Co vlastně znamená ono Z, které vidíme už nejen na vojenských vozidlech, ale které se pro Rusko stalo symbolem jeho současného úsilí za likvidaci soudobého ukrajinského nacizmu? Výklady jsou různé, nicméně faktem je, že například v ČR za jeho napsání na veřejném místě může být člověk obviněn - a možná i skončit ve vězení. Hle, jak mocné je slovo, ba dokonce jediné písmeno! Ale kde se vzalo? Jedno docela pravděpodobné vysvětlení, proč si jej ruská armáda zvolila za symbol speciální vojenské operace, se však nabízí:
Řečtina má od starověku písmeno Z, zeta. V abecedě není na konci, ale na šestém místě a právě z toho vzniklo latinské Z. Toto písmeno je docela zvláštní: nese totiž nejen zvuk, ale má také samo o sobě další význam. Z znamená „on je“, „je naživu“. Tento význam je tak silný, že se Z stalo symbolem památky řeckého antifašistického politika, kterého v roce 1963 zabili radikálové.
Grigoris Lambrakis byl asi nejpopulárnější levicový politik šedesátých let. Atentát na něj šokoval nejen Řecko, ale vyvolal celosvětový hněv proti řeckým úřadům, které napomáhaly masakru a mařily vyšetřování. Na Lambrakisův pohřeb přišlo více než půl milionu lidí s plakáty s písmenem Z - „Je naživu.“
Grigoris Lambrakis
Doktor dobrodinec, bojovník proti americké základně
Atlet Grigoris Lambrakis se narodil v roce 1912 a jeho rekord ve skoku dalekém vydržel více než dvacet let. Během okupace Řecka se aktivně zapojil do odboje. V roce 1943 vytvořil antifašistický Svaz řeckých sportovců a přidal se k Národní frontě osvobození Řecka (EAM). Abychom porozuměli rozsahu odporu vůči útočníkům v Řecku: EAM čítala až dva miliony lidí – přesný údaj neexistuje kvůli podzemní povaze boje – ze sedmi milionů obyvatel země.
Po válce Lambrakis vystudoval medicinu a na své klinice v Pireu léčil zdarma ty, kteří nemohli platit. To vše z něj udělalo národního hrdinu. Řecku v té době vládla pravicová vláda v těsném napojení na Spojené státy, ale levicové síly, které se snažily zemi obnovit suverenitu, byly velmi silné.
Lambrakis bojoval proti americké vojenské přítomnosti v Řecku, stal se členem Sjednocené demokratické levice (EDA) a v roce 1961 byl zvolen poslancem. Z jeho iniciativy byla vytvořena Komise pro mezinárodní uvolnění a mír. V roce 1962 přijel do Moskvy jako delegát na Světový kongres pro všeobecné odzbrojení a mír.
Lambrakis bojoval proti americké vojenské přítomnosti v Řecku
Vražda - za asistence policie
V dubnu 1963 byl uspořádán první světový maraton z historického města Marathonu do Atén, jako demonstrace spojující hlavní dějinné významy Řecka – demokracii, sport a mír. Běh ovšem vláda zakázala, sportovce policie rozehnala, někteří z účastníků byli zatčeni - včetně legendárního skladatele a antifašisty Mikise Theodorakise (asi každý zná jeho fantastickou hudbu k filmu Řek Zorbas). Lambrakis využil poslanecké imunity a doběhl až do konce maratonu – sám.
O měsíc později, 22. května 1963 promluvil na protiválečném shromáždění v Soluni: Napadli ho dva řečtí fašisté před velkým davem a nečinně přihlížející policií. Po strašlivých úderech do hlavy zkolaboval. O pět dní později v nemocnici zemřel.
Ve všech řeckých městech se na zdech budov rázem začalo objevovat písmeno Z - „je naživu“. Spisovatel Vasilis Vasilikos vydal v roce 1966 knihu Z, která se stala významnou událostí v zemi i ve světě. V roce 1969 byl podle knihy natočen film pod stejným názvem: Z. Režisér Costa-Gavras jej natočil jako antifašistický politický manifest, ač žánrově thriller.
Režisér Costa-Gavras
Oscar a "paralelní stát"
Costa-Gavras jako první použil pro fikci dokumentární žánr, který působí dojmem skutečných událostí. Za to získal Oscara za nejlepší zahraniční film a hlavní ceny na dalších filmových festivalech. Časopis Time jeho "Z" označil za jeden z 15 nejlepších politických filmů všech dob.
Costa-Gavras později řekl, že na filmové škole ve Francii ho slavné sovětské filmy „Ivan Hrozný“ a „Bitevní loď Potěmkin“ naučily, že kino nemusí být jen zábava. Ostatně byl vychován v lásce k ruské kultuře, literatuře a hudbě. Jeho otec, stejně jako Lambrakis, bojoval v řecké Frontě národního osvobození a po válce byl zatčen pro podezření ze sympatií s komunismem (obdoba brutálního porušování občanských svobod během amerického tzv. mccarthismu, který třicet let po převratu nyní dorazil také do České republiky, pozn. PP).
Na úspěchu filmu "Z" se jistě podepsalo i jeho hvězdné obsazení. Hlavní roli ztvárnil Yves Montand (mimochodem syn zarytého komunisty). Jeho manželku hrála řecká hvězda Irene Papas a roli nebojácného soudce se zhostil francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Soundtrack Mikise Theodorakise – kterého v té době zatkla junta „černých plukovníků“ – se stal hitem, a získal cenu BAFTA za nejlepší filmovou hudbu.
Ale hlavně šlo o obsah. Lze jej shrnout asi tak: Soudce, který se na začátku jeví jako pouhý technokratický úředník, se mění právě tak, jak postupuje vyšetřování. Objevuje hluboké propojení fašistických skupin s autoritářským režimem a bezpečnostním aparátem. Řekové tomu říkají „paralelní stát“ (po skandálním sesazení Donalda Trumpa volební podvodem se vžilo spíše označení Deep state, Hluboký stát, o tom ale v Bidenově Americe asi hned tak nikdo film nenatočí). Jaký div, že mnoho z hrdlořezů tohoto „paralelního státu“ za války sloužilo v nacistických „bezpečnostních praporech“ a vraždilo národu a suverenitě oddané partyzány.
Čtetě ZDE: Už jsou tady: Řízená masová imigrace z Ukrajiny nemá jen ekonomické důvody. Třicet let ideové výuky ve školách. Od počátku funguje spojenectví britské MI6 a americké CIA s banderovci. Pobaltí a Ukrajina: Démon nacismu je zpět
Řecké "Z" pro bojovníky proti nacismu platí stále
Film začíná přednáškou policejního generála k podřízeným, v níž srovnává „ideologickou nemoc“ komunismu a mírových hnutí s „nakažlivými mikroby a parazity“, které je nutno vymýtit. Je to pořád stejné: Nastupující fašismus se vždy a ve všech zemích snažil a snaží nejprve pošpinit úhlavního ideového nepřítele, aby jeho zničení nepůsobilo propagandou zfanatizovaným občanským guerillám morální překážky (rovněž jeden z důvodů, proč slavný film "Z" naše "veřejnoprávní" ČT v dohledné době určitě neodvysílá, pozn. PP).
Lambrakis nebyl komunista, ale dostal nálepku jako „kolaborant Sovětů“ či "agent Kremlu". Jeho CROC se jinak nazývala „Severořecká společnost účastníků a obětí národního odporu“, tedy obětí boje proti nacismu. Historik a autor hlavního životopisu Grigorise Lambrakise Evi Godzaridis si byl podle svých slov dobře vědom, že fašismus v Řecku není jen „import“ z Německa: „Řecký fašismus byl had omotaný kolem srdce řecké demokracie." Věřil, že pokud tento had nebude odstraněn, nemůže se znovu zrodit ani demokracie, ani nemůže být zachován mír.
V Řecku i dnes dědicové odporu slaví Den vítězství 9. května, nikoli 8. 5. - jak mystifikačně zavedl Západ. A také oni pochodují jako Nesmrtelný pluk řeckými ulicemi, zatímco mnohamilionový Nesmrtelný pluk pochoduje městy ruskými.
Ruští vojáci bojující proti ukrajinským dědicům ideologie nacismu nesou také symbolické "Z" - jako řečtí antifašisté při vzpomínce na Grigorise Lambrakise. Jinak řečeno: Všichni, kteří padnou ve speciální vojenské operaci, jsou pro Rusko živí: "Z".
Zdroj.
Doporučujeme
Cassie B. se obává, že bažiny si schovávají před Trumpovou inauguraci trumf v podobě nové plandémie,... více čtěte zde
Jiří Weigl činí letmý mezisoučet "úspěchů" Fialovy bruselské pětikoalice, od které se rok před volbami... více čtěte zde