Co je vlastně homeopatie? „Mainstreamový“ názor je poměrně jasný: podvod. Je však pozoruhodné, že tento těžkou mediální artilerií podporovaný „výsadek“ mainstreamu zapustil kořeny i v myslích mnoha „kontrarevolučně“ naladěných lidí – včetně lidí věřících, zvláště konzervativních katolíků. Takoví lidé se pak zbytečně odvracejí od „nechemické“ cesty ke zdraví a nahrávají modernímu „pseudonáboženství“, ateistické „skepsi“ materialistických vědců.
U mnoha argumentů, používaných i skutečnými věřícími proti homeopatii, lze vystopovat stejný kořen jako u „vědeckého“ odsuzování homeopatie coby „pavědy“: Odpor či strach se ptát, zda za mým poznáním není ještě další, které momentálně nevidím, a zda nemám pouze letmou či záměrně zkreslenou znalost problému.
Sisyfovské úsilí: je nutno odsoudit homeopatii předem
Na stránkách nechvalně známého českého „klubu skeptiků“ se dočteme hned ze začátku: „Homeopatie (...) je pavěda, rádoby čerpající z vědeckých základů a teorií, avšak postmodernisticky smíchávající vědomé znalosti a sci-fi seriály. Homeopatie není věda a ani vědou být nemůže. Léčí něčím, co neexistuje. Tvrdí, že vyléčí i choroby, se kterými se lidstvo neúspěšně potýká již desetiletí ba i staletí. Kdyby tomu tak skutečně bylo, myslíte, že by bylo také tolik nemocných?“
To je argument poněkud úsměvný – tedy na první pohled. Méně úsměvné je, že jde o klasickou, učebnicovou manipulaci. „Závažnost“ dotyčného „argumentu“ Klubu Sisyfos lze jednoduše demonstrovat tím, že jej vztáhneme na „klasickou“ západní medicínu. Ta funguje ve své současné podobě, počítáno třeba od objevu penicilinu, již mnoho desítek let. Teoreticky již několik staletí, nebo vztáhneme-li její počátky až k Hippokratovi, pak více než dva tisíce roků. Z jakého důvodu je tedy na světě „tolik nemocných“? Snad proto, že klasická medicína je „pavědou“?
Předměty těžší vzduchu nelétají!
Pro analytické myšlení, které se zástupy vědců učí celý život kultivovat, je opravdu velkým oříškem fakt, že tato metoda funguje na principu, který dosud není – po dvě století od fungování počátků homeopatické vědy v Evropě – příliš objasněn.
Odmítat na tomto základě fungující léčebnou metodu je ovšem podobně „pokrokové“, jako bývalo tvrzení francouzské akademie věd, že předměty těžší vzduchu nemohou létat. Evropské civilizaci trvalo, počítáno od narození Ježíše Krista, ne dvě, ale sedmnáct a půl století, než se do vzduchu vznesl první létající stroj. Znamená to snad, že Boeingy a Concordy jsou pouhou kolektivní iluzí?
Paměť vody?
Není netypické, že se podobná vyjádření objevují snad ještě více v poslední době, kdy jsme se dost možná začali dostávat na práh vědeckých poznatků, jež by mohly odhalit základ fungování homeopatie. Jde o „paměť vody“ – také zuřivě diskutovanou oblast vědeckého poznání, o níž jsme na Protiproudu již psali, mj. v souvislosti s výzkumy dr. Masaru Emota.
Čtěte také: Převratná nová technologie na úpravu vody: Pokud se prosadí, mohou se samozvaní „výrobci brambor“ z nadnárodních koncernů jít klouzat!
Čtěte dále: Záhadná „Supervoda“ H3O2: Co nám vědci dosud neřekli o „čtvrtém skupenství“ vody? Přinášíme přelomovou informaci zásadní pro naše zdraví
I toto zkoumání je mnohými stále označováno za „pavědu“. Pokud se ovšem prokáže, že je voda skutečně schopna, vzhledem ke svým unikátním chemickým i fyzikálním vlastnostem, být nosičem informace, pak padá hlavní argument „skeptiků“: že totiž homeopatické léky neobsahují, po chemické stránce, obvykle ani jedinou molekulu původního léčivého činitele.
