Pálili po něm z nejtěžších zbraní - a neodstřelili ho. Oběť ale nakonec usoudila, že již nemá šanci bránit post, který jako jeden z posledních nepatří všemocné mafii, a sama vyvěsila bílý prapor. Lidsky srozumitelné. Důsledky však dopadnou na celou politickou scénu.
A okamžik, kdy v naší zemi již úplně převezme politickou moc nevolená skupina policistů a prokurátorů (takzvaní státní zástupci) napojených skrze americkou ambasádu na zpravodajské služby Spojených států, je tak již v bezprostředním dohlednu.
Koho to zajímá?
Řeč je o řediteli Generální inspekce ozbrojených složek (GIBS) Ivanu Bílkovi, který právě oznámil svou rezignaci. Veřejnost to příliš nevzrušuje. Jiné to bylo před pár dny, kdy Ivo Ištvan (nejvyšší olomoucký státní zástupce) a plukovník Šlachta (šéf "protikorupční" policie) rozjeli takzvanou kauzu Vidkun. Při její mediální ouvertuře zakuklenci honili po Praze a pak i Olomouci bývalého ministra vnitra Ivana Langera. Samozřejmě před kamerami především České televize, respektive jejího redaktora Jiřího Hynka, jenž spolu s Václavem Moravcem tvoří základ téměř již oficiálního výsadku prokurátorsko-policejní mafie na Kavčích horách.
Babiš i Sobotka jsou typické "polomáčené sušenky": Jsou namočeni - ale vytaženi. Budou-li "spolknuti" - to mají jen ve svých rukou. A podle toho jednají
Jakmile byla propagandistická část operace zvládnuta, Ivan Langer - bez jakéhokoli obvinění - byl z obrazovek stažen a jeho místo zaujal veřejnosti nepříliš známý olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD). Ten, navzdory výzvám premiéra Sobotky, ministra vnitra Chovance a nakonec i vedení vládnoucích socialistů, odmítl na svůj post rezignovat. A udělal dobře - proč, k tomu se za okamžik vrátíme. Ani o něj se však ve skutečnosti nehraje. Tahle fraška má mnohem vyšší ambice.
Na pozadí se spustila "válka policajtů". Stalo se dosud nepředstavitelné: Plukovník Šlachta po dohodě s Ivo Ištvanem obešli GIBS a začali zatýkat olomoucké policisty, což jinak samozřejmě přísluší pouze Bílkově Generální inspekci. GIBS odpověděl protiakcí: Zatknul dva Šlachtovy lidi, kteří pravděpodobně řídili "úniky informací" z živých případů (pro Hynka, Respekt a spol.), na nichž mafie stavěla a staví svou kruhovou mediální obranu.
Příliš složité - a proto pro veřejnost už nezajímavé? Právě s tím policejně-prokurátorští "kmotři" počítali. Včerejší Bílkova rezignace znamená jejich vítězství. GIBS byla poslední vartou, kterou před úplným převzetím moci neměli v rukou. A nyní půjdou dál. Brzy se veřejnost opět "pobaví". Je to však zábava na popravišti posledních zbytků demokracie v naší zemi.
Čtěte ZDE: Neviditelné stopy v posledním představení "made in Olomouc": Ištvan a Šlachta bojují o život na Langrových zádech. Válka policajtů. V pozadí vykukuje Velký Andrej. Všechno je (a bude) jinak
Čtěte ZDE: Klika policejních plukovníků a prokurátorů přebírá v naší zemi moc: Už nejde o kmotry, politiky či celebrity. Dveře policejních cel otevřou každému z nás. Jdou po krku zbytkům svobody
Dlouhé temné stíny
Vše začalo "případem Rath", na němž si pomocí porušení všech možných zákonů (jak konstatoval - aniž ale zasáhl - i Ústavní soud) udělala kariéru hlavní "americká spojka" Lenka Bradáčová, dnes nejvyšší státní zástupknyně v Praze. Její ambice vedou však dál, až na sám vrchol moci nevolených elit. Má se stát šéfkou takzvaného "Speciálu", zvláštního "politického útvaru" státního zastupitelství, s nímž počítá připravovaný zákon, napsaný šéfy celé mafie. Útvaru, nad nímž nebude žádná kontrola - a jenž bude mít politiky v hrsti. Jak? Případ Jiřího Rozbořila to ukazuje dostatečně názorně: Obvinit - "sundat" z funkce - zapomenout - a nahradit svými lidmi.
