Před Vánocemi je jako každý rok všude plno chřipek a nachlazení. Pracovní kolotoč, doplněný o “druhu šichtu” různých pracovních i rodinných večírků a setkání, zrychluje do šílených otáček a současně roztáčí kolotoč “rýmiček”. Ten vyvrcholí až někdy v lednu (ostatně, v lednu dříve bývaly i Vánoce), a to pravidelnou epidemií nepříjemné a potenciálně nebezpečné chřipky.
Novoroční divadýlko
Bude to předvídatelné divadýlko. Budeme stonat a různé mluvící hlavy nám zase “pomohou” tím, že budou z televize moudře kývat. Prý si za to můžeme sami, protože jsme se měli dát očkovat.
Že očkování proti chřipce zjevně většinově nefunguje, jak má, a že v “neukázněném”, neoproočkovaném Česku řádí chřipka podle některých statistik úplně stejně, jako třeba v západoevropsky do latě srovnaném Holandsku? Vem to nešť… Přesto se nám bude tvrdit, jak jsou Češi národ Švejků, který nebere (povinná) “doporučení” bílé okupační armády vážně.
Naštěstí. Armáda v bílém totiž zjišťuje, jako dosud zástupci každé totality, že zatímco oni budují farmacismus (abychom nějak pracovně nazvali levicovou ideologii, maskovanou za vědu a podporující vládu mocných farmacuetických firem), my na to… víte co. Jako v tom starém vtipu.
Trochu naděje před Vánoci
Ale nekažme si takovými neapetýtlich úvahami vrcholící dobu Adventní, provoněnou kořením a chvojím. Raději trochu reálné naděje. Skutečný lék, který může pomoci na chřipku (na rozdíl od očkování je bez vedlejších účinků) máme - ani o tom nevíme. Je jednoduchý. Vede k němu znalost a dodržování několika základních principů, které naše civilizace jen v posledních staletích trochu pozapomněla.
Tisícileté civilizace jinde na světě, na předním místě mezi nimi ta čínská, však recepty tohoto typu uchovaly. Tím, že se k nim dnes přes různé informační zdroje můžeme pohodlně dostat, jsme se ocitli v nebývalé situaci:
Na rozcestí
Jak píše v následujícím článku dr. Nora Chvojková, stojíme na rozcestí a máme - oproti ještě relativně nedávné minulosti - reálně na výběr. A nejde zdaleka jen o chřipky a rýmičky. Nemocí, s nimiž si moderní medicína neví rady, je mnohem více. Často jsou “jen” nepříjemné, jako různé chronické únavy a EB virózy, často jsou život ohrožující. Společné mají to, že je jde řešit - pokud vybočíme z myšlenkových kolejí, které nás naučily myslet na lidské zdraví jako na mechanismus, který “opravujeme” podobným způsobem, jako když jedni známí mojí maminky svítící kontrolku motoru přelepili padesátihaléřovou mincí. A divili se, když jim to pak… nejelo.
Nikdo nechce říci, že moderní medicína nemá obrovskou zásluhu na záchraně lidských životů v akutních situacích. Neumí si však poradit s epidemií chronických stavů, která v naší civilizaci řádí hůře a pravidelněji, než ta chřipková. Přitom máme lék na dosah ruky. Jen je třeba jej znát. Zvolíme jednoduchou cestu, která nás vyléčí, nebo ne?
To je jen na nás.
Čtěte ZDE: Profesorka Strunecká: Kádrováci, děkuji vám za nové přátele. BlBové již nevypadají jako lejna? Lstivost a omezenost ve službách mainstreamu. Tady se fair play nehraje. Dostala Harpyje chřipku? Protiproud sílí
Dr. Nora Chvojková: Dva scénáře léčby
Každý z nás určitě zná následující situaci, ať už sám, nebo od někoho blízkého: jednoho dne se něco v těle pokazí. Je to znepokojivé, ačkoli mírně nepostižitelné: Bolesti hlavy, velké únavy, stěhovavé bolesti po těle… Nevíte, co se děje. Chvíli se to pokoušíte ignorovat, říkát si, že to nic není, ale pochybnost, že se může jednat o něco vážného, otravuje život.
