Co by se stalo, kdybychom se nikdy nemyli, nebo alespoň ne tak, jak jsme zvyklí?
Otázka, která nejspíš většinu dnešní české populace nenapadne. A pokud ano, najdeme si rychlou odpověď ve vzpomínce na posledního "bezďáka", kterého jsme v zimě potkali v tramvaji: byli bychom špinaví, páchnoucí a nemocní. Ale je to pravda?
Řekněme rovnou, že ne tak docela. V každém případě platí, že je současná míra tělesné hygieny jednou z největších - a pozoruhodně nenápadných - "bublin" světa kolem nás. Nafouknutou ji udržují především lákavě a "chutně" vyhlížející reklamy, systematické snižování sebevědomí všech (především žen) a docela obyčejný zvyk. A dost možná nás vůbec neudržuje zdravé - naopak přispívá k řadě nemocí, které si na sebe "šijeme" vlastně sami.
Hnutí proti mytí
Pro mnohé překvapivou odpověď možná podpoří případ jedné mladé dámy, s níž jsem měla kdysi tu čest pracovat. Pocházela z jedné středoasijské země. Vypadala a chovala se stylem, který naprosto ladil s důležitou pracovní pozicí ve vyšším managementu, a zahrnoval dokonalou eleganci a jemnou vůni. K mému tehdejšímu zděšení mi jednou mimochodem sdělila, že je "u nich" běžné koupat se v lepším případě jednou za týden. V lepším případě.
Tehdy jsem - odkojena americkým stylem "když si neumyju hlavu, nesmím ráno z domu", málem omdlela. Jak je to možné, že to na ní není vidět?! Ptala jsem se.
Existuje narůstající počet lidí, kteří se bez vymožeností kosmetického průmyslu úplně či téměř úplně obejdou. A to i v našem civilizačním okruhu. A hlásí lepší kvalitu vlasů, pokožky i zdraví. A znovu se zděšeně ptáme: Jak je to možné? Jsou to snad nějací "sluníčkáři" se špínou za nehty? Ani ne. Rozhodně ne většinově. Na většině lidí to vůbec nepoznáte.
Čtěte ZDE: Nový hit obchodníků se strachem: Melanom oka. Poklad čínských mnichů. Slunce léčí krátkozrakost i rakovinu. Borůvky na křečové žíly. Co dělat pro zdraví v létě? Otevřít oči!
Zdraví a vůně
Vraťme se nejdřív k bezdomovcům. Jejich charakteristický odér (který, jak by řekl anglický spisovatel Terry Prattchett, má často svou vlastní osobnost, jež občas obsadí třeba celou podzimní tramvaj) je nepochybně produktem faktu, že se pohybují v prostředí skutečně špinavém, aniž by se myli.
Současně je ovšem důkazem toho, jak žijí: konzumace špatného jídla a přemíra alkoholu zatěžuje játra. A podle zkušeností například tradiční čínské medicíny jsou to mimo jiné právě lidé s nerovnováhou v játrech, kteří mají potíže s nadměrným pocením, nevonícím zrovna libě.
Jinými slovy: je to náš celkový styl života a úroveň zdraví, co v prvé řadě určuje naši "smradlavost". Nikoli důkladné drhnutí pokožky chemickými "kosmetickými" přípravky. Všimněte si někdy, že divoká zvířata v přirozeném prostředí nepáchnou - pokud se pižmem nesnaží něco sdělit světu (třeba že tohle je jejich kousek lesa).
Stačí si jít zaplavat?
To samozřejmě neznamená, že kdybychom se masově přestali mýt a měli správnou životosprávu, budeme dokonale zdraví a voňaví. Naopak: pravidelná očista těla a mytí rukou je naprostou nezbytností, speciálně v dnešní "civilizované" době, zatížené přemírou toxických látek v prostředí, a současně obrovským stresem, vyvolávajícím různé emoce. Neboť ty se zase na oplátku promítnou ve fyzické odpovědi - například zvýšeným pocením. Kromě toho, pokud by se člověk skutečně nikdy nekoupal, za chvíli se na něm usadí doslova "pláty" špíny, svrab a podobné "laskominy". Přivolávat zpět některé středověké praktiky v tomto smyslu určitě nikdo nechce.
To ale mluvíme o situaci člověka, který se skutečně "štítí vody". Ne o někom, kdo se třeba celý rok nesprchuje, ale kdykoli může, zaplave si v jezeře či jiném nechlórovaném vodním zdroji, jako to s úspěchem učinil jeden Američan jménem Rob Greenfield. Ten vyrazil na kole napříč Spojenými státy a (v tomto případě kvůli "ekologii") slíbil, že se nebude mýt jinak než v přírodních zdrojích, nebo najde-li netěsnící hydrant. Přísahu dodržel, aniž se z něj stala špinavá a smradlavá příšera. Vypadal (a podle svých slov i voněl) úplně stejně jako všichni kolem. Nakonec se mu "nemytí" tak zalíbilo, že v něm pokračuje dodnes.