Dalším dějstvím bylo "sestřelení" vlády Petra Nečase. Neskutečné policejní manévry, zabavování zlata a miliónů z bank skončily po několika letech absurdním vyšetřováním Jany Nagyové (dnes Nečasové), která prý nezaplatila daň z dárků, které dostávala. Povšimněme si: vládní puč proběhl, k moci se dostal Andrej Babiš (a po jistých problémech také Bohuslav Sobotka) - a je skoro jisté, že Temelín pod jejich "dohledem" budou nakonec dostavovat Američané (Westinghouse), což byl spouštěcí mechanismus puče. A nic se neděje. Nikoho to nevzrušuje.
Dějství třetí právě prožíváme. Vede opět do nejvyšších politických pater - ač (vlastně právě proto, že) se o tom zatím v médiích příliš nemluví. Jak by také mohlo, když je mají mafiáni (zpostředkovaně) v rukou. Teď není řeč o panu Hynkovi a spol. To jsou jen malé rybky, poslíčci, dobře zaplacené výkonné složky na nejnižších postech. Ti hlavní se tyčí za nimi - a vrhají dlouhé temné stíny.
Čtěte ZDE: Soud nepřímo potvrdil: Byl to mocenský puč! Královský výrok soudkyně Králové. Ištvan se ještě nezastřelil. Doznání mediální mafie. Další statečná žena na mušce
Čtěte ZDE: Policie obvinila Alenu Vitáskovou: Proč? Bojuje se solárními barony. Stojí stát nad zákonem? Prokurátoři jako prodloužená ruka "ekologických" zbohatlíků
Americká pečeť
To, co se jeví jako "válka policajtů" je totiž také pouze zastírací manévr. Jeho smyslem bylo zbavit se Ivana Bílka, vedle Jiřího Langa, ředitele tajné služby BIS (pod nímž se už také definitivně houpe křeslo), posledního mohykána, kterého ještě neměli v rukou. Šéf GIBS je totiž vládou neodvolatelný - vyjma situace, že by byl třeba vyšetřován pro závažný trestný čin. Ve funkci byl však dostatečně dlouho (od roku 2012), aby věděl, že zkonstruovat na něj nějakou kauzičku je v současném rozložení mocenských sil to nejmenší. A tak to vzdal. Jenže - kdo tedy stojí v pozadí?
Obecně řečeno náš stále ještě nejpopulárnější "ne-politik" Andrej Babiš. Nejprve však musel "konvertovat" a přísahat věrnost: Zamilovali se proto do sebe s americkým velvyslancem Shapirem, jezdili spolu na rodinné víkendy na Babišovo Čapí hnízdo - a zde připravili "cestu do centra moci", do Washingtonu. Ministr financí si ji platil ze svého, takže nemusel psát pro vládu žádnou zprávu, neměl vedle sebe "dozorující" diplomaty - mohl prostě naplno o své budoucnosti jednat - a slibovat. Slíbil - a tak dojednali. Když se vrátil, spojení na Šlachtu a Bradáčovou bylo zpečetěno. Zbýval Bílek. Už nezbývá. Ale je to ještě o stupeň složitější.