A k tomu vám opravdu není dobře. Odhodláte se zajít k lékaři a doufáte, že vás uklidní. Nestane se. Váš lékař totiž také neví, co vám je. Dostanete několik žádanek na vyšetření (krev, ultrazvuk, CT, neurologie…). Některá jsou nalačno, na jiných strávíte půl dne.
Když je vše konečně hotovo, vaše únavy se změní ve vyčerpání. Ale máte pocit, že jste splnili a že se blíží rozuzlení vašich potíží. Opět navštívíte svého praktika. Ten vás (v tom “lepším" případě) informuje, že všechna vyšetření jsou v normálu a že vám není nic vážného. Pošle vás domů - nebo na psychiatrii (univerzální odkladiště případů, s nimiž si někdo neví rady). Vy jste ale dál unavení, vyčerpaní a bolí vás hlava.
Zázračný doktor
A tady se dostáváte na rozcestí. Můžete se smířit se stavem věcí, koneckonců nemáte rakovinu, tak o co jde? Jenže o něco právě jde: O maličkost, zvanou váš život. Nemůžete pracovat, o jiných aktivitách nemluvě. Zkrátka je vám špatně natolik, že s tím chcete něco udělat. A to se pořád bavíme o tom “lepším případě”. V tom horším jste si vyslechli diagnózu některého z civilizačních onemocnění, od únavového syndromu po rakovinu. Co dělat?
Udělejme krok zpět a představme si na chvilku jiný scénář s jiným koncem:
Dojdete k lékaři. Popíšete příznaky a pan doktor vám položí spoustu otázek, důkladně si prozkoumá váš jazyk. Mluvíte spolu hodinu, možná i dvě. Podívá se vám do očí a bedlivě je studuje. Zajímá ho i váš obličej a ruce, chytne vás za zápěstí a zabývá se vaším pulsem. Mluví s vámi o tom, co vás trápí - nejen zdravotně. Odejdete s receptem na lék, který vás během několika dalších týdnů či měsíců, po něž nadále docházíte k lékaři, s nějvětší pravděpodobností uzdraví.
Kde je takový zázračný doktor? Je jich u nás už docela dost. Tenhle pan doktor totiž pracuje s maličko jiným systémem než naše medicína, s medicínou čínskou. Evropská medicína tento systém často odsuzuje. Přesto zájem o něj roste a zřejmě se nedá zastavit. Čím to? Nejspíš je to tím, že má reálný a ověřitelný léčebný efekt.
Jin a jang?
A nejde zdaleka jen o doktory. Nejdůležitější pro každého, kdo chce způstat zdravý, je mít jednoduchou metodu, s jejíž pomocí může určit, jak se v praktickém životě chovat, aby zůstal zdravý. Čínská medicína takovou metodu má.
Je jí pochopení základních principů fungování světa a osvojení si zákonů jin a jang. Podle tohoto ezotericky či exoticky znějícího, ve skutečnosti však výsostně praktického učení je svět tvořen nejen hmotou, ale současně i čchi, prapůvodní energií.
Čtěte ZDE: Obchod s falešnou nadějí: Mýty kolem očkování proti chřipce. Skutečná choroba je mnohem nebezpečnější. Profesorka, která se nebojí říkat pravdu. Jakou nemoc bychom v zimě měli vítat s oteřenou náručí?
Je to fyzika
Nejde o nic divného: O tom, že je hmota současně energií, nám ostatně leccos povídají i moderní fyzikové, jejichž texty mimochodem téměř slovo od slova kopírují moudra, zapasaná ve svitcích čínských klasiků (pozoruhodné jsou v tomto směru například texty dr. Grygara, známého kamenováním čínské medicíny všelijakými bludnými balvany, z nichž některé se taoistickým svitkům podobají slovo od slova - kdo nevěří, ať is přečte výtečný první díl pětisvazkové práce Vladimíra Anda Čínská medicína).
Čchi se skládá ze dvou složek -- jin a jang, což jsou pojmy, které vyjadřují charakter pólů stojících vzájemně v protikladu, současně ale tvořících jeden celek, a v ideálním případě rovnováhu. Jin je strana spíše ženská, chladná, pomalá, graficky se znázorňuje jako minus (-). Jang je množina znaků spíše mužských, rychlých, energicky silných, světlých, která se graficky znázorňuje jako plus (+).