Skutečná skepse versus „pavíra“
Skeptiky dávám do uvozovek nikoli náhodou. Skutečná skepse, jejíž označení pochází z řeckého slova skeptomai, tedy hledám, je současným „skeptikům“ na hony vzdálená. Pokud by zapřemýšleli, i na Wikipedii, „Ottově slovníku“ moderní doby, se dočtou, že „skepticismus zastává názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy“, což ovšem sami činí.
Současná „vědecká skepse“ je spíše degenerovanou náhražkou náboženství, v němž termín „pavěda“ je slovem, kterým ateistická „pavíra“ označuje „herezi“, odpadnutí od posvátných, nezpochybnitelných dogmat.
Homeopatie funguje
Nedej Vědo, aby se ukázalo, že „paměť vody“ skutečně existuje! Pokud by se však toto v současnosti populární vysvětlení principu homeopatie ukázalo jako slepá ulička, „vědci-skeptici“ budou jásat: vidíte, my jsme vám to říkali!, zcela zapomínajíce na všechny své předchůdce, kteří nekonečným množstvím slepých uliček prošlapali cestu vědeckému poznání dneška. Znamená snad názor Plinia Staršího, že elektrický úhoř vystřeluje z těla jakousi jedovatou látku, která způsobí jev, o němž dnes víme, že je elektrickým šokem, že elektřina „nefunguje“ a svítíme tedy „škodlivým placebem“?
Ve svém nadšení budou „pavěřící“ vždycky ignorovat základní fakt, nezapadající do jejich striktně nalinkovaného dogmatu: Homeopatie funguje. Jak píše Jana Mihovičová ve výborném článku na svém blogu zde.
Jde snad o mafii?
„Podívejme se, jak jde skutečný život. Realita je taková, že homeopatie je už 200 let velmi rozšířenou metodou léčby. Například ve Francii s ní má zkušenost většina populace. Homeopatie lze studovat po celém světě na stovkách škol včetně univerzit. Věnuje se jí řada homeopatických časopisů, asociací a tisíce homeopatů, o které je mimořádný zájem.
Zkoušeli jste se někdy objednat k dobrému homeopatovi? Čekací lhůty delší než tři měsíce jsou běžné. Mnozí homeopati jsou navíc vystudovaní lékaři, kteří z praxe potvrzují, že homeopatie opravdu funguje.
Velmi přesně to vyjádřila MUDr. Hana Váňová v Homeopatických listech: „Praxe mě přesvědčila, že homeopatie má své místo v medicíně a že má samozřejmě i své limity...To, že je homeopatie u funkčních diagnóz v praxi účinná, nevysvětluje vědecky podstatu jejího působení. A to je velký problém. Ani ne tak pro lékaře jako pro vědce.“
(...) Připusťme tedy, že homeopatie je opravdu blud. To ovšem znamená, že homeopatie je největší zločineckou organizací na světě, která sdružuje ohromné množství lékařů okrádajících nemocné, že Francouzům změknul mozek a že pacienti, kteří využívají opakovaně homeopatii, jsou nesvéprávní hlupáci, kteří nepoznají, že je doktor neléčí, ale podvádí.“
Placebo? Ale jděte.
Zmíněný článek se vyjadřuje velmi trefně i ke druhému nejrozšířenějšímu názoru, který je rovněž plodem pseudoskeptické pavíry – že totiž homeopatika „nějak“ fungují, jenže jde o placebo. Těžko však vysvětlit účinnost „placeba“ třeba na zvířata či kojence – o čemž jsme již na Protiproudu také psali. Dále netřeba argumentačně plýtvat pixely a kilobajty.
Čtěte dále: Švýcarsko, zdravotnická supervelmoc, přiznalo pravdu: Homeopatie funguje. A kdy se také u nás dočkáme, že se ze svého pojištění budeme smět léčit, jak sami chceme?
Okultní síla
Komplikovanější však je, že podobné „argumenty“ nahrávají – spolu s některými závažnějšími, především zednářskými inklinacemi „otce“ homeopatie Samuela Hahnemanna – odporu mnoha věřících křesťanů, zvláště pak katolíků, k homeopatii jako léčebné metodě.
Zajímavé je, že stránky, které naši čtenáři uváděli jako zdroj, z něhož své – jistě vážně míněné – pochyby čerpají, jako například ta zde, končí vždycky argumentem, že, abychom parafrázovali, „homeopatie nefunguje, což nám řekli vědci. Musí tedy jít o okultní sílu.“
Cítím potřebu takovým tvrzením oponovat mnohem důrazněji. Nijak je nezesměšňuji ani nepodceňuji. Jsou nepochybně projevem chvályhodné snahy po poslušnosti vůli našeho Pána. Bohužel však ve svém výsledku slouží k tomu, že věřící drží v područí miliardové farmaceutické lobby, která – a o tom jsem přesvědčená – skutečně je „okultní silou“, řízenou více než temnými postavami.
V rámci vzrušení, které vyvolal mezi našimi čtenáři nedávno uveřejněný článek o homeopatii, jsme se mohli dočíst i výtky, že jde o metodu, mající kořeny v okultismu, s níž by tedy pravý křesťan neměl mít nic společného. Co se týče zednářského „zázemí“ homeopatie, odkážu laskavého čtenáře na diskusi, kterou vedl se čtenáři šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek.
Čtěte zde: O podobnostech, které rozdělují. O levičáku Miloši Zemanovi a spol. A jsou mrtví silní, živých silnější? O citátech a podmínkách kontrarevoluce
Jako věřící katolička a praktikující homeopatka však cítím potřebu takovým tvrzením oponovat mnohem důrazněji. Nijak je nezesměšňuji ani nepodceňuji. Jsou nepochybně projevem chvályhodné snahy po poslušnosti vůli našeho Pána. Bohužel však ve svém výsledku slouží k tomu, že věřící drží v područí miliardové farmaceutické lobby, která – a o tom jsem přesvědčená – skutečně je „okultní silou“, řízenou více než temnými postavami. Nechvalně proslulá rodina Rockefellerova má mnoho svazků s průmyslem léčiv. Je třeba říkat víc?
Pokušení? Nebo špatný předpis?
Mám s homeopatií zkušenosti, přesahující dvě desítky let, jako pacientka i terapeutka. MUDr. Emília Vlčková, jejíž zkušenosti s homeopatií jsou v katolických kruzích velmi široce známy (popsány je naleznete např. zde), popisuje několik případů, které jí jsou dostatečným důkazem o okultní podstatě homeopatie.
Rozebírat zde podrobně celé svědectví dr. Vlčkové přesahuje kapacitní možnosti tohoto článku. Soustředím se tedy pro začátek na jednu epizodu: MUDr. Vlčková uvádí, že léčila své dítě, dcerku, s bronchitidou, přičemž se u oné holčičky později objevily noční můry, vrcholící snovým setkáním s Ďáblem.
Příliš blízká setkání
Zdá se, že MUDr. Vlčková čerpá svá přesvědčení ze zkušenosti, při níž, pokud jsem její vyjádření správně pochopila, léčila homeopaticky svou rodinu a blízké známé. To je přitom oblast, ve které si i zkušený homeopat věří nejméně.
Naši blízcí jsou nám zkrátka příliš „blízko“ na to, abychom byli – ve většině případů – schopni jim lék správně indikovat. Možná ještě tak v případech akutních chorob (typicky chřipka, průjem, kopřivka, ...) a první pomoci (zranění). Pokud však jde o závažnější „konstituční“ choroby, i profesionál vyhledá raději kolegu. Pokud tedy dr. Vlčková popisuje, že léčila dceru, je velmi dobře možné, že prostě špatně indikovala lék.
Jsem hluboce přesvědčena, že ve své podstatě je homeopatie cestou k uzdravení, která nemocného vrací na cestu k Bohu, k jeho pravé podstatě a pravému domovu. Zato současná „technologická“ medicína, která má ambice „opravovat“ lidské bytosti jako automobily, aniž jakkoli uznává fakt existence lidské duše, ba dokonce jí opovrhuje, míří bezpochyby spíše ke Zlému.
Pokud – a teď pouze divoce spekuluji – podala například horečnatému dítěti lék Belladona – je klidně možné, že nebohé dítě zakusilo „zkoušku“ homeopatického léku, klidně i přesahující samotný akutní horečnatý stav, která mu mimo jiné vyvolala ony špatné sny. Dobrou zprávou na druhou stranu je, že i „zkoušky“ léků působí na pacienty léčivě, stav obvykle odezní a již se nevrátí. Což se, koneckonců, stalo i holčičce paní doktorky.
Síla modlitby
Co se týče nočních můr, zažila jsem pacientku, pubertální dívku, která od malička trpěla strašlivými nočními můrami, které se opravdu rovnaly obrazům boschovského pekla – utrhané ruce, nohy, mrtvoly, války, démoni. Po podání konstitučního léku (zde to byl chřestýší jed, crotallus horridus) noční můry odezněly a ona dívka je již desítku let bez potíží. Navíc se, ač původně ateistka, dala před několika lety, asi šest let po podání onoho léku, stále však homeopaticky léčena, pokřtít a je dnes praktikující katoličkou. Že by působením okultní metody bylo možné přijít k Bohu, je trochu protimluv.
Vyjádření MUDr. Vlčkové však obsahuje zajímavější zprávu: Zprávu o síle modlitby. Osobně spojuji homeopatii vždy s působením modlitby, modlím se za své klienty a prosím Ježíše Krista o vedení a pomoc. Pokud klient je katolíkem, společně s jeho zpovědníkem a jeho obcí pracujeme na tom, aby své uzdravování podporoval i duchovní praxí. Postupuje tak samozřejmě i mnoho odpovědných „klasických“ lékařů, alopatů.
Ne všem je však tato cesta otevřena tak přímo. Homeopatie – a v tom spočívá její kouzlo – je otevřená jak věřícím, tak nevěřícím. Funguje v každém případě. Samozřejmě je zneužitelná, jako kterákoli jiná metoda. Nepochybuji, že ji lze provozovat ve jménu „zlých duchů“, a to jak oněch „okultních“, tak těch, kteří už ovládají současné „mainstreamové zdravotnictví“ zcela, nebo zpola, otevřeně. I když vlastně – ono jde nejspíš o totéž.
Nemoc jako cesta k Bohu a k sobě
Jsem hluboce přesvědčena, že ve své podstatě je homeopatie cestou k uzdravení, která nemocného vrací na cestu k Bohu, k jeho pravé podstatě a pravému domovu. Zato současná „technologická“ medicína, která má ambice „opravovat“ lidské bytosti jako automobily, aniž jakkoli uznává fakt existence lidské duše, ba dokonce jí opovrhuje, míří bezpochyby spíše ke Zlému.
Ani zde však nemůžeme soudit plošně: jistě existují stovky lékařů, kteří skutečně pomáhají, stejně jako stovky těch, kteří v dobrém úmyslu škodí. Právě tak tomu může být i s homeopatií, i s kteroukoli jinou metodou, ať již „vědeckou“, či „alternativní“.
Platí jedno: Kdo se snaží o „kontrarevoluci“ ve vlastním myšlení a v přístupu k vlastnímu zdraví, neměl by kteroukoli fungující léčebnou metodu zavrhnout jen na základě povrchní zkušenosti.
