Minulý týden jsme se dočkali drobného skandálku s velkým přesahem. Jedna francouzská farmaceutická firma zastavila testování svého léku na deprese a úzkostné stavy poté, co se ukázalo, že jde o vražedný nástroj: Jeden člověk po podání zemřel, pět dalších je s poškozením mozku v nemocnici. Čtyři mají zřejmě poškození nevratné.
Člověk by řekl - lidská tragédie, ale kdo s čím zachází, s tím také schází. Účastní-li se klinické zkoušky neprověřeného léku, dospělý, normálně uvažující člověk, musí si být přece vědom, že hraje v podstatě druh ruské rulety, ne?
Ne.
Celá věc je mnohem složitější. Odkrývá drobný pohled do páchnoucí stoky, skryté za načančaným bílým pláštěm moderní medicíny. Především však celý “skandálek” (který bohužel nejspíše zapadne za obzor událostí stejně rychle, jako se vynořil) ukazuje na jeden důležitější problém. Jsme mu vystaveni všichni, ať chceme, nebo ne. A týká se nejen “experimentálních” drog, ale i těch naprosto legálních. Dal by se shrnout jednoduše: mají léčit, jenže jsou... jaksi jedovaté. A zemře na ně stovky tisíc lidí ročně - možná i řádově víc.
Farmaceutická “etika” v konspirační praxi
Před závorku je nutno vytknout, že testování léků na zdravých lidech s jejich “informovaným souhlasem” není ani omylem etické. Obvykle jde o lidi v sociální nouzi (bezdomovci, studenti), případně o obyvatele zemí Třetího světa, kteří by za peníze, k nimž si jinak nepřijdou, udělali cokoli. Nebo o testování nevědí. V oblasti “nových léčiv” je dovoleno leccos.
Zda budeme pasívními konzumenty “pilulek štěstí”, které vyrábějí "Oni", nebo se staneme součástí “protiproudní menšiny”, která své zdraví zajišťuje přírodními prostředky, totiž v "Jejich" rukou není
Kdo nevěří, ať si stáhne například zprávu holanského centra SOMO - Centra výzkumu nadnárodních korporací. Obsahuje stručný přehled nejhorších smrtících “přešlapů”, které farmaceutické koncerny napáchaly v zemích Třetího světa. Malá ukázka: Zkouška nového léku Nevirapine, majícího znemožnit přenos AIDS z matky na plod, v Africké Ugandě, mezi roky 1997 a 2003. Zpráva se s nějakou “omáčkou” moc nepáře:
“Výzkumníci nepracovali s informovaným souhlasem zúčastněných žen a podávali špatné dávky léku. Byly shledány problémy se záznamy a průtahy s hlášením závažných vedlejších účinků, ohrožujících život. Čtrnáct úmrtí vlivem léku nebylo nahlášeno vůbec. Výzkumníci nepopírají tisíce vedlejších účinků, avšak nikdy je nenahlásili. Výrobce léku, společnost Boehringer Ingelheim, žádala americký Národní zdravotní ústav (National Institute for Health), aby zničil jednu z prvních verzí zprávy o zkoušce pro případ, že by ji chtěl auditovat americký Národní úřad pro potraviny a léčiva (FDA).”
Podobných “chuťovek”, lemovaných kupami mrtvol, konspirací mezi zúčastněnými a úřady a těžce poškozeným zdravím desítek a stovek pacientů, jsou jen v této jediné zprávě více než dvě desítky. Obvykle se ale odehrály v zemích, které na rozdíl od Francie nejsou tak blízko a nejsou moc “slyšet”. A nejde jen o jednu zprávu. Další "stálicí" na nebi farmaceutické "konspirační praxe" je třeba Indie: Když se v roce 2011 jeden indický aktivista dotázal zákonnou cestou vrchního indického úřadu odpovědného za testování léků, dostal šokující odpověď. V Indii zemřelo mezi lety 2008 a 2011 na základě závažných vedlejších účinků při testech nových drog přes dva tisíce lidí.
