Ženevské setkání skončilo podle předpokladů: Putin a Biden spolu hovořili a naslouchali si, přičemž jednání označili za konstruktivní a pozitivní. Žádných podstatných dohod ovšem nebylo dosaženo – velvyslanci se vrátí do úřadů, možná dojde k výměně zajatců – a dohodli se na zahájení jednání o otázkách zbrojení: „Brzy zahájíme komplexní dvoustranný dialog o strategické stabilitě, který bude věcný a energický.“ A to je vše? Ano, ale zdá se, že nikdo ani od setkání víc neočekával. Nebo snad ano?
Jsou i tací, kteří byli ve svých očekáváních zklamáni – a soudě podle tiskových konferencí obou prezidentů to byli Američané. Otázky ze strany redaktorů zaoceánských novin nenechávaly nikoho na pochybách: ve Státech počítali se změnou ruské politiky. Tato očekávání pochopitelně nevycházela z washingtonské administrativy, ale byla přítomna ve veřejném mínění, respektive v médiích, která je formují. Jasně to vyplývalo z otázek, které Putinovi pokládali američtí novináři: „Připustil jste si závazky (ohledně kybernetických útoků, Ukrajiny a podobně)?“. Absurdní?
A za Bidenem, který už odcházel z tiskové konference, mu prakticky do zad křičeli: „Říkal jste, že Putin změní své chování, ale on zase všechno odmítá a mele si svou!“.
Prezident Biden se dokonce musel vrátit a říci jim: „Vy mě neposloucháte, já jsem to neslíbil, řekl jsem, že se to může stát pod tlakem celého světa.“
Falešná očekávání
Odkud se berou tato nepochopitelná očekávání? Jsou výsledkem zkresleného obrazu světa, který panuje v myslích bidenovských amerických elit, a to hned dvakrát. Za prvé, establishment věří, že Amerika stále diktuje pravidla hry. A za druhé, v průběhu boje s Trumpem uvěřil vlastním výmyslům (zneužitým jako zbraň proti nežádoucímu prezidentovi) o údajném ruském vměšování do amerických záležitostí. A nyní čeká, až bude moci Rusko potrestat a změnit jeho politiku. Co by se s tím mělo udělat, je naprosto nejasné. Nikoliv však Putinovi, ale Bidenovi.
Sám o tuto schůzku požádal – z velké části z vnitropolitických důvodů, aby demonstroval svou odlišnost od Trumpa a schopnost napravit jeho „chyby“, „selhání“ a „ústupky“ (samozřejmě smyšlené, protože Trumpův nesouhlas s jeho vydáváním za „ruskou loutku“ byl v USA interpretován jako přitakání Rusům). A aby se dobře připravil na rozhovor s „tvrdým Vladem“, naslouchal svým poradcům. Dokonce i Hillary Clintonová ho pochválila:
„Způsob, jakým to bylo tentokrát zrežírováno: rychlé podání ruky, žádné fotografování, rychlý vstup do místnosti, žádná společná tisková konference – to vše je opravdu silný diplomatický signál toho, co očekáváme. Očekáváme otevřené a přímé jednání – Vladimíre, pojď si promluvit o tom, jak budeme dále postupovat. Samozřejmě jsme proti tobě zavedli sankce, a pokud tě to nezastaví, budou následky ještě tvrdší.“
Sám Biden na tiskové konferenci řekl, že jak se ukazuje, „důvěra k Putinovi ve světě slábne“, což by nebylo překvapivé, kdyby Putin dělal stejné kroky jako on, a že „Rusko nemůže diktovat dění ve světě bez následků“. Ale kdyby jen ve světě – Biden mluvil Putinovi do toho, co se děje v Rusku! Tak vypadá silná pozice silné mocnosti? Biden vnucuje Putinovi své představy?
Čtěte ZDE: Putin a Biden: Jak se budou vyvíjet vztahy? Vladimír nemá neshody s Američany: Očerňování Ruska má zastínit vnitřní problémy USA. Americký svět končí. Co zajímá ruského vůdce? Setkání mocnáře s loutkou
Ohraný šlágr
Nakonec sám prý Putinovi řekl, že pokud se nepostaví za lidská práva, potom si nezaslouží důvěru svého lidu – a proto USA budou dál nastolovat takové otázky, jako v případě Navalného. A v odpovědi na otázku novinářů zopakoval, že „Navalného smrt ve vězení by měla vážné následky“ – a rovněž američtí novináři se Putina na toto téma často ptali. Přímé jednání?