Čtěte ZDE: Mimořádné zasedání Bezpečnostní rady: Je náš stát v ohrožení poštovními úředníky? Akce Babišových zpravodajců na odstínění jeho tunelů? Hlavním nebezpečím je sama vláda
Čtěte ZDE: Havlistický tunel v OKD konečně před soudem: Postaví "kněz vyklouz" knihovnu na židovském hřbitově? Hornické byty jako součást Sobotkova miliardového "daru" Havlovu bankéři
Polomáčené sušenky
Andrej Babiš je pragmatik velkého byznysu, něco jako politika, ideje či vize ho naprosto nezajímají. Moc ano. Vede k miliardám do jeho předlužených firem. Proto šel do politiky - a již dnes se mu vše bohatě vrátilo. A to je teprve na začátku. Jenže brzy zjistil, že moc chtějí také jiní - paní Bradáčová a spol. na místě prvním. Proto rychle odstřelil "svou" ministryni spravedlnosti Válkovou a nahradil ji schopným (všeho), suverénním, drzým floutkem jménem Pelikán. Úkol? Prosadit nový zákon o státním zastupitelství.
Andrej Babiš totiž rychle pochopil, že Lenka Bradáčová je silnější, než předpokládal. Přece jenom na ambasádě Spojených států v Praze (a na "stážích" v Americe) už pracuje řadu let před ním. A ona mu to dala také brzy najevo. Kauza Česká pošta, kvůli níž (pro pozorovatele zvenčí naprosto nepochopitelně) svolal premiér Bezpečností radu státu, byla zvednutým ukazováčkem. Figuruje v ní totiž Babišova firma Agrotec, kterou v předmětné době řídil jistý pan Faltýnek, dnes Babišův nejdůležitější muž ve strukturách ANO. Bradáčová dala při té příležitosti ministru financí jasně najevo: Vyšetřovat můžeme - a nemusíme. Je to jen ve vašich rukou. A tak se vyšetřovat nebude. Jen stínovat. Po několika letech, bude-li Babiš sekat dobrotu, to státní zastupitelství odloží.
Ve velmi podobné situaci je ale také premiér Sobotka v kauze OKD. Je zcela fascinující, že zatím nebyl předvolán k řádnému výslechu, přestože je hlavní postavou výstavně "korupční" kauzy privatizace z doby, kdy jako ministr financí měl na skandálním prodeji pod cenou (včetně hornických bytů) hlavní slovo. Může být předvolán - a nemusí. Může být obviněn - ale také ne. Vše závisí na státním zastupitelství. A to si velmi nepřálo, aby Ivan Bílek vedl jediný útvar, který - jak ukázala akce proti Šlachtovým lidem - jim ještě alespoň trochu mohl vidět do karet. Proto ty Sobotkovy (a Chovancovy) nezastřené výzvy k Bílkově rezignaci. Žene je nejúčinnější motor: důvodný strach o posty a příklady jako Rath a Nečas.
Babiš i Sobotka jsou typické "polomáčené sušenky": Jsou namočeni - ale vytaženi. Budou-li "spolknuti" - to mají jen ve svých rukou. A podle toho jednají.
Čtěte ZDE: Neuvěřitelné zprávy z Tramtárie: Prokurátoři páchají bezpráví a lid jim za to vděčně platí. Teď jim předá i veškerou moc. Poctiví se přece nemusejí ničeho bát. Chvála totality
Čtěte ZDE: Záhadný závěr zmanipulovaného politického procesu: Soudce, jeho strýc a synovec. David Rath pro Protiproud: „Nevím, co tím sledují.“ My tušíme. Stopy vedou jinam
Za co je drží Bradáčová?
Tyto dva klíčové hráče - a mnoho dalších - tak drží Lenka Bradáčová, řekněme to slušně,... pod krkem. A tak skáčou, jak jim velí. A to ještě zákon o státním zastupitelství není schválen. O jeho skandálnosti, o tom, že zcela změní mocenské poměry v naší zemi ve prospěch "nevolených", takže volby pak už budou skutečně jen formalita, přitom nepochybuje naprostá většina poslanců, kteří jej mají k disppozici.
Nedávno zveřejnil Reflex (který se jediný z mainstreamu zatím věcí otevřeně zabývá - dokdy?) i zdrcující stanovisko Nejvyššího soudu k tomuto zákonu. A přece nakonec bude schválen. Soudruzi Babiš a Sobotka (o Bělobrádkovi nemluvě) z toho udělají povinné koaliční hlasování. Postarají se. Nemají na vybranou. A pak už budou polomáčenými sušenkami všichni - od politiků přes policisty až k soudcům. Kruh se uzavře.
