Dramatický tah prezidenta a jeho spojenců ukázal, že Miloš Zeman je momentálně jediný aktivní politik, který je odhodlán postavit se havlistům a vést s nimi souboj tváří v tvář. Sociální demokracie je totiž poslední relevantní stranou, kde havlisté ještě plně nezvítězili. V ostatních stranách, zvláště v těch „pravicových“, je již fakticky dobojováno.
Bitva se mění ve válku
Po debaklu sociální demokracie, která v předčasných volbách získala pouhých 20 procent hlasů, zavládlo na chvíli užaslé ticho. Zkušený politický střelec Miloš Zeman toho využil, nezaváhal a vypálil jako první. Na předsednictvu, které se ještě večer sešlo v Lidovém domě, navrhli jeho lidé, aby Sobotka převzal odpovědnost za zpackané volby a odstoupil z čela strany. Když to Sobotka odmítl, byl alespoň odvolán z vyjednávacího týmu pro sestavení vlády, což prakticky znamená konec jeho nadějím na premiérské křeslo.
Bohuslav Sobotka nicméně výzvu předsednictva své strany nerespektuje a chystá se k boji o premiérské naděje v Ústředním výkonném výboru ČSSD, nejvyšším orgánu mezi sjezdy. Zatímco v 33 členném předsednictvu má Zeman a jeho lidé většinu, v ústředním výboru je síla havlistů mnohem větší. Vše tedy směřuje k bitvě, která se odehraje na ústředním výboru zhruba za čtrnáct dní. Nepůjde ale o izolovaný střet. Začala válka.
Mobilizace všech havlistických sil
Bezesporu současně dojde k mobilizaci všech havlistických sil v médiích a v politice. Ve hře je totiž relativně mnoho. Ani tragický volební výsledek socialistů nemusí zabránit ustavení havlistické vlády „evropské jednoty“ v čele s Bohuslavem Sobotkou, kde by zasedli havlisté z celého politického spektra, včetně „významných“ nestraníků. Bez obalu to vyjádřil hned po volbách poradce havlistické opory v ČSSD Jiřího Diensbiera, neobolševik Jakub Patočka v Deníku Referendum:
„Zásadní ovšem je, aby Bohuslav Sobotka vyhrotil ostří konfliktu v ČSSD proti vnitrostranické opozici: slabší volební výsledek jednoznačně padá především na její vrub. A pak jde o to, aby se mu podařilo vzít do případné vlády výhradně osobnosti, které posílí veřejný kredit ČSSD. Zvlášť při možném rozdělení ministerstev, například 8:6:3, by vláda, ve které by se sešli Zlatuška, Stropnický, Lorencová, Bělobrádek, Hovorka, Dienstbier, Špidla, Zaorálek či Hamáček, mohla být nakonec ještě tím nejlepším, co by nás teď mohlo potkat,“ říká už zcela bez zábran Patočka.
Vláda evropské jednoty
Je patrné, že kdyby Miloš Zeman nezaútočil jako první, vyvolali by konflikt havlisté tím, že by pod záminkou koaliční spolupráce zařízli všechny Zemanovy lidi v ČSSD a do vlády by jmenovali pouze kované havlisty. Za ČSSD by ve vládě zasedli Bohuslav Sobotka, Jiří Dienstbier, Lubomír Zaorálek, Vladimír Špidla, Alena Gajdůšková, Michaela Marksová-Tominová, Marcel Chládek a možná i Anna Šabatová.
Nelze se divit, že Kalousek přispěchal se svým vyjádřením podpory Sobotkovi, neboť pouze Zeman na Hradě je zárukou, že tento cynik a oportunista zůstane mimo hru.
Těchto osm neomarxistických militantů může být samozřejmě různě doplňováno havlisty jak z ČSSD, tak i z dalších stran. Lidovci by jistě přišli se svými esy Danielem Hermanem a Ivanem Gabalem. Vyloučená není ani účast Petra Pitharta či Cyrila Svobody, doplněných o Pavla Bělobrádka. Havlistické exoty má ve svých řadách pochopitelně i Andrej Babiš. Stačí se podívat na vyjednávací tým s Martinem Stropnickým a Věrou Jourovou. Chybí už jen Jiří Zlatuška či Martin Komárek, který by jistě vládní odpovědnost také unesl, např. na pozici vedoucího úřadu vlády. Zapomenout bychom neměli ani na nestraníky jako je Michael Kocáb, který by se jistě rád ujal spolu s paní Tominovou lidskoprávní agendy.
Válka, která začala, ještě nevylučuje, že se tito lidé ke kormidlu země nakonec nedostanou. Bez bitvy Zemanových věrných by to však byla jistota.
