Západoukrajinský prezident Petro Porošenko si zaskočil v den státního svátku Ukrajiny na kobereček do Berlína. Pondělní jednání s kancléřkou Merkelovou a francouzským prezidentem Hollandem bylo podle pozorovatelů pro Porošenka hořkou pilulkou. Berlín s Paříží daly jasně najevo, že trvají na diplomatickém vyřešení ukrajinského konfliktu. A v současné dramatické situaci, v níž se Evropa rozpadá pod tlakem imigračních vln, si rozhodně nepřejí eskalaci na Donbasu a další vlny uprchlíků, tentokrát z východu.
Příměří? Kolikáté už?
Základem jednání se stala podle Merkelové podpora dohody z Minsku 2, kterou již Kyjev spolu s Američany dávno pohřbil. Za to si vysloužil od Berlína tvrdou kritiku a musel slíbit, že Minské dohody zůstanou základem mírového urovnání. Následně pak Porošenko před novináři poslušně zopakoval, že neexistuje žádná alternativa minských dohod a normandského formátu jednání, což znamená, že Německo si neumí představit řešení bez ruské účasti. A včera dokonce oznámil další příměří, které by mělo začít 1. září. Kolikáté to už bude?
Porošenko samozřejmě ví, že dodržování Minských dohod znamená faktické uznání samostatnosti Donbasu a postupné rozloučení se s východní Ukrajinou, neboť součástí dohod je také federalizace Ukrajiny. Proto se zuby nehty brání tomuto vývoji i když velkou roztržku s Berlínem také nechce riskovat. Není totiž vůbec jisté, zda by nedošlo k zastavení finančních injekcí, které jsou klíčové. Jednak země stojí před bankrotem a bez dalších půjček by následoval rychlý kolaps a následný pád junty, jednak musí mít čím krmit bezedné požadavky oligarchů, kteří ho jinak „odstřelí“. Kam se má přidat?
Čtěte ZDE: Donbas opět v plamenech: Ukrajinská junta zahájila ofenzivu po celé frontě. Obrněné jednotky NATO cvičí v bavorských lesích východní tažení. Zakryje uprchlickou vlnu z jihu brzy ještě mohutnější řeka z východu?
Čtěte ZDE: Boj o Krym pokračuje: Diplomatická vítězství Moskvy a velkohubí pučisté. Kyjev si hraje s ohněm a formuje džihádistické oddíly. Západu se nedostává čas. USA potřebují válku. Putin mír
Kissinger: Jednejme s Ruskem
Podobné hlasy, které jsme slyšeli v Berlíně, totiž zaznívají i z realističtějších kruhů ve Velké Británii a v poslední době dokonce i ze Spojených států. Hlavní kandidát na předsedu britských labouristů Jeremy Corbyn prohlásil, že Západ se musí pokusit s Ruskem spolupracovat a ne snažit se ho zničit. K podobným závěrům došel podle agentury Blomberg také bývalý ministr zahraničních věcí a šedá eminence všech amerických vlád od dob Richarda Nixona Henry Kissinger, kterého Obama před časem pověřil jako hlavního stratéga a vyjednavače s ruskou stranou.
V rozhovoru pro americký The National Interest Kissinger řekl, že Rusko nevyvolalo krizi na Ukrajině, reagovalo jen na zbrklý vývoj situace, který nastal, „v důsledku bezděčného chování Evropské unie“ a při absenci jakékoli seriózní diskuse mezi Ruskem a EU, přičemž v kritickém bodu se pasivně zachovaly i USA. Vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem budou mít podle něho „v ruském myšlení vždy speciální povahu.“ V širším plánu a z dlouhodobých zájmů mezinárodního řádu je třeba začít Rusko brát podle Kissingera vážně jako velmoc, jejíž „obavy“ je nutné sladit se západními „nutnostmi“. Rozbití Ruska nemůže být podle něho cílem Západu, důležité je naopak Rusko integrovat a poučit se z uvolňování vztahů, k němuž došlo po konci studené války.
Tato slova jedné z těžkých vah amerického politického života ukazují, že jsme svědky střetu dvou koncepcí v americké politice, jejíž spor se promítá i do těch nejvyšších pater, kde se rozhoduje o strategických plánech Spojených států a na ně napojených globálních elit. Obě koncepce míří samozřejmě k témuž, ale rozcházejí se ve strategii. Soft verze, kterou nyní představuje Kissinger, navrhuje spíše postupné ovládnutí prostoru za pomoci neziskovek a barevných revolucí včetně té nejdůležitější, kterou je převrat v Rusku a odstranění Vladimíra Putina.
Neokoni a Pentagon chtějí svoji válku
Koncepce představovaná lidmi kolem Zbigniewa Brzezinského a neokony v čele s jestřábem Johnem McCainem by upřednostnila co nejtvrdší konfrontaci včetně té vojenské, neboť nevěří, že by se Rusko dalo zlomit zevnitř. Obě skupiny tvoří jeden „vnitřní kruh“ a jejich síly jsou zhruba vyrovnané. Platí to i pro nejdůležitější instituce, kde se o zahraniční politice USA fakticky rozhoduje – jako jsou Rada pro zahraniční vztahy (CFR) či skupina Bilderberg, kde Kissinger patří spolu s Davidem Rockefellerem k nejsilnějším hráčům.
Vojensko průmyslový komplex, který cítí příležitost na zvýšení odbytu zbraní a už tak astronomických zisků, tlačí logicky na to, aby se prosadila druhá koncepce a dále zatápějí pomocí těch nejmilitantnějších sil v Kyjevě a na Blízkém východě pod kotlem. Porošenko se tak ocitá v ošemetné situaci. Na jedné straně tlak Berlína na zdrženlivost, postupné ukončení bojů a přijetí federalizace, na straně druhé tlak jestřábů ze zámoří, aby udržel provozní teplotu konfliktu a neustupoval.
I kdyby se Porošenko rozhodl uzavřít mír a podřídit se ve všem Berlínu, ještě to zdaleka neznamená, že by utichly zbraně na východě. Militantní skupiny amerických jestřábů by se o to více snažily situaci eskalovat přes své lidi v kyjevském bezpečnostním aparátu, který Porošenko nemá pod kontrolou. Právě odtud nejspíše unikla zpráva o plánu útoku na Donbas, který se již delší dobu připravuje – a je fakt, že situace na frontě k němu bez ohledu na další kola jednání nadále směřuje.
Americké zbraně na Ukrajině
Tajný plán obklíčit Donbas
Podle této strategie, která se dostala do rukou operativců Doněcké lidové republiky (DLR), je současné soustavné dělostřelecké ostřelování, ke kterému dochází v těchto dnech na celém úseku fronty, přípravou na rozsáhlou ofenzivu Kyjeva od sektoru Mariupol a Dělbacevo ve směru sídliště Uspenka, aby převzaly kontrolu nad hranicí s Ruskem a znemožnili místním prchnout do Ruska. Ve stejném okamžiku by měly postoupit ukrajinské jednotky ve směru Ilovajsk, aby obklíčily Doněck z jihu i severu.
Ozbrojené jednotky spolu s americkými posilami, které proudí neustále na frontu, plánují ve směru Luhansk provést podle tohoto plánu oddělenou vojenskou akci proti armádě Luhanské lidové republiky (LLR). Jejich záměrem je postoupit tak, aby zablokovaly hranici s Ruskem a znemožnily vojskům LLR poskytnout na bojišti podporu DLR. Stratégové Kyjeva a Washingtonu předpokládají, že v důsledku těchto akcí prorazí obranu Donbasu, obě povstalecké republiky zničí a změní strategickou situaci na ruské hranici.
