V poslední době, a je to velmi dobře, se – pomalu, ale jistě – stává nejdůležitější otázkou naší veřejné politické diskuse téma našeho členství v Evropské unii resp. pozitiva a negativa tohoto členství ve vztahu k českým národním zájmům, zejména z hlediska naší budoucnosti.
Jinými slovy: Jde o to, co se s námi, jako se státem a národem, stane, jestliže ve federalizující se a stále těsnější Unii (neřkuli v jejím tzv. jádru) uzurpující si postupně (i v rozporu s vlastním primárním právem) stále více kompetencí členských států, setrváme. Tedy – nikoli, co nastane, pokud z EU vystoupíme, ale co nám hrozí, když v ní zůstaneme…
Suverenita v ohrožení
Než se pokusím tuto otázku zodpovědět, pokusme se definovat si atributy existence nezávislého a samostatného státu:
- Vlastní obranná a bezpečnostní politika
- Vlastní daně
- Vlastní zákony
- Vlastní vláda
- Vlastní parlament
- Vlastní finanční a fiskální politika
- Vlastní zahraniční politika
- Vlastní obchodní a celní politika
Nyní však procházíme obdobím, kdy tyto základy státu, jeho samotné integrity, nezávislosti a svobody jeho obyvatel jsou široce zpochybňovány nejenom vrcholnými představiteli EU, ale i tuzemskými samozvanými aktivisty, šířícími tzv. liberální ideologii, přímo či nepřímo ve službách EU.
Toto beztrestné a nesmírně arogantní zpochybňování základů českého státu by samo o sobě – bez našeho členství (ve skutečnosti spíše poddanství) v EU nebylo vůbec představitelné a možné.
Hlavní nebezpečí plynoucí pro ČR z členství v EU pro ČR je tedy právě v tom, že tyto nejdůležitější základní pilíře naší vlastní státnosti mohou být beztrestně postupně - a bohužel i velmi úspěšně a efektivně - systematicky podkopávány a ničeny.
Direktivy EU již jednoznačně dominují nad vlastními zákony národních států, mnohdy i nad jejich ústavami.. EU uplatňuje vůči národním státům (a za ně) svoji vlastní obchodní a zahraniční politiku, které se musíme podřizovat. Samostatnost národních států se rozplývá také v pozvolném přenosu pravomocí ze státních orgánů na orgány EU („Brusel“) přímo (viz. např. Lisabonská smlouva) anebo nepřímo (změny způsobu hlasování z jednomyslného (právo veta) na hlasování kvalifikovanou většinou podle počtu států a obyvatel (co Němci s Francouzi „upečou“, s tím ostatní nic nezmůžou).
Čtěte ZDE: Vlastenci v Příčovech odmítli EU: Pryč od Bruselu a NATO! Podpora Matteu Salvinimu. Státní i národní existence je v ohrožení. Skvělé příspěvky významných osobností. Bez duchovních hodnot to nepůjde
Otročina
Naše poddanství se upevňuje také systematickým zadlužováním členských států a přerodem EU v unii dlužníků, zadlužených za hranici splatitelnosti. Tím jsou členské státy také postupně zbaveny možnosti z Unie odejít. EU se z Brexitu dokonale poučila a další ovečky už tak snadno nepustí…
V této souvislosti stojí za to připomenout, že český státní rozpočet v posledních 30 letech navzdory příjmům z výprodeje (tedy „privatizace“) národního majetku končil prakticky vždy v deficitu. Není mi tedy jasné, z jakých prostředků hodlá naše vláda rostoucí (i unijní) dluhy splácet.
A jindy ostražití „liberální“ politici a ekonomové mlčí. Naopak, jejich frenetický potlesk zaznívá při jakékoliv zmínce o unijním Novém zeleném údělu a plánovaném zeleném fondu, o migračním fondu anebo o nejnovějším dvacetibilionovém Fondu „obnovy EU“, za který máme všichni ručit. Škoda, že nezazní otázka, kde ty šílené biliony chtějí vzít (resp. komu). Ta odpověď by totiž mohla jejich voliče značně zneklidnit. Berou je totiž našim dětem a vnukům, jejichž budoucnost prodali na summitu Evropské rady 18. 7. 2020, když tento Fond (a související dluh a unijní dluhopis) v rámci jednání o novém víceletém finančním rámci (sedmiletý rozpočet EU). Ano, budoucnost se dá prodat, nejlépe na dluh, který se začne splácet, až ti, kteří jej ve jménu svých prebend a blahobytu nasekali, nebudou na tomto světě a jejich děti budou mít „vystaráno…
Ale co my ostatní? No, vždyť to vidíme v západní Evropě, co nás čeká, pokud se nevzepřeme. Naše děti budou dál otročit v cizích montovnách za mizerné platy, za které si za plnou cenu budou kupovat podřadné potraviny, aby s vypětím sil na konci měsíce poplatily faktury a možná nějaký ten nepříliš drahý kroužek svým dětem. Ulice ovládnou beztrestné gangy imigrantů, posílených islámskou ideologií, takže večerní posezení v hospůdce se zařadí na černou listinu hned vedle pohádky o Jezinkách.
