Volební puč amerických „Demokratů“ selhal. Jako vždy se přihlásil o slovo „fyzikální zákon“: Žádný plán nikdy (zcela) nevyjde. Donald Trump opět vyhrál prezidentské volby – bez ohledu na to, zda mu gigantický volební podvod zatarasí vstup do Bílého domu, nebo se jeho voličům (a právníkům) podaří prosekat cestu džunglí nakladených překážek a pastí pučistů.
Je vítězem, který během čtyř let změnil nejen Ameriku, ale podstatně zranil i stohlavou saň globalistických spiklenců, kteří užuž sahali po satanském trůnu světovládné tyranie, jakou planeta ještě neviděla. A to už se nás bezprostředně týká – stejně jako mnohá poučení plynoucí z jeho mise.
Bitevní pole
Čtyři roky (vlastně skoro pět let – od okamžiku, kdy oznámil svou první kandidaturu) se jej snažili odstřelit: kobercové nálety mediálních lynčů (víc než 90% mainstreamu v celém euro-americkém prostoru je v rukách globalistů), zesměšňování, cenzurování, obviňování ze „spolčení s nepřítelem“, pokusů o impeachment, lhaní, mystifikací vlivových agentur pro (údajný) průzkum veřejného mínění – nic nepomohlo. Protože však navzdory veřejně proklamované předvolební převaze (o 10 a více procent) „bažiny“ věděly, že ve skutečnosti hrozí jeho další vítězství, připravily monstrózní volební podvod. Fakticky státní převrat.
K Trumpově fyzické „kennedyovské“ likvidaci v pozadí stojící „muži v černém“ zatím nesáhli jednak v obavě, že by z něj udělali mučedníka (a spustili místo „studené“ horkou občanskou válku), jednak si byli jisti svou totální finanční, mediální a mocenskou převahou. A přesto prohráli. Jakkoli se nyní snaží tvrdit opak. Jenže Trump není naivka. Již dlouhou dobu s pučem počítal, upozorňoval na něj – a teď nastupuje do závěrečné bitvy. Za zády má dobře vyzbrojenou polovinu „staré dobré Ameriky“ připravené bránit Trumpovu „konzervativní kontrarevoluci“ a týmy právníků. A po poslední dovolbě i relativně rozumný Nejvyšší soud.
Proti ní stojí clintonovsko-obamovská centrála „liberál-bolševismu“ s Rockefellerovým (Bloombergovým atd.) finančním impériem, levičáckými médii a „elitami“ z universit a spol., luxusem zpitomělými velkoměstskými „liberály“ – a především milióny ilegálních migrantů: univerzální recept na „výměnu národa“ (na obou stranách Atlantiku) před uzavřením bran koncentráku. V americkém případě aktuálně zosobněná „komunistkou“ Kamalou Harrisovou, první prezidentkou, na niž nás již dlouho připravují hollywoodské televizní seriály (předpoklad, že dementní Biden tento svět brzy opustí a ona převezme Bílý dům je velmi reálný).
Pátá kolona v Praze
Jak bude probíhat dramatická a brzy dost možná i krvavá bitva „vzbouřeného bílého muže“ za mořem, k tomu se budeme ještě dlouho vracet. K odhalením, která nám budou naše média buď blokovat nebo lživě desinterpretovat, se čtenáři Protiproudu (dokud nás nezlikvidují) určitě dostanou – i když je stále složitější získávat „necinknuté“ informace. Kdo během volební noci sledoval donedávna ještě „trumpovskou“ FOX TV, musel být podle hodnověrných informací docela rozčarován. Naplno se ukázal trend, který se již nějaký čas rýsuje: i tento poslední větší ostrůvek relativní mediální samostatnosti již infiltrovaly obludy „hlubokého státu“ (deep state).
Něco jako u nás (v malém a v tragikomické parodii) předvedl před časem Jaromír Soukup na TV Barrandov, když zničehonic udělal čelem vzad ke všemu, co do té doby tvrdil a vášnivě provozoval – a stal se ve svých nekonečných one man show dalším mluvčím Kavárny. Moc peněz je prostě ďábelská. I když v tomto případě to pro něj bylo asi o to jednodušší, protože se prostě jen „vrátil ke svým“. A hle: ihned je kolem něj ticho, počínaje ČT a konče Bakalovými médii ho rázem nikdo nenapadá, nezesměšňuje, nežaluje…
Protože naše situace je pochopitelně odleskem té zaoceánské. Už proto, že spolu s minimálně dvěma zeměmi V4 nepatříme za Babišovy vlády k „tvrdému bruselskému jádru“ a naše (mediální a politická) Pátá kolona se činí seč může, aby to změnila. Zatím je úspěšná asi jako její americký vzor (včetně „druhé České televize“ na niž se změnila předtím občas docela zajímavá TV Prima, když se i formálně stala „protitrumpovskou“ CNN). A tyhle naše „malé pražské bažiny“ jsou podobně zoufalé, že se jim nedaří pacifikovat probuzenou část donedávna „mlčící většiny“, která – stejně jako „američtí burani“ navzdory průzkumům volí jinak, než kam ji manipuluje hlavní mediální proud.
