Celá třetina občanů České republiky (alespoň podle jednoho z posledních průzkumů) trpí depresí. Ne takovou tou běžnou “depkou”, fakticky jen výkyvem nálady, ale opravdovou ztrátou rovnováhy, chuti do života, smutkem, panikou, a/nebo úzkostí. Pětina z takto postižených dotázaných řeší svůj psychický stav léky. Lze této další “epidemii moderní doby” zabránit? A pokud ano, jak?
Barvotiskové obrázky a temné pozadí
Odpověď lékařského i vědeckého mainstreamu je samozřejmě jasná: Žijte zdravě, hýbejte se - a když se vám to "nepovede", a dostanete se do deprese, papejte pěkně prášky. Je to pro vaše dobro. Jenže realita vypadá trochu temněji než barvotiskové plakátky v lékařských ordinacích a jejich mediálních "předpokojích".
Své by mohla o této temnotě vyprávět například Mariane Godboldo z Detroitu, která se sama starala o svou jedenáctiletou dcerku Arianu. Dítě se narodilo s poškozenou nožičkou, kterou museli lékaři amputovat. Z tohoto důvodu ji maminka několik prvních let školní docházky učila doma.
Pak ale začala chtít Ariana chodit do “normální” školy - a milující matka se rozhodla jí to umožnit. Jenže… dítě muselo být povinně “doočkováno”, aby smělo “mezi lidi”. A Arianu toto očkování bezmála přizabilo. Dostala encefalitidu, tedy zánět mozku, což bylo ovšem odhaleno až později. V první chvíli bylo vidět jen to, že se divně chová a nejeví moc zájem o svět. Místo aby se lékaři zamysleli, zda náhodou nejde o vedlejší účinek očkování, nasadili holčičce antidepresivum Risperdal. Výsledek byl příšerný. Jak také jinak. Vakcína je ”posvátnou krávou” lékařského mainstreamu - a platí o ní téměř totéž, co o psychofarmakách.
Scéna z pravdivého hororu
Matka vše pozorovala, a říci, že se jí to nelíbilo, je málo. Podepsala tedy revers a našla jiného, rozumnějšího lékaře, jemuž se v průběhu deseti měsíců podařilo Arianu z drogové pasti vymotat. Začal také léčit skutečnou příčinu jejího stavu - vakcínou vyvolanou encefalitidu a otok mozku. Jenže to se zase dotklo původního lékařského centra - které matku “prásklo” sociálce.
Následovala scéna z thrilleru, střihnutého slavnou antiutopií Aldouse Huxleyho Krásný nový svět: k nicnetušící paní Godboldové vrazila do bytu policie a bez soudního příkazu (!) se jí pokusila dceru odebrat. Godboldová se s dítětem zabarikádovala v zadní části domu, z obýváku se s ní hodiny dohadovali ozbrojenci v helmách ze zásahové jednotky, kteří mezitím vypáčili dveře a “pozvali se dál”, jako by matka byla teroristka držící rukojmí. Nakonec, po mnoha hodinách hrůzy, Godboldová "únoscům" dceru vydala. Vymohla si alespoň podmínku, že ji sociální služba musí umístit u příbuzných a nesmí dostávat Risperdal.
Čtěte ZDE: "Menší problém" psychiatrických drog: Děti se mění ve vraždící stroje. Muž, který to odhalil, záhadně zemřel. Masové vraždy na středních školách nejen v USA. Jak vsadit démona do dětské duše
Sociálka slib pochopitelně nedodržela. Ariana (pro své dobro samozřejmě) skončila na psychiatrické klinice. Okamžitě ji drogou “napumpovali” - aniž by prohlédli dosavadní lékařské zprávy - zatímco matka putovala na pět dní do vězení. Mnoho dní vůbec netušila, kde dcera je. Když ji našla, dítě bylo tak zdrogované, že slintalo a nebylo sto jasně odpovídat.
Miminka na antidepresivech
Horor? Tenhle výjimečně skončil docela dobře. Matka vyhrála část soudní pře, dceru dostala zpět, z drog ji opět velmi pečlivě a postupně “odstavila” - a bitva pokračuje. Nejen pro Marianne Godboldovou, kterou stále ještě čeká odvolací soud. Především pro její spoluobčany. Ale i pro nás. I když to tak zatím nevypadá.
Nejde totiž jen o vyhaslý “maják svobody” za oceánem. V USA je téměř "vymalováno". Na psychotropních drogách je celá čtvrtina populace. Už dávno se také doporučuje dávat antidepresiva kojencům. “Nadrogovaných” dětiček pod jeden rok je v USA zhruba něco kolem čtvrt milionu, připočteme-li batolata, dostaneme se k číslu nad půl milionu, Pokud nesouhlasíte s oficiální “drogovou mafií”, může se vám stát, že vám dítě odeberou - viz případ paní Godboldové.
Čtěte ZDE: Vymývání mozků v Americe: Testy s ovlivněním myšlení a jednání probíhají stále ve velkém. Zkoušeli to i na Rayi Charlesovi? Psychiatrie jako vlajková loď CIA
Jsme jenom Memy?
Domníváte-li se, že u nás je podobný scénář zábavná huxleyovská antiutopie, mýlíte se. Mocnými skoky totiž potichu spějeme k "pokrokovému a vyspělému" systému státních krádeží dětí a la Norsko, takže brzy může být ještě mnohem hůře.
