Zatímco se za okny zvolna ochlazuje, v debatách o tom, co je v medicíně a oboru léčení a uzdravování “alternativní” a “klasické” (ve skutečnosti tedy co není, a co je “povolené”) začíná být znovu horko.
Poslanci před rokem s velkou slávou přijali zákon, který tradiční čínskou medicínu (a ty, kdo ji praktikují) v jistém smyslu postavil na roveň s „nejvyšší kastou”, tou lékařskou. Skoro to už vypadalo, že jsme se konečně civilizovali a jako v jiných západních zemích uznali, že co funguje, nemá smysl z ideologických důvodů zakazovat. Teď se ovšem stejný zákon s ještě větší slávou ruší. Jsou rozmary politiky stejně nevyzpytatelné jako počasí a přitom pravidelné jako střídání ročních dob? Ano, i ne.
V každém případě zůstává k zodpovězení důležitější otázka: Jaký má obojí vliv na naši populaci, pokud jde o stav organismu, jemuž z nedostatku jiného termínu říkáme nepřesně zdraví? A můžeme se nějak bránit politickému útoku na svobodu - tedy vybrat si, jak chceme být léčeni? Máme šanci dovolat se práva „pojištěnce“, který ze svých peněz platí celý ten utajený systém zvaný zdravotnictví, aby mohl svou „pojistku“ využívat podle svého vlastního rozumu, znalostí a rozhodnutí?
Útok na svobodu - pro naše dobro
Samozřejmě,že ne. B je správně. Už proto, že nejde o žádné pojištění, ale obyčejnou vysokou daň - a nemáme u nás žádného Trumpa, který by tuhle naši "Obamacare" nahlas pojmenoval. Kromě skvělých výkonů většiny lékařů na na této dani parazituje malá ale nesmírně mocná skupina s rukama nataženýma pod „černou díru“, do níž až na výjimky bez efektu a návratu házíme prostřednictvím státního výběrčího a velkorysého „přerozdělovače“ významnou část svých peněz. Právě tihle "majitelé klíčů" nás nyní prostřednictvím lobbingu v podstatě opět zbavili možnosti využívat jednu z nejstarších a nejrozšířenějších léčebných metod, které svět zná.
Nejprve k počasí politickému. A to přesto, že bezprostředněji důležitější je nepochybně počasí skutečné, protože má přímý vliv na naše zdraví, a o něž by mělo jít především. Jenže na to „zdravotní politici“, stejně jako mnoho „politických lékařů“, tak nějak zapomínají.
Samotný zákon byl a je vlastně poučnou sondou do života naší politicko-mediální scény a toho, jak se na ní vyrábí politika. Tedy - byl by, kdyby nebyl nebezpečný. Tak jako většina nemocí skomírající demokracie. Ta, která nás ořezává o zbytky občanských svobod, však může být smrtelná.
Čtěte ZDE: Profesorka Strunecká: Kádrováci, děkuji vám za nové přátele. BlBové již nevypadají jako lejna? Lstivost a omezenost ve službách mainstreamu. Tady se fair play nehraje. Dostala Harpyje chřipku? Protiproud sílí
Kampaň "podle metody"
Začalo to už v létě pouhou “rýmičkou”: slavnou kauzou Aktip, o níž asi slyšel každý, kdo neležel po dobu veder jen u vody. Česká televize “na tajňačku” natočila a odvysílala dokument, zaměřující se na takzvané šarlatány. Figurovali v něm léčitelé či lékaři, kteří pracují s psychosomatikou (tedy zhruba řečeno, oborem léčení, zabývajícím se psychologickými souvislostmi nemocí). Redaktoři vybrali jedno zařízení, pracující diskutabilním způsobem, a s jeho pomocí torpédovali nejen celé odvětví, ale vlastně celou “alternativu”.
Následovala předvídatelná kampaň. To už se rýmička ukázala být ošklivou chorobou cest mediálně-politických, která hrozí zahubit celý systém. V médiích se slovo “šarlatán” vařilo na sto způsobů. Stý prvý byl použit právě v souvislosti s čínskou medicínou. Dozvěděli jsme se, že bude vyřazena ze zákona o zdravotnických profesích, ale zato bude šupem regulována, spolu s homeopatií a dalšími metodami, připravovaným zákonem o léčitelství, aby těm “šarlatánům” Výbor obecného blaha zatnul konečně tipec. Cílem má být - jak jinak - ochrana pacienta.
