Vůbec není jasné, zda David Rath spáchal činy, pro které je již tři roky vláčen vězeňskými celami a mediálními žumpami. Jasné však je, že se to hned tak nedozvíme (pokud vůbec někdy), přestože za ně bude bezpochyby v první instanci brzy odsouzen. Stejně tak jasné je, že počínaje "televizním zatčením" a následujícím skandálním a často protiprávním vyšetřováním, je veřejnost soustavně mystifikována. A nad slunce jasné je, že mediální lynč, kterému je ve spolupráci s „dohlížející“ prokurátorkou Bradáčovou, žalobcem Jirátem a soudcem Pacovským po celou dobu vystaven, mu i pro případ, že je nevinen, definitivně zničil život.
Ale dokonce i kdyby vinen byl, je daleko podstatnější jediné: Doktoru Rathovi se spravedlivého procesu, který by jeho vinu nade vší pochybnost prokázal, už nedostane. A to je zjištění, které dalece přesahuje osobní příběh tohoto složitého člověka. Týká se každého z nás.
Zádrhel
O případu píšeme od jeho počátku – a od počátku upozorňujeme na „specifika“, které vyšetřování, vazbu a nyní také soudní proces již po tři roky provázejí. Počínaje televizní „reality show“ při poslancově zatýkání, která byla inscenována a pak donekonečna přehrávána právě proto, aby většina veřejnosti od první chvíle nepochybovala. Protože když veřejnost nepochybuje, cokoli nestandardního snadno spolkne. Vlastně ji to ani nezajímá. A když se tento (od počátku) lump ještě chce hájit, má to málem za něco nepatřičného.
Čtěte ZDE: Odporné natahování na bradáčovský skřipec aneb: Pusťte Davida Ratha!
Čtěte ZDE: Zázračné propuštění Davida Ratha z vazby: Prokurátor zuří a nechtěně prozrazuje, že jde od počátku o manipulaci. Začal boj o justici?
Jenže stejně tak jako nám vládci naší reality předstírají, že žijeme v demokracii, musejí předstírat, že nadále existují její atributy. Mezi ty základní patří takzvané právo obviněného na spravedlivý proces, tedy i na obhajobu. Tedy i na to, že se na obviněného až do pravomocného rozsudku hledí jako na nevinného. Nic takového v případě doktora Ratha od první vteřiny neplatí. Jistěže v tom není sám, probíhají „synchronně“ další podobné procesy, kde se nehledá spravedlnost, ale pouze metody jak obviněné před vynesením rozsudku maximálně skandalizovat. Verdikt je totiž dopředu jasný.
Dokonce natolik, že prokurátor Jirát řekne bez obalu svým milovaným spolupracovníkům (médiím) ještě před ukončením dokazování, že závěrečnou řeč má napsanou už tři neděle a bez ohledu na to, co u soudu zazní, ji nebude měnit. Jenže pak nastal zádrhel.
Deus ex machina
Zdálo se, že závěr proběhne už bez velkých vzrušení. Obžalovaný bude nadále požadovat další dokazování, další výpovědi, další výslechy. Soud mu to samozřejmě zatrhne, protože jakkoli je dobře placen (nyní si soudci vymohli ještě další výpalné), přece jenom ta hra na proces je už únavná. Zvlášť když si může být jist, že média vše „pokryjí“ a budou omílat tezi obžaloby, že obviněný (kterému jde o mnohaletý pobyt za mřížemi a propadnutí majetku) jenom zbytečně zdržuje.
Takže se nakonec dobabráme k nějakému obludnému verdiktu, který média s jásotem přivítají: První velká ryba uvízla v síti a „jde do tepláků“! Prokurátor Jirát se opět vykoupe v záři milovaných reflektorů, obhájci dříve či později sdělí, že se odvolají – a doktor Rath na tom bude ještě o něco hůře, protože už bude odsouzený. A veřejnost něco jako první instanci příliš nerozlišuje. Dostal devět nebo kolik let? Dostal. A že třeba odvolací soud rozsudek za rok dva zruší? To už není zajímavé. Jen právnické kličky. Soud řekl, že je to gauner, tak hotovo.
Proto je téměř nepochopitelné, že na poslední chvíli se z případu od počátku tak manipulovaného a uměle konstruovaného, stalo nakonec bezmála absurdní drama, které by doktoru Rathovi musel Václav Havel závidět, protože v tomhle o něco jde:
Obžalovaný nečekaně své právníky (kterým absolutně důvěřoval a důvěřuje, a kteří se za něj bili přes výhrůžky, že budou následovat osud svého klienta) zbavil plných mocí. Těsně před závěrečnou řečí. Nový obhájce – soudcův strýc – se snesl na divadelní pódium jako Zeus na kladce. Ostře sledovaný případ sice převzal – ale k soudu nepřišel.
Čtěte ZDE: Doktor Rath: Totalita se k nám vrací. Nevolení politici ovládají represívní složky státu. Hledání vnitřního i vnějšího nepřítele. Noví monarchové chtějí totální moc
Co je za tím?
Média spustila obvyklou píseň prokurátora Jiráta o dalším Rathově zdržování – i když dokonce ani ona v tomto případě už neuměla vyspekulovat, co by tím získal. A do toho advokátní komora oznámila, že se podivným činem advokáta Pacovského, strýce soudce Pacovského, bude zabývat. Hrozí mu prý i kárné řízení.
A konečně soudce Pacovský, advokátův synovec, který tolik tlačil na rychlé ukončení procesu, určil obžalovanému obhájkyni „ex offo“. Ta ovšem o případu neví vůbec nic.
Co je za tím? Fantastická taktika obhajoby, která zvolila kuriózní cestu, jež vstoupí do historie, aby tak upozornila na naprosto neregulérní podmínky obhajoby svého klienta? Nesmysl. Jestli se něco Davidu Rathovi nehodí, pak tento vývoj. Potřeboval přece vynikající závěrečnou řeč, která dopředu dohodnutý verdikt sice nezvrátí, ale stane se základem pro odvolání – v němž může mít úspěch.
Nedává to smysl. A není právě v tom smysl? Nemá si říci médii zmanipulovaná veřejnost – „natěšená“ na výrok vinen a televizní záběry, jak David Rath „pálku“ přijal – Teď už ničemu nerozumím, nezajímá mě to? Nemá skandální výrok o vině „zašumět“ v jistém druhu „nezájmu“? Ale proč?
Hlavní aktér: Sám se pouze dohaduji
Nezbylo než se pokusit zeptat se obžalovaného, co si o tom myslí on sám. Zde jsou jeho slova:
„Před řadou týdnů soudce případ rozdělil. Vysvětlil to tím, že nechce čekat ,až se za tři dny uzdravím z virózy, neboť by se tím prý jednání protahovalo. Tímto „urychlením“ ovšem způsobil, že se poslední týdny provádějí důkazy již provedené, tedy dvakrát: Například výslechy několika znalců, svědků, které už v první části vyslechl. Docela zábavné, že mě přitom obvinují – a média odsuzují – z průtahů...
Disponujeme jistými závažnými informacemi ze samotného počátku Rathovy kauzy. Ukazují, PROČ právě David Rath
Nakonec ovšem soud ani neprovedl všechny důkazy, které byly prováděny v první části. Asi mu došlo, co jsme mu s advokáty opakovali, že už stejně mě odsoudil v první části (Petr Kott a Kateřina Pancová, pozn. PP), tedy co řešit. Dělá proces jen tak na oko. Od začátku, teď je to jen víc vidět. Takže zničehonic ukončil dokazování za situace, kdy moje spoluobviněná (Lucie Novanská, pozn. PP) chtěla začít vypovídat, přestože až doposud mlčela. Já jsem zase chtěl odpovídat na otázky soudu i státního zástupce, což jsem původně podmínil tím, že budu venku z vazby, abych vypovídal bez nátlaku. Soudce na to buď zapomněl, respektive spíš je mu úplně jedno, co odpovím, stejně tak i u paní Novanské. Důkazy vyvracející obžalobu nechce vidět.
Zvrat
V této situaci mě přes jednoho mého známého vzkázal advokát Pacovský, strýc pana soudce, že mně nabízí pomoc při obhajobě. Známý obratem dohodl schůzku. Na ní mi dr. Pacovský předal formulář pro plnou moc k zastupování. Jeho sekretářka volala na Krajský soud, aby zjistila spisovou značku a ještě si dělali legraci, že mezi sekretářkami - na soudu a v advokátní kanceláři si říkaly, že jejich šéf je Pacovský..., z čehož měl pan obhájce nepokrytou radost.
Probral jsem s ním celou kauzu, včetně řady delikátních informací i k mé osobě a rodině. On mi na oplátku vyprávěl nějaké osobní i pracovní příhody se svým synovcem soudcem. Chtěl ale po mně, abych vypověděl plné moce mým předchozím obhájcům, že jinak by byl ohrožen jím zamýšlený efekt obhajoby. To se mi nelíbilo a přel jsem se s ním, zda je to nutné. Trval na tom.
Nevím, oč soudci jde. Od začátku dělá vše, aby mě odsoudil k nějakému spektakulárnímu trestu
Proto jsem obratem dohodl schůzku s mými dosavadními obhájci dr. Černým a dr. Jelínkem. Ještě týž den jsme se sešli ve čtyřech. On jim vysvětlil svoji strategii i to, že by chtěl, aby mě zastupoval jen on sám. A přidal opět řadu rodinných historek. Na otázku, zda to někdo z rodiny ví, řekl, že to v širší rodině probral a naznačoval něco v tom duchu, že se synovec bude asi naoko zlobit, ale vlastně mu to nevadí.
Zvrat na druhou
Moji advokáti mu předali řadu delikátních informací o celé kauze i o mě, jako klientovi a poslali mu e-mailem podklady k pondělnímu jednání u soudu. Dohodli se, že tam tedy půjde on sám, přednese závěrečnou řeč a návrhy k dalšímu dokazování. Poté odjede na služební cestu do Izraele a zastoupí ho někdo z jeho kanceláře, například syn, tedy bratranec soudce Pacovského. S dr. Jelínkem dokonce řešil, že si na soudu vypůjčí jeho talár.
V pondělí ale k soudu nepřišel, ani se nenamáhal předat mi osobně výpověď mé plné moci a případně to vysvětlit.
Výpověď jeho plné moci mi předal jeho synovec – můj soudce, s tím, že ráno dostal e-mail, kde advokát Pacovský tvrdil, že se spletl v kauze, že myslel, že jde o jinou a tato plná moc, že je tedy podvodná. Jenže u Krajského soudu žádná jiná moje kauza není a o zjišťování spisové značky jsem již mluvil. O žádné jiné kauze nepadlo za celou dobu našeho jednání ani slovo.
Zajímavé rovněž je, že zpráva přišla na soud ne datovou schránkou soudu, ale na e-mail soudce. Už mnohokrát jsme řešili, když advokáti něco takto posílají na soud a ještě ani třetí den tam neví, že něco dostali. Zde si myslím jasně zafungoval vztah strýc - synovec. Ze slov advokáta Pacovského jsem vyrozuměl, že je se synovcem v kontaktu a hlavně s jeho otcem, svým bratrem.
Čtěte ZDE: Doktor Rath: Jak uvařit žábu, aniž si toho všimne. Rozvrat systému podle známé metody. Nové náboženství. Zaorálkové pochopili, proto žijí. Kdo u nás vládne?