Když už jsme u těch Jezinek, tak navzdory velkohubým prohlášením německého ministra zahraničí Maase o „vnucené solidaritě“, která neznamená nic jiného, než že k nám nelegální migranty násilím potichounku „přesídlí“ když se zrovna budeme zabývat něčím jiným – anebo nám naúčtují tučné pokuty za jejich nepřijetí.
Nebezpečí
Já si ale stále myslím, že český Smolíček by měl vzít polínko, ty nezvané Jezinky pořádně praštit přes prsty a zabouchnout vrátka. Už jenom z toho důvodu, že zlatoparohatý jelen je bůhví kde a my jsme zase na všechno sami. Jen s tlupou zákeřných krys v zádech, které se snaží vyhryzat v zadní stěně pro Jezinky díru.
Jednotlivá nebezpečí setrvání v poddanství EU, jednoduše seřazená, mohou tedy vypadat zhruba takto:
1. Finanční provázanost a rostoucí zadlužení státu (unijní sociální pilíř, fiskální kompakt, víceletý finanční rámec a další řada dílčích smluv okrajujících naši samostatnost). Díky Bohu za českou korunu.
2. Nesmyslně nákladný Migrační fond, Zelený fond, nejasné EU dluhopisy, jejich podmínky obchodování a ručení za ně jednotlivými členskými státy.
3. Odsávání přidané hodnoty, vytvořené zde, do zahraničí a její uplatnění především v Německu, což má za následek neexistenci finančních rezerv a růstu schodku státního rozpočtu i v letech konjunktury.
4. Cenzura a selekce informací zveřejňovaných v hlavních médiích soukromých i veřejnoprávních, propaganda a prosazování liberálních nedemokratických ideologií, potlačování a dehonestace vlastenectví, národovectví, konzervativní demokracie.
5. Ovlivňování vnitřní politiky nedemokratickými nástroji, zejména politickými neziskovkami a novináři jak veřejnoprávních, tak i mnoha soukromých médií, kdy samozvaní aktivisté, financovaní z podivných a neprůhledných zdrojů se nesmířili s výsledky demokratických voleb a to i přímo zvoleného prezidenta se snaží vytrvale tento výsledek zpochybňovat demonstracemi
6. Kulturně neintegrovatelná migrace, vnucení tzv. „přesídlování“ migrantů, vydírání neposlušných států pohrůžkou obrovských pokut a omezení přístupu k čerpání z unijních fondů.
7. Islamizace Evropy, financovaná ze zahraničí, tolerance násilí a kriminality migrantů, tolerance vzniku uzavřených muslimských enkláv, tolerance uplatňování práva šárija vedle státních zákonů, umožňování vzniku islámských politických stran a jejich vstup do parlamentů a do vlád.
8. Tolerance válečných zločinů Turecka, jehož armáda operuje již na území minimálně čtyř suverénních států (Iráku, Sýrie, Kypru a Libye), porušování embarg na dodávky zbraní do Libye, vydírání EU Tureckem v otázce migrace a trestuhodné mlčení EU k tomu, když Turecko krade řecký a kyperský plyn.
9. Neschopnost a neochota vedení EU reagovat na krizové situace (epidemie, krize na řeckých hranicích, krize na Kypru).
10. Dvojí kvalita potravin, kdy jsou do tuzemska dováženy pod stejnou etiketou potraviny o výrazně nižší kvalitě, než jsou dodávány např. do německých obchodních sítí, bez reflexe na cenu.
Čtěte ZDE: Dluhový diktát nastupuje: Ještě vnuci našich vnuků za nás budou splácet. Německo a Francie si z malých dělají onuci. Mráz z Bruselu a nové dělení moci. Bída české politiky. Vítání ekoteroru. Rezignace na zájmy země
11. Tlak na nesmyslnou ekologizaci a elektrifikaci bez ohledu na tím způsobenou devastaci vlastního průmyslu, dopravy a energetiky.
12. Nesmyslná argumentace na zvyšování obrovských nákladů na nesmyslné akce boje proti tzv. klimatickým změnám, které způsobuje oscilace zemské osy. Změny klimatu na planetě můžeme sledovat v geologické minulosti planety po celou dobu její existence.
13. „Společná celní a obchodní politika“ která vyhovuje zejména Německu a Francii, omezení svéprávnosti našeho státu, vznik pro nás nevýhodných smluv se 3. světem o volném obchodu, které způsobí další devastaci evropského a českého zemědělství levnými dovozy např. hovězího a drůbežího masa.
14. Devastace našeho zemědělství dotační politikou, kvóty, ztráta potravinové soběstačnosti a závislost na dotacích a dovozech evropských potravin, mnohdy diskutovatelné kvality.
