Většina lidí nadále sleduje především zprávy o dalším šíření nákazy a čísla nově nakažených či zemřelých nejen u nás, ale všude ve světě. Sledují to, protože nemají volbu: mnozí přinejmenším napůl uvězněni ve svých domovech – při absenci sociálního kontaktu v zaměstnání – zbývají jim jen média, především ta elektronická.
A ta zcela jednotně „jedou“ koronavir, lišíce se jen tím, zda při tom ještě nadále mechanicky útočí na vládu Andreje Babiše (pod vedením z Německa řízené bruselské agentury na Kavčích horách všechny ty Respekty, Reflexy a spol.), nebo nanejvýš volí „komerčnější“ ladění. Média alternativní si většinou tuto agentu rovněž nechala vnutit. Nemohou jinak, chtějí-li alespoň trochu klást nepříjemné otázky vznášející se nad absurditou, do níž se především západní svět noří stále hlouběji.
Vždyť je to jako zázrak: najednou všude přestaly katastrofální požáry, ničivé záplavy, zemětřesení jen problikne, aby hned zmizelo, snad i ty ledovce přestaly tát (a jinde zase narůstat). Globální oteplování dostává podpásovky v podobě jarních mrazů, takže i „meteosekce“ ČT, která měla donedávna každodenní šíření „klimahysterie“ jako základní redakční úkol (rozlišování mezi počasím a klimatem je už pro ni minulostí), je z toho nervózní. Všechno, čím nás mainstream denně krmil, zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Jeden by si řekl: Jak by ne, když jde o život.
Jde o život?
O život jde pořád. Lidé pořád upadají do nemocí, a stále na ně umírají. Nikde v tuto chvíli samozřejmě nenajdeme statistiky zemřelých „nenakažených“. Je jich sice řádově více – ale neexistují. Obdobně jako ty požáry, záplavy, zemětřesení a ledovce. Nejsou, protože se nedostanou na obrazovky televizí, počítačů či mobilů. Umírající na rakoviny, prasklá srdce a cévy, opět obrovsky rozšířenou epidemii tuberkulózy (zemře na ni asi jeden a půl miliónu ročně), AIDS (750.000) – anebo všechny choroby spojené s chřadnutím imunitního systému především starých lidí. Pokud u toho není visačka „korona“, přestaly existovat.
Vypadá to logicky, protože epidemie nové chřipky plní nemocnice těžkými případy zánětu plic s ní spojenými (samozřejmě především u starších ročníků, neboť je komplikuje změť chorob, s nimiž se mnozí senioři potýkají). Celosvětově zvolená strategie karantén a testování téměř celé populace je nevratná. Zda je správná, si v podstatě nikdo netroufne zpochybnit, protože se okamžitě vystavuje morálnímu ataku coby potenciální vrah především starších spoluobčanů (autor tohoto textu ostatně sám patří do kategorie „zvlášť ohrožených“).
Je přitom jasné, že neexistuje zdravotnický systém, který by takovouto strategii mohl zvládnout. Ani v minulosti, ani dnes, ani v budoucnu. Pokus o „rozložení v čase“ je spíše „hra na akci“: V podstatě ti, kteří během nutného promoření většiny populace nákazu (vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, věku či jejich kombinaci) nezvládnou, se „jenom“ statisticky rozloží v čase do „přijatelnějších“ čísel. A to bez ohledu na případný „objev léku“. Nemocný s pokročilou rakovinou bude i vyléčenou korona chřipkou dále oslaben a zemře – jen se už nebude počítat do „korona statistiky“. Jinak řečeno: z hlediska zákona velkých čísel se na úmrtnosti ve světě nic podstatného nestane. Nepůjde o sto miliónů mrtvých jako při „španělské“ chřipce po první světové válce. A přece to kompletně změní svět – přinejmenším jako první či druhá světová válka. Zázrak.
Čtěte ZDE: Epidemie ukázala: EU a spol. jsou jen fikce a parazitické struktury. Svět už nebude jako dřív. Návrat k autoritě národních států? Vzestup velmocí. Globalizace dostala přes pracky. Pryč s nadnárodními strukturami!
Poprvé
Všechno je jednou poprvé. Tentokrát se například poprvé na čas prakticky zastavuje celosvětová ekonomika – což se nestalo ani za velké krize ve třicátých letech minulého století či během zmíněných válek. Vlastně nikdo si teď neumí představit, co to bude znamenat. Debaty o tom, zda půjde o krizi typu V, U, nebo L, jsou zbytečné. Fakticky půjde o volný pád. Co je však podstatné – uměle vytvořený (právě tak jako koronavirus).
