Oslavy 97. výročí vzniku Československa přinesly podstatně jiný obrázek, než bylo dosud obvyklé. Do ulic nevyrazili pouze politici, aby formálně položili věnce a odříkali fráze u soch tatíčka Masaryka, ale také "občané bez funkcí", kteří na státní svátek přišli spontánně vyjádřit obavy z migrační katastrofy která hrozí zničit i naši zemi. V Praze i v dalších městech zaplnily tisíce lidí hlavní náměstí s jediným poselstvím: Vláda je pasivní a nedělá proti nebezpečí rozvratu našeho státu dost.
Mediální "kavárna" tento hlas sice tentokrát zaznamenala, ale pochopitelně zcela okrajově. Soustředila se jako obvykle především na svého hlavního soupeře, jenž na Pražském hradě rozdával vyznamenání. Je to již dobře natrénovaná "akce": Havlistické "elity" v hlavních médiích by chtěly vyznamenávat někoho jiného, než oba čeští prezidenti po Václavu Havlovi. A tak umanutě bojují za své malicherné zájmy - a podstata státního svátku, stejně jako nebezpečí, které naší zemi hrozí, je jim šumafuk.
Prezident ve dvojí roli
Budiž spravedlivě řečeno, že Miloš Zeman jim to poněkud ulehčuje. Slavnostní večer ve Vladislavském sále Pražského hradu byl ideálním prostorem a okamžikem k zásadnímu poselství národu. Ve chvílích ohrožení státu dvojnásob. Prezident se však jako již tradičně soustředil především na "obhajobu" svého výběru vyznamenaných. Tím přistoupil na hru, kterou mu "kavárna" diktuje a v níž má nad ním nekonečnou mediální převahu.
Zabývat se výběrem osobností, které letos Miloš Zeman vyznamenal, je proto v podstatě nesmyslné: ocenění je v rukou prezidentových. Tak je to správné. Výběr vždycky odráží osobnost aktuální hlavy státu. Že někdo nad tím či oním jménem zakroutí hlavou je přirozené a logické. Že výběr sám je jistým poselstvím, je ovšem také faktem. V tomto směru letos Miloš Zeman určitě překročil Rubikon, když třeba mezi jinými ocenil i jednoho předlistopadového ministra, což lze číst různým způsobem. Jako pokus "legitimizovat" politické postavy minulého režimu, nebo naopak jako snahu udržet vnímání kontinuity našeho společenského vývoje. To první by bylo skandální, to druhé potřebné a chvályhodné.
Čtěte ZDE: Situace v Evropě se každým dnem zahušťuje: Islám již neskrývá, že tu chce panovat. Jakou taktiku k legální obraně zvolit? Achillova pata politiků. Jsme silnější, než si myslíme. Ještě není pozdě
Čtěte ZDE: Švédská novinka: Útok ve škole - mečem! Znásilněná země, náš vzor? Zadušeni blahobytem a liberalismem. Islám ničí hostitelský národ likvidací žen. Hledíme do vlastní budoucnosti?
O to však v této chvíli jde nanejvýš v druhé řadě, v druhém plánu. Umožňuje to "politické straně Kavčí hory", aby v pořadu, jenž na udílení vyznamenání okamžitě navazuje, interpretovala prezidentovo rozhodnutí v "tradičním duchu". Pozvaní "hosté", u nichž je okamžitě jasné, že jsou aktivisty nevolených politiků z České televize a spol., spustí obvyklou píseň: Jó za Havla to bylo fajn. Ten sice také vyznamenával své kamarády, ale to byli aspoň disidenti (tedy "nadlidé"). Jenže o tom státní svátek vůbec není - a prezident jim k takové interpretaci zbytečně nahrál.
Jde do tuhého
Konstatujme nicméně, že Miloš Zeman se tentokrát pokusil dát svým "výkladem vyznamenaných" alespoň trochu politický kontext. Nikoli špatný, ale - slabý. Nestačí říci, že se k situaci v zemi vysloví ve svém "vánočním poselství". Jednak to bude ve chvílích, kdy lidé mají úplně jiné starosti, kdy "vánoční konzum" překryje na okamžik politické souvislosti, jednak to bude pozdě.
Postupující drama migrační katastrofy se vyvíjí po dnech a hodinách. Prezident Zeman k tomu sice nemlčí, ale jde spíše o příležitostné výroky. Neříci k největšímu problému naší reality jako hlava státu vlastně ani slovo při státním svátku, kdy je na něj upřená pozornost celé veřejnosti, je prostě chyba. Zvláště když lidé, kteří v tentýž den vyrazili do ulic dát hlasitě najevo své obavy a rozhořčení, na něj zjevně spoléhají.