Útok se povede proti Zemanovi
Je jasné, že kdyby prezident Zeman nezasáhl svým manévrem, byl by po ustavení vlády „evropské jednoty“ na řadě on sám. Respektive došlo by k zásadnímu omezení jeho pravomocí, na kterém by se podíleli havlisté napříč politickým spektrem. Jak jsme se totiž dozvěděli, mají ve sněmovně havlisté ústavní většinu. Hned v prvních hodinách nám to s pýchou sdělil jeden z vedoucích představitelů jedné jejich pobočky nazvané „Rekonstrukce státu“, který na otázku Václava Moravce uvedl, že mají 141 poslanců, tedy ústavní většinu, a jsou tak nejsilnějším subjektem ve sněmovně.
Sobotkův „tajný přítel“ Kalousek
Miroslav Kalousek byl s Bohuslavem Sobotkou dávno domluven na společném vládnutí. Ustavením Rusnokovy vlády a předčasnými volbami jim prezident Zeman tyto bábovičky zboural. Kalousek s knížetem Schwarzenbergem představují momentálně asi nejtvrdší havlistické jádro na politické scéně. Však se také „kníže“ nechal ještě před volbami slyšet, že TOP 09 není pravice. Jako bychom to nevěděli!
Nelze se proto divit, že Kalousek přispěchal se svým vyjádřením podpory Sobotkovi, neboť pouze Zeman na Hradě je zárukou, že tento cynik a oportunista zůstane mimo hru. A tak se tento „pravičák“, jak o sobě rozhlašoval, dal slyšet v rozhovoru pro server Novinky.cz: „Zaprvé je to podraz na vlastní členy strany, protože v okamžiku, kdy sociální demokracie jako vítěz voleb má veškerou energii věnovat sestavení silné a kompetentní vlády, tak předvede domácí zabijačku v přímém přenosu a zařízne si vlastního předsedu.“ Dodal, že jde o podraz na voliče. ČSSD prý na sympatizanty, kteří ji podpořili kvůli tomu, aby Bohuslav Sobotka byl premiér, „vyplázla jazyk a řekla ‘My jsme to samozřejmě tak nemysleli.’“
Miroslavu Kalouskovi se tak totiž hroutí poslední naděje, že by přece jen – jako předělaný „lidovec“ – byl za všech okolností u vládního kormidla – a hlavně peněz. Nikoli náhodou si tak zanotoval s „evropským šéfem socialistů“ Hannesem Swobodou, který už také na Sobotkovu podporu „vyzval ČSSD k jednotě“. Co je těmhle dvěma do toho?, chtělo by se zeptat. Jenže právě v té otázce spočívá odpověď. Teď se hraje především o úplné předání ČR do spárů EU prostřednictvím páté kolony Sobotka-Kalousek-Dienstbier a spol. v naší zemi.
Začne mediální a politické peklo
Nic není ale zdaleka pro Zemana a jeho spojence v „klasické“ sociální demokracii vyhráno. Ba právě naopak. I když Zeman načasoval celou akci skvěle, den před státním svátkem 28. října, získal tím jen jeden den oddychu. To pravé mediální a politické peklo začne hned v úterý. Oddechový čas využijí rovněž havlistické struktury nejen v ČSSD, ale v celém politickém spektru, ke konsolidaci sil před rozhodujícím frontálním útokem na prezidenta. V nejbližších dnech tedy dojde k rozhodující odvetě za prezidentskou volbu, která se nakonec možná přenese z jednacích místností i do ulic. Alespoň tak by si to věční havlističtí „revolucionáři“ přáli.
Vztyčený prostředníček Davida Černého je výstřelem z Aurory
Vztyčený prostředníček fanatického havlistického bolševika Davida Černého byl výstřelem z Aurory, který má odstartovat „konečné řešení“ války proti přímo zvolenému prezidentu České republiky. Havlisté totiž, jak je jejich zvykem, se budu snažit mobilizovat do ulic hlavně zmatené mladé lidi. Svoji polívčičku si přijdou ohřát nejen „knížecí pluky“ z prezidentské volby, ale rovněž i zbytky ODS, již plně ovládnuté havlisty.
Máme se snad těšit i na plné Václaváky, které pamatujeme z televizní krize, kde vedle sebe rovněž stáli Bohuslav Sobotka s Vladimírem Špidlou a knížecí kohortou, tehdy ještě v lidoveckých a zelených dresech? Určitě to chtějí. Ale nyní to budou mít přece jen těžší. Nicméně takový Václav Marhoul a jeho kamarádi z PR po něčem takovém nepochybně touží jako po živé vodě a příležitost – naskytne-li se – si nenechají ujít. Už proto, že je třeba utratit zbylé „drobné“, po zpackané knížecí prezidentské kampani.
Nemusíme milovat Miloše Zemana. S řadou jeho kroků je těžké se identifikovat. Pořád je to však „klasický“ levičák, s nímž jde standardně soupeřit. Zatímco zombie a různé „knížecí“ zpotvořeniny „nepolitické politiky“, vydávající se podle situace za pravici či levici, aby je obě zničily a zcela ovládly politický prostor, jsou opravdovým nebezpečím moderního totalitarismu podle „unijní“ uniformy. Z tohoto úhlu je nutné vnímat i bitvu, která symbolicky začala v předvečer 95. výročí našeho tak často zkoušeného samostatného státu.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde