Rakovina. Strašák, který se tak či onak rýsuje na okraji života každého z nás - ať už se s ním setkáme zprostředkovaně, nebo sami. Statistické ročenky Národního onkologického registru uvádějí stále stoupající křivky v grafech výskytu rakoviny - dokonce značně nad celosvětovým průměrem.
Po našich městech se právě opět vybíraly peníze na boj proti rakovině. Spousta dobrých lidí si koupila žlutý kvítek, s přesvědčením, že proti této metle lidstva alespoň něco udělali. Připomnělo mi to verš slovenského básníka Janka Jesenského: "Mě cinkot oněch korun děsí / nekoupíš za ně živý tep / tak se mi zdá, že skládáme si / ne na boj, ale na pohřeb!"
Alternativní léčba rakoviny je možná
Proč? V současném stavu naší civilizace, často označované za “dobu jedovou”, se již prosadil mylný pocit, že všechno lze zvládnout - když je na to dost peněz. Se strašákem rakoviny je to stejné. Vyberme co nejvíce (z daní, sbírek atd.) - a jednoho dne jednoduchý, “zázračný” lék bude na světě… Tak doufají denně tisíce pacientů - těch skutečných i "potenciálních".
Jenže moderní medicína, přes miliardy investované do výzkumu a vybavení, stále není schopná přijít s ničím lepším, než s pokusy o léčbu. Jeden starší článek z mainstreamu hodnotí lékařský přístup k rakovině naprosto přesvědčivě: “Protože je mnoho druhů rakoviny, univerzální lék dosud není a není ani na obzoru.”
Možná, že to platí z hlediska dnes převažujícího "přísného náboženství vědeckého světového názoru”. Alternativní cesty ke zdraví samozřejmě jsou - a zabýváme se jimi na těchto stránkách pravidelně. I jich je však mnoho a neplatí pro každého. Naopak - množství alternativních přístupů je často schopné ubohého pacienta zcela zahltit: jezte toto, nejezte tohle. Nebo opačně? A jak vyvážit působení deseti různých druhů bylin a dalších léků? Mám brát vitaminy? Je homeopatie tabu, nebo ne? To jsou otázky, které si klade mnoho onkologických pacientů.
Podivuhodná "banalita" s nevysvětlitelnými účinky
Jistěže: i nalezení “toho, co funguje pro mě”, tedy své vlastní cesty, je částí uzdravení. Dobrá zpráva pro všechny váhající však je, že se zřejmě našel jeden lék, který funguje univerzálně - nebo je alespoň “na obzoru”. Tím lékem platným pro každého je, jak to tak bývá, docela obyčejná a tisíciletími prověřená “metoda”: láska a dobré skutky.
Mnoho lidí (ke své škodě) nyní asi přestane číst dál, protože jim to přijde jako banalita. Jenže pouze pro to, že jsme některé pojmy devalvovali, se už nedozvíme, že právě taková banalita je podivuhodná, protože efektivně zachraňuje životy. Jak jinak než “způsobem, nevysvětlitelným pro západní vědu”, jak se vyjádřil ošetřující lékař jejího průkopníka.
Čtěte ZDE: Do třetice s páterem Ferdou: Jak je to s rakovinou, alergiemi a zápalem plic? Stále živé vzpomínky. Když bylo v sázce vlastní zdraví, šla komunistická doktrína stranou
Pokusný králík na vozíčku
“Pokusným králíkem” novinky (staré jako svět) se stal kanaďan jménem Brice Royer. Tomuto mladému muži, který mohl mít slibnou budoucnost, našli vzácnou formu rakoviny žaludku. Jeho stav byl velmi vážný - kvůli nemoci, slabosti a depresi neměl už ani sílu vstát z postele. Čas trávil střídavě na invalidním vozíku a mimo něj. Dnes vzpomíná, že kdyby ho tehdy nezabila rakovina, učitě by zemřel na depresi a osamělost. Cítil, že nemá světu už co nabídnout.
Rozhodl se však alespoň prožít zbytek života trochu jinak než dosud. Stanovil si jednoduchý závazek: po celý rok udělá alespoň jeden dobrý skutek denně. Sám měl, jak říká, takový pocit, že “by mu něco podobného mohlo pomoci i zdravotně”.
Pustil se do toho s opravdovou vervou. Například nechal do místního útulku pro lidi bez domova doručovat každý týden “organickou”, zdravou zeleninu. Jen mimochodem - nešlo o klasickou “Armádu spásy”, jak si asi útulek představujeme u nás, ale o skutečné dočasné útočiště pro lidi, kteří z různých důvodů nezvládli svůj život a zůstali na ulici, často s malými dětmi.
Hoden jest dělník…
Jednou z nich byla i Francesca. Přihlásila se do programu, který Brice na základě své zkušenosti odstartoval. Šlo o příklad takzvané “ekonomiky daru” - v tomto případě skupinu, kterou založil i na facebooku, kde se mu do několika týdnů přihlásilo 685 lidí. Francesca, byla bez domova, s malou dcerkou, a z ubytovny se měla kvůli interním pravidlům zařízení vystěhovat během několika měsíců.
Přesto cítila, že může druhým něco dát. Nabídla tedy, že zdarma uvaří - protože, jak sama říká, věděla, že je “hodně dobrá kuchařka… teda, aspoň lidi mi to tvrdí”. Její dárek se jí vrátil s mnohonásobnou silou: Brice pro ni - aniž o tom věděla - uspořádal charitativní večer, na němž vybral přes pětadvacet tisíc dolarů, za něž postavil malý dřevěný domek, napojený na solární energii. Dostala tedy vlastní dům bez nutnosti platit činži nebo energie. Docela slušný "honorář" za večeři!
A Brice? Ten take dostal “odplatu”: po jedenácti měsících nezištného “páchání dobrých skutků” se dostavil k lékaři, který mu užasle sdělil, že podle výsledků magnetické rezonance se jeho nádor srcvrkl - a především už nadále není zhoubný. Podle lékařových slov jde o uzdravení “nevysvětlitelné moderní medicínou”. Dejme slovo samotnému pacientovi.
Čtěte ZDE: Zásadní návod nejen na rakovinu: Jak užívat “megadávky” vitamínu C? Jsou zázračná vyléčení jen šťastné náhody? Klíčová látka, která chybí v lékařských předpisech
Brice Royer: Konečně jsem svobodný
TEDA! Tak jsem prý "bez rakoviny” Doktor říká, že se můj nádor "scvrkl" což prý “západní věda neumí vysvětlit”. Bez operace, chemoterapie nebo jakékoli medikace!
Četl jsem studie o tom, že láska a dobré srdce jsou nejlepším lékem. Bohužel se zdá, že je nelze koupit v lékárně, a to ani na předpis. Takže jsem si před rokem naordinoval svou vlastní léčbu: rok budu činit dobré skutky, zcela náhodně, podle toho, co ke mně přijde a aniž budu očekávat, že se mi jakkoli vrátí. Původně jsem si myslel, že tím vyléčím především depresi a osamělost, které mě drtily.
Napsal jsem článek na Craigslist, v němž jsem nabízel “Bezpodmínečnou lásku - cena 0 dolarů”. Kupodivu se z článku stal internetový “virus”, takže si jej během pouhých dní přečetly miliony lidí. Nabízel jsem svůj čas a energii - které bylo v té době skutečně málo - k dispozici komukoli, kdo mě kontaktuje. Můžu vám říct, že to byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal. Vůbec jsem neměl jisté, že přežiju jen dalších pár dní - natož, že někomu pomůžu.
Po letech nemocí a strádání, která jsem střídavě trávil na invalidním vozíku, a úvahách o sebevraždě, jsem konečně - svobodný!
Dávat je fantastický lék. Jsem více než vděčný své rodině, přátelům, lékařům a každému, kdo mi pomohl - především těm, kteří mi umožnili jim něco dát. Děkuji za vaši lásku. Jsme všichni jedno. A všichni jsme uzdravení. Mám vás rád.
Ale na výsledku nijak nelpím. I kdybych byl zemřel, prožil bych zbytek svého života docela jinak, než jeho převážnou část. Najednou dostal můj život smysl.
Vědecké studie podporují zkušenost
Nesnažím se říct, že dobrota léčí rakovinu, nebo že jen špatní lidé na ni stůňou. To by bylo hloupé, urážlivé, a navíc nepravdivé. Ale to, že jsem každý den dělal dobré skutky, mi skutečně pomohlo, a dokonce existují vědecké studie, které moji metodu potvrzují (vlastně mě přesvědčily ji zkusit):
Láska a dobré srdce jako lék: “Po dvacetli letech kardiologické praxe napsal dr. Dean Ornish, že žádný jiný faktor v medicíně ‘ani dieta, ani kouření, ani cvičení, ani stres, ani genetika, ani drogy, ani operace,’ neovlivňují naše zdraví tak, jako to, když si víme, že nás někdo miluje a věnuje nám péči.” - Dean Shrock.