Odhady hloubky tohoto pádu se samozřejmě liší, je pouze nadevší pochybnost, že něco takového tu ještě nebylo. Už je rovněž jasné, že do hry nikdy nevídaným způsobem vstoupí centrální banky, což je zvláště zajímavé u té největší, americké (FED), která je ze značné části v soukromých rukou. Uvidíme pravá kouzla, z nichž masivní tištění nekrytých peněz (tzv. kvantitativní uvolňování) je tím nejobyčejnějším. Všechna ta úvěrová uvolnění, záruky pro banky, fondy i pro korporace, negativní úroky, dary – a jistě i něco naprosto nového a zatím neznámého – bude veřejností přijato s vděčností – včetně možné následné dramatické inflace a znehodnocení veškerých úspor.
Dojde pravděpodobně k dalšímu nevídanému přesunu majetku „od malých k velkým“, proti němuž byl ten po Říjnové revoluci v Rusku (či po takzvaném Pádu komunismu v části světa touto revolucí zasaženém) jen epizodou. Už proto, že tehdejší bohatství bylo jen zlomkem současného. A ve spojení s moderními technologiemi se mocnému „ochranitelskému“ státu dostanou do rukou prostředky totální kontroly soukromí každého z nás a faktického konce (již tak atrofovaných) občanských svobod. Zůstane jen výsměch v podobě absurdní mantry nic neznamenajících a nevymahatelných „lidských práv“. Poprvé.
Kolaps globalismu?
Mnozí se utěšují tím, že ale také něco získáme. S globalismem je prý konec. Rozpadne se (nebo podstatným způsobem „upraví“) žalář národů jménem Evropská unie. Historické národní státy opět dostanou větší míru samostatnosti. Demokracie bez přívlastků (ta „liberální“ – fraška na lidovládu – může existovat jen jako globalistický diktát) bude mít šanci na znovuzrození. Prostě se prý vrátíme někam v čase – a zkusíme to znovu a lépe.
Jenže to není možné. Majitelé základních mocenských nástrojů – peněz – se nejen nezmění, ale posílí. Neviditelní vládci v pozadí všech jevů budou po této krizi ještě mocnější. Jejich kontrola prakticky nulová. Moc bank – těch centrálních zvláště – bude téměř absolutní. Pokud ještě k tomu zmizí hotovost, kterou (třeba právě z „hygienických důvodů“) nahradí jen peníze virtuální, budeme dokonalými otroky. Byť ve vlastní zemi.
Globalismus prostě nezmizí, pouze se transformuje do méně nápadné podoby. A budou to naši vlastní poslanci (politici obecně), kteří pro to budou hlasovat – právě tak, jako většina veřejnosti pro ně. Protože jíst potřebuje každý – a nebude jiná cesta, jak se k naplnění základních (patrně mnohem méně „blahobytných“) potřeb dostat.
Čtěte ZDE: Trapasy za časů cholery: Čím hůř, tím líp, doufá kavárna. Hormon mění myši na krysy. Zničit virus? Ne, Babiše a Zemana! Kdy "dostihne" Trumpa? Falešná opera Ruslan a NATO. 24%. Otázky nemizí. Karavana jde k oáze
Třetí do roviny
Pokud někdo dočetl až sem, má nejspíš toho pesimismu již plné zuby. Tak zkusme zacílit k něčemu nadějnějšímu. Faktem totiž je, že stále ještě mluvíme jen o Západu. Čínu nechme protentokrát stranou. Nejmocnější země planety prochází také svým docela tajemným vývojem – a bude vedle Spojených států řídícím článkem světa po krizi v podobě, o jaké můžeme zatím jen spekulovat. Jenže rovina je určena třemi body. Tato základní fyzikální poučka plně platí i pro politiku. Právě proto se zhroutil nestabilní „bipolární svět“.
Třetí mocností může být pouze Rusko s Evropou. V jaké podobě zatím také těžko říci. Vidíme pouze, že EU je v rozkladu, zatímco Rusko se během krize dostane vůči ní do nevídané „komparativní“ výhody. Konstatuje to i jinak nenávistně protiruský The Economist: „Zatímco i nejbohatší ekonomiky upadly do zmatku a zadlužují se, aby zmírnily negativní hospodářské dopady, ruská ekonomika nevykazuje žádné větší známky paniky,“ píše list. „Ruská ekonomika je méně citlivá na nynější šