Velká Británie a Japonsko podepsaly dohodu o volném obchodu. Důležitá zpráva zanikla v kovidové mediální smršti, kterou nás média dnes a denně bombardují. Zatímco ještě před rokem plnila Británie titulní strany deníků, dnes, kdy již Britové díky volbám zažehnali chaos vytvářený pátou kolonou EU na ostrovech, jeví světová média o dění v zemi minimální zájem.
Boris Johnson minulý rok suverénně vyhrál parlamentní volby a letos dokázal porazit i nebezpečný virus, který ho na čas dokonce upoutal na lůžko. Je přesně tím případem, který korporátní média a jejich globální protektoři nepotřebují. Uzavřením dohody mezi Londýnem a Tokiem se totiž znovu připomíná vítězství Britů nad bruselským molochem, který stále těsněji rdousí evropské národy, jež se kvůli kovidovému stannému právu a z toho vyplývajících ekonomických důsledků propadají do stále větších dluhů, a tím i závislosti na EU.
To pochopitelně posiluje globalistické nadnárodní struktury včetně politických garnitur v jednotlivých státech. Uzavření dohody mezi Brity a Japonci znovu ukazuje na vyzrálost značné části britských voličů, kteří se vzepřeli bruselské byrokracii a dokázali svou zemi osvobodit - a to hned dvakrát. Poprvé před čtyřmi lety v referendu a podruhé v parlamentních volbách minulý rok, které výsledky referenda stvrdily.
Moloch se nechce dohodnout
Na konci roku skončí přechodné období, ve kterém se globalisté spojení s EU a její pátou kolonou v Británii mohli pokoušet ještě o nějaký zvrat. Každý stát, který se osvobodí z tenat bruselské obludy je totiž pro komisaře a jejich sponzory nebezpečím, neboť dává naději na suverenitu i ostatním členům protektorátu. Dost na tom, že některé "vězeňské baráky" si dělají v rámci tábora (tak jako Polsko a Maďarsko) svoji vlastní politiku a na vrchnost se příliš neohlížejí.
Britové pilně pracují na tom, aby vstoupili do nové éry dostatečně připraveni. Kromě významné obchodní dohody s Tokiem, která vstoupí v platnost na Nový rok a podle které bude 99 procent veškerého britského vývozu do Japonska bez cla, pracuje Británie také na dohodách s dalšími státy. V rámci pacifického partnerství, do kterého se Britové hodlají v příštím roce začlenit, to bude znamenat možnost bezcelního obchodu s dalšími 10 členy tohoto společenství (Kanada, Austrálie, Brunej, Chile, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam).
Zatímco s ostatními zeměmi se Britové snaží uzavřít obchodní dohody, s Bruselem, který k Londýnu přistupuje do poslední chvíle jako ke svému vazalovi, se dohodu stále uzavřít nedaří. Brusel totiž trvá na pro Brity nevýhodných podmínkách, které jsou pro opětovně suverénní stát nepřijatelné. Hlavní rozpory spočívají v pohledu EU na takzvaná rovná pravidla hospodářské soutěže, v dohledu nad dodržováním smluv či v právu rybolovu ostatních členských států v britských výsostných vodách. To britská vláda označila za vyloučené, neboť právě opětovné získání kontroly nad výsostnými vodami bylo spolu s omezením migrace, jedním z důležitých témat kampaně za brexit.
Mezní termín pro dohodu uplyne v polovině listopadu, ale ze strany Bruselu se v posledních dnech objevily i úvahy, že pokud by došlo k zásadnímu průlomu, mohla by se dohoda uzavřít ještě i v polovině prosince. Jak ovšem sdělil tento týden Johnson: „Bez změny přístupu EU k vyjednávání by se měla Británie připravit na tvrdý brexit“.
Čtěte ZDE: EU po Brexitu: Jako za Hitlera na vrcholu moci. Kdo v Bruselu stvořil monstrum? Válečné cíle mírovou cestou. Rusko a jeho zkušenosti. Titanic se sune dál. Historie nekončí. K zárodku normálního světa?
Vůdci
Kromě obchodních dohod pracuje britská vláda i na dalších změnách legislativy. Chce například zakázat vstup do země všem trestaným cizincům, včetně těch pocházejících ze zemí EU. Podle nově navrhovaného řešení, by do Británie od příštího roku nesměli občané EU odsouzení k delšímu než ročnímu trestu odnětí svobody nebo osoby, které v posledním roce spáchaly trestný čin.
Dalším důvodem pro odmítnutí vstupu může být kriminální minulost spojená s Británií, fingované manželství nebo porušení celních předpisů. „Pravidla EU nás příliš dlouho nutila pouštět na naše ulice nebezpečné zločince z ciziny, kteří zneužívají naše hodnoty a ohrožují náš způsob života,“ uvedla tento týden ministryně vnitra Priti Patelová. To je zásadní změna v imigrační politice.
Letošní Nový rok tak bude svátkem i pro všechny svobodymilovné občany u nás, kteří mohou společně s Brity oslavit jejich cestu ke svobodě. Zároveň bychom si měli uvědomit, že ani pro Brity nebyla cesta z bruselského područí jednoduchá. Museli překonat řadu obtíží. Za tímto úspěchem stála především politická prozíravost britských vůdců, kteří v rozhodujících chvílích dokázali odhodit nepodstatné programové rozepře a osobní animozity a pracovat společně v zájmu národa.