Celý svět je tvořen jednotou a vzájemným přeléváním protikladů, občas přirovnávaného k boji, občas spíše k tanci. Vlastnosti jin a jangu a zákonitosti jejich vzájemných vztahů proto předurčují chování všech věcí a jevů, a tedy kromě jiného i podstatu zdraví, respektive nemoci. Nemoc je totiž pojímána jako disharmonie, nerovnováha základních polarit. A úkolem lékaře je tuto rovnováhu obnovit.
Člověk je celek, propojený s vesmírem
V čínské medicíně nacházíme celou řadu specifických tezí i praktických metod, jimiž se v samotném základu liší od medicíny západní. Kdybychom z nich měli vybrat ty nejcharakterističtější, pak jsou dva. Prvním je celostní přístup k pojímání člověka. Člověk je součástí vesmíru a podléhá stejným zákonům jako vesmír celý. Tatáž jednota platí i uvnitř těla, kde jeho části jsou spojeny v jeden vzájemně propojený a ovlivňující se celek. Člověk je zmenšenina vesmíru, mikrokosmos, v němž probíhají děje totožné s makrokosmickými ději.
Druhým typickým rysem je používání rozlišovací diagnostiky jako hlavní metody pro stanovení diagnózy a následného léčebného postupu. Jak vypadá prohlídka u lékaře čínské medicíny jsme si již popsali výše. Lékař či terapeut používá diagnostiku podle tzv. čtverého vyšetření – zrakem, sluchem, dotazováním, zkoumáním pulzu. Pulzu je věnována velká pozornost, protože se do něho přenáší i stav orgánů. Netřeba asi dodávat, že v Číně i na západ od našich hranic je zcela běžné, že se podobné metody používají vedle nejmodernějších vyšetřovacích metod klasické medicíny. To jen u nás si mudrlanti stále myslí, že jde o cosi primitivního…
Diagnóza s hlubším pochopením
Po podobném komplexním vyšetření lékař stanoví diagnózu a zvolí metodu léčby. Cílem léčby je odstranění příčiny nemoci, proto nemusí být vždy zaměřena na tu část organismu, na niž si pacient stěžuje.
Tedy zdánlivě. Čínská medicína je totiž jedinečná i v tom, že za tisíciletí, po něž se systém v čínském prostoru rozvíjel, dokázala trpělivou prací mnoha generací lékařů odhalit i souvislosti, týkající se funkce jednotlivých orgánů a systémů v našem těle na úrovni, která se týká právě čchi, neboli energie: Například u zanícení očí se ukáže, že příčinou je disharmonie jater. Pro klasicky (ne)vzdělaného našince nesmyslné, pro “čínského doktora” absolutně logické. Vždyť oči jsou podle tisíciletých poznatků jeho kolegů “vývodem jater”, tedy ukazují na jejich stav.
Rozdíl je to nikoli teoretický. Namísto toho, aby byl pacient (často neúspěšně) přeléčen kortikoidy, antialergiky nebo antibiotiky, bude léčba primárně zaměřena na játra, nikoli na oči. Výsledky jsou fascinující, a to nejen v popsaném případě. Terapeut navíc nikdy nekončí závěrem, že pacientovi vlastně nic není. Dobere se k tomu, co člověku opravdu je (příčina nemoci), a nabídne mu to, co chce a potřebuje -- pomoc a zlepšení stavu.
Léčba bez chemických léků
Ještě jedna věc je krajně důležitá: Pacient se léčí hlavně sám změnou životního stylu, zlepšuje si zdraví zdravotním cvičením, sebeléčebnými masážemi, vyváženou stravou, relaxací, harmonií mezi duševní a fyzickou prací. Základem je znalost přírodních principů a toho, jak je ve vlastním životě uvést do harmonie. Pak či simultánně přichází v úvahu práce terapeuta, jako je akupunktura, baňkování, bylinná léčeba apod. Na ty už je potřeba mít znalosti komplexní, pravidelně zahrnující až desetiletí pečlivého studia.
