Hrozivé životní situace v nás často vyvolávají pocit, že horší už to být nemůže. Pocit pochopitelně mylný. Vždycky může být hůř. Velmi názorně to dokumentují události posledních dnů. Jak u nás v protektorátu, tak v centrále německé 4. Říše – v Bruselu. To, co se děje, by ještě před pár lety znamenalo lidovou vzpouru. Nikoli jen shodou okolností si k tomu proto jak Brusel, tak naši domácí kolaboranti vybrali čas dovolených a prázdnin. Doufají, že v tuto dobu se lidé o věci veřejné zajímají ještě méně než ve zbývajících měsících, kdy se o ně většinově nezajímají vůbec. To jen mediální virtualita vytváří opačný dojem.
Naši věznitelé a drábi dosud postupovali opatrněji, salámovými metodami – pochopitelně podporováni zpěvem revolučních písní o „pokroku“ z tlampačů hlavních elektronických a tiskových médií. To kvůli zhruba té třetině, která se o prostředí věznice a další a další výnosy, zákazy a nařízení jejího velitele zajímá. Ta ovšem má dost necinknutých informací, takže pokusy o její indoktrinaci jsou marné. Takže propagandisté jen přesvědčují tu další třetinu, z níž pocházejí – a ona je (Stockholmským syndromem, kdy oběť miluje své věznitele) na jejich straně. Zbývající třetina je ignoruje, protože buď má dost práce s trochu slušným přežitím, nebo ji svět kolem ní prostě autenticky nezajímá. Proto také nechodí téměř nikdy k volbám.
Jenže vězeňská správa jako by se náhle úplně pomátla: nařizuje, aby se „klienti“ (zatím jen v některých celách) sami spoutávali, přestože jsou od světa odděleni mřížemi, aby povinně pili čaj s arzenikem a aby se v celém zařízení postupně přestalo svítit. Koleduje si o vzpouru? Chce ji z nějakých nejasných důvodů vyvolat? Nebo jen z věčných pitek v ředitelně za erární prachy ztratila „věrchuška“ poslední kontakt s realitou a usoudila, že s tím dobytkem bezvýznamných odsouzených může už provádět, co ji napadne?
Povinná vakcinace na obzoru
S přibývajícími informacemi a důkazy o nebezpečnosti covidových vakcín roste nejen odpor oné informované třetiny, ale také zuřivost a naléhavost vakcinátorů, kteří chtějí přinutit všechny včetně „starců, žen a dětí“ (jak zní známá fráze o vraždících zločinech teroristů), aby si „dobrovolně“ nechali vstříknout do těla cizorodé látky. Je to přivedeno téměř k dokonalosti: Zatímco vraždění dětí v mateřských lůnech revolucionáři obhajují „právem ženy na rozhodování o svém těle“ (ta malá nová bytost ovšem její tělo není), titíž politici a lékaři nyní přicházejí s tím, že by vakcinace měla být povinná pro všechny. Tedy že by občan skutečně ztratil právo rozhodovat o svém těle. To by zůstalo zachováno jen pro onen případ „zabíjení neviňátek“.
Argumentují, že jak prý k tomu přijdou ti poslušní (zmanipulovaní, zmasakrovaní, donucení pod pohrůžkou ztráty zaměstnání, uplacení, vyděšení anebo i loajální doslova až za hrob), aby je ti neočkovaní nakazili? Jenže – jak mohou neočkovaní nakazit očkované? Nebo to snad není tak, že očkování má chránit před nákazou a případným onemocněním stále více slábnoucí uměle vyrobenou chřipkou? Čili nechrání? Pak musí být skutečný důvod jiný.
Čtěte ZDE: Divná okurková sezóna: Ještě nikdy takhle "odmítačům" nevyhrožovali. Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi? Kdo je vlastně vláda? A kdo opozice? Co všechno u nás řídí CIA? Základem je covidová totalita. Už víte, koho volit?
Nebezpečí srovnání
Naznačuje jej i extrémně zrůdná myšlenka vakcinace dětí a mladistvých, jimž i podle oficiálních studií nejenže onemocnění nehrozí, ale naopak je fyzicky i psychicky ničí nařízená „opatření“ ve školách. Nedovyvinutá tělíčka s přirozenou imunitou dostanou přímý zásah brutální chemikálií… A současně již připravují skutečnou segregaci, kdy neočkované a netestované děti budou zavírány do zvláštních školních cel, aby se mohli najíst či budou chodit na zvláštní záchody, separovány od rodičemi opuštěných pokusných králíčků fyzicky i sociálně.
