Z menšiny lidí, kteří se svému zdraví věnují a dbají o ně, většina dnes ví, že je na jaře potřeba nějaký ten “detox” - tedy zbavení se nahromaděných "zásob jedů". Dokonce je to už móda. Různé rady na střevní a jiné jarní očisty si našly pozvolna své stabilní místo i v mainstreamových médiích. Samozřejmě, že se do "čištění" většině z nás nechce - ale někteří se odhodlají, protože vědí, že jinudy cesta k relativně schůdnému přežívání v naší Době jedové nakonec stejně nevede.
Zásadní “maličkost”
Jenže to samo o sobě nestačí. Málokdo si uvědomuje, že pokud se zabýváme například zažívacím traktem, játry či střevy, začínáme s očistou svého těla takříkajíc odprostředka. Existuje totiž jedna pro naše zdraví zásadně důležitá “maličkost”, kterou většina lidí ve vztahu k "odjedování" zanedbává: zuby.
Nebojte, opravdu nebudu nabádat, že máte pravidelně chodit k zubaři, nechat si zaplombovat, co můžete a používat zubní pastu s fluorem. Se zuby (jako s většinou věcí) je to totiž ve skutečnosti trochu jinak, než jsme zvyklí předpokládat.
Zuby - půl zdraví
Zuby má moderní medicína tendenci odsouvat do pozadí - ostatně “zubolékaře” dokonce tak nějak vydělila z ostatních medicínských disciplín. Většinou se má za to, že věc je docela jednoduchá. Zuby jsou kus hmoty. Když budete jíst moc cukru a nežvýkat ony proslavené žvýkačky, zuby se vám zkazí, protože je sežerou bakterie. Pak je třeba je zaplombovat, případně z nich vyrobit “muzeum” se zaplněnými kořenovými kanálky - a hotovo.
Zuby a celkový stav organismu jsou nerozlučně spojeny
Jenže to je přístup, vycházející z poněkud sporného pohledu na člověka jako na “součet kusů masa a kostí”, jako věc, kterou lze spravovat, podobně jako například automobil. Přístup, který se v posledních letech “osvědčuje” rostoucím počtem chronických čili nevyléčitelných nemocí, i horšícím se zdravím drtivé části populace.
Jednou z příčin může být právě “zubní politika”. Existují totiž klinicky ověřené teorie, že se zuby je nutno nakládat jako s tím, čím ve skutečnosti jsou: zrcadlem celého těla (i duše) a důležitou “křižovatkou” všech cest energie v našem těle, bez níž zdraví být prostě nemůžeme.
Čtěte ZDE: Svět na nás cení zuby: Vyceňme je také – i bez zubaře. Kaz totiž lze léčit. Také zubní pasty mohou být nebezpečné. Jak a čím je nahradit?
Ke kořenu “zla”
Vypadá to jako nesmysl, dokud si neuvědomíme, že to v praxi prostě platí. Když to vezmeme nejprve naprosto jednoduše - je třeba konstatovat, že se mnoha nemocným podařilo uzdravit například z rakoviny či onemocnění srdce - mimo jiné tím, že důsledně dbali na to, aby se vyčistily jakékoli “zastavené” záněty kořenových kanálků v jejich ústech.
A vyčištěním nemyslíme klasický zubařský zákrok, operaci, která rozšíří zanícený zubní kanálek a zub uzavře. Naopak. Zánět, který bolí a je nepříjemný, podobným zákrokem sice zdánlivě vyřešíme, ale podle mnoha lékařů si tím na budoucí problémy s celým organismem ve skutečnosti spíše “zaděláme”.
Například dr. Frank Jerome (který o věci napsal celou knihu jménem Tooth Truth, neboli “Zubní pravda”), tvrdí, že klasické ošetření kořenového kanálku možná zabrání akutní infekci, nicméně vytvoří infekci chronickou. Bakterie, které v zubu zůstanou v mikroskopických kanálcích, probíhajících zubovinou, totiž zmutují a adaptují se na bezkyslíkaté prostředí. Jenže tento proces z původně docela neškodných bytostí vytvoří “zabijáky”, vypouštějící do okolí toxiny.
Ty pak mohou vyvolat zánět kdekoli v těle. Klasický lékař na podobný zánět předepíše antibiotika - jenže ta se k “mutantům” nedostanou, protože ti přežívají v mrtvém “exponátu”, zubu, jehož metabolismus je nulový a neproudí do něj krev. Tudíž se s ní do něj nemohou dostat ani žádné jiné látky, včetně léků.
(Vytrhni zub), vstaň a choď…?
