“Kolik prstů vidíš, Winstone?”
Touhle otázkou mučili hrdinu Orwellova románu 1984, dokud nepřiznal, že - řečeno mírnou parafrází - dvě a dvě nejsou čtyři. Proud mediálních a politických lží a nenávisti, který nás zaplavuje se silou rozvodněného kanálu, se snaží o totéž. Samozřejmě. Naštěstí ale je jak se bránit.
Tak se třeba dozvídáme, že předobrý lesů a (našich) polí pán, eurokomisař Třiceticentimetrový Tenis (Vytenis Andriukaitis, bruselský světoobčan z Litvy, narozený na Sibiři) napsal naší vládě, jaká je ošklivá. Dovoluje si totiž nařizovat kontroly masa z Polska. Jestli v něm náhodou není salmonela. Nejsou prý přiměřené riziku. O čemž rozhoduje samozřejmě Tenis v Bruselu, nikoli česká vláda v Česku. Ještě aby si totiž naše vláda dovolila něco takového. “Odporuje to zásadám společné zemědělské politiky, společnému trhu, společnému systému kontroly a dalším společným požadavkům,” citovala eurokomisaře polská televize.
To bychom dopadli! Když uzavřít hranice, tak přece jedině na příkaz medicínsko-farmaceuticko-potravinářské hyperlobby (jíž pan doktor Tenis jako příkladný euro-světo-občan fandí), která jediná má právo rozhodovat o tom, co si máme myslet, co dělat, co jíst a jak onemocnět: když se moc prodává hovězí, vymyslí v družné spolupráci s médii hysterii kolem šílených krav. Jenže to zase zvedne zisky drůbežárnám, takže přijde ptačí chřipka. A tak dále. Divím se, že jsme ještě nezažili třeba vraždící ozubené brambory, nebo toxický česnek způsobující epidemii samostatného myšlení.
Svědomité svědomí
O tom, že toxické je dost možná všechno (sado-)maso, protože zvířata žijí v absurdních, lidskému svědomí (a platné legislativě) neodpovídajících koncentrácích (na pořadu dne jsou elektrošoky, bití, hladovění a žízeň, zlomené nohy, hnijící tržné rány… mám pokračovat?) a hynou ve stresu, který se nutně musí v jejich mase odrazit, samozřejmě ani slovo. Stejně jako o tom, čím se krmí (GMO pšenice, barviva, antibiotika… pro zájemce doporučuji knihu Kočky by kupovaly myši).
Jenže o koncentrácích vědí v Litvě své. Dneska tam jenom slaví svatby, za druhé světové války tam ovšem, dosti podobni ubohému důvěřivému dobytku, za nějž je kdosi považoval, mizely v nelidských podmínkách tisíce Židů. Pod rukama - mimo jiné - ochotných litevských klaborantů. Z nichž byly potom tisíce deportovány na Sibiř, jako náš profesor Tenis a jeho rodina… podobnost čistě náhodná?
Nechme toho, to jsou taky určitě fejkňůs. V každém případě, moderní doba velí, že hranice se nenosí. Vybíjet chovy kuřat kvůli ptačí chřipce je fajn, chránit národ před salmonelou, kterou na rozdíl od více či méně vymyšlených průmyslových chřipčiček opravdu onemocní u nás desítky tisíc lidí ročně, je prostě zločin. A vůbec. Za chvíli by si mohla naše vláda vzpomenout, že uzavře hranice přílivu jiného masa - toho živého, které nám sem hodlají nastěhovat naši protektoři ze Západu a udělat z nás homologovanou euro-negro-plasto-rasu, nadobro odtrženou od vlastních ideových i pokrevních kořenů. Nepřizpůsobiví budou odesláni zřejmě do Litvy (na svatbu, samozřemě).
Čtěte ZDE: Umělé maso: Budeme jíst pouze plísně a chemikálie? Miliardový byznys se právě roztáčí. Ideál návratu k přírodě? Umělou hmotou "beze smrti" k záchraně planety. Ropné společnosti vaří za vás. Dobrou chuť!