Vypadá to dobře, že? Co je konečně špatného na tom, chtít po léčitelích, aby například znali anatomické minimum? Je je to ve skutečnosti jako se všemi regulacemi proti svobodě, „pro naše dobro“. Třeba se zbraněmi a snaze nás odzbrojit. Zbraně jsou přece nebezpečné, to ví každý. Jenže pokud jsou v rukou těch, kdo s nimi umějí zacházet, mohou naopak zachraňovat životy. I tento zákon je podobná špatná zpráva ukrajující další dílek z malinkého zbytku koláče občanských svobod a to především ze dvou důvodů.
Kdo je tady šarlatán?
Zaprvé, že není možné věřit nestrannosti podobné regulace. Důvodem je dvojí metr, který je medicínou “klasickou” používán na jakýkoli obor, který se nevejde do úzce pojatého “léčení”, jak ho vidí ona. Prý jedině klasická západní medicína (obor, který před sto lety byl de facto ještě v plenkách, zatímco třeba právě v Číně před více než tisíci lety již zakládali první oficiální státem kontrolovanou lékařskou fakultu) je “založena na důkazech”. Tím pádem je pro nás vhodná, zbytek je jakési podezřelé “léčitelství”, které se má hlavně kontrolovat, aby ti nebezpeční “šarlatáni” neubližovali lidem. Slovy viceprezidenta České lékařské komory Zdeňka Mrozka:
„České zdravotnictví stojí na principu medicíny založené na důkazech, do tohoto okruhu podle nás čínská medicína ani ostatní léčitelské metody nezapadají. Nechceme čínské léčitelství zakazovat, ale chceme upozornit, že něco je medicína, kterou naše komora garantuje, a něco jiného už ne, to jsou léčitelské metody…Neumím si… představit akademickou práci v této oblasti,” hloubal.
Něco jako když před časem šéf všech "komorních" doktorů MUDr. Kubek v televizní debatě prohlásil, že čínská medicína jsou “kozí bobky a šamanismus”, přičemž hrdě přiznal, že ji samozřejmě nikdy nezkoušel ani nezkoumal, jinými slovy nic o ní neví.
Jedině velmi nevzdělaný “léčitel” - nebo podvodník a šarlatán - může slova podobná těm páně Kubkovým či Mrozkovým vypustit z úst. Jinak by samozřejmě musel vědět o tom, že za ony “kozí bobky” mají tisíciletou historii vědeckého zkoumání a předepisování, byť v kultuře mírně odlišné od té naší. Že přibývá dvojitě slepých, nejpřísnějším vědeckým standardům odpovídajících studií, které ověřují účinek čínské medicíny “po evropsku“. A že se učí na stovkách prestižních univerzit po celém světě.
Za všechny jmenujme třeba americký Yale. Když z něj před rokem přibyl na konferenci slovutný profesor Yung-Chi Cheng, český ministr zdravotnictví na něj pěl ódy a konstatoval, že: “…aplikovány budou pouze ty medicínské metody, které jsou založené na důkazech. Celý systém musí mít jasný řád a být kontrolovatelný. Vítám, že se zde objevili špičkoví odborníci z celého světa – je třeba říci, že ti lidé se touto medicínou zabývají, zkoumají ji a zkoušejí ji v klinické praxi.”
A za rok, ejhle, kde se vzal, tu se vzal pan M(r)ozek, který si “akademickou práci v této oblasti neumí představit”… Asi si neumí představit, že by studoval na Yaleské univerzitě, což možná nebude jen falešná skromnost. Argument používání kozích bobků (o kozích nevím, mimochodem, ale v čínských podmínkách znám použití třeba veverčích) je pak asi stejně nápaditý a platný, jako kdybych se lékařům smála, že mi zápal plic minulou zimu vyléčili “plesnivým chlebem”. Terapeutika jsou mnohá, ale jsou to vědomosti lékaře, co z nich dělá lék.
Čtěte ZDE: Tisíceletá novinka z východu: Anatomický atlas pro pokročilé. Předepisuje gynekolog kozí bobky? Zkušenosti chovatelky králíků, aneb čínská medicína na český způsob. Zachránil Mao svůj obrovský národ?
Komu patří naše zdraví?
Podobně “informovaný” a “vědecký” je bohužel postoj mnoha lékařů k většině tradičních léčebných postupů: než aby je skutečně důkladně prozkoumali či s odpuštěním ozkoušeli, raději křičí, že to nefunguje - obvykle proto, že jim to řekla nějaká autorita. O to větší obdiv zaslouží menšina lékařů, kteří pracují také s „alternativními“ metodami, nebo alespoň používají zdravý rozum a nebrání pacientovi, aby se s nimi o použití podobných "babských" receptů radil.
