Události typu záplav mají vždy několik rozměrů. Některé vnímáme, jiné podceňujeme, na některé jsme už většinově zapomněli.
Ten nejvíc viditelný je strach, úzkost a pocit bezmoci těch, kteří jsou fatálnímu problému bezprostředně vystaveni: Prostě – neštěstí. Lidé se dostávají do těžko řešitelných problémů. Voda jim bere domovy, majetky, ohrožuje jejich životy, rodiny, práci. Tak to bývalo vždy. Nejde tedy o nic nového – ale přesto je to vždy nové. Protože na prožitá dramata a úzkosti vzápětí rychle zapomínáme – a to zase předáváme novým generacím. Bez poučení.
Druhým rozměrem je znovu a znovu táž otázka: Proč? Jak se stane, že po leta (od povodní, válek či epidemií minulých) jsme žili docela v klidu – a najednou je to tu zase? Je v tom nějaká nutnost či pravidelnost? Máme možnost se na neštěstí připravit – či v optimálním případě mu dokonce předejít? Nebo jsou osudové údery mimo naše možnosti, a musíme se prostě smířit s tím, že čas od času naše životy (a naši bohorovnost) zase něco vykolejí?
A konečně třetí základní rovina neštěstí, jež nám čas od času padají na hlavy, je rovněž odvěká: Na strachu, zničených hodnotách, ohrožení těch nejzákladnějších jistot, ztrátách majetku, zdraví a životů parazitují nejodpornější spodiny každého společenství: Od rabujících jednotlivců po držitele moci.
V obou případech jde o zdegenerované bytosti, jež v neštěstí druhých vidí příležitost pro své nejnižší zájmy. S prvními si nakonec lze poradit. S druhými je to těžší. Pro ně je neštěstí obvykle ještě inspirací k umělé přípravě dalších „záplav“ v nejširším slova smyslu. Protože vidí, že to jejich moc ještě posiluje. Jak je tomu s výše řečeným v našem aktuálním případě?
Divná povodeň
Fakt je, že tyto záplavy patří k těm spíše podivným. Už proto, že meteorologové se svými nejdražšími přístroji, satelity a výkonnými počítači obvykle nejsou schopni správně „předpovědět“ vývoj počasí ani na den či dva dopředu. Zato bezpečně vědí, jak bude za deset, třicet či padesát let (pokud se dobrovolně nezničíme), protože – no ano, „klimatická změna“ (přejmenované „globální oteplování“, které se nekoná).
Připomeňme, že klima a počasí jsou dvě zcela rozdílné věci, které spolu nesouvisejí. A že v obou případech jde o systémy tak složité, že o nich fakticky nic nevíme. Vstupují do nich totiž tak nesčetné „proměnné“, že je vyloučené jakkoli je „modelovat“. Počínaje tím hlavním řídícím prvkem, který má rozhodující vliv na devětadevadesát procent klimatických a počasových jevů – Sluncem nad našimi hlavami.
POJĎME SE PORADIT, NEPODVOLENÍ!
PPTV v pondělí 16. 9. od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených. Vše určují Vaše dopisy, reakce pod odvysílanými pořady, telefonáty, které do redakce přicházejí. Záplavy budou jistě jedním z témat, ale zdaleka ne jediným. Svět se totiž kvůli nám nezastavil. Hrozí v něm mnohá další aktuální rizika a nebezpečí, jež politici a média chtějí za záplavy schovat. Ale my se nedáme! Petr Hájek se na Vás těší při Tea Party!
Nevíme ale skoro nic ani o tom, co máme kdesi pod nohama: O zemském nitru, jež (patrně) generuje magnetické pole (právě magnetický pól je nyní v podivně rychlém pohybu směrem od Kanady k Rusku), o praskání zemské kůry a obrovitých výronech plynů a hornin. Sopky už v minulosti dokázaly na dlouho změnit na čas klima – o počasí ani nemluvě. Z poslední doby je nejznámější Krakatau v roce 1883, která na několik let ochladila svět asi o dva stupně (Karel Čapek podle ní nazval svůj Krakatit).
Takže sice o klimatu a počasí nevědí „odborníci meteorologové“ skoro nic (dnes je to většinou jen jedna složka „politické armády“ s přesným zadáním k mystifikacím a strašení lidí pro jejich snazší manipulaci), ale tentokrát (poprvé) to věděli přesně: Přijde to a bude to zlé. Vládní postoj vyjádřil – kdo jiný než „strategický komunikátor“ policejní plukovník Otakar Svině Foltýn:
„Nebrblejte proti institucím a ignorujte komentáře ze sociálních sítí“, vyzval a dodal. „Teď se chvilku vykašleme na politiku. Před sto lety by sedláci koukali do nebe a říkali si, že prší nějak dlouho. Díky moderní vědě ale s předstihem víme, že teď to směřuje k průšvihu a díky dobře organizovaným hasičům a obecně IZS máme sakra lepší nástroje, jak tomu vzdorovat.“
Popis není analýza příčiny
Příkladně primitivní výlev Fialova „supercenzora“ vypovídá o dvou věcech současně: Jednak o nezastřeném hyenismu hlásné trouby vlády, jež s dosud neznámou „nahatostí“ spojila neštěstí s politikou. Volby do krajů a senátu jsou na spadnutí, tak se přestaňme zajímat o hrůzostrašnou vládní politiku – ve jménu „jednoty“. A současně příkladně dokumentoval tupé pohrdání nevzdělaného policejního lampasáka, který ani netuší, že dříve sedláci rozuměli přírodě dokonale – protože si jí po generace všímali. A znali i metodu, jak s nečekanou „nepravidelností“ (neštěstím) „pracovat“, a poučit se.
