Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Svět na nás cení zuby: Vyceňme je také – i bez zubaře. Kaz totiž lze léčit. Také zubní pasty mohou být nebezpečné. Jak a čím je nahradit?

Svět na nás cení zuby: Vyceňme je také – i bez zubaře. Kaz totiž lze léčit. Také zubní pasty mohou být nebezpečné. Jak a čím je nahradit?

3. 9. 2014

Tisk článku

Erika Magdalena Hájková provází čtenáře jednoduchými metodami, které – bez chemie a velkolepých „zdravotních“ kampaní – umějí uchovat zdraví i zářivý úsměv

Nepříjemným problémem trápícím stále větší procento také naší populace, jsou záněty v ústech a zubní kazy. Většinou si myslíme, že co se týče péče o zuby, jsme v moderní době dál, než naši „primitivní“ předci. Takže je věc jasná: abychom měli zuby zdravé, prostě si je musíme více čistit a chodit častěji k zubaři, který nám případné kazy vyvrtá a všechno bude dobré.

Zuby ze středověku

Není to tak docela pravda. Dlouho se zubní medicína mohla chlubit takovými „výstřelky NEPu“, jako byly amalgámové zubní plomby s prudce jedovatou rtutí a docela nedávno dokonce i mainstream zjistil, že zubní pasty jisté slavné značky obsahují látky, které mohou narušovat hormonální vývoj a způsobovat rakovinu.

PP

Je tedy pouhým zdáním, že v posledních letech tradiční a moderní medicína v této oblasti dospívají k jakémusi příměří – ačkoli se přibližují, například pokud jde o prevenci a zubní hygienu. Je ale velkou chybou myslet si, že zubní medicína je „přirozená“, nebo že vlastně nemáme na výběr, neboť pokud vynecháme průmyslové, nebezpečné zubní pasty a další produkty, vracíme se do „temného středověku“, v němž nám naše ubohé zuby pomalu shnijí a vypadají.

Pokud se někdo pustí do zkoumání, pak i přátele alternativní medicíny příjemně překvapí, jak jednoduché a „primitivní“ metody lze používat – a jak skvěle mohou pomoci i v případech, s nimiž zdánlivě nelze pohnout jinak než s pomocí obávaných nástrojů – zubařské vrtačky či kleští.

Jak se projíst k úsměvu

První věcí, kterou se obvykle od svého zubaře nedozvíme – nebo alespoň ne v dostatečné míře – je zcela zásadní role jídla. Je sice prima žvýkat jistou nejmenovanou žvýkačku po každém jídle – jenže ve většině takových „vynálezů“, stejně jako v množství ústních vod a zubních past, je kromě množství dalších chemikálií umělé sladidlo aspartam, které celému našemu organismu opravdu „divoce neprospívá“. Ostatně již jsme na to vícekrát upozornili.

PP koláž

Čtěte ZDE: Chutná sladce, ale je nebezpečný. Chcete vědět, co vše může oblíbené sladidlo ve vašem těle způsobit?

Daleko jednodušším řešením je tedy nejen vyhnout se bílému cukru, ale pokud možno i bílé mouce a přílišnému množství masa. Vše, co přispívá k vytváření kyselého prostředí v ústech, je živnou půdou pro baktérie. A vše – alespoň v moderním „provedení“, v němž pšenice dávno není pšenicí a maso je z velké většiny nadopované množstvím antibiotik a hormonů – neprospívá dvakrát ani našemu zdraví obecně.

I to však má háček: ne každému taková dieta prospívá, či vyhovuje. Cukr či pšenici vynechat můžeme, bez újmy ničemu kromě vlastního pohodlí. Kvalitní maso z dobrého chovu je však pro většinu Středoevropanů už nedosažitelnou „lahůdkou“.

Zuby a ledviny

Pokud se podíváme na věc takzvaně „holisticky“, tedy z pohledu celkového zdraví, dojdeme k logickému závěru, že i zdraví zubů se odvozuje od úrovně imunity a vitality. A jsou lidé, kteří prostě maso k uchování vitality potřebují. Tradiční čínská medicína například spojuje zuby se správnou funkcí ledvin, v nichž podle Číňanů sídlí základní životní energie. Pokud jsme tedy vyčerpaní – a toto vyčerpání si můžeme přivodit samozřejmě i striktní vegetariánskou dietou, jestliže se pro nás nehodí – zuby se budou kazit i kdybychom o ně pečovali sebelépe.

Ani pokud se zub již mírně kazí, není třeba panikařit a je možno místo invazívního zásahu zvolit léčbu. Samozřejmě však nic nezkazíme, necháme-li si vše zkontrolovat zubařem a dále ho pozorně sledovat. Ten zub. Vlastně i zubaře, který má zálusk na obsah naší peněženky.