Dávání snižuje úmrtnost o 44%: “V nové studii Douga Omana, provedené na University of Berkeley v Kalifornii, bylo předmětem zkoumání 2000 jednotlivců starších 55 let. Ti, kteří se účastnili dobrovolnické práce ve dvou či více projektech, měli o úctyhodných 44% nižší úmrtnost.”
Osamělost je pro vaše zdraví horší, než kdybyste denně vykouřili 15 cigaret - alespoň podle vědecké studie z Brigham Young University.
Láskou roste mozek: Bruce Perry, odborník na traumata z období dětství, nabízí extrémní příklad: porovnává snímek mozku zdravého tříletého dítěte se snímkem mozku dítěte zanedbávaného. U zanedbávaného dítěte je přitom mozek nejen menší, ale především hůře vyvinutý. Láska naprosto prokazatelně působí na zvětšení mozku.
Čtěte ZDE: Jedna zapomenutá rada nad zlato: Spirituální sauna je právě na vrcholu sezóny! Tip na velmi specifické jarní "odjedování". Hubnout, či zesílit? Experiment kosmického rozměru. Varování: Jen pro odvážné a dospělé!
Srdce, hlava - a co ještě?
Brice Royer popisuje i metody, které používal: tak třeba, když ještě nebyl sto vstát z postele, alespoň se díval na filmy o dobrých skutcích a zakládal facebookové skupiny o ekonomice dávání, o nichž už byla řeč. Také prý rád koupí někomu v restauraci jídlo - prostě když platí, zaplatí útratu i u dalšího zákazníka a poprosí servirku, ať mu přinese účet, na němž stojí jen “Bezpodmínečná láska - 0 dolarů”.
Také pořádá drobná překvapení - zjistí si, co někdo z jeho okolí potřebuje, a pak mu to sežene a dá. Také zaplatil za jednoho člověka v kritické finanční situaci na rok nájem. To, že jeho metoda funguje, je zjevné už z faktu, že nadále není na vozíku a jeho nádor je veden jako “v remisi”.
Ekonomika daru
Ekonomika dávání není neznámý pojem. O podobné “sítě dobrých skutků” se nesnaží jen Brice Royer, ale množství “aktivistů” po celém světě - a dokonce i u nás. Jde o zajímavou iniciativu. Trochu možná spornou - protože mnoha lidem připomíná ideové počátky zničující komunistické myšlenky.
I sám Royer vysvětluje, že je třeba používat nejen srdce, ale také hlavu: “Znáte rčení “cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly? I dobrý úmysl může uškodit. Například, pokud milujete dítě a rozmazlujete ho a nikdy netrestáte, protože “ho přece milujete”, nedovolíte mu růst. Stejně tak platí, že pokud věnujete oblečení charitě, která ho vozí někam do Třetího světa, dost možná jste právě v tu chvíli vzali práci místním textliním dělníkům.
Dokonce je o tom kniha jménem Toxická charita. Nejlepší způsob, jak dávat, je kombinovat dobrý úmysl s moudrostí. Kromě toho je třeba vlastní soucit věnovat i sobě - jinak je neúplný.”
Předloha a obraz
Komu podobná řeč připomíná biblické přikázání lásky - miluj bližního jako sám sebe - je patrně na správné stopě. Kdo pomyslí na Ježíšovo nabádání v 10. kapitole Markova evangelia, kde vyzývá bohatého muže, aby rozdal svůj majetek a následoval jej, také se zřejmě pochopení Royerova "zázraku" blíží. Ona slova jsou jistě složitější - a protože nejsem kněz, nehodlám je vykládat, ba ani se k výkladu přiblížit.
Mohu ale přidat zkušenost “léčitelky-hospodyně”: všechny nemoci na světě se zdají pocházet z jednoho zdroje. Tím je odchýlení se od jakési “předlohy” lidské bytosti. Jednou z těchto “odchylek” může být i to, že necháváme ve svých životech hromadit energii - ve podobě sobectví, nadbytku a nepotřebných věcí, případně potlačovaných emocí, popírání sebe, ignorování vlastní životní cesty. Jakýpak div, že se nám v tělech “hromadí” buňky, které nemají ve zdravém organismu co dělat?
Připadá mi to docela logické - ačkoli to snad zní dost naivně. Přinejmenším stejně naivně, jako pokus vyléčit se z “nevyléčitelné” choroby tím, že zaplatím někomu oběd.
Přesto to funguje. Obojí. Nestačí to?
Výklad té "zázračné banality" raději ponechám povolanějším.