To všechno jen proto, aby jakýmikoli metodami dotlačili absolutní většinu populace k „podvolení“. Proč jdou tak daleko? Jediné vysvětlení, které se nabízí, je to, o němž zde hovoříme od počátku: Potřeba dostat do lidských organismů experimentální chemikálie má přednost před vším. Pokus se ovšem nezdaří, když bude vedle očkovaných existovat významná skupina neočkovaných ke srovnání. Takovou komparaci ovšem „ONI“ nemohou dopustit. Tím by se všechno propíchlo, zvnějšnilo – a zhroutilo.
Čekání na volby
Zprvu „nepředstavitelná myšlenka“, že by očkování proti v podstatě už neexistující nemoci (než vypustí do světa její další variantu – na kterou opět bude vyrobena další vakcína – a tak stále donekonečna) učinili i formálně povinným, je realitou. Gordický uzel rozťal francouzský prezident Macron, když nyní nařídil povinné očkování prakticky pro celou zemi. A je mu úplně jedno, že všude okamžitě citovali jeho vyjádření z 27. prosince 2020, kde říká: „Opakuji to pořád dokola: vakcína nebude nikdy povinná. Mějme důvěru v naše vědce a doktory. Jsme země osvícenství a Pasterova, rozum a věda nás vedou.“
Tento zplozenec bankéřského „převratu“, kterého do prezidentského křesla dostalo spiknutí zaplacené Rothschildy, už se ani netají tím, že byl vybrán pouze jako mouřenín na černou práci – a s vědomím, že na další období už kandidovat ani nebude. To u nás je to zdánlivě naopak: Zaplacení lékaři a „epidemi-experti“, bok po boku se soudruhy propagandisty z hlavních médií, se sice rovněž netají přáním očkování nařídit jako povinné, ale současně stejně otevřeně připouštějí, že před volbami si to není možné dovolit. Až po nich. Tedy pokud se k moci dostanou Piráti nebo Petr Fiala (ODS).
Ale udělá to i Andrej Babiš, respektive jeho fámulus ministr zdravotnictví (ať si tam právě posadí kohokoli farma-byznysem zaplaceného a zkorumpovaného, jako byli ti jeho všichni dosavadní). Není nejmenších pochyb, že Babiš udělá cokoli, aby se zachránil (a proto se nezachrání). Prodá nás stejně tak Bruselu – jen mnohem chytřeji, než tupí pirátští svazáci. Ostatně udělal to už několikrát, naposledy podpisem pod „Zelený úděl“.
Protože však – z hlediska „zadavatelů“ – jde o stejně důležitý „domácí úkol“ jako vakcinace, mediální teroristé proti němu nevystartovali (ač jim mlčení muselo působit muka). Pravděpodobný vítěz voleb Babiš se proto klidně postaví do čela povinného očkování – a bude se ještě tvářit jako oběť i hrdina. Přesně jako jeho „dobrý přítel“ Macron.
Která koza chcípne?
Je jim dokonce úplně jedno, strhne-li to lavinu žalob na stát. Mají s tím už „letité“ zkušenosti. Téměř třicet vládních nařízení soudy zrušily – a oni prostě vzápětí udělají dalšív podstatě stejné. A vůbec nic se neděje. Výsměch zákonům a soudním rozhodnutím je najednou OK. Ona pověstná „vymahatelnost“ soudních rozhodnutí platí jen pro občany. Stát? Zívačka. Náhle nic tomu nejbrutálnějšímu násilí nesmí stát v cestě. Ani existence formálních institucí jako je parlament či soudy. Prostě nade vším stojí úkol dostat ty „srágory“ do absolutní většiny populace, aby nebylo možné věrohodné srovnání následků pro očkované s neočkovanými.
Aby to, co se ve středně a dlouhodobém výhledu bude dít (neplodností počínaje a vražednými epidemiemi dosud přirozenou imunitou běžně zvládnutelnými nákazami konče), mohlo být označeno jako důsledek něčeho úplně jiného – nejlépe globálního oteplování. Buďme si tedy jisti, že hned po volbách vystartuje vláda (jedno jaká) po neočkovaných čtyřiceti procentech. A úplně „nejpůvabnější“ na tom bude, že očkovaní tomu budou tleskat.