Co tedy dělat? Za jistých okolností se můžeme stravovat jako dosud. Zásadité prostředí v ústech totiž můžeme vytvořit i jinými cestami.

„Kuchyňský“ pomocník nad zlato

Nejjednodušší je asi obyčejná „kuchyňská“ jedlá soda. Experti ji doporučují nejen proto, že bělí zuby, ale má též abrazívní účinek na zubní kámen a hubí bakterie. Stačí namočit kartáček do prášku a nasucho či zamokra vyčistit jako obvykle. Soda má alkalizační účinek a vytvoří v ústech zásadité prostředí – bez aspartamu. A docela spolehlivě vám navíc vybělí úsměv.

Jedlou sodou bychom si nicméně – právě kvůli jejímu abrazívnímu účinku – neměli čistit zuby trvale. Doporučuje se zhruba třikrát ročně zařadit měsíční „kúru“ která zuby i dásně velmi dobře podpoří. Pro „mezidobí“ existují další zcela přírodní alternativy, které nás chrání před zubním kazem a zánětem dásní, nebo je umějí rovnou vyléčit: třeba panenský kokosový olej (do nějž možno přidat i antibakteriální bylinky, o nichž bude řeč dále), nebo docela obyčejný dřevěný popel. S oběma jsou letité dobré zkušenosti.

PP koláž

Čtěte ZDE: Tajemné organismy proti fatálním chorobám: Užívejme čtyři tisíce let starý „novátorský“ lék! Čínská houba v Čechách. Houbařením proti rakovině?

Z moře do úst

Číslem jedna je ale mořská sůl. Pokud možno nebělená, aby v ní nebyly chemikálie. Nejen, že rovněž zuby bělí – ale především jim dodává minerály. Existuje množství svědectví (jedno například zde) , že „pouhé“ čištění slanou vodou zahnalo počínající zubní kazy.

Totéž mimochodem umí i některá homeopatika podávaná v nízké potenci, nebo optimálně dobře vybraný „konstituční“ lék. Ani pokud se zub již mírně kazí, není třeba panikařit a je možno místo invazívního zásahu zvolit léčbu. Samozřejmě však nic nezkazíme, necháme-li si vše zkontrolovat zubařem a dále ho pozorně sledovat. Ten zub. Vlastně i zubaře, který má zálusk na obsah naší peněženky. Pozornost je totiž, nikoli mimochodem, nejdůležitějším „platidlem“ v oblasti zdraví – daleko před penězi.

Velká trojka

Stejná pravidla platí i pro dásně a okostici. Strašidla mají strašidelné názvy – gingivitida, parodontitida, tedy zánět dásní a „paradentóza“. Samozřejmě je extrémně důležité si zuby a mezizubní prostory čistit, protože opravdu jíme jinak, než naši předkové. Místo průmyslově vyráběných „ústních vod“, neřku-li antibiotik, je však dobré používat bylinky. „Velkou trojkou“ je kajenský pepř, hřebíček a myrha, které hojí a zastavují nepříjemné krvácení. Američané doporučují rovněž extrakt z vodilky kanadské, která však v našich krajích není „doma“.

Můžeme proto s úspěchem použít řadu našich léčivek. Pomůže vlastně téměř jakákoli bylinka či roztok se silným antibakteriálním a hojivým účinkem: šalvěj, řepík, tymián, rozmarýn, nebo – také u nás již zdomácnělé – koloidní stříbro. Někteří nedají dopustit na směsi jako jsou známé „dubové kapky“.

PP koláž

Čtěte ZDE: Zubní pasta: Povolená televizní reklama na rakovinu. Pokud chceme mít zdravé zuby, poučme se od Indiánů a jezme maso!

Odvaha, pohodlnost a peníze

Možností je tedy nepřeberně. Mnohé z nich, pokud jsou v optimálním případě podpořeny některou výše zmíněnou celkovou léčbou, zvládnou potíže, které se v „klasickém“ zubním lékařství pokládají za řešitelné pouze operativním zákrokem – třeba pokročilá parodontitida.

Opět platí, že péči o své zdraví stojíme stále před stejným dilematem – a zuby v tom nejsou výjimkou: Pokud si dáme nadiktovat mohutnými kampaněmi propagované „nejmodernější metody“, získáme třeba na čas klamný pocit „bezpečí“, ale riskujeme víc, než tušíme: Přece ani zuby nelze převrtávat donekonečna – a na konci je stejně nelákavá „perspektiva“ zubních protéz. Přitom stačí sebrat odvahu, zmobilizovat síly proti pohodlnosti – a  zkusit něco méně „mainstreamového“. Přes to – či právě proto – že tyto metody nemají lákavý obal a dobře zorganizovanou marketingovou kampaň – kterou nakonec samozřejmě „průmyslu zdraví“ zaplatíme ze svého.

PP

Doporučujeme

Na začátek stránky