Čtěte ZDE: Byznys s nemocemi a se smrtí: Největší podvod v historii lidstva. „Výroba pacientů“ je pro farmaceutický průmysl životně důležitá. 16 zákonů dr. Ratha
Béčkový horor? Ne, zkouška léku
Nejde samozřejmě jen o Třetí svět. Jeden z případů ve zprávě SOMO se například týká newyorských sirotků, nakažených HIV. Na dětech byly testovány experimentální drogy, které jim byly násilně podávány (souhlas k testu nedaly děti, ale jejich “poručník” - obec) a způsobily vážné zhoršení jejich zdraví. Scéna jak z hororu?
Nepochybně. A to se pohybujeme ve velmi úzkých hranicích toho, co je v medicíně naší doby vymezeno jako “neetické”. Přitom by se našlo daleko více věcí: počínaje nesmyslným a krutým testováním na zvířatech (kdovíproč pokládaným za "etické"). Kdo si stále ještě myslí, že se tyto věci dějí pro něčí “dobro”, měl by si přečíst závěry z renomovaného vědeckého časopisu British Medical Journal z roku 2004, které znějí:
“Veřejnost často považuje za axiomatické (tedy pravdivé bez dalšího dokazování, pozn. aut.), že výzkum na zvířatech přispěl k léčení lidských nemocí, přestože pro tento závěr existuje jen málo důkazů.”
Jinými slovy: testování léku na zvířatech ničemu nepomůže. Zvířata jsou natolik odlišná, že jen málo účinků léku (jak pozitivních, tak negativních) lze skutečně bezpečně “přechýlit” na lidské “laboratorní myšky”. Zkouška na zvířeti znamená tedy více méně jen drahou exhibici krutosti, po níž o skutečném účinku na člověka víme - příliš málo.
Čtěte ZDE: „Drama“ kolem homeopatie: placebo, nebo okultní a nebezpečná síla? Nebo je vše úplně jinak? Jsme obětí podvodu farmaceutického průmyslu?
Odzkoušené léky jsou ještě nebezpečnější
Ale nejde jen o testy, sirotky, vdovy, bezdomovce a bezbranné králíčky. Testování nových léků je jen špičkou ledovce. Daleko zajímavější - a pro nás potenciálně nebezpečnější - jsou nežádoucí účinky léčiv, jež se sítem schvalovacího procesu nějak propasírují a skončí v ordinacích a nemocnicích.
Nežádoucími účinky léčiv (jak zní sarkastická definice chemických jedů ve světě politické korektnosti) se dokonce zabývala v roce 2008 sama Evropská komise, která je prohlásila za “jednu z vedoucích příčin morbidity (úmrtnosti) v Evropě”. V roce 2012 byla změněna pravidla, týkající se sledování léčiv na evropském trhu. Nakolik pomohla, zůstává ve hvězdách. Faktem je, že pozdější vědecký výzkum, než byl ten, na nějž se Komise odvolávala, došel k docela znepokojivému číslu: Počet úmrtí následkem nežádoucích účinků léčiv v evropských nemocnicích se pohybuje mezi 42 000 a 419 000 ročně. Za “pravděpodobnou” přitom považuje extrapolaci jedné starší studie, která pracovala s americkými daty, a podle níž ročně zemře v Evropě na nežádoucí účinky léků (jen v nemocnicích) 197 000 osob. Pro srovnání - na “strašlivou” epidemii eboly v Africe v roce 2014, kvůli níž byl celý svět na nohou, zemřelo podle WHO celkem něco přes jedenáct tisíc lidí.
SItuaci u nas hodnotil v roce 2008 článek v časopise Klinická farmakologie:
“V ČR v současné době neexistují žádné výsledky či studie, vyhodnocující kvalitu farmakoterapie. Stejně tak neexistuje ani žádná statistika hospitalizací pro nežádoucí účinky léků, proto můžeme v současné době skutečnou situaci v kvalitě preskripce léků jen odhadovat nebo odvodit ze zahraničních zkušeností…
Citovaná studie týmu profesora klinické farmakologie Univerzity Liverpool Munira Pirmohameda vyhodnocuje situaci ve dvou velkých všeobecných nemocnicích v Merseyside (Velká Británie) … Pokud tyto údaje přepočteme na poměry v České republice, dostaneme se k těmto číslům: 38 889 hospitalizací ročně pro nežádoucí účinky léků, 889 úmrtí (víc než umrtí při dopravních nehodách), náklady na tyto hospitalizace odhadem 1–3 miliardy Kč/rok.”