Jak je to možné? Jeden by si myslel, že léky mají... s prominutím léčit! Čím tedy to, že ač neustále stoupá jejich spotřeba, roste i výskyt duševních chorob? A jak je možné, že rodiče, kteří by měli své děti milovat, jim toto “dobrodiní” dopřejí leckdy až pod hlavněmi samopalů státních únosců? Jediná možná odpověď je nasnadě.
Vědci si ovšem myslí, že už ji mají dávno. Je to prý jednoduché: lidský mozek je něco jako složitější počítač. Buď funguje správně, nebo se mu musí mechanicky a chemicky “pomoci”. Taková Susan Blackmore (tedy paní Vícečerná, nomen omen), slavná žačka a následovnice proslulého velekněze materialistického světového náboženství Richarda Dawkinse, má vysvětlení krajně jednoduché.
Všechno naše chování je podle ní souborem “memů”, okoukaných vzorců chování, které se postupně “evolučně vytvořily”, přičemž “přežily jen ty nejsilnější”. Doslova říká: “Vědomí je iluze, konstruovaná memy. Zdá se, že memetika naznačuje, že my lidé jsme stroje, přičemž tato představa se lidem nikdy moc nelíbila. Samozřejmě že jsme stroje, biologické stroje. Ale lidem se to prostě nezdá. Svobodná vůle a vědomí jsou jen iluze a naše “já” je jen komplexem “memů”. Lidem se to sice nelíbí… já si ale myslím, že je to pravda, ať se nám to líbí, nebo ne.”
A hotovo dvacet.
Depresivní víra
Pokud uvěříme, že jsme jen “naprogramovaným” souborem počítačových memů v “biologickém stroji”, není těžké si představit, že tento stroj můžeme jakkoli ovlivňovat. Moderní medicína se o to snaží - drogami, ale i jinak. Zajímavé (a jen na první pohled krajně nelogické) je, že kromě depresí výzkumníky tohoto "vědeckého světového názoru" krajně zajímá ještě jedna (ne)související věc: lidské názory.
Tak třeba britský deník Express informoval na sklonku minulého roku o zdánlivě bizarním výsledku pokusu, který se věnoval “mechanické” léčbě depresí elektromagnety. Vědci zjistili, že když stimulují určitá místa v mozku, především ta, která se týkají řešení problémů, deprese se zmírňuje. Současně ovšem “ke svému údivu” zjistili, že pokusné osoby také vykazovaly nezamýšlené “zlepšení” v tom, že
- méně věřily v Boha a měly slabší sklony k náboženským “vjemům a předsudkům” a co víc...
- byly tolerantnější k problému imigrace.
Že je víra a spiritualita prý krajně nezdravá věc, soudí i jiný vědecký experiment: Nedávno provedený výzkum University College London, zaštítěný profesorem Michaelem Kingem, došel po přezkoumání osmi tisíc pokusných osob z několika národností i kontinentů k závěru, že věřící lidé (ale také lidé, kteří se označují za “spirituální” mimo hranice náboženství) jsou údajně náchylnější k depresi. Není prý tak úplně zatím jisté, zda je příčinou náboženství, nebo obráceně, zda depresívní lidé mají sklony upínat se k věcem mimo tento svět, mudrují reportéři.
Čtěte ZDE: Byznys s nemocemi a se smrtí: Největší podvod v historii lidstva. „Výroba pacientů“ je pro farmaceutický průmysl životně důležitá. 16 zákonů dr. Ratha
Řekneme ANO?
Jak to tedy je? Copak můžeme současně být “biologické počítače”, které jsou naprogramovány, aby věřily sadě evolučně nejsilnějších “memů”, a současně věřit sadě “nezdravých” memů, které údajně mohou vyvolávat depresi, jako je třeba náboženství, nebo názor, že by člověk chtěl žít bezpečně v hranicích své po staletí budované vlasti, s čímž je migrantská invaze vetřelců v rozporu? Nedostává se tady moderní medicína do pasti?
Ani omylem. Respektive - jen na první pohled. Na ten druhý je vše při starém a v pasti je někdo úplně jiný. Výzkumy jsou možná nové, ale lze je shrnout dvěma velmi starými výroky.
Autorem prvního je již zmíněný Aldous Huxley, který vložil představiteli “establishmentu” v Krásném novém světě do úst slova: “Jeden věří věcem proto, že je podmíněn k tomu, aby jim věřil.”
A velikán evropské předtotalitní filosofie, dnes znovu oživovaný autor Komunistického manifestu Karel Marx, k tomu jako šéf protinarkotického komanda dodává: “Náboženství je opium lidstva.”
Krásný nový svět není ani krásný, ani nový.
Z toho by měl jeden skoro depresi.
Zvlášť pokud by věřil v takové věci, jako bývaly tradiční hodnoty.
Ale naštěstí díky Marxovým dědicům už víme, že nic jako deprese být nemůže, protože není ani lidské vědomí, ani svobodná vůle. Všechno je to jen iluze.
To se mi ulevilo! Jdu si pustit televizní Události. Dozvím se, které memy jsou pro dnešek stanoveny jako ANO.