15. Postupné odebírání pravomocí národním státům ať již dle Lisabonské smlouvy nebo změnou způsobu hlasování v unijních orgánech z hlasování v souladu na hlasování kvalifikovanou většinou.
16. Genderismus, propagace LGBT, homosexuální sňatky, tzv. politická korektnost, BLM, MeToo, a další demagogie.
17. Demokracie versus „občanská společnost“, občanská, anebo lidská práva? Občanská práva na rozdíl od lidských práv totiž s sebou nesou i občanské povinnosti.
18. Bezhlavá propaganda o tzv. blahobytu v EU (ale na náš neustále rostoucí dluh, který ani naše děti nebudou schopny splatit), která úplně pomíjí veškerá rizika, která členství v EU přináší.
19. Potlačení vlastní výroby finálních produktů a prosazování montoven zahraničních firem, tzn. práce s minimální přidanou hodnotou
20. Snaha EU o vytvoření vlastních příjmů vedle standardních členských poplatků formou zavedení nových vlastních daní z finančních transakcí, uhlíkového cla, daně z nerecyklovaných plastů a digitální daně.
21. Volný pohyb osob, ten úderný argument, kterým se ohánějí současní svazáci pod hesly jako Erasmus, svoboda cestovat na dovolenou a podobně, je jenom zástěrkou pro neomezený pohyb levných pracovních sil do montoven na našem území. Je to zločinný způsob, jakým se udržují české mzdy na stále stejně mizerné úrovni ve srovnání se západní Evropou jako před 30 lety.
22. Totalitární a nedemokratické metody uplatňované Evropskou komisí vůči menším členským státům a protiklad k řečem o nedemokratičnosti středoevropských států např. v otázkách migrace anebo postavení nevolených a samozvaných struktur mimo státní finance a licence.
Tohle je to, co nám v reálu přináší členství v EU. Opravdu si ještě někdo myslí, že být členem EU po Lisabonské smlouvě je pro ČR požehnáním?
Je tedy jasné, že v takové situaci nám nezbývá (pokud chceme přežít jako suverénní národ a stát) než se EU zdvořile poděkovat a odejít, dokud to ještě jde.
Náš protektor, vykořisťovatel a souhrnně nepřítel, kterým EU bezesporu je (a už to ani neskrývá), je ale mazaný a tak se nám snaží vytvářet (po zkušenosti s Brexitem) řadu rafinovaných překážek v odchodu. Rozbití vztahů ČR s Ruskem a s Čínou je vedle astronomického zadlužení dalším takovým zásekem, tentokrát pod taktovkou stran, které nazývám liberálním blokem, tj. ODS, TOP 09, Pirátů, ČSSD, STAN a KDU-ČSL. Jde o to, abychom neměli po odchodu z EU adekvátní náhradní obchodní partnery, kam bychom mohli umístit svůj export. Komu tedy slouží všichni ti Novotní, Kolářové, Hřibové a Vystrčilové, tito moderní Herostratové? ČR to celkem jistě není.
Čtěte ZDE: Kdo se bojí czexitu: Pojďme opustit potácející se totalitu! Stát i národ je ohrožen. Proč zvítězil Farage? "Práce a pokora" nás nezachrání. Mladý Klaus se mýlí. Pojďme do toho bez zbabělosti. Ostatně soudím…
Jak ale z toho?
Historie se neustále opakuje, před 100 i před 30 lety jsme byli jako zvíře, které se narodí v zoo s veškerým pohodlím a najednou je vypuštěno do divočiny, nucené postarat se o sebe a čelit spoustě nebezpečí. Nyní, v roce 2020, jsme opět ve stejné situaci, kdy najednou bychom se měli starat sami o sebe, jenže tentokrát navíc morálně oslabení liberální dekadencí, zadlužení po uši a zbaveni průmyslové i zemědělské soběstačnosti. To neříkám proto, abychom to vzdali, to nám naše zodpovědnost nedovolí. To říkám proto, že stále máme a musíme šířit naději a víru, že to přece (opět i po třetí) zvládneme.
Nástrojem může být jak zákon o celostátním a závazném referendu o vystoupení z EU – a poté uskutečnění takového referenda, ale po zkušenostech Velké Británie nyní víme, že namísto zdlouhavého boje o referendum a shánění nesmyslného počtu podpisů zde existuje i adekvátní náhrada, kterou jsou parlamentní volby. Je jasné, že každý občan ČR, který chápe nutnost našeho odchodu z EU, má možnost myšlenku CZEXITu podpořit tím, že bude podporovat a volit jedinou českou relevantní euroskeptickou politickou sílu…
Je naší povinností informovat o tom, co se nám snaží Brusel i naši liberálové utajit a varovat před nebezpečím, do kterého nás vedou jako děti krysař v Hammelnu. Je ale jednoznačně na samotných občanech, aby se rozhodli sami v nadcházejících krajských, ale hlavně příští rok ve sněmovních volbách, jak s tímto varováním naloží.