Čtěte ZDE: Horké léto a sauny místo tramvají: Antiperspiranty mohou zabíjet. Jak nepáchnout a nedostat rakovinu? Recepty na jednoduché a levné domácí deodoranty. Proč je fajn mít doma Zloděje?
Chemik, co se nemyje
Množství lidí se pravidelného sprchování či koupele vzdá z jiného důvodu než Greenfield. Mimo jiné proto, aby šetřili čas, peníze - a pokožku. Ta totiž ve skutečnosti sprchováním, a především mytím agresivní chemií, ve skutečnosti docela trpí. A podle některých lidí je to utrpení naprosto zbytečné.
Americký chemik David Whitlock má na věci vlastní názor: podle něj je rovnice taková, že umýt se je třeba jen tehdy, potřebujeme-li smýt cizorodou látku (prach, špínu, motorový olej) z kůže. Jinak není vůbec třeba, ba naopak je záhodno to nedělat. Po několika týdnech si totiž pokožka vytvoří vlastní rovnováhu "hodných" bakterií, které se živí chemickými látkami na jejím povrchu. Pro představu: trochu podobně, jako je tomu na jiné sliznici, té střevní. I tam je krajně důležité neodstranit "přátelské" mikroorganismy. V tom případě bychom nemohli trávit.
Whitlock, jenž se nesprchoval celých dvanáct let, tvrdí, že má od té doby lepší imunitu a také lepší náladu. To kvůli oxidu dusnatému, jehož hladina se podle něj váže s menším stresem a lepším psychickým vyladěním - ne náhodou se (říká pan Whitlock) vytváří vyšší hladina tohoto oxidu v těle, pokud pravidelně meditujeme. A oxid dusný se na pokožce vytvoří právě při ustálení bakteriálního "kabátku" na pokožce.
Jde to i méně extrémně
Má to ovšem háček: jiné ("zlé") bakterie produkují na kůži amonné sloučeniny, které - jaksi - nelibě voní. Whitlock ovšem jejich působení neutralizuje sprejem vlastní výroby (který také prodává na internetu) jménem Matka Špína (Mother Dirt). Sprej obsahuje bakterie, které amoniové sloučeniny tráví a tak brání zápachu. "Umýt" si s ním lze celé tělo. Whitlock ale přísahá, že ho používá jen pokud se potřebuje umýt vodou kvůli špíně a prachu. Jinak prý je jeho mikrobiální "flóra" na kůži natolik stabilní, že ho vlastně ani moc nepotřebuje.
Bláznivina? Pro většinu lidí tak extrémní cesta jistě není přijatelná. Koneckonců však obvykle není nutno vzdát se vody. Pokud vaše motivy nejsou, jako Greenfieldovy, primárně ekologické, mnohem důležitější rozhodnutí je, zda na sebe nadále plácat tuny kosmetické chemie.
Čtěte ZDE: Krásný nový svět: Miminka na drogách a slintající holčička v cele. Máte depresi? Pusťte to z hlavy, jde jen o iluzi. Vědkyně: "Lidem se to moc nelíbí, ale nedá se nic dělat." Jaké "memy" dnes odvysílá ČT?
Šampony, kondicionéry, sprchové gely a další "čistící prostředky" totiž obsahují věci, které bychom rozhodně nikdy nepoužívali na kůži. Věděli jste například, že dětské vlhčené ubrousky jisté slavné značky obsahují tytéž ingredience jako nemrznoucí kapalina fridex? Trefně to podává Lucie Tomanová na serveru Vitalia.cz:
Začarovaný kruh
"Vypili byste fridex? Asi ne, protože tušíte, že byste, stejně jako psi a kočky, kteří často voňavé kapalině z ostřikovačů neodolají, záhy potřebovali transplantaci jater a ledvin. Přesto si jeho hlavní složku Propylen Glycol pravděpodobně denně nanášíte na kůži ve formě šamponu, deodorantu, pleťové vody, hydratačního krému, rtěnky nebo vlhčených ubrousků. Kdybyste svému dítěti při přebalování otřeli pokakaný zadek hadrem namočeným ve směsi vody a fridexu, pravděpodobně by na vás někdo okamžitě zavolal sociálku. Když použijete vlhčené ubrousky populární americké značky, je vše v nejlepším pořádku."
Nejde ale jen o propylenglykol. Dalšími jedy, které běžná kosmetika obsahuje, jsou například DEA (diethanolamin), sloučenina, která patrně poškozuje mozek plodu během jeho vývoje v těhotenství a je alergenní - ale vesele se používá. A co takové sirné sloučeniny? Třeba Sodium Lauryl Suphate či Sodium Laureth Sulfate, ta věc, která tak pěkně pěkní v šamponu Vaší tchyně (nebo když jsme u toho, většině "komerčních" zubních past): není to vyslovený "zabiják", ale citilivějším osobám může způsobovat alergické reakce.
