Pro mne je cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan v podstatě jen zdrojem zábavy a jiné vášně mnou nijak zvlášť necloumají. Za imbecila považuji pana předsedu už dlouho a jeho tchajwanská mise to asi příliš nevylepší. Nicméně vidět ho omotaného tou kilometrovou šerpou a ověšeného tchajwanskými metály Za přílet jak ruského válečného veterána, bylo zážitkem, který v paměti uvízne na dlouho.
Ať si každý dělá co chce, jezdí kam chce a říká tam co chce. A ať si o tom všem každý myslí, říká a píše taky co chce. To by měla být podstata oné svobody a demokracie za jejíhož velvyslance se před tamními anglofilními čínskými separatisty Vystrčil na Tchaj-wanu mnohokrát česky prohlásil. Zmiňoval ta dvě slova tolikrát, až se mu nad hlavou objevil vavřínový věnec, na ramenou tóga a začal mluvit starořecky.
Předseda Vystrčil pronesl na Tchaj-wanu dva oficiální projevy přetékající svobodou a demokracií. Jeden na univerzitě a druhý před tamním parlamentem. Oba jsem si je na senátních stránkách se zájmem přečetl, protože hovořit o svobodě jako o pilíři současného Západu i Evropské unie mi přišlo jako hodně odvážné až fantaskní, a usoudil jsem tudíž, že cestě velvyslance svobody a demokracie na Tchaj-wan přece jen věnuji pár řádek.
Projev univerzitní
Univerzitní projev začíná, jak jinak, Havlem a zmínkou o jeho statečné návštěvě Tchaj-wanu v roce 2004. Takže dokonce i Havel, ten, který podle Vystrčila a podobných zjevů svobodu a demokracii prakticky vynalezl a byl druhým morálním pilířem světa hned po Mojžíšovi, jenž na Hradě seděl zhruba 12 let, navštívil Tchaj-wan neoficiálně a až dlouho poté, kdy už žádnou politickou funkci nezastával. Zajímavé. Jestliže je Havel pro tento typ lidí vždycky vzorem je mi záhadou, proč tomu tak není i v případě Tchaj-wanu. Jedno z možných vysvětlení této záhady je, že Havel byl jako Zeman čínským agentem.
Dále se Vystrčil chválí, že je předsedou nejdemokratičtější a nejsvobodnější instituce v Česku. Toto bude asi věcí názoru. Já ten Vystrčilův respektuji a oplátkou nežádám víc, než respekt k tomu mému. A ten zní, že jestli takhle vypadá nejsvobodnější a nejdemokratičtější instituce země, pak Bůh s námi.
A hned vzápětí po samochvále se velvyslanec pravdy úchvatně ztrapnil tím, že před svými hostiteli ve jménu lásky přepral špinavé české prádlo. Tím, že naprášil svého prezidenta jako agenta Pekingu, který jeho cestě nepřál a vyslal sérii růžových srdíček směrem k tamní prezidentce, která ji podporovala. Aneb když uvědomělý fyzikář zabrousí do diplomatických vod.
Moc se mi líbila i pasáž, kde pan předseda označuje akademické svobody a akademickou půdu za pilíře demokracie. To je jistě pravda. Jen si dovolím dodat, že v tom případě je minimálně západní demokracie těsně před zhroucením. Protože konkrétně tenhle pilíř je prolezlý červotočem. Akademická svoboda je na Západě kvůli úspěšnému dlouhému pochodu neomarxistů institucemi zhruba stejně aktuální pojem jako právo první noci. Zástupy vyhozených či ostrakizovaných akademiků by mohly panu předsedovi vyprávět.
V další plamenné pasáži se tchajwanští akademici dozvěděli, že pan předseda Vystrčil vždycky bojoval za to, abychom už nikdy nepřišli o svobodu, nezávislost, suverenitu a svébytnost. Hm. Potom byl tedy ten jeho boj opravdu pozoruhodně neúspěšný a opravdový státník i muž by z toho dávno vyvodil důsledky.
Předseda pak ještě pochválil Milion chvilek pro demokracii a místní Slunečnicové hnutí, že jsou mládež nová, mládež pokroková a že když se pokroková mládež všech zemí spojí, asi tedy i Antifa, BLM, Zelení a tak, bude konečně dobře na světě.
Čtěte ZDE: Senát: Parta kolaborantů s plnou hubou svobody? Nový epochální výlet pana Vystrčila, tentokráte na Tchaj-wan. Dvojí kilometr! Všichni počítají groše. Sabotuje nám obchod s Čínou? Otevřený dopis pro soudruha
Projev parlamentní
Projev před tchajwanským parlamentem byl z podobně ryze teoretického kadlubu, hodně idealismu a teorie a nulová reflexe reality. Moc se mi líbila úvodní zdravice obsahující pochvalu politické uvědomělosti českého senátu spočívající v lásce k Tchaj-wanu a představení některých svých senátních kolegů, v reálu částečně nebezpečných magorů a částečně stalinských politruků, jako puncovaných demokratů a obhájců občanských svobod.