Ale dejme tomu, že tentokrát opravdu meteorologové výjimečně dokázali s velkým předstihem předpovědět, co se stane. Je to tím pozoruhodnější, že tlaková níže se zachovala velmi netypicky. Tak trochu jako podle Tolkienovy fenomenální knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Příznačné rovněž je, že „nosič neštěstí“ dostal jméno Boris – zřejmě po nedávném britském premiérovi, který Zelenskému „zakázal“ v dubnu 2022 již připravenou dohodu s Moskvou – a spustil válku Západu proti Rusku na Ukrajině.
Boris se prostě usadil nad „českou kotlinou“ (ale také nad Rakouskem), jako by se chytil do pasti pohraničních hor – nad nimiž vypršel hlavní část vodních zásob. Především toto způsobilo, že se pak rozvodnily toky odvádějící z nich srážky. Na internetu kolovaly známé obrázky z radarů, které to „zasednutí“ dokumentovaly. Zřejmě právě proto Foltýn vyzýval k „ignorování“ zpráv ze sociálních sítí.
Jistě – něco velmi podobného tu už bylo při minulých velkých povodních. Také se nad námi převalovala vodou nasycená níže „tam a zpátky“, dokud se nevypršela a nevyplavila nás. S tím rozdílem, že tehdy tu povodeň nikdo dopředu neoznámil, a proto se na ni nebylo možné připravit. Povšimněme si, jak od počátku právě tento moment vláda a její prodloužené meteorologické paže zdůrazňují s foltýnovským zdůvodněním:
Dnes prý máme proti minulé „epizodě“ mnohem lepší techniku. No dobře, čím to ale, že tato „technika“ nedokáže v běžných situacích ani přibližně s touto přesností počasí předpovědět? A hlavně: Nikdo nevysvětluje, proč se to stalo právě nyní. Máme k dispozici popis jevu, nikoli analýzu příčiny – pokud za ni nechceme pokládat zase jen další „popis“. Ovšem, jak již řečeno, počasí a vývoj klimatu předpovědět v podstatě nelze. Proč tedy v tomto případě to ale šlo s takovou dokonalostí?
Souvislosti
Současně s dramatickou předpovědí probíhala na několika místech Západu stejně dramatická jednání o jiné „potopě“: O tom, zda ve válce proti Rusku rukama kyjevského nacistického režimu sáhnou váleční psychopati k bombardování ruského území raketami dlouhého doletu. I vzhledem k Putinovu střízlivému až téměř ledově chladnému varování bylo jasné, že se tím válka dostane na zcela novou úroveň – a pravděpodobně se v ruské odpovědi rozšíří na evropské státy „lapnuté“ do amerického NATO.
Ve Washingtonu proběhla počátkem víkendu jednání nového britského premiéra Keira Starmera s „kolektivním Bidenem“ (dementní prezident USA už ani nepředstírá, že nic nerozhoduje) o „svolení Ukrajině“ k použití amerických dálkových střel na ruské území. Zdá se, že varování Vladimíra Putina (zatím) vzali Američané vážně, takže rozhodnutí „bylo odloženo“) – a Starmer ke všeobecnému překvapení odjel s nepořízenou.
Ve stejné chvíli se sjeli do Prahy ministři obrany členských států NATO, aby jednali o tomtéž. Mělo jít zjevně o konkrétní koordinaci již předem připraveného amerického „souhlasu“ – k němuž ovšem za přítomnosti Starmera nedošlo. Nechme teď stranou psychotické výroky českých „podržtašek“ Washingtonu, prezidenta Pávka Pavla a náčelníka generálního štábu české armády Karla Řehky o „právu“ kyjevských nácků rakety dlouhého doletu na Rusko vystřelit. Je jasné, že by stříleli Američané, Britové či Francouzi podle dispozic svých tajných služeb – a my bychom se pouze stali jedním z cílů ruské odpovědi.
Faktem je, že k povolení nedošlo. Starmer přitom jel do Washingtonu na pouze „oficiální odklepnutí“ – vše již bylo dohodnuto. Proto se i v Praze odehrálo hrůzyplné jednání NATO, ačkoli země byla pod záplavou a všechno co šlo, bylo zrušeno (od zápasů fotbalové ligy až po vinobraní). Co se stalo, že USA vzaly zpátečku? A souvisí to nějak s „nečekanými“, leč s dostatečným předstihem přesně předpovězenými záplavami v podání pohybu „Hobita Borise“ – „tam a zase zpátky“?