Po odstranění Ivana Bílka bude nyní ještě následovat šéf BISky - tajná služba nesmí z domina vypadnout. Na cestu mu Miloš Zeman udělil generálskou hodnost, aby měl lepší "důchod". Nyní se strhne souboj Babiš - Sobotka o to, kdo na tato klíčová místa dosadí svého člověka.
Čtěte ZDE: Vládní puč jinými prostředky: Co mají společného Temelín a Majdan? Americké tajné služby rozehrály proti české vládě cynickou partii. A jaké zájmy má prezident Zeman?
Čtěte zde: Zlomí tajné služby Spojených států prezidenta Zemana? To je, oč tu běží. Opakujeme: V celé kauze jde o Temelín. Zbytek jsou jen divadelní kulisy.
Na Tržiště!
Je to ale směšná hra. Samozřejmě jim ho určí Lenka Bradáčová. Prozradil to už soudruh Hynek, když v ČT mudroval, že asi nejlépe by bylo sáhnout po nějakém státním zástupci. Kolečka se točí, pěkně do sebe zapadají a zbytky moci se přesouvají... na Tržiště (sídlo americké ambasády): Doslova i přeneseně.
Veřejnost si toho v podstatě nevšímá. Je to pro ni neprůhledné, složité, aktuálně v tom nefiguruje žádný "nenáviděný" politik, takže žádné pořádné vzrůšo. To však bude k dispozici zase až ve chvíli, kdy někdo nebude dostatečně poslušný. Pak se budou všichni náramně vzrušovat - přesně podle not napsaných držiteli moci Bradáčová - Šlachta - Ištvan (a další, například nejvyšší státní zástupce Zeman).
O to zajímavější bude pozorovat, jak dlouho ve svém "vzdoru" vydrží jedna z vedlejších postav posledního útoku na Ivana Bílka, hejtman Rozbořil. Docela přesně jeho (a naši) situaci vystihuje známý ústavní právník Zdeněk Koudelka:
Zdeněk Koudelka
Kterak likvidovat na požádání
Olomoucký hejtman Jiří Rozbořil odmítá rezignovat, přestože jej k tomu vyzvalo vedení sociální demokracie. Na kauze lze sledovat boj o fungování právního státu v represivních složkách. Vedení sociální demokracie tvrdí, že trestně stíhaný člověk má odstoupit, aby nezatížil volební výsledky strany. Ale demokratické politické strany musí podpořit i trestně stíhané, pakliže je otázka jejich stíhání spojena s obranou demokratických hodnot a právního státu.
Pokud by trestní stíhání znamenalo automatický konec voleného funkcionáře, dá se policii a státnímu zastupitelství do rukou mocná zbraň. Každého veřejného činitele mohou profesně zlikvidovat tím, že začnou jeho trestní stíhání. Nakonec k odsouzení nedojde, ale po létech to nikoho zajímat nebude. Státní zástupce nenese právní odpovědnost vůči obviněnému a případnou škodu mu nahradí Ministerstvo spravedlnosti. Jde o klasický základ pro zneužití moci, kdy někdo mocí disponuje, ale nemá odpovědnost vůči těm, které svým používáním této moci poškodí.
Trestní stíhání se může stát každému. To, že někdo nespáchal žádný trestný čin, neznamená, že nemůže být trestně stíhán. A pokud bude jeho kauzu dozorovat Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, nepřekvapí, že bude o jeho vazbě rozhodnuto Okresním soudem v Ostravě. Státní zástupci si totiž mohou vybrat soud a dokonce i soudce. Že jste nikdy v Ostravě nebyli? Nevadí. I tak vás v Ostravě může soud poslat do vazby. Ukázalo se to na kauze Tluchoř, Fuksa a Šnajdr. Mnoho lidí nemá poslance rádo a tak jim to nevadilo. Ale může se to stát všem.