Podél celé fronty proto Kyjev rozmístil v minulém týdnu všechno, co má k dispozici. Podle pozorovatelů jde o více než 70 000 vojáků ve zbrani, stovky tanků a tisíce obrněných vozidel. Připraveny jsou také stovky salvových raketometů, dělostřelectva a houfnic. Na pozice byly rozmístěny také stovky taktických raket Točka. Do těchto počtů nejsou započítány americké jednotky a západní žoldnéři, kteří se podle nezávislých zpravodajů v oblasti rovněž rozmisťují. V minulých dnech byly prý po celé Ukrajině k vidění přesouvající se americké tanky, raketomety a obrněná vozidla, včetně raketových zařízení.
Čtěte ZDE: Obří kráter a smrtící tlaková vlna: Byl výbuch v Tchien-ťinu čínským 11. zářím? Výstřel v měnové válce. Kinetické varování z Pentagonu? Temná tušení čínských disidentů. Prozíravá cesta prezidenta Zemana do Pekingu
Čtěte ZDE: Černé pondělí: 11. září na finančních trzích? Čáry centrálních bankéřů. Letadlo padá. Proč boháči skupují odlehlé pozemky? Pár prepperských rad. Nečeká nás nic lehkého
Americké stihačky a podivné výbuchy
Zdá se, že každá ze skupin hraje se svými kartami. Zatímco Berlín a Kissinger vyzývají k jednání, na frontových liniích se vše připravuje k velkému finále. Svědčí o tom i fakt, že velení americké armády se chystá přemístit do Evropy stíhačky F-22 – údajně pro upevnění bezpečnosti spojenců. Novinářům to minulý týden sdělila na brífinku ministryně vojenského letectva Deborah Lee James. Neupřesnila, kde konkrétně budou tyto stroje rozmístěny, ale prohlásila, že se to stane „velmi brzy". Tyto kroky ukazují, že bez ohledu na jednání a tlak Berlína, jestřábi pokračují v přípravě na svoji „velkou válku“.
Letošní srpen vůbec připomíná oťukávání boxerů v ringu před rozhodujícími údery. Již od začátku srpna se připravují vojska NATO včetně českých tankových jednotek na obrovském cvičení v bavorských lesích a simulují útok na Donbas. 11. srpna vybuchne „sklad chemikálii“ v čínském přístavním městě Tchien-ťin, přičemž záběry připomínají spíše útok raketou.
Výbuch v čínském přístavním městě Tchien-ťin 11. srpna
Potom vybuchnou chemické závody v Texasu a následně znovu chemický závod v Číně tentokrát ve východní provincii Shandong.
Výbuch ve východní provincii Shandong 22. srpna
Záběry jako přes kopírák. A v neděli večer došlo k velkému výbuchu na americké základně v japonském městě Kanagawa - a viděli jsme znovu ten ohnivý hřib, tak jako v Číně.
Výbuch na americké základně v japonském městě Kanagawa 23. srpna
Druhý den se začaly hroutit burzy. Rusko také spolu s Čínou započalo největší námořní cvičení v dějinách. Dramatizuje se i situace na Blízkém východě: Minulý týden Rusko dodalo Sýrii šest stihaček MIG-31 a pár dní nato jde v Sýrii k zemi první izraelská F-22.
I přes všechna ujišťování a zaklínání Bruselu se uprchlické toky mění v nezvladatelnou řeku a právní řád v Evropě přestává prakticky fungovat, neboť statisíce imigrantů dopravovaných do Evropy i americkými neziskovkami už nemá sílu ani chuť nikdo kontrolovat. Do toho všeho se chystá obrovské zářijové cvičení NATO na Slovensku. Zřejmě se jednotky cvičící v Bavorsku jen přesunou blíže cíle určení. Na „válečnou stezku“ se vydá v polovině září také další konvoj amerických obrněnců, který tentokrát netrénuje ústup, ale útok.
Jak řekl včera v ČT ministr zahraničí Lubomír Zaorálek: „Čeká nás zřejmě velmi horký podzim, neboť musíme projít určitými testy.“ Škoda že nám pan ministr neprozradil, kdo pro nás tyto testy připravuje, třeba by se někde pod rukou daly sehnat správné odpovědi na toto globální zadání.
