Protektorátní novináři v Praze se podporou běloruského neonacisty Ramana Prataseviče, který byl o víkendu zatčen za dramatických okolností na letišti v Minsku, chytili do vlastní pasti. Kromě toho, že mladý americký zpravodajec byl jednou z důležitých figur v organizaci protilukašenkovských demonstrací a v přípravě státního převratu, má za sebou pozoruhodnou minulost aktivního nácka, který působil v neonacistických organizacích v Bělorusku a na Ukrajině.
Aktivisté z našich hlavních médií se jako jeden muž/žena postavili do řady a navázali tak na své nezapomenutelné předchůdce z dob německého protektorátu. Propagandisté z pražské kavárny působící v českých médiích rovnou sepsali petici „Stojíme při běloruských novinářích“. Obdobně po Majdanu podporovali spolu s celým demoblokem „Putinovu vězenkyni“ Nadiju Savčenkovou, ke které se dnes ovšem kupodivu nehlásí. Může se stát, že to s „Lukašenkovým vězněm“ dopadne velmi podobně.
Chyběl jen Feri
Jsou nepoučitelní – a především počítají s krátkou pamětí veřejnosti, jíž „bělí“ mozky jednou kampaní za druhou. Dříve než se s jiskrou v oku nyní zapojili do bruselské PR kampaně za „svobodu pro Ramana Prataseviče“ mohli by si vzpomenout, jak to dopadlo s „jejich“ Nadijou. Když ukrajinskou vražedkyni Putin po politických výměnných dohodách propustil, objela v pravidelném kolečku Brusel, Prahu i Varšavu a všude ji soudruzi vítali jako hrdinku s pugety květin.
Byla to fakt velká sláva. Česká televize se události pochopitelně věnovala v přímých vstupech. V prostorách poslaneckého klubu TOP 09 (měla kliku, že tam v té době nebyl sexuální predátor této chcípající strany Dominik Feri) se Nadija setkala v obvyklém kolečku svatořečení s českými zákonodárci a zástupci politických neziskovek. Karel Schwarzenberg nebo Marek Ženíšek chodili tou dobou už delší čas na zasedání sněmovny s plackami s její podobiznou na klopě. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek ocenil její statečnost a jako dar jí předal typický havlistický „humanitární“ dar – ozdobnou dýku. "Byla jste pro nás několik let symbolem svobody a odporu proti agresorovi," uvedl při setkání alkoholicky "dojatý" Velký Bruselan.
Na schůzce byli kromě poslanců TOP 09 také zástupci KDU-ČSL včetně lidoveckého europoslance Pavla Svobody, na jehož pozvání ostatně Savčenková do Prahy přijela. Europoslankyně Michaela Šojdrová z téže politické strany a další "štamgasti" pražské kavárny – za „Putinovu vězenkyni“ dokonce drželi řetězovou hladovku (tady mají naši propagandisté v případě běloruského nácka ještě určité rezervy).
Jak to s hrdinkou Ukrajiny dopadlo, jsme už ale v přímém přenosu ČT sledovat nesměli. Do roka a do dne byla kyjevskou juntou prohlášena za duševně nemocnou, neboť se vzepřela, jak sama uvedla „americké okupaci“ své země. Následně byla obviněna generálním prokurátorem z přípravy ozbrojeného útoku na pučistický parlament. Tvrdil, že se poslankyně – kterou se mezitím tato pilotka ukrajinské armády stala – se prý chystala ostřelovat z minometu budovu parlamentu, a pak samopalem dorážet proamerické kolaboranty, kteří přežijí.
Čtěte ZDE: Majdan kam se podíváš: Co spojuje Skripala, Kuciaka a pilota Vološina? Ukrajinské zoufalství a protiruská hysterie neberou konce. Na řadě jsou Slováci. Chtěla Savčenková rozstřílet ukrajinský parlament minometem?