Většina ovšem drží ústa a krok. Z neznalosti, ale také, a možná především, ze strachu. Jakmile vystrčíte hlavu z řady, jste “šarlatán” a stát se vám může cokoli. Dokud vás ale chrání plášť “bílé armády”, jste chráněni byť byste i zabíjeli - ale „podle pravidel“. Dobře je to třeba vidět na kontroverzní otázce domácích porodů: když jednou za čas zemře dítě či matka, jde o mediální skandál rozměrů Zeměkoule. Když se totéž občas děje v porodnicích, média mlčí. Bylo to přece “lege artis”. Neboť není smrt jako smrt. Ta jedna je zločin, ta druhá je v pořádku. Koneckonců o jednu ženskou víc nebo míň…
Na obou stranách barikády
Přesto občas skandály na veřejnost prosáknou. Třeba jako když se žena oběsí, protože ji bolí duše i tělo poté, co jí chirurg při (zpackané) operaci něčeho úplně jiného uřízl také oba vaječníky “protože mu překážely” a vůbec, “žena jejího věku už je nemá k ničemu”. Tenhle možná šel sedět. Ale kolik jen o něco méně skandálních případů mezitím proklouzlo spravedlnosti mezi prsty?
Šarlatáni, hlupáci a nedouci, stejně jako lidé inteligentní, přemýšliví a skutečně pomáhající nemocným lidem, jsou na obou stranách “bílé barikády”. Mohutná regulace zjevně nebrání tomu, aby ti první na straně lékařské byli. Dokonce by bylo lze tvrdit opak: zatímco dokonale kontrolovaný systém vycvičí a na místo etického a ideového šéfa všech českých lékařů dosadí pana Kubka, jehož jednání by se směle dalo porovnávat s aktéry kauzy Aktip (neboť říká něco o něčem, o čem toho nejspíš moc neví, a je způsobilý tím někomu ublížit), když jde člověk k lékaři, právě kvůli rozsáhlé a dobře mediálně známé regulaci si nedává na “šarlatány” takový pozor, jaký by měl.
A v tom je druhý a závažnější problém ochrany pacienta. Jistě je v jistém základním smyslu nezbytná. Současně ovšem - alespoň ve stávajícím systému - má potenciál zbavovat pacienta zdravého rozumu a zbytků vlastního úsudku – a především jeho svobody. Ve vztahu k těm i oněm. A přitom jde pouze o něj, o jeho zdraví.
Čtěte ZDE: Věda se obrátila do temnot: Korupce "expertů" nezná hranic. Z poloviny je všechno lež. Pečlivě připravená iluze. Miliardy na zakrytí podvodů a úmrtí. Mimosoudní vyrovnání jsou pro firmy za pakatel. Kousat ruku, která krmí?
Co je Zdraví?
Dostáváme se tak do situace, že raději “papáme pilulky” na chřipku, nebo se uchylujeme k vysvětlením nastydnutí různými “ezoterickými způsoby”, než abychom jednali přirozeně. Například se tepleji oblékli, vzali si nějakou tu bylinku na posílení nespecifické imunity (řada z nich je ozkoušena i v rámci oněch posvátných vědeckých studií) a trochu zvolnili tempo, jako to na podzim dělaly generace našich předků.
A platí to i přeneseně: Místo toho, abychom při léčení vlastních lehčích i těžších potíží zapojili vše, co v nás je, a zkusili najít nějakou cestu, která skutečně funguje, padáme do pastí různých “šarlatánů”, kteří nám slibují modré z nebe. Ať už se oblékají do jakých chtějí plášťů, ať už je chrání mocný stamiliardový systém, nebo nechrání, zdraví nám bez dalšího nezachrání. Tím “dalším”, bez nějž to nejde, jsme především my sami.
Ať vypadá situace jak chce beznadějně, naše život a zdraví patří nám, nikoli JIM – a tedy jsou (nebo by měly být) primárně v našich rukou. A to už ani nemluvím o tom, že skutečné Zdraví je něco, co přesahuje vědomosti a chápání jakéhokoli člověka. Ale bez filozofování: Tak nám zase zabili jednu věky osvědčenou metodu. A další řež se připravuje. Terapeuti čínské medicíny, kteří investovali často dost peněz a času do profesního výcviku, jež jim nařídila osvícená vláda, se mohou jít s "rozdělanými" školami akorát tak klouzat - k ničemu jim nebudou. A všichni bez rozdílu jsme zase přišli o významnou část občanských svobod.
Pro naše dobro. Lege artis.