Čtěte ZDE: Nečesaný, Nečas a naondulovaná „spravedlnost“: Nedotknutelným dovoleno vše? Kolik lidí právě teď sedí neprávem? Nový zákon vezme poslední šanci. Docent Chocholoušek opět na scéně
Čtěte ZDE: Neuvěřitelné zprávy z Tramtárie: Prokurátoři páchají bezpráví a lid jim za to vděčně platí. Teď jim předá i veškerou moc. Poctiví se přece nemusejí ničeho bát. Chvála totality
Boj za zbytky právního státu
Proto je boj za dodržování právního státu nutný. Lidé sami musí bojovat za svá práva. Ústavní soud totiž nad manipulací s příslušností státních zastupitelství a soudů pro přípravné řízení trestní zavírá oči. Jeho aktivismus v případě, když jde o posílení jeho moci či jeho platů, je zde v kontrastu s nečinností, když jde o práva lidí na to, aby v jejich přípravném řízení trestním rozhodoval zákonný soudce určený podle obecných a neutrálních pravidel a ne soud vybraný státním zástupcem. Je totiž logické, že si strana soudního řízení vybere soud, který ji spíše vyhoví a ne naopak.
Kauza ukázala, že probíhá boj mezi policejními složkami. Boj, který by nemohl probíhat, pokud by vláda měla situaci pod kontrolou. Je historickou zkušeností, že vymknutí policie a prokuratury z demokratické kontroly vedlo k zneužívání moci a policejním diktaturám. Většina vojensko-policejních junt dělala převraty proti demokraticky zvoleným vládám pod rouškou boje proti zkaženému korupčnímu režimu. I dnes se boj s korupcí snaží využít část policie a státních zástupců k posílení vlastní moci. Kriticky hodnotím přesouvání příslušnosti soudů a státních zástupců. Je nutné se opakovaně ptát: Proč bylo trestní stíhání Jiřího Čunka dozorováno nepříslušným Okresním státním zastupitelstvím v Přerově, když se údajný čin stal ve Vsetíně?
Proč byla kauza Davida Ratha dozorována zprvu nepříslušným Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, když se skutek stal ve středních Čechách a případně v Praze. To by to středočeští státní zástupci nezvládli? Anebo šlo o přípravu kariérního postupu Lenky Bradáčové? A proč byla vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová činná v kauze soudce Havlína, který byl stíhán za korupci, což nepatří do působnosti vrchních státních zastupitelství. Šlo o medializaci či byl jiný důvod? A proč stíhání předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové dozoruje okresní státní zástupce v Jihlavě, když jmenování její místopředsedkyně, za které je stíhána, proběhlo v Praze. Jde o právo nebo vliv solárních baronů, s nimiž Alena Vitásková bojuje, anebo jiný důvod a jaký?
Na cestě do "zlatých padesátých"
Pokud hejtman Jiří Rozbořil má přesvědčení, že se nedopustil trestného činu, a stíhání chápe jako pokus o svou politickou likvidaci, je jeho postoj bojem proti zneužívání moci. Takový boj je hoden podpory. Oceňuji, že jej podporují sociální demokraté Olomoucka i jiní. I u něj jde prý o korupci a dozor trestního stíhání má podle práva vykonávat krajské nebo okresní státní zastupitelství, ne však Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.
Boj o právní stát je i bojem o nový zákon o státním zastupitelství, které je veden snahou legalizovat dosud nelegální manipulace s příslušností státních zástupců. Zákon chce vytvořit Speciální státní zastupitelství, které si bude moci po celé republice vyzobávat zájmové případy a vybírat si soud pro přípravné řízení z celého státu. Toto státní zastupitelství má ovládat část policie, ale bez důsledné demokratické kontroly.
Naposledy jsme měli zvláštní státní zastupitelství v 50. letech 20. století. V jeho čele byl státní zástupce Josef Urválek proslulý z procesu s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským. Nekontrolované speciální útvary represivního aparátu byly často u počátku protidemokratických převratů. Státní zástupci na okresech a krajích zvládají svou práci.
Úřad prokurátorské šlechty není potřeba.