Nácek jako z praku
S neonacisty s bojovými zkušenostmi z Donbasu je zkrátka potíž. To by si dnešní podporovatelé nové zpravodajské hvězdy dlící momentálně v běloruské vyšetřovací vazbě měli připomenout. Všem těm Balšínkům, Břešťanům, Čásenským, Černým, Kubalům, Kubíkům, Šafrům, Taberyům, Wollnerům a armádě dalších propagandistů, kteří se zapojili do kampaně za běloruského nácka, reálně hrozí obdobná blamáž, jako v případě jejich Nadiji. Dokonce lze říci, že dokud je tento obdivovatel nacistických okupantů Běloruska, fotící se se zdviženou pravicí před vlajkou okupační běloruské německé správy, v minském vězení, mohou zatím klidně spát.
Zřejmě doufají, že mediální cenzura nedovolí zveřejnit, že jejich politický idol už jako šestnáctiletý působil (od roku 2011) v běloruském neonacistickém hnutí. Zvláště se angažoval v jeho mládežnické sekci vystupující pod názvem Mladá fronta (neměla by to začít vyšetřovat Koudelkova BIS?), jež spolupracovala s ostatními neonacisty v Evropě včetně organizací jako Combat 18 či Blood and Honour. Někteří z těchto bojovníků za uchování a resuscitaci myšlenek Hitlerovy třetí říše odešli v roce 2014 z celé Evropy bojovat po boku pučistické ukrajinské armády v neonacistických bojových praporech.
Americká kariéra
Mezi nimi i Pratasevič. V létě 2014 se stal členem neonacistické brigády Azov (její válečné zločiny spáchané pod hitlerovskou symbolikou byly příliš silnou kávou i pro americký Senát, který ve svém usnesení spolupráci Kyjeva s neonacisty otevřeně kritizoval). Účastnil se bojových akcí, kde se specializoval zejména na sabotáže a podvratné operace. V zimě 2015 se stal zástupcem velitele 2. útočné roty rychlého nasazení působící na frontové linii na Donbasu. Zde došlo k jeho naverbování pro potřeby CIA, neboť byl stažen z bojové zóny. Jeho řídící důstojníci zřejmě usoudili, že pro kariéru obyčejného zabijáka je tohoto talentovaného nácka škoda.
Plnil tedy úkoly spojené s převodem peněz pro potřeby Azovské brigády – zejména z polských, českých a amerických zdrojů. Tím startuje jeho hvězdná kariéra jednoho z nejmladších špičkových zpravodajců. V roce 2017 nastupuje do rozhlasové stanice Radia Svoboda (financované americkou vládou a řízené CIA). Jako americký státní zaměstnanec pak (po působení v redakci běloruské sekce vysílající z Prahy) odjíždí na delší výcvik do Spojených států, kde se spolu s některými dalšími vůdci dnešní běloruské „opozice“ připravuje na svoji úlohu v připravovaném převratu v Minsku.
Čtěte ZDE: Nezdařený atentát na Lukašenka: Zamlčovaný pokus o palácový státní převrat v Bělorusku. Vrbětická fraška měla odvést pozornost. Pokusí se Biden zavraždit i prezidenta Putina? Z Moskvy zaznělo odstrašující varování
Příprava puče
Jeho úlohou je přes sociální sítě a nově vytvořený kanál NEXTA (jehož je šéfredaktorem) koordinovat hlavní podvratné aktivity. Má k dispozici celou armádu placených aktivistů a na ně navázaných mládežnických skupin, které organizují a režírují demonstrace po prezidentských volbách v Bělorusku v minulém roce. Kromě svolávání protestů organizuje také zveřejňování „výbušných“ materiálů, které mu připravují západní tajné služby a sítě jejich spolupracovníků uvnitř běloruského aparátu.
Postupně se tak díky němu na internetu objevují videa natočená samotnými bezpečnostními službami a policejní záběry z výslechů demonstrantů či dokonce z pracovních porad bezpečnostních sborů. To, že v běloruských bezpečnostních složkách působí západem placení krtci, bylo jasné i ze zveřejňovaných osobních údajů policistů a vojáků (včetně soukromých adres jejich bydliště), kteří se zúčastňovali na potlačování demonstrací v běloruských městech. Tuto práci měla na starosti jeho ruská partnerka (byla zatčena spolu s Pratasevičem).