Braňme se, nepodvolení!
Jak v padající ekonomice ochránit své peníze - a k tomu ještě současně podpořit další existenci Protiproudu? Jednou z možností je spoření či "konzervace" svých financí právě ve zlatě. Nepodvoleným nabízíme bezpečnou metodu (zdaleka ne všechny totiž bezpečné jsou).
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé již ke své spokojenosti tuto možnost využili, mnozí o ní ale stále nevědí. Jak na to? Stačí si pustit některý z rozhovorů, který jsme nedávno odvysílali.
Sledujte ZDE: Občanská sebeobrana nepodvolených: Že klesla inflace? Lež! Necpat peníze fialové černé díře do chřtánu! Banky zběsile nakupují. I ta česká. Proč? Zlatý standard pro každého. Co se zlatem ve válce? Národ sobě i Protiproudu!
Žádný plán nikdy nevyjde
Podle našeho zahraničního zdroje (spolupracuje s námi jako expert a poradce na technologiích ovlivňujících počasí) to mohlo být právě tak. Je přesvědčen, že Boris byl (opakovanou manipulací s tzv. tryskovými větry vysoko v atmosféře) připraven tak, aby se „vypršel“ nad Ukrajinou – a znemožnil tím rychlý postup ruských jednotek na donbaské frontě.
Jenže také Rusové obdobnou technologii mají – a došlo k „přetahování“. Nakonec, podle našeho experta, zvítězila ruská technologie a tlaková níže proto „uvízla“ nad střední Evropou. Ruská pozemní ofenzíva pokračuje – a Američané se prý opět přesvědčili, že ruská technologická převaha je zjevná. To nakonec rozhodlo o „překvapivém“ suspendování raketového útoku na Rusko.
Jistě – typická „konspirační teorie“. Jenže, jak naposledy připomněl vždy velmi střízlivý Ivan Hoffman, rozdíl mezi údajnou konspirační teorií (prozrazenými plány) a realitou (okamžikem, kdy se tyto plány veřejně potvrdí), je jeden měsíc až rok.
Šlo tedy o uměle vytvořené záplavy, které se ovšem nepodařilo zacílit tam, kam byly určeny? Neumíme jednoznačně odpovědět. Na to si budeme muset ještě chvíli počkat. Všechno na to však ukazuje. Opět jeden případ Žádný (lidský) plán nikdy (zcela) nevyjde.
Pokud je tento výklad správný, pak jsme to sice odskákali, ale ani zdaleka ne tak, jak nám po tomto víkendu hrozilo. Alespoň prozatím.
JEŠTĚ JSTE NEVIDĚLI? NENECHTE SI UJÍT!
V pořadu Rub a líc speciál Protiproudu o tom, co ukrývá rub 11. září 2001!
O této fatálně určující události jedenadvacáté století - dodnes zamlžené, nevysvětlené a mnoha mystifikacemi skutečných "tvůrců" prošpikované - s Petrem Hájkem diskutují: odborník na demolice budov, stavební inženýr doc. Ivan Němec, publicista a šéfredaktor časopisu Šifra Mlan Vidlák, občanská aktivistka a publicistka Jana Karásková a znalec USA a publicista Michal Semín.
Jak odpovíme?
A pokud je to jinak? Naši předkové, zvláště tupcem Foltýnem opovržlivě zmínění sedláci, uměli počasí poměrně dobře odhadovat. I jim se však stalo, že přišlo něco nečekaného: sucho nebo záplavy. Jenže oni dobře věděli, co to znamená. Zvednutý prst, že „něco“ lidé nedělají dobře. Boží trest tomu říkali. A celé vesnice i celá města se vydávala na poutě k pokání a odčinění hříchů. A fungovalo to. Samozřejmě. Věděli, že síly, které skutečně spoluutvářejí jejich osudy, jsou dosažitelné a „komunikovatelné“ právě takto – a ne jinak.
Směšné? Pro mnohé nepochybně. A ne jen pro Foltýny. Ale i pro ty, kdo – jako Petr Fiala – předstírají, že o tomto „napojení“ vědí. Lidé na Moravě, kterou letošní neštěstí postihlo zvlášť, ho rovněž ve velkém počtu (rozhodně větším než v Čechách – snad vyjma těch Jižních) stále ještě vnímají. Nepředstíraně.
Tam je ještě naděje, že na „varovný prst“ správně odpovědí. Bez ohledu na to, zda jej způsobily velmocenské technologické hrátky s počasím, nebo šlo o jev „přírodní“. Ať tak či tak, jde o výrazné varování. Pokud ho správně „nepřečteme“ – ať se již na svět díváme jakkoli – a nezačneme činit, příště již přijde daleko tvrdší úder.
Jeho „nosičem“ už nemusí být hobitovský Boris, ale člověkem vytvořená ďábelská technologie. Z téhle povodně bychom se však už sotvakdy vyhrabali.
Ještě, zdá se, je čas.
Ale moc ho, zdá se, nezbývá.