Kromě Borise Johnsona to byl především Nigel Farage, který se po právu může nazývat otcem znovunabyté britské svobody. Nejenže dokázal svým politickým mistrovstvím přimět vystrašené Cameronovy konzervativce k osudovému referendu, ale sám odvedl v kampani pro brexit před referendem spolu se svým konzervativním rivalem Johnsonem rozhodující díl práce pro svobodu země.
V případě ohrožení výsledků referenda, kdy před rokem hrozilo, že se bruselské koloně domácích kolaborantů podaří situaci zvrátit v předčasných volbách, dokázal Farage znovu svou předvolební dohodou s Johnsonem (právě ta umožnila drtivé vítězství konzervativců), že mu je zájem národa bližší než osobní politické ambice. Nepostavení kandidátů Farageovy Brexit Party v rozhodujících volebních obvodech nakonec totiž znamenalo významný krok k vítězství probrexitových sil na ostrovech.
Čtěte ZDE: Kdo se bojí czexitu: Pojďme opustit potácející se totalitu! Stát i národ je ohrožen. Proč zvítězil Farage? "Práce a pokora" nás nezachrání. Mladý Klaus se mýlí. Pojďme do toho bez zbabělosti. Ostatně soudím…
Jak u nás?
Nigel Farage byl také jedním z hostů ustavujícího sněmu hnutí Trikolóra v Brně minulý rok. Proto by bylo dobré, kdyby si z něho naši euroskeptici vzali příklad a před rozhodujícími volbami, které nás za rok čekají, dali přednost dohodě o společné euroskeptické kandidátce, abychom si uchovali naději na opětovné získání státní suverenity.
Výsledky letošních krajských a senátních voleb jasně ukázaly, že pokud se dvě hlavní euroskeptické síly (Okamurova SPD a Klausova Trikolóra) nedokážou domluvit na spolupráci, mohlo by to mít pro další úvahy o osvobození národa fatální důsledky. Programové rozdíly v zásadních věcech jako je vztah k EU a obrana normálního světa před progresivisty jsou marginální.
Nepřekročitelný se však zdá rozdíl v postoji k czexitu: SPD ho chce, Trikolóra o něm nemluví. Je to na pohled podobně zásadní jako u ODS a TOP 09, jež mají rozdílný postoj v naprosto zásadní otázce přijetí eura, ale přesto vytvoří s největší pravděpodobností společný volební blok spolu s lidovci. Druhý volební blok Pirátů a STAN je již prakticky realitou. Je to ale opravdu tak nepřekročitelné?
V programu SPD se lze dočíst: Současná podoba evropské integrace je chybným projektem vytvoření evropského superstátu. Projekt je spojen s faktickým oslabením a likvidací národních států a národů Evropy. Žádáme právo občanů rozhodnout v referendu o vystoupení z EU. Projekt stávající evropské integrace také přímo ohrozí svobodu a demokracii v Evropě. Součástí tohoto procesu je řízená islamizace Evropy. Probíhající nelegální imigrace je počáteční fází konfliktu, který v konečném důsledku ohrozí svobodu, demokracii i samotnou existenci České republiky a našeho národa.“
V programu Trikolóry na toto téma čteme: „Současnou podobu EU považujeme za neudržitelnou. Záměry evropské integrace musejí vycházet ze zájmů evropských národů, musejí s nimi být projednány a jimi schváleny. Evropské právo nesmí mít přednost před naším ústavním pořádkem. Český parlament nesmí být podřízeným orgánem schvalujícím zákony napsané jinde. Nepřipustíme předávání dalších pravomocí do EU. Chceme návrat fungování EU před Lisabonskou smlouvu. Nechceme být znovu zemí s omezenou suverenitou. Odmítáme masovou migraci jako nebezpečný projekt zneužívající bídu a naivitu obyvatel rozvojových zemí a ohrožující soudržnost a stabilitu zemí vyspělých. Jako řešení tohoto katastrofálního stavu v EU navrhujeme vytvoření Nové smlouvy pro Evropu.
Obě hnutí tedy říkají v této podstatné otázce velmi podobné věci. Referendum o vystoupení z EU jak je prosazuje ve svém programu SPD, je aktuálně stejně reálné jako návrat před Lisabon, jak jej požaduje Trikolóra. Obojí znamená opuštění současné podoby EU. To, že by si dnešní Covidem podpořená bruselská věrchuška nechala vzít byť jen jedinou pravomoc z těch, které už uchvátila, je napohhled rovněž mimo realitu a revize smluv směrem před Lisabon je stejně obtížná cesta jako vystoupení z EU. Obojí tedy patří budoucnosti - k níž je ovšem nutné vytvořit parlamentní platformu. Teprve pak mohou následovat další kroky.
Voliči budou chtít v rozhodujících volbách naopak vidět jednotu obou národních vůdců tak jako v Británii. Jiná cesta ke svobodě než obtížný a klopotný odchod z EU totiž není. Čím dříve to všichni euroskeptici pochopí, tím lépe. Že to nebude jednoduché, je jasné, ale žádná jiná cesta než udělat z odchodu z EU téma parlamentních voleb nezbývá.
Nigel Farage a Boris Johnson by mohli být v této obtížné úloze příkladem.
Nebo se raději necháme kolébat ve snu o znovunabytí suverenity - a v reálu pro to nic neuděláme?