Čtěte ZDE: Tajný plán eurobolševiků se naplňuje: Právě povstal nový Sovětský svaz. Lenin byl proti nim břídil. Migranti jako základ "nového politického lidu" bez národů a států
Čtěte ZDE: Merkelové diplomatický "majstrštyk": Import tureckých muslimů. Z deště rovnou pod Niagáru. Čas pro Thomase Jeffersona a jeho výzvu k dobře organizované a ozbrojené domobraně?
A bylo jich tentokrát na tisíce, kteří přišli říci své rozhodné NE laxnímu postoji současné vlády, která manévruje jako příslovečná chytrá horákyně mezi zájmy Berlína a Bruselu a probouzejícím se aktivním odporem české veřejnosti. Tentokrát nejen v Praze, ale i v Brně, Ostravě, Liberci, Ústí nad Labem a v dalších českých a moravských městech. Uvědomují si, že jde do tuhého a že to není nic teoretického - ačkoli se přes nás jen shodou okolností zatím hlavní hordy nevalí. Ale budou. Tito lidé se na prezidenta republiky na svých shromážděních často odvolávali - ale on jim svou odpověď a podporu večer z Hradu neposkytl. A to je politcká chyba.
Už nebudeme mlčet
Státní svátek tak dostal politický obsah "zdola". V Praze se demonstrace konaly hned na několika místech. Více než tisícovka lidí požadovala demisi vlády odpoledne na Václavském náměstí. Další tisícovka lidí ve stejnou dobu varovala před migrační vlnou a islamismem. Blok proti islámu přijeli do Prahy podpořit také zástupci německého protestního hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu (PEGIDA).
Na náměstí míru podpořili občany i desítky motorkářů. Odpůrci imigrantů požadovali odstoupení současné Sobotkovy vlády, uzavření hranic a vypsání referenda o vystoupení z Evropské unie. Němečtí hosté kritizovali současnou situaci v srdci Říše a vyzývali k jednotě všech evropských vlasteneckých sil. Další stovky lidí se sešli na demonstracích na Klárově a na Palackého náměstí. I zde požadovali občané vystoupení z EU a demisi Sobotkovy protektorátní vlády.
Také v centru Brna se sešlo více než 2000 lidí, kteří požadovali zastavení současné imigrantské vlny a odstoupení vlády, kterou viní z nedostatečné ochrany našich státních hranic. Okolo tisícovky rozhořčených občanů s obdobnými požadavky se sešlo také v Ostravě a v Ústí nad Labem, Radikálně se vyjádřilo také shromáždění v Liberci, které přijel pozdravit poslanec Tomio Okamura: "Naše země je na prahu největšího ohrožení v dějinách po druhé světové válce. Arabští vůdcové mnohokrát zopakovali, že Evropu dobudou nohami svých mužů a dělohami svých žen. V odporu proti tomuto nebezpečí jsme se ocitli téměř osamoceni v celé Evropě. Evropa zešílela, tak jako před druhou světovou válkou," prohlásil na Benešově náměstí a více než pět stovek občanů reagovalo bouřlivým potleskem.
Neklidné srdce Evropy již nemlčí
Podobná slova byla slyšet na mnoha dalších místech naší země. Lze je shrnout do několika vět: Tváří v tvář imigrantské vlně a počínajícímu rozpadu Evropské unie, která nás stahuje svým šíleným sociálním experimentem do propasti si stále více občanů uvědomuje, že se již nehraje o "salónní politiku", ale bez přehánění o další existenci (nejen našeho) národa.
Stále silněji zní tento hlas i z Německa, které je pro možnou "záchranou operaci" rozhodující. V pondělí to znovu předvedla PEGIDA, která opět jako každé pondělí dokázala zaplnit desetitisíci rozhořčenými Němci náměstí před Operou v Drážďanech. Ne náhodou ji oficiální místa již natvrdo nálepkují jako fašistickou a připojují k ní také nesmírně sílící Alkternativu pro Německo (AfD). Dávají tak najevo svůj strach z narůstajícího lidového odporu proti Merkelové a jejím ideovým "soukmenovcům" z bruselských kanceláří.
Pegida v Drážďanech, 26. 10. 2015
Na státní svátek prostě začalo bít srdce Evropy o poznání rychleji a neklidněji. Je škoda, že tento zrychlený tep prezident republiky z Hradu nepodpořil. Spory o vyznamenané jsou proti tomu opravdu malicherné a nedůstojné.
Ale (zatím ještě) není všem dnům konec.
