Před několika desítkami hodin – aniž jsme si toho většině vůbec všimli – překonalo lidstvo děsivou hranici. Sněmovna lordů, horní komora britského parlamentu, schválila zákon, nad nímž by Adolf Hitler a jeho pohůnci zaplesali. Povolila vědcům vytvořit geneticky upravené dítě se třemi rodiči. V mainstreamovém tisku se odehrávají bujaré oslavy tohoto „vědeckého průlomu“. Jde o zdánlivě „jednoduchý“, ve skutečnosti však extrémně nebezpečný zásah do přirozeného života. Brány tmy se otevírají.
Vše jako vždy pro „dobro“
Lidská buňka obsahuje útvary zvané mitochondrie, které jsou zodpovědné za produkci energie a bývají přirovnávány k „bateriím“ či malým elektrárnám lidského organismu. Mitochondriální DNA je v lidském vajíčku uložena odděleně od „klasické“ DNA v jádru buňky. Některé ženy však trpí genetickou poruchou mitochondriální DNA, která způsobuje, že se jejich děti rodí různě poškozené – slepé, nehybné, s nemocným mozkem či nefungujícím srdcem.
Vědci se údajně rozhodli tomuto problému odpomoci – tím, že DNA matky přenesou do jiného, zdravého vajíčka od dárkyně. Dárkyně tudíž dodá i mitochondriální DNA. Dítě bude zdravé. Hurá!
Dítě na baterky
Jenže takový přístup staví na naprosto pomýlených základech. Britská „Vedoucí zdravotní služby“, Sally Daviesová, která zákon pomáhala proti vůli větší části britské veřejnosti protlačit parlamentem, jásá: „nejde o nic jiného, než o výměnu nefungující baterie jako v kterémkoli jiném stroji“. Tento absurdní postoj propaguje okamžitě třeba naše iDnes, když nadšeně vysvětluje: „Mitochondriální DNA zodpovídá za tvorbu energie v těle. Se vzhledem a chováním dítěte to nesouvisí. Geny dárkyně by tak mohly ovlivnit jen to, zda bude dítě živější, nebo si raději zaleze s knížkou do postele.“
Dvě děti měly při genetickém testování fakticky tři rodiče. U jednoho se vyskytla „podstatná porucha vývoje“. Cohen samozřejmě tvrdil, že to s jeho pokusem nijak nesouvisí.
Pomiňme fakt, že autor či autorka dotyčného článku zřejmě nikdy neviděl(a) dítě, neboť rozdíl mezi hloubavou bledulí domácí a hyperaktivním čertíkem je, jak většina z nás ví, poměrně podstatným elementem (nejen) dětské povahy.
Ve skutečnosti je důležité především jedno: jde o ošklivé zneužití technologie, které si jako rukojmí vzalo těžce geneticky postižené děti a jejich rodiny za jediným účelem. Tím je postupně zrušit legislativu a odstranit poslední existující tabu, které zakazuje klonování člověka. Téměř nepostřehnutelnými, drobnými krůčky směřujeme k tomu, abychom časem běžně vídali vytváření „designových miminek“ na zakázku – s katastrofálními důsledky pro celou lidskou rasu.
Čtěte ZDE: Populární darwinista otevřel „Pandořinu skříňku“: Je civilizované potratit dítě s vrozenou poruchou? Evoluce jako nové náboženství a vědci jako moderní kazatelé
Deformace experimentu
Lady Sally Daviesová si s nějakými nebezpečími v citovaném stanovisku hlavu neláme: „Tři nezávislé studie týkající se bezpečnosti a efektivity (!) postupu nenašly žádný důkaz o tom, že darování mitochondriální DNA, které nový zákon povoluje, je nebezpečné. Doporučili jsme další experimenty, které podle očekávání potvrdí toto stanovisko.“
Příznačné. Experimenty sice ještě neproběhly, předem však známe výsledek! Ve skutečnosti nikdo neví, co se stane, až „mimčo tří rodičů“ vyroste. Natož, až bude mít vlastní děti. Není to poprvé, co se provádějí podobné pokusy na lidech.
Zřejmě vůbec první dítě se třemi rodiči se narodilo ve Spojených státech, které jsou z hlediska medicínské etiky velmi „svobodné“. Jeho „autorem“ byl v devadesátých letech embyrolog, dr. Jacques Cohen. „Zplodil“ několik miminek metodou takzvaného transferu cytoplazmy, která se dnes již běžně zkoumá.
Dvě děti tak měly při genetickém testování fakticky tři rodiče. U jednoho se vyskytla „podstatná porucha vývoje“. Cohen samozřejmě tvrdil, že to s jeho pokusem nijak nesouvisí. Jeho kolega, australský doktor biologie Jim Cummins, však již tehdy varoval: „Záměrně vytvářet jedince s mnohočetnou mitochondriální genetickou informací je krokem do tmy.“
Bod bez návratu
Přesto ve Spojených státech výzkum „trojcestných dětí“ pokračoval. Vzhledem k tomu, že federální legislativa podobné věci nereagovala, „vytvořili“ vědci (opět manipulací s cytoplazmou) sedmnáct miminek, z nichž dvě trpěla Turnerovým syndromem, závažnou poruchou vývoje, způsobenou chybějícím chromozomem. Jedno dítě s touto anomálií matka spontánně potratila, druhé „humánně usmrtili“ sami vědci, když na problém přišli.