Pratasevič z polského exilu kromě sociálních sítí organizoval i celou armádu trolů a hackerů, kteří přispívali hlavně v prvních měsících demonstrací k tomu, aby západní média mohla z Běloruska přinášet záběry o „lidové sametové revoluci“ známého typu.
Kde jinde než v Litvě?
Mimochodem není bez zajímavosti, že Poláci mu nikdy politický azyl nedali (a dodnes tají proč), takže se musel přesunout i se svou partnerkou do Litvy, kde jak známo hitlerovští dědici mají volné ruce a pořádají na veřejnosti oblíbené pochody… Po odchodu Svjatlany Cichanouské do exilu v Litvě (také absolvovala školení v USA, kde se připravovala na roli hlavy státu po provedeném ozbrojeném převratu) se stal Pratasevič součástí jejího týmu.
Po prozrazení ozbrojeného puče (mělo k němu dojít v Minsku v režii západních zpravodajských služeb letos 9. května) tak bylo jen otázkou času, kdy se Bělorusové pokusí organizátory včetně těch v exilu dostat před soud. Ostatně není náhoda, že převrat měl proběhnout právě při oslavách vítězství nad nacismem (během vojenské přehlídky), a že jej vskutku symbolicky organizovali (kromě západních tajných služeb) také neonacistické skupiny, které tak obdivuje Pratasevič.
Hamás, nebo léčka?
Jaký div, že Bělorusové využili jeho pocitu nedotknutelnosti a vytáhli ho z letadla, které po varování tajných služeb, že Hamás umístil na palubu bombu (měla vybuchnout nad Vilnijusem), neplánovaně přistálo v Minsku.
Zda šlo o provokaci islamistické palestinské organizace, či léčku běloruských tajných služeb, zatím nevíme. I zde je však jasné, že západní interpretace celé události je mystifikací. Ze zveřejněné komunikace mezi posádkou a řídícím letového provozu totiž jasně vyplývá, že nikdo piloty k přistání v Minsku nenutil – pouze jim toto letiště doporučili. Na výběr měli ještě Varšavu – a ostatně i hlavní město Litvy Vilnius. Rozhodli se sami. Ona slavná stíhačka, která prý přistání vynutila, vzlétla až 15 minut poté, co piloti otočili stroj k Minsku a k letadlu se nepřiblížila ani na dohled.
Čtěte ZDE: Vrbětice: Viník je jasný, proč se zdržovat soudy? Do půl jedenácté je třeba Švejka pověsit! Vymáhání škod na Rusku? Kavárna velí, kdy lze Ústavu pošlapávat. Hromada znepokojivých otazníků. ČT vymývá mozky
Stálo to za to
I přes politické náklady, které zatčení jednoho z organizátorů převratu Lukašenkovi přineslo (blokádu běloruského vzdušného prostoru dnes lokajsky vyhlásila i česká vláda, aniž počkala na závěry vyšetřování – přesně podle modelu „podezření“, že Pat a Mat byli ve Vrběticích), se Minsku celá akce mnohonásobně vyplatí. Pratasevič, kromě trestní odpovědnosti, bude pro běloruské bezpečnostní složky také zdrojem cenných informací.
Zná velkou část sítě agentů, kterou pomáhal částečně vybudovat a má i údaje o způsobech jejího financování včetně „agentů“ v běloruských úřadech, kteří kryli protivládní akce. Tím by mohla být zasažena či dokonce rozbita velká část špionážní sítě CIA v zemi.
Není divu, že Spojené státy i Brusel tak dramaticky požadují propuštění Prataseviče. A už vůbec není divu, že se této mystifikace tak ochotnicky a lokajsky účastní naši političtí a mediální propagandisté. Měli by mít ovšem na paměti, že hra s nácky, je vždycky riskantní. Osudy jejich zdejších protektorátních předchůdců by je měly varovat.
Ale nebudou. Pro zaměstnance korporátních médií (o novinářích v jejich případě nemluvme) platí, že normální žurnalistika v protektorátu neexistuje. Zato kariéry propagandistů – nevolených politiků – a „omamná vůně peněz“ jsou pro kolaboranty vždycky víc. Neboť vždycky věří, že je to „na věčné časy“.
A vždycky se mýlí.
