Minulou sobotu jsme se zaměřili na odhalení zednářského pozadí slavné Dreyfusovy aféry a míry vlivu tajných společností na politiku někdejší „staré dobré Anglie“. Dnes si povšimneme dalších vražd na zednářskou objednávku, jež měly za cíl zabránit ukončení světové války, podnícené k překreslení mapy Evropy podle představ zednářských lóží
Čtěte ZDE: Zednářská smrtka řádí: Skutečné pozadí Dreyfusovy aféry. Cílem Velkého Orientu je sekulární republika. Hrdý Albion a kružítko. Britská monarchie jako lóže svého druhu
Čtěte ZDE: Lóže svobodných zednářů se nikdy neštítily vražd: Výstřely v parlamentu. Revoluce a vláda strachu. Hrdelní soudy podle vlastního tajného „práva“. Miliónové odměny za hlavy císařů
Po vražedném útoku na tureckého ministra vnitra Talaata Beye, při procesu proti arménským spiklencům bylo zjištěno, že anglický zednář lord Kitchener vypsal na Beyeovu hlavu prémii 20 tisíc liber šterlinků. Na tom není zas až tolik překvapivého, vždyť již víme, že ideologie svobodného zednářství zabíjet své odpůrce umožňuje. Stačí, když je k tomu souhlas představených a příslušné „lóžové“ pověření.
Mrtvý hrabě, Kerenskij se raduje
Do této kategorie „nájemných“ vražd patří i případ hraběte Mirbacha. Tento německý vyslanec u bolševické Leninovy vlády byl zavražděn 6. července 1918 v Moskvě ruskými „kontrarevolucionáři“. Jejich hlavou byl svobodný zednář židovského původu Alexandr Kerenskij, bývalý advokát, po svržení cara nejmocnější muž Ruska.
V zednářském slovníku, jenž všechny pojmy staví na hlavu, se krutovláda nazývá demokracií
Za vůdce atentátu bývá označován jistý Savinkov, člověk, který již dříve zavraždil bývalého ministra Plehweho. Savinkov byl za vlády Kerenského (pravým jménem Aaron Kürbis) náměstkem ministra války. Měl na předsedu vlády rozhodující vliv a získal jej pro tábor Dohody. Kerenskij se 8. července 1918 nechal slyšet, že „zavraždění německého vyslance von Mirbacha bylo šťastným počinem, z něhož mám upřímnou radost!“
Alexandr Kerenskij v pařížském exilu
Patří sem i atentát na německého polního maršálka von Eichhorna a jeho adjutanta von Dreßlera, jež byli zavražděni 30. července 1918 v Kyjevě. Den předtím psal zednářský „Matin“ (v Paříži!) mnohoznačně, že „vlastenecký tajný spolek“ vypsal na Eichhornovu hlavu vysokou odměnu. Jakého druhu je tento „vlastenecký tajný spolek“, s nímž zednářský „Matin“ udržoval tak dobré vztahy, si není těžké domyslet. „Norddeutsche Allgemeine Zeitung“ zase 20. června 1918 přinesly zprávu, že Angličané vypsali na hlavu německého císaře odměnu jednoho miliónu marek, za zničení ponorky 300 000 marek a za podněcování k odboji 50 000 marek.
Čtěte ZDE: Spolčení k ovládnutí světa: Tajná organizace svobodných zednářů je stále realitou. Jejich vraždy měnily moderní svět. Zednářský atentát spustil první „průmyslové vraždění“ na světě
Čtěte ZDE: Svobodní zednáři a jejich vraždy: Dějiny plné zrádných úkladů a vydírání. Dva císaři a korunní princ. Svět bez svobody a lidské důstojnosti. Padla jim za oběť i Sissi? Stop řekl až císař František I.
Řecký král unikl zednářským plamenům
Je mimo vší pochybnost, že bylo naplánováno i zavraždění řeckého krále Konstantina. Královský les u Tatoi byl zapálen a hlavní statek podlehl plamenům. Král byl zachráněn pouze s nasazením života asi dvaceti lidí. Tento pokus o vraždu byl dílem zednářského diktátora Venizelose, jednajícího podle instrukcí anglických a francouzských zadavatelů. Důvod? Král se zdráhal zavléci svou zemi do světové války a dát svou armádu a loďstvo k dispozici dohodovým mocnostem.
Zednářským dílem byl i bombový atentát na bulharské vyslanectví v Aténách. Zatčený zločinec Samut měl u sebe šek na 20 000 franků. Násilník bratr Venizelos si to mohl dovolit jen proto, že v přístavu Pireos se shromáždily anglicko-francouzské námořní síly, jejichž děla mířila na Atény. Celé flotile velel francouzský zednář, člen parlamentu bratr Jonnart, požadující abdikaci krále Konstantina. V případě odmítnutí hrozil proměněním Atén v hromadu trosek.
Venizelos nechal přes 2500 důstojníků vyhodit z armády. Expředsedu vlády a zasloužilé politiky Stulidise, Rallise, Gunarise a další nechal zatknout či odsoudit, velký počet generálů zmizel za mřížemi s doživotními tresty a stovky Řeků, kteří nesouhlasily s tímto násilím, dal popravit. Téměř 10 tisíc státních úředníků a učitelů, tedy téměř dvě třetiny státních zaměstnanců, zbavil úřadu. Mnozí z odsouzenců k smrti museli sami vléci své rakve na popraviště.
V zednářském slovníku, jenž všechny pojmy staví na hlavu, se tato krutovláda nazývá demokracií. A vláda krále Konstantina, skutečně zastupujícího vůli mírumilovně smýšlejícího lidu, tyranií.
Není to nic nového. Vidíme to kolem sebe stále až dodnes
