Předem bych rád zdůraznil, že tato úvaha sleduje pouze jeden z aspektů konzumace alkoholických nápojů a nehodlá polemizovat s obecně známými lékařskými závěry ani zlehčovat nepříjemné či přímo fatální situace, do kterých se mnoho lidí díky alkoholu dostalo.
Alkohol je problém
Je nepopiratelné, že v řadě zemí světa způsobuje nadměrná konzumace alkoholu značné problémy. Jestliže lze věřit statistikám Světové zdravotnické organizace, má alkohol celosvětově na svědomí čtyři procenta všech úmrtí. Jeho spotřeba roste zejména v Africe, Asii a Jižní Americe, resp. v těch zemích, kde významně roste ekonomika a tím i kupní síla obyvatel.
V České republice je průměrná spotřeba čistého alkoholu na osobu starší 15 let přes 16 litrů za rok, což nás řadí celosvětově na špici.
Obyvatelé především východoasijských zemí mají navíc tu smůlu, že nejsou k pití alkoholu geneticky tak dobře disponovaní, tudíž je u nich riziko neblahých zdravotních i sociálních následků daleko vyšší než v případě Evropanů, kteří popíjejí alkoholické nápoje již po mnoho desítek generací. Velké riziko představuje alkohol mimo jiné též pro obyvatele Ruské federace, naopak poměrně malou (avšak nikoli nulovou) spotřebu mají země s převahou muslimů.
V České republice je průměrná spotřeba čistého alkoholu na osobu starší 15 let přes 16 litrů za rok, což nás řadí celosvětově na špici. Dokonce zde mírně stoupá spotřeba vína, podle některých zdrojů je to však především díky levným nekvalitním vínům ("krabicáky"), vyhledávaným sociálně ohroženými složkami obyvatelstva.
Tyto statistiky evidentně příliš nesouzní s tvrzením obsaženým v titulu článku. Pokud se však posuneme dále a následně se podíváme do dalších evropských zemí, začne nám být jistý kulturně civilizační aspekt pití alkoholických nápojů více patrný.
Alkohol je součástí našeho života
Naše země se pyšní nejvyšší spotřebou piva na osobu na světě. V některých statistikách ovšem bývá ignorována a za šampiona je tak mnohdy mylně považováno Irsko, které, dle jednoho mého světaznalého přítele, je charakteristické tím, že zde potkáváte namol opilé matky s kočárky, co na sebe křičí a házejí kamení. Bizarní.
Ale zpět k nám. Pivo je především v Čechách tradiční nápoj (pouze v některých částech Moravy mu zdatně konkuruje víno, případně lihoviny), kulturní dědictví a součást naší identity. Pivo pije přibližně 90 % českých mužů a zhruba 50 - 60 % žen. Muži si pivo nyní dopřejí v průměru třikrát a ženy zhruba dvakrát týdně.
V celé Evropě za stejné období drasticky narostla spotřeba antidepresiv, u nás například pětinásobně během pouhých deseti let!
V letech 2007 a 2008 muži pili pivo až čtyřikrát týdně. Od roku 2007 se snižuje počet těch mužů, kteří pijí pivo každý den. V roce 2007 jejich podíl mezi konzumenty činil 26 %, v roce 2010 klesl na 15 % (hanba!). Mezi roky 2005 a 2010 klesla spotřeba ze 164 litrů na 145 litrů piva na každého Čecha, do roku 2012, přes usilovnou snahu autora tohoto článku o zvrat této alarmující situace, ještě mírně poklesla - na 144 litrů.
Situace u nás bude mít jistě další vývoj. Spotřeba piva strmě klesá i v dalších zemích s pivařskou a pivovarnickou tradicí - v Německu, Belgii, Dánsku i jinde. Nejvýmluvnější je však situace v západoevropských zemích, jejichž nápojová tradice tkví především ve víně: v Itálii, Španělsku a především ve Francii. Většina západoevropských států je v rozkladu tradic a celé společnosti nejdále, na jejich modelu lze tedy prognózovat vývoj v dalších zemích.
Alkohol je kulturní hodnota
Komentátor BBC Hugh Schofield dal dohromady několik zajímavých informací na toto téma. Zatímco v roce 1980 konzumovala více než polovina dospělých Francouzů víno každý den, dnes tento podíl klesl na 17 %. Zároveň se zdvojnásobil podíl lidí, kteří nepijí víno vůbec – na dnešních 38 %. V roce 1965 spotřeboval průměrný Francouz 160 litrů vína za rok. V roce 2010 to bylo již jen 57 litrů a předpokládá se, že tato roční průměrná spotřeba klesne v následujících letech někam ke 30 litrům.
V současné době je víno ve Francii až na třetím místě oblíbenosti nápoje k večeři - za kohoutkovou a balenou vodou. Limonády a ovocné šťávy jsou na čtvrtém místě a stále stoupají.
S erozí identity vína přichází rozklad základních francouzských hodnot - pohostinnosti, gastronomie, ocenění dobrých věcí, vědomí společné kultury a podobně.
Novináři Thierry Lorey a Pascal Poutet hovoří o tom, že jde o problém posledních generací. Lidé v 60. a 70. letech vyrůstali s vínem na stole u každého jídla. Pro ně zůstává víno základní součástí jejich patriotismu, kulturní identity a dědictví. Dnešní čtyřicátníci vidí ve víně již spíše jen příležitostné potěšení a povyražení. Současná mladá generace se začne, pokud vůbec, zajímat o víno někdy před třicítkou. Je to však pro ně výrobek jako každý jiný a potřebují prostřednictvím marketingu přesvědčit, že to stojí za jejich peníze.
Lorey a Poutet hovoří o erozi identity vína a s tím souvisejícím rozkladu základních francouzských kulturně společenských hodnot - pohostinnosti, gastronomie, ocenění dobrých věcí, vědomí společné kulturní identity a podobně. Na jejich místo nastupuje utilitární "hygienicko-moralizující nový řád", který nám cynicky vnucuje aliance politiků, médií a byznysu.
Alkohol je blahodárný
Víno, v našem případě spíše tedy pivo, nebývalo nějakou trofejí nebo produktem, který bychom si dopřávali na oslavu významné příležitosti, či abychom se chlubili svým sociálním statutem. Jedná se o nápoje patřící na náš jídelní stůl jako součást jídla. V poslední době však tyto nápoje mění svoji roli v životě společnosti. Zároveň s tím se totiž mění náš přístup k jídlu - od dřívějšího shromažďování se kolem stolu s nezbytnou modlitbou, radostí ze společenství a s vědomím toho, jaké dary budeme společně požívat, k individualizované a technické formě výživy, jejímž cílem je urychleně natankovat palivo do dalšího provozu.
Elity nás zásobují kampaněmi proti alkoholu, kde není zohledněn rozdíl mezi různými typy alkoholických nápojů a různými okolnostmi jejich konzumace.
Dříve bylo pití piva či vína v Evropě každodenní součástí života. Ve středověku i později se dokonce na mnohých místech nepilo nic jiného než slabší piva (včetně dětí), neboť, na rozdíl od vody, šlo o bezpečný a zdravotně nezávadný nápoj. Alkoholické nápoje fasovali vojáci za doby války i míru, poptávka po nich byla vyšší i z důvodu jejich posilovacích účinků pro práci v těžkých podmínkách.
Požadavky našich zaměstnavatelů nám obvykle neumožňují poklidný oběd završený sklenkou a odpočinkem - je nutné urychleně se navrátit do práce a ihned znovu podávat maximální výkon jako před obědem. Technokratické elity nás navíc zásobují kampaněmi proti alkoholu, kde není zohledněn rozdíl mezi různými typy alkoholických nápojů a různými okolnostmi jejich konzumace.
Alkohol je antidepresivum
Přitom nelze hovořit o tom, že by se adekvátně tomu zlepšilo zdraví populace. A co zejména - v celé Evropě za stejné období drasticky narostla spotřeba antidepresiv, u nás například pětinásobně během pouhých deseti let. Permanentní umírněná konzumace vína či piva byla dříve svého druhu účinným antidepresivem. Dnes nepatří na každodenní tabuli, stalo se z nich povyražení. Raději se opijeme s pocitem výjimečnosti situace, snahy o rychlé, instantní zbavení nakupeného stresu (ve výsledku neúčinné), než bychom každý den přiměřeně relaxovali u sklenky vypité k jídlu. Beztak by nás každý měl za alkoholiky.