To, že jediný zub může stát za skutečně vážnou chronickou nemocí, dokázal ve své praxi i dr. Weston Price. Temto slavný americký lékař se výzkumu zubního zdraví věnoval se svým týmem přes čtvrt století. Výsledky jeho výzkumu poukazovaly mimo jiné i na to, že většina degenerativních či chronických onemocnění má souvislost s výplněmi kořenových kanálků.
Dokázal to prakticky: ženu, která byla s těžkým případem artritidy na vozíčku, přiměl k vytržení zubu “ošetřeného” výplněmi kanálků. Pacientka vstala z vozíčku a z artritidy se zotavila. Zato pokusný králík, kterému dr. Price voperoval pod kůži část vytrženého zubu, těžkou artritidu dostal. Podobně tomu bylo i v dalších případech - králíci s “dárečky” od pacientů s ledvinovým onemocněním dostali ledvinové onemocnění - a tak dále.
Čtěte ZDE: Zubní pasta: Povolená televizní reklama na rakovinu. Pokud chceme mít zdravé zuby, poučme se od Indiánů a jezme maso!
Alternativy existují
Naštěstí je možné krajně riskantní proceduru obejít. Za prvé, v méně pokročilých případech infekce, je možné takzvané přímé překrytí zubní dřeně, při němž se zub ošetří, zánět se zastaví, a pak se s provizorní “čepičkou” a výplní na zubu čeká, zda dentin doroste a obnoví se. Zuby totiž, navzdory populární představě, vůbec nejsou “mrtvé kusy hmoty”. Naopak, jsou velmi živé a jako takové se mohou i uzdravit. Druhou možností je zub vytáhnout a nahradit implantátem - nejlépe takovým, který nemění pacientova ústa na ekvivalent bakterie.
Kořenové kanálky totiž nejsou jediné “zlo”, které si nevědomky instalujeme do těla. Podobně škodlivé jsou klasické výplně. Ty mohou uvolňovat do našeho těla jedovaté rtuťové výpary, nebo vyrábět v dutině ústní elektrické proudy, které způsobují mezi jinými únavu, špatné soustředění nebo nespavost.
Máme v puse játra?
Teď to vezměme o něco složitěji: Existuje celá vědní disciplína, která tvrdí, že v zubech jsou místa, “reflexně” odpovídající všem orgánům v těle, a dokonce všem možným pocitům. Je vzdáleně spřízněná s čínskou medicínou, která pracuje s takzvanými “meridiány”, dráhami vedoucími po těle životní energii. Právě ony jsou převodníkem mezi nehmotnou částí nás a naším takzvaně hmotným tělem (co se týče té “hmotnosti”, je to poněkud sporné, hmota je stejně současně vlnění i částice… ale to sem teď nepatří).
O zubech jako reflexním “zrcadle” těla v Evropě poprvé pojednal německý lékař dr. Reinhardt Voll. Ten vynalezl v padesátých letech vlastní metodu měření elektrického proudu, který je rovněž - kromě energie - přítomen v meridiánech.
Metoda je známa jako “elektroakupunktura podle Volla”, neboli EAV. A právě Voll svoji “mašinkou” na měření elektrických proudů v meridiánech první změřil zuby. Sám poté tvrdil, že “devadesát procent všech chronických nemocí má svůj základ v ústní dutině.” Podle Volla a jeho následovníků probíhají ústní dutinou a především zuby meridiány, které odpovídají jednotlivým orgánům, na cestě k mozku. Zuby podle nich zkrátka ovlivňují zdraví celého těla. Což, jak jsme viděli, je dokonale pravdivé.
Zuby a celkový stav organismu jsou prostě nerozlučně spojeny. Efektivita EAV i tradiční čínské medicíny je dokázána léty praxe (a v případě čínské medicíny i řadou klinických studií). Stejně je na tom “revoluční” přístup dr. Price a dalších holistických lékařů, věnujících se zubům. Samozřejmě, že “oficiální” medicína a zubaři, kteří si neříkají “holističtí”, něco takového nikdy neuznají. Ještě aby - vždyť by přišli o práci. Nebo by ji museli zásadně změnit, což je pro mnohé totéž.
Jenže - čím dál více to začíná vypadat, že podobné "podivně znějící teorie" představují jedinou cestu, kterou se může západní medicína pohnout ze slepé uličky. Byl by to taky trochu detox - jiného druhu. Do očisty se ovšem představitelům stávajícího systému nechce - jako nikomu.
Ale nemusíme se jich ptát a zařídit si své po svém. Zuby jsou stále ještě naše. Jen je třeba, neříkat to moc nahlas. Nebo nám sáhnou na zoubek.