Europárek
Kdo neví, o čem je řeč, nechť se podívá na heslo Kalergiho plán - ovšem možná nikoli na Googlu, který už nepochybně takové fake-news dávno cenzuruje, a kromě toho je na popud Angely Merkelové zařadil do kategorie státní tajemství. Prostě - vzniknout má něco jako europárek, v němž bude asi tak pět procent “nebezpečného” původního masa. Jenže místní protektor pan Andrej jeví znepokojivou snahu vyrábět domácí párky… a tak se musí zakročit.
Kdyby měl totiž národ kořeny a hranice, to už bychom mohli rovnou přiznat, že existují, biologicky vzato, jen dvě pohlaví. Nebo že děti nelépe prosperují v dvoučlenné rodině složené z milující matky a přísného, ale laskavého otce. A to je naprosto v rozporu s duchem Barnevernetu a “ostatních společných požadavků” na novou Evropu. S nimi ten europárek prostě soudruzi nevyrobí… protože kdo ví odkud pochází a kam směřuje. Tím se špatně manipuluje!
Ale jen houšť. Aspoň si před nastávajícími eurovolbami čím dál více lidí uvědomí, co jsme si s Evropskou unií doopravdy pozvali domů. Kdyby to bylo jen jako v tom vtipu, kde nedoslýchavá zlatá ryba místo kýženého kufru tvrdých doláčů (eurodotací) nadělí chudákovi kufr tvrdých koláčů (z Polska?) a jeho uťápnutému kolegovi místo velkého… sebevědomí, řekněme v zájmu zachování slušnosti, model tenisového kurtu, takže má třiceticentimetrový… Tenis…, byli bychom na tom ještě dobře.
Místo toho ovšem máme Tenis na místě eurokomisaře. A ve všem trochu hokej. Což je sice český národní sport, ale to raději nebudeme říkat, jinak nám EU nařídí importovat v zájmu politické korektnosti 40% hokejistů z Ghany. Pro naše dobro, samozřejmě. Kolik prstů vidíš, Winstone…?
Čtěte ZDE: Popeleční středa: Ztišení uprostřed bouřícího světa. Neznáme dne ani hodiny svého odchodu. Postní tradice u nás. Jak zemřel král Ladislav? Svědectví obrácené prostitutky
Nápady a plány
Na rozdíl od Winstona se ovšem můžeme bránit. Zatím. Eurovolby se blíží - a kromě toho nám zbývá v postdemokracii nejdůležitější politický nástroj: naše peněženka.
Nemusíme totiž kupovat ani polské hovězí, ani žádné jiné - i to je jen manipulativní vzorec, který se nám kdosi snaží nasadit do hlav. Chce to jen si dát trochu práce se sestavováním jídelníčku a nechtít přebytek. Pak se dá, i v jinak skromných podmínkách, fungovat na mase z českých (bio)farem, které je kvalitou nesrovnatelné s jakýmkoli průmyslovým velkochovem (protože - viz výše). A ještě podpoří domácí zemědělství (no fuj!). Anebo koneckonců - zkusit ozdravou kůru třeba podle Čínské studie, podle níž se tisíce lidí na celém světě vyléčily z rakoviny a dalších civilizačních chorob cestou stravování, na níž se maso nejí vůbec, respektive se na jídelníčku má podílet zhruba deseti procenty.
Možná je to zajímavý nápad. Čínská studie je sice “kontroverzní”, ale to jen znamená, že se nehodí do krámu Tenisovi a jemu podobným. A vynechat maso by pro někoho třeba mohla být dobrá změna. Ostatně, dnes začíná doba postní, kdy se naši předkové (ti zaostalci, co měli jen dvě pohlaví a téměř žádnou rakovinu) ozdravovali nejen na těle, ale také na duchu. Věděli totiž, že není na škodu se občas zarazit a obrátit zraky trochu jinam, než k plnému talíři. Ale pst. Tohle taky určitě odporuje “společným požadavkům” nové doby.
Požehnaný svatopostní čas, přátelé Protiproudu. Zkusme se na chvíli zastavit a zamyslet. A volme hlavou, srdcem i peněženkou.
A nic si z nich nedělejme. Žádný (lidský) plán, jak často říká náš pan šéfredaktor, nikdy nevyjde. I když je samozřejmě otázka, zda "tamti" jsou skutečně ještě lidé. Ostatně na úvahy o démonech (a jak se před nimi chránit) je postní doba rovněž dobrá.