Ne že by se obávali toho nesmyslu, že je neočkovaní „nakazí“, ale z principu vyjádřeného známým vtipem: bože, nemusím sám mít kozu, ale dej, aby chcípla ta sousedova! Rozpolcenost veřejnosti podle úplně jiného dalšího „řezu“ tak bude elegantně dokončena a scéna pro závěrečnou „ránu z milosti“ neobyčejně působivě nasvícena.
Čtěte ZDE: Očkovací dilema: Brutální propagandou k opačnému efektu. Plány a výhrůžky užitečných vládních idiotů. Představa o normálním životě? Diverzitu přeci všichni milujeme! Řešení je zcela prosté
Přijíždějí na obhlídku
Zatím zelené šílenství nadiktované před několika dny Evropskou komisí ohromilo i valnou část mainstreamu. Nemá ještě instrukce. Přišlo to jako povodeň či tornádo. A tak se ozývají nesmělé kritické hlasy – ale současně už i ti nejloajálnější pro poslední krok k sebevraždě evropského hospodářství (a dramatické zhroucení životní úrovně středních a nižších sociálních skupin) hlasitě plédují.
Do našeho protektorátu proto vážil cestu i papaláš nad jiné „zelený“: místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Zjevně přijel Babišovi položit nůž na krk. Následovat ho bude samotná soudružka Lejnová – přijede nám slavnostně oznámit, kolika miliardami bezcenných eur na ten pohřební obřad dostaneme (a připoutáme se řetězy k Bruselu).
Jak v tom žít?
Věznice EU se tak současně uzavírá – a současně rozpadá. To uzavírání má její rozpad zamaskovat. Její vedení i bachaři pro jednotlivé cely to vědí, a proto tolik spěchají. Proto ten šílený „prázdninový“ výbuch – jak pokud jde o vakcinaci, tak o smrtelnou komedii s „klimatickou změnou“. Už dokonce víme (od koho jiného, než od oficiálních německých představitelů), že záplavy v Německu jdou rovněž na konto „globálního oteplování“ způsobeného sodovkovým plynem (CO2). Jako předtím sedm suchých let (po nichž vždy následuje sedm vlhkých, jehož druhý rok právě v krásném létě prožíváme).
A šéf Sudeťáků Bernd Posselt – jistě jen nepřipravenou shodou okolností – současně oznámil, že by landsmašaft chtěl uspořádat svůj výroční sjezd přímo v „domovině“ – v Praze. Protože má za to, že s českým státem i národem se to má už v podstatě tak, jak to geniálně plánoval Vůdce Třetí – ale dovedli k cíli až jeho nástupci v Říši čtvrté.
Jak v tom žít, zeptá se asi mnohý normální člověk obou pohlaví (na těch ostatních „virtuálních životech“ – včetně těch černých opravdu nezáleží). Mám pro něj možná trochu překvapivou odpověď: Je to nadějeplný čas. Tohle „přestřelení“ – a všechna, která s ním souvisejí – jsou tak mimo realitu, že pouze signalizují začátek konce.
Pokus zlikvidovat hospodářství pod prapory Pokroku lze jen potud, než začnou mít lidé „v celách“ tmu a v břiše prázdno (protože jim, aby nezlobili, vezmou peníze, a nahradí je „elektronickými“ – viz aktuální záměr ECB). Stejně tak nelze donutit významnou část informované a nepodvolené veřejnosti (nejen u nás) k masovému sebepoškození vakcínou.
Ti, kdož si to chtějí vyzkoušet, vědí, že tentokrát už přijde odpověď. Dokonce s ní asi kalkulují, aby mohli vytáhnout nejdrsnější nástroje na likvidaci odporu. Ale to už tu také bylo. Ostatně cynický plán zatáhnout do toho zničujícího marasmu už i psychicky zmasakrované děti (od homo indoktrinace na školách až po vakcinaci) má v naší literatuře jeden poučný předobraz:
Drama Matka od Karla Čapka končí patetickou scénou, v níž matka, bránící dosud svému synovi odejít bojovat, uslyší z rozhlasu zprávy o zabíjení dětí.
„Děti? Malé děti… opakuje nechápavě. Pak rozhodným gestem strhne pušku zavěšenou na zdi, a podá ji svému synovi:
„Jdi!“