Čtěte ZDE: Normalizace ve druhé fázi: Řež o miliardy se maskuje bojem o zdraví a Dobro. Obrat čelem vzad. Je zbytečná smrt z rukou lékaře jiná, než selhání léčitele? Další rána svobodě. Tajemné Zdraví patří nám, ne totalitě!
“Čínská polévková medicína” našich babiček
Nenechme se ovšem svést k pocitu, že čínská medicína je náročná, že tedy má smysl, aby se jí zabývali jen adepti na lékaře. Naopak. Uprostřed turbulencí moderního světa je právě pro obyčejného člověka důležité umět si nastavit rovnováhu v mysli i v těle a zůstat zdravý.
A o tom filosofie jin a jang je. Není složitá, dokonce ani není pro našince ve své podstatě něčím novým - vždyť pozorování přírody a jejích rytmů a pochopení potřeby rovnváhy znaly už naše babičky.
Příkladem za všechny může být to, že ještě po první světové válce se u nás snídaly kaše a polévky. Dát si polévku k snídani (pokud nejsme nemocní nebo po flámu) může dnes většině z nás připadat mírně řečeno excentrické. Ve skutečnosti však podobná snídaně, třeba silný hovězí vývar, nastartuje naše trávení do správných obrátek na celý den. Budeme mít více energie, lépe trávit (a můžeme proto například zhubnout), posílí se naše obranyschopnost… a tak dále.
Lékaři ve světě čínskou medicínu uznávají
Čínská medicína nám nabízí “skříňku s nástroji”. Její pochopení se vám může stát hrou i neocenitelnou zkušeností v případě nemoci, kdy příčinu problému často sami vycítíte a rovnováhu přirozenými prostředky obnovíte.
Upřímně řečeno, pokud chceme být zdraví, nic jiného než se do podobného “hraní” dát, nám nezbývá. Zatím to totiž nevypadá, že by se o pochopení snažili naši lékaři, přestože ve světě naopak stále se zvětšující procento jejich kolegů s čínskou medicínou běžně pracuje.
Svědčí o tom mimo jiné raketově rostoucí procento vědeckých studií západního stylu, ověřujících účinnost terapií a bylin, u nás stále pohrdavě odsuzovaných některými jako “kozí bobky a šamanismus”. Nebo třeba Světová zdravotnická organizace, která pokládá čínskou teorii za natolik podstatou, že ji běžně zahrnuje do Mezinárodní klasifikace nemocí, kterou vydává.
Učebnice reality, která funguje
Pokud se ovšem chceme naučit základní principy, které nám umožní se o sebe úspěšně postarat, jaký manuál si vybrat?
Na českém trhu jich poslední dobou přibývá. Ovšem skutečně kvalitní je dost možná ten téměř nejstarší. Bezkonkurenční totiž stále zůstává dílo Vladimíra Anda Klasická čínská medicína – základy teorie. Vladimíru Andovi se zde podařila doslova průlomová záležitost: nejen popsat, ale především srozumitelně vysvětlit základní principy, na nichž tradiční čínská medicína staví. Jinjangová rovnováha a její dynamické proměny, z čeho tyto principy vycházejí i co znamenají ve fyziologii lidského organismu jsou tu vysvětleny jednoduchým, brilantním způsobem a doplněny příklady z běžného každodenního života. I laik všechno pochopí. Knížka se čte jedním dechem jako napínavý román. Jeho obsah se ovšem může stát vaší denní realitou, která funguje.
Zkrátka, k tomu, abychom byli zdraví, nebo ke zdraví udělali alespoň podstatný krok, stačí vlastně hrozně málo. Jen musíme vědět, kde ono málo hledat. Stačí vystoupit ze zajetých kolejí a rozhlédnout se kolem sebe. Často zjistíme, že naděje, kterou jsme hledali, nám celou dobu ležela u nohou. Není populární u mocných, ani u televizních mudrců. Tak jako nebylo mocnými tohoto světa oslavováno jedno malé děťátko, ležící v prostinkých jeslích. Přišli se mu poklonit jen chudí, obyčejní lidé.
Možná, že podobně jako my dnes poznali cestu, která funguje, když ji viděli před sebou. Ale to už odbočuji do témat, která se zdravím také souvisejí, ač méně zjevně.
Požehnané Vánoce všem!