A "citlivějšími osobami" jsme už téměř všichni - žijeme totiž v době tak přetížené různými jedy, že naše těla obvykle někdy během ranné dospělosti dosáhnou "naplnění stresového barelu" a vyvinou nějakou tu pěknou alergii nebo autoimunitní chorobu, aby nám sdělila, že "tudy ne, přátelé".
Kromě toho SLS či SLES, i když na ně nemáme alergii, způsobují jednu "drobnost" - drasticky odmašťují pokožku i vlasy. Kůže zbavená mazového filtru se zoufale pokouší obnovit rovnovážný stav tím, že se ještě více mastí. Což způsobuje, že jsou vlasy mastné - a "potřebují umýt". To je dále odmašťuje, takže řídnou, lámou se a jsou tenčí. A my si koupíme "šampon na suché a lámavé vlasy", který obsahuje "křemičité sloučeniny" (samozřejmě umělé), které vlasy "vyztuží". Vyztuží - ale naprosto neorganicky. Vlasy pak padají, mastí se a lámou ještě víc. Začarovaný kruh.
Čtěte ZDE: Velká rakovinová lež: Slunce smrtící melanomy nezpůsobuje, nýbrž léčí. Co mají společného Gisele Bundchen a slavný dermatolog? Nebojí se slunce, ale chemie. Tajná ingredience zdravého opálení na prázdninách
Domácí kosmetická "minilaboratoř"
Jak z něj ven? Cest je několik. Všechny zastřešuje anglický termín "no poo", který je slovní hříčkou. Současně jde o analogii slova shampoo, současně ale znamená "no poo", tedy "žádné e-e", žádné ošklivé věci na hlavu - a znamená mytí čistě přírodními substancemi nebo čistou vodou.
Někdo přísahá na mytí hlavy jedlou sodou a jablečným octem a/nebo kokosovým olejem. Skalní fanoušci této metody se neobtěžují sodu nijak ředit, ale zkraje, či pokud máte citlivou kůži či jemné vlasy, se vyplatí naředit cirka čajovou lžičku do 1/4 litru vody a výsledek aplikovat rozprašovačem (třeba tím na kytky) ke kořínkům vlasů. Jablečný ocet se také dá naředit: zhruba lžička až lžíce do sklenice vody, kterou pak vlasy spláchnete, aby byly hezky "klouzavé" a nezacuchávaly se. Jednou za čas můžete aplikovat "masku" v podobě kokosového oleje.
Další možností je "domácí šampon" ze dvou žloutků, eventuelně doplněných jedním bílkem, lžičky medu a šťávy z jednoho citronu. Nebo mytí lávovou zemí či jílem. Fantazii se meze nekladou. Mytí celého těla lze pak "zařídit" pomocí kokosového (či jiného čistého) oleje.
Úplně bez?
Případně lze všechny tyto prostředky různě kombinovat, a nebo je zcela vynechat. Řada lidí (včetně krásných žen s dlouhou "hřívou") si myje vlasy a tělo jen vodou a žínkou. V případě vlasů je třeba se obrnit jistou odvahou a trpělivostí - většina uživatelek říká, že zhruba měsíc až šest týdnů vaše vlasy nevypadají nic moc a chce to gumičku či šátek a železné sebevědomí. Pak si ale najdou určitou vlastní rovnováhu a jsou mnohem krásnější, silnější, zajímavější a lépe upravitelné než dřív.
Poněkud však připomínají srst divoké zvěře - tedy v tom, že citlivě reagují na náladu a zdravotní stav těla. Takže když máte kocovinu, vaše vlasy ji mají také, o chřipce nemluvě. A když jste nadšení a máte radost ze života, doslova se "ježí" vzrušením.
Nepraktické? Jenže přirozenost není vždycky úhledně zabalená do krabičky a převázaná růžovou mašlí. Na rozdíl od krásně nalakovaných "jedů" moderní civilizace.
Proč nás "výrobci reklam" chtějí přesvědčit, že musíme dodržet přesně stanovená "zkrášlovací" schémata, bez nichž nebudeme vypadat "přijatelně", nikdo si nás nevšimne a zemřeme sami v zapomnění, ohlodaní vlčákem? Možná, že je prostě levnější vyrábět "hnusy", které hezky voní.
Možná je to ale jinak: Možná, že jakmile vypadneme "ze škatule" moderního systému, vyhlédneme přes okraj svého světa, návrat k přirozenosti ve všech ostatních oblastech následuje postupně a jaksi sám od sebe.
Rozhodně stojí za to zkusit "svět bez šamponů" a každodenního drhnutí.
I kdyby jen proto, abychom přišli na to, kolik toho "nezbytného" z moderní civilizace ve skutečnosti (ne)potřebujeme.