Jedinou ještě zajímavější pasáží pak byla opět ta svobodě a demokracii. Obsahovala například odvážné tvrzení, že ve funkční demokracii a svobodném světě musí být nejvyšší hodnotou člověk. Teoreticky jistě ano, otázka ale zní, zda tato staletá floskule už nějaký čas na západní polokouli neduní bohapustou prázdnotou? Člověk, vážně? Takže to všechno, co se na nás od politiků jak je Vystrčil neustále valí a dělá z nás stále více bezprávné státní a nadnárodní loutky, se děje podle principu „nejvyšší hodnotou budiž člověk“?
V této souvislosti Vystrčil dále de facto tchajwanské poslance informoval, že nesvobodná a nedemokratická společnost se pozná podle toho, že v ní „dochází k omezování, ostrakizování, nařizování, co si člověk smí a co nesmí myslet, nebo co může a co nemůže říkat nebo dělat.“ Hm. K tomu asi nemám co dodat. Ani sám Cicero by to lépe neřekl.
Myslel přitom pochopitelně Čínu, ale schválně, když se nad tím velmi hluboce zamyslíte, nenašel by se nějaký příklad i třeba v našem kulturním okruhu?
A stejně pěkně pohovořil pan Vystrčil i o zákonech. Že by se neměly přijímat takové, které „omezují iniciativu lidí a jejich přirozenou touhu po svobodě.“ A neměly by omezovat svobodného a tvůrčího ducha, podnikavost a možnosti originálních přístupů. To neměly. Otázka zní, proč tedy pod hromadou zákonů velkou jako Mount Everest, které všechny do jednoho drasticky omezují iniciativu, touhu po svobodě, tvůrčího ducha i podnikavost lidí, je i páně Vystrčilův podpis?
Co mne kromě zajímavých projevů pana předsedy zaujalo dále bylo to, jak byla jeho cesta pojímána mediálně a politicky.
Čtěte ZDE: Vyšší princip: Důchodce se kriticky vyjádřil k naší zahraniční politice. Hrozí mu za to 15 let vězení! Senátní trafikant Vystrčil (ODS) je za totéž hrdinou a dají mu medaili. Necháme Senát Páté koloně? Pak se nedivme!
Svoboda a suverenita určitě ano. Ale jen když jste Číňani
Cestovat na Tchaj-wan a družit se s ním, je podle médií a politiků správné, protože tchajwanští Číňané měli odvahu se v touze po svobodě oddělit od Čínské lidové republiky a založit si vlastní separatistický stát, Čínskou republiku. A Čína, která tento stav neuznává, v čemž ji mimochodem podporuje OSN i naprostá většina všech států i mezinárodních institucí tím, že existenci Tchaj-wanu neuznávají, je zlá a ošklivá, protože stále považuje Tchaj-wan za svou součást.
Nechci hodnotit čínský režim ani politiku, Čína je ekonomická a jaderná velmoc a velmoci mají svoje pravidla – v tom, jak se chová, se Čína nijak neliší například od USA. Všichni se tu můžou posrat z toho, že Čína Vystrčilovi i ČR „vyhrožuje.“ Vyhrožuje a je to nechutné. Úplně stejně jako bylo nechutné, když nám onehdy podobně vyhrožovaly USA obchodní válkou kvůli digitální dani a na sociálních sítích i v médiích bylo přesto hrobové ticho, nikdo rozhořčeně nežádal vypovězení velvyslance a ani ten prvok, co starostuje v Řeporyjích, nevyhlašoval USA písemně válku.
Co ale hodnotit chci, je mediální a politický dvojí metr. Jestli je tchajwanský separatismus a touha po svobodě obdivuhodná, proč pro média a politiky není stejně obdivuhodný separatismus katalánský a touha Katalánců po svobodě? Proč Vystrčil ještě nebyl kázat o svobodě na Krymu? Proč nebyl ani na Donbasu, jehož občané také určitě touží po svobodě a demokracii a kteří stejně jako Tchajwanci taky získali velmi silný dojem, že by se jim obojího ve svazku s mateřskou zemí nedostávalo?
Většina toho, co Vystrčil na Tchaj-wanu řekl, proto byly úplně prázdné žvásty bezvýznamného, třetiřadého politika, který se ze záhadných důvodů považuje tak trochu za druhého Kennedyho. Protože sehrál roli učebnicového užitečného idiota těch, kteří se sami při pravidelných letech do Pekingu vyhýbají Tchaj-wanu velkým obloukem.
„Já jsem Tchajwanec,“ zakončil totiž Vystrčil s artikulací a výrazem absolventa Jedličkova ústavu svůj parlamentní projev s odkazem na Kennedyho slavné berlínské „Ich bin ein Berliner.“
Zdroj.