Nevím, co tím sledují
Podle zákona je advokát povinen i po vypovězení plné moci ještě cca dva týdny se o klienta starat. Pacovský se stará tak, že k soudu nechodí a obvinil mě z podvodného vystavení plné moci. Ještě, že mám dva svědky. Výsledkem je, že mě média a urválkovský prokurátor obviňují z průtahů. Nemám se za úplného troubu, ale takový démon, abych ošálil starého práskaného advokáta, skutečně nejsem.
Variant vysvětlení je hned několik, včetně toho, že je to jeho mimořádně rafinovaná obhajoba mající za cíl zpomalit proces cca o měsíc. Teprve příští dny a týdny ukáží, co se asi mohlo ve skutečnosti stát.
Budu odsouzen bez obhájce?
Mimochodem, kdyby to soudce chtěl urychlit, tak ex offo jmenoval dr. Černého, nebo dr. Jelínka, což je běžná praxe. Oba znají spis čítající 50 tisíc stran a vyslechli stovky hodin nesrozumitelných odposlechů. Soudce to studovat tři měsíce, jsem zvědav, kolik dá času na prostudování novému obhájci. Je to zhruba na měsíc intenzivní práce, osm hodin denně a stejně se v tom ztrácíte.
Tudíž cizí obhájce ex offo, který dostane méně než měsíc na prostudování, je jasná snaha odsoudit mě bez obhájce. I po měsíci studia o tom bude vědět málo. Bojuje se tam o každé slovíčko z odposlechů a jejich interpretací.
Nevím, oč mu jde. Od začátku dělá vše, aby mě odsoudil k nějakému spektakulárnímu trestu, úzce vše koordinuje s prokurátorem – a na konci začne navíc dělat takové podivnosti. Dělá to na mě dojem, že chtěl vyautovat mé dosavadní obhájce, kteří mu dokazují, že odsuzuje bez důkazů.“
Houšť spekulací
Dodejme, že ani my zatím nevíme. Nabízí se řada možných vysvětlení. Jedno z vysoce pravděpodobných zní, že se chatrná obžaloba potřebovala dostat k poznámkám o závěrečné řeči, aby znala její směr a mohla se na ni připravit. Nezapomínejme, že vše je „jenom jako“, že o skutečný proces nejde, jen si na něj hrajeme. Ale alespoň zdání opravdovosti mít musí.
A dodejme ještě jedno: Kauza Davida Ratha není odtržena od následujících, zvláště té, jíž otevřela cestu: Pád vlády Petra Nečase – jehož proces (obdobně absurdní, s dopředu určeným verdiktem) probíhá ironickou shodou okolností synchronně. Případ Rath byl ale první, v tom je jeho unikátnost. Ale nejen v tom.
Mlýnek na maso
Mohu zatím alespoň naznačit, že disponujeme jistými závažnými informacemi ze samotného počátku Rathovy kauzy. Ukazují, PROČ právě David Rath se měl stát hlavním trumfem velké kariéry bezvýznamné prokurátorky Lenky Bradáčové. A ještě překvapivější je, že v základních věcech spolu dokonce případy Rath a Nečas úzce souvisejí – aniž to možná hlavní oběti policejně-prokurátorsko-soudní zvůle tuší. Pokoušíme se tyto informace ověřit a ve vhodnou chvíli s nimi naše čtenáře seznámím.
Nemohou sice samozřejmě nic změnit na rozsudku – to u politických procesů nemůže udělat nic. Je však z nich možné pochopit aktuální nastavení systému, v němž osudy lidí – bez ohledu na jejich společenské postavení – jsou jen potravou pro mlýnek na maso, který potřebuje přísun „hmoty“, ke svým zcela skrytým politickým „produktům“.
K případům Rath, Nečas a dalším produktům našeho současného justičního masomlýnku se proto v příštích dnech vrátíme.