Přitom víme, že nežádoucí účinky léků jsou podle jedné studie nedostatečně hlášeny až v 95% případů a skutečné číslo je tedy daleko vyšší.
Čtěte dále: Švýcarsko, zdravotnická supervelmoc, přiznalo pravdu: Homeopatie funguje. A kdy se také u nás dočkáme, že se ze svého pojištění budeme smět léčit, jak sami chceme?
Nejsme jen "objekty"
“Nutné zlo”, které je daní za záchranu mnoha lidských životů? Těžko. Tento závěr totiž platí pouze potud, pokud bychom jednání distributorů a výrobců léčiv považovali za přísně etické a “pro naše dobro”. Jak jsme si již ukázali, těžko si něco takového představit.
Kromě toho onen závěr platí pouze potud, pokud se pohybujeme v rámci klasické medicíny. A ta - byť má jistě v rámci léčení své místo - stojí momentálně na hliněných nohou. Pokud z ní “vyoperujeme” ziskem vedenou, nebezpečnou a neetickou farmacii, ovládanou zájmy mocných nadnárodních firem, zbude z ní totiž - kromě chirurgie - žalostně málo.
Že to přitom jde jinak, je zřejmé z řady “alternativních” medicínských směrů. Jako jeden za všechny uveďme vysmívanou homeopatii. Homeopatické zkoušky jsou prováděny výhradně na lidech a hlášeno není ani jedno úmrtí. Naopak - zdraví a pohodu testovaných “subjektů” zlepšují a něco podstatného je učí (ale to by bylo na jiný článek).
Metodu, kterou se podle odhadů léčí na celém světě více než 450 milionů lidí, však šmahem odsuzují nejen lékaři, ale třeba i “mainstreamová bible” Wikipedie jako “pavědeckou”. Navzdory oné téměř půlmiliardě pacientů. Navzdory dvojitě slepým zkouškám, kterých je plná už i databáze PubMed, a které prokázaly, že účinnost homeopatických léků se zdaleka nerovná placebo efektu, jak by si odpůrci metody rádi mysleli.
Zvláštní? Ani ne. Epidemie “homeopatické slepoty”, postihující lékaře i jejich věrné pacienty, bude mít nejspíš stejný kořen, jako smrtící epidemie úmrtí “na léky”. Jejím společným jmenovatelem jsou zájmy mocných “majitelů klíčů” k našemu zdraví. Zda je těmto “mocným v pozadí” přednější lidský život a zdraví, nebo jejich vlastní zisk, je asi ze všeho, co zde bylo řečeno, poměrně zřejmé.
Mimochodem, dvojitě slepé zkoušky homeopatik jsou z definice trochu nesmysl, ústupek “klasické vědě” - homeopatii, právě pro její “lidský rozměr” jde nejen o objektivní, ale i subjektivní dojmy “testovaného”, který není jen pasívním "objektem", s nímž si lze dělat, co je libo. Leč - v tom je háček právě, řečeno s dadaistickým básníkem Christianem Morgensternem.
Ale není třeba nikoho obviňovat. Zda budeme pasívními konzumenty “pilulek štěstí”, které vyrábějí "Oni", nebo se staneme součástí “protiproudní menšiny”, která své zdraví zajišťuje přírodními prostředky, totiž v "Jejich" rukou není.
Je to jedna z mála věcí, které jsou ještě alespoň trochu na nás. Nebo, jako ti nešťastníci z Francie a mnoha dalších zemí, můžeme dobrovolně sloužit jako živé testovací objekty. S tím rozdílem, že tamtěm za to alespoň něco málo zaplatí.
Pak už JIM platíme (a statistiky "nežádoucích účinků" plníme) my.