Jakmile bude precedens pro manipulaci s lidským genomem – bude již možné vše. Kromě toho, jakmile se jednou první děti takto „vyrobené“ narodí, bude pozdě „vzít celou věc zpět“.
Ani u ostatních dětí však nebylo jasné, zda jsou tak docela v pořádku. „Našli nějaké mutace,“ řekl tehdy dr. Mae-Wan Ho, genetik a biofyzik, ředitel ISIS (což není zkratka mediálně proslavené teroristické organizace, ale londýnského Institutu pro vědu ve společnosti.) „Jenže nevíme, co tyto mutace dětem způsobí, protože většina z mitochondriálních defektů se neprojeví před koncem puberty.“
S kolegou Joe Cumminsem si tehdy povšimli, že „mutace mitochondriální DNA bývají spojovány se záchvaty křečí, mrtvicí, atrofií optických nervů, neuropatií, myopatií, kardiomyopatií, senzoricko-neurální ztrátou sluchu, diabetes mellitus a dalšími syndromy... přičemž tyto nemoci se nejčastěji projeví buď po pubertě, nebo ještě později v průběhu života.“
Šlo sice o děti, „vyrobené“ jinou technologií, nikdo však zatím neví, co způsobí „transplantace“ mitochondriální DNA. Výsledkem pokusů na zvířatech údajně ukázaly snížené šance na přežití, zakrnělý růst a další děsivé abnormality. Tři studie, kterými se obhájci genetické manipulace ohánějí, těžko mohly zhodnotit, co se s genetickým materiálem dotyčných dětí časem stane. Zato víme, že jejich geny se stanou součástí lidského genetického materiálu – a nic s tím už nikdy nenaděláme.
Dobře zaplacený spěch
Řada lidí si to uvědomuje. Britské Ministerstvo zdravotnictví bylo kritizováno, že chce zákon protlačit, ačkoli při konzultacích, jež vedlo, se proti němu postavilo 62% respondentů a „jen“ 18% podporuje vytváření dětí se třemi rodiči skrze genetickou modifikaci.
Baronka Scotland, bývalá nejvyšší britská státní zástupkyně, se během projednávání kontroverzního návrhu zákona dosti zbytečně tázala: „Proč ten spěch? To není jednoduchá věc, ale docela složitá!“
Britská komentátorka Hillary White ve své analýze na LifeSiteNews správně poukazuje na setrvalý tlak na poslance a politiky ze strany vědců. Důvodem jsou samozřejmě peníze na výzkum – který vědce živí. To je rovněž nepochybně pravda. Skutečný důvod však zůstává ještě hlouběji ve stínech.
Čtěte ZDE: Výsměch Ústavního soudu českým rodičům: Inteligentně organizovaný zločin bude pokračovat. Děti nám nepatří. Očkovat a odškodnit. Lze se bránit zvůli státu?
Podaří se "je" zastavit?
Jde o klasickou technologii „Overtonova okna“, tedy o postupnou manipulaci, která donutí lidstvo nahlédnout do „krajiny“, kterou dosud považovalo za odpornou či zakázanou.
Tato salámová metoda je sice primitivní, ale důsledná, a proto účinná. Nejprve byly experimenty povoleny „výhradně pro účely vědy“ Úřadem pro oplodňování lidí a embryologii (ano, i takový úřad v dávno již zešílené Británii mají). Tehdy se všichni zaklínali, že jde jen o pokus a „vyrobená“ embrya se nikdy nenarodí. (Komu to připomíná postup české homolobby, jež chtěla nejprve „jen“ sňatky homosexuálů s tím, že o adopcích dětí homosexuálními páry vůbec nebude nikdy řeč, je na správné stopě.)
Pak přišla „cytoplastická“ miminka. Nyní je tu „transplantace“ mitochondriální DNA, kterou britští „majitelé dobra“ přimějí „tupé a zaostalé voliče“ přijmout. Jakmile bude precedens pro manipulaci s lidským genomem – bude již možné vše. Kromě toho, jakmile se jednou první děti takto „vyrobené“ narodí, bude pozdě „vzít celou věc zpět“.
Na což budou média jistě poukazovat stejně hlasitě, jako když před přijetím zákona krmila veřejnost smutnými příběhy rodin s postiženým dítětem a vykřikovala spolu s anglickým zastáncem této „neškodné“ techniky lordem Howem: „Bylo by kruté jim upírat naději na zlepšení!“
Situace rodin s postiženým dítětem je skutečně neradostná. Stejně jako situace milionů jiných rodin, v nichž jsou zdravotní či jakékoli jiné problémy. Jenže lidská bytost není automobil, kterému můžeme po libosti měnit součástky. Zahráváme si s něčím, co může lidskou rasu zničit, či alespoň počet lidí na tomto světě velmi redukovat.
Není žádným tajemstvím, že právě o to mnohým ideologům Nového světového řádu jde. Nejsou tak známí, jako třeba Bil Gates. Ale postupují usilovně krok za krokem. Ten poslední britský je v tomto smyslu jeden z nejzávažnějších. Podaří se je zastavit?