Čtěte ZDE: Volební boj s Bažinami: Ve Francii jako v USA. Šance Le Penové rostou. Odkaz de Gaulla? Do voleb dost času - co se ještě odehraje za hrůzy? Degenerace systémových hráčů a prodej kostlivců v novém balení
Mají nás rádi
Oni jsou přece „pravda a láska“ – u nás, v západní Evropě i ve Spojených státech. Denně tu „lásku proti nenávisti“ dokazují. Takový Jan Jetmar třeba konstatuje: „Trumpovi se podařilo zvířit bahno ze dna rybníka a otrávit všechnu vodu. (…) Pokud vyhraje Biden je šance, že bahno bude pomalu sedimentovat ke dnu, kde celé roky hnilo,“ říká s neskrývanou láskou k „bílému muži“ (kdyby šlo o nenávist, už by ho přece cenzurovali). "Pro nás z toho plyne poučení, že na dně rybníka je spousta, spousta primitivního otráveného bahna, které touží po uznání (…) a má škodolibou radost, že se pomstí těm, kteří žijí v čisté vodě u hladiny. (…) Víme, co bahno dovede, když zvolilo Zemana. Musíme se z toho poučit a podobnou situaci u nás znovu nepřipustit.“
Petr Honzejk (z Bakalových novin, které jsou tak objektivní, že jako jediné dokonce ani neinformovaly o posledním brilantním pivním Kalouskově kousku) již rovnou formuluje „poučení z krizového vývoje“. Po obvyklých moudrých radách kterak u nás porazit „populisty“ (míněn Zeman a Babiš), hořce lituje, že (umělá) nákaza (umělým) koronavirem nezabrala v Americe proti Trumpovi tak, jak se doufalo – a obává se, že by se to mohlo opakovat za rok při parlamentních volbách také u nás. Pak v narůstajícím zoufalství mu přeskočí a krásou nechtěného zarozumuje:
„Nespoléhat na průzkumy. Zatímco většina průzkumů věštila jasné vítězství Joea Bidena, realita byla jiná. Ve volbách se v poslední době vynořují skupiny voličů, kteří jsou sociologickými metodami obtížně zachytitelné. Může jít o lidi, kteří průzkumy považují za součást nenáviděného systému, a buď se jich neúčastní, nebo výzkumníkům lžou, koho budou volit. Dokud se nepodaří agenturám tento jev relevantně zohlednit v projekcích, neradno jásat…“
Jistě, soudruhu, je třeba je „zachytit“ jinými metodami. Velký přítel Bakalových médií – šéf našich Bretschneiderů – britsko-kanadský agent Michal Koudelka si s tím snad poradí. I když je varovné, že ani jeho velké vzory ze sídla CIA v Langley se zatím moc nepředvedly. Lid (ve své „bahenní většině“ stále častěji rozhodující volby) totiž tiše „odešel do ilegality“. A setrvá v ní, pokud ho moc nedonutí k tomu, aby se projevil daleko rázněji – třeba v okamžiku, kdy mu nestydatě otevřeně ukradnou vítězství ve volbách, jako nyní předvedli bolševici ve Státech.
Do hrdel a statků
Čeká nás to také. Není vůbec náhodou, že hysterický tlak na zavedení „korespondenčního hlasování“ vedou nejen Bakalovy noviny, ale i většina mainstreamových médií – oddaných Kalouskově a Schwarzenbergově TOPce a jejím druhům z Páté kolony „demobloku“. Tolik potřebují, aby ze zahraničí hlasovali i ti, kteří s námi leta nežijí – a zpracovávají je jen lživé zprávy o naší realitě ze CNN. a spol. Aby jako nyní v USA rozhodovaly „rozlepené obálky“ (kvůli nimž se nedávno musely opakovat prezidentské volby v Rakousku) namísto jasného a nezpochybnitelného vhození volebního lístku do urny konkrétním (existujícím) voličem.
Bude to nelítostná bitva, kterou odstartoval volební puč proti Trumpovi. Bitva do hrdel a statků. Co jsou schopni „majitelé klíčů“ kvůli své mizející moci rozpoutat, ukázali v podobě útoku Covidem. A to byla zatím jen ochutnávka. Biologické zbraně nebudou v této válce jediné. Půjde doslova o život. A to už i v naší zemi – dle rozšířeného úsloví – chápou občané jako začátek konce srandy.
Jak vše dopadne, ví jen Bůh (a ten nám ostatně sdělil, že nakonec všechno dopadne dobře – tedy kromě pekelníka a jeho zdejších „lemurů“). Nikdo se tomu střetu nevyhne. Každý se bude muset někam postavit. Ale soudím, že bez humoru to u nás ani tak nepůjde. I když i jinak vcelku normální Petr Kolář z MF Dnes míní svá slova nepochybně vážně – jako „slovo do vlastních řad“:
„Očekávané americké volby jsou za námi. Po fázi „ten buran nemůže vyhrát, média a průzkumy hovoří jasně“, přichází fáze „měli bychom se zamyslet nad rolí médií a tím, jak je možné, že se průzkumy tak mýlily.“ Miluju to. Vlastně po většině voleb z posledních let, nejen těch amerických.“
Jak zpívali (to se ještě smělo) v předchozí totalitě S+Š: Smích i z malých dětí staví armády. A tohle odporné divadlo – za mořem i u nás – je přímo k popukání.