Naprosto ne. Biden, poslušný svých poradců, zvolil zcela nesmyslnou taktiku: mluvit s Putinem o Navalném. Protože Rusko to pochopitelně považuje za vměšování do svých vnitřních záležitostí – v důsledku pak vyznívá směšně Bidenův údiv: Putin „si snad stále myslí, že ho chceme svrhnout.“ Samozřejmě, nebyl to Biden, kdo před deseti lety téměř výslovně doporučil Putinovi, aby se nevracel do Kremlu. A sankce proti Rusku nejsou uvaleny proto, aby Putina svrhly, ale jako trest za jeho „špatné chování“.
Nejen Putin – ale žádný rozumný Rus se nenechá oblbnout takovými žvásty. A na otázku Navalného odpověděl prezident naprosto přesně:
„Spojené státy prohlásily Rusko za svého nepřítele a protivníka, Kongres tak učinil v roce 2017. V zákonech Spojených států je výslovně stanoveno, že USA musí vyžadovat pravidla a řád demokratické vlády v naší zemi a podporovat politické organizace. Tak to stojí ve vašem zákoně, v americkém zákoně. A nyní si položme otázku: pokud je Rusko nepřítelem, jaké organizace bude Amerika v Rusku podporovat? Myslím, že ne ty, které Ruskou federaci posilují, ale ty, které ji zadržují, což je veřejně deklarovaný cíl Spojených států. Takové jsou tedy organizace a lidé, kteří pomáhají realizovat politiku USA vůči Rusku.
Jak bychom se k tomu měli postavit? Myslím, že je to jasné: musíme být v tomto směru velice obezřetní.“
Proto bylo nesmyslné, když Biden chtěl probírat s Putinem "otázky" o Navalném: Jako nástroj nátlaku na Rusko je toto téma zbytečné a kontraproduktivní, pokud chcete dosáhnout nějakého porozumění. Moskvu to k žádným ústupkům nepřinutí – ale možná jsou řeči o Navalném Bidenovi prospěšné z vnitropolitických důvodů.
Čtěte ZDE: 76 let od pádu 3. říše: NATO a 4. říše opět atakuje Rusko. Wehrmacht zase v akci. Pentagon mění strategii útoku. Jak dlouho potrvá hra s ohněm? Zvládne válečnická propaganda Západu veřejnost?
Vyhasínající hvězda Ameriky
Ani to ne – protože Putin okamžitě kontruje tím, že se zmíní o protestech a nepokojích v USA. A to při odpovědích na otázky amerických médií. Co jste vy udělali s těmi, kteří během lednového „šturmu na Kongres“ vznesli politické požadavky? Trump má ve Spojených státech řádově více příznivců než Navaľnyj v Rusku – což je mimochodem další potvrzení toho, kdo je skutečným „agentem vlivu“.
Biden si proto zmíněním Navalného při jednání s Putinem nijak nepomohl – naopak, jen Putinovi usnadnil dosažení jeho hlavního cíle na summitu: lépe pochopit, kdo je Biden. Putin uviděl, že před ním stojí tentýž člověk, který mu před deseti lety mentoroval o prospěšnosti amerických demokratických tradic pro Rusko. Je to člověk minulosti – ve všech významech tohoto slova. Neznamená to samozřejmě, že s ním není o čem mluvit – znamená to jen, že jeho představa o amerických možnostech zůstala na předpotopní úrovni před nástupem Trumpa.
Putin po schůzce řekl: „Nedělal jsem si žádné nové iluze. Nemám a nemohu mít ani žádné staré iluze.“ Na této schůzce nebyly stanoveny žádné červené linie – ale Putin na všechny nářky nad nepředvídatelností Ruska odpověděl: „Chováme se naprosto adekvátně hrozbám, které před námi vznikají.“ A dodal: „Je třeba si nejprve dohodnout pravidla jednání.“
Ale jak se o nich dohadovat s těmi, kdo se považují za jediného arbitra majícího právo taková pravidla stanovovat – a diktovat svou vůli ostatním? Nezbývá než jim zdvořile vysvětlit, že se mýlí, a pokračovat v prosazování vlastní linie a ve všemožné obraně vlastních zájmů.
Blíží se doba, kdy výměna epoch, která se odehrává před našima očima (a za naší účasti), donutí bývalé „majitele kasina“ přijmout novou rovnováhu sil a nová pravidla světového pořádku.
Zdroj.
