alespoň za to.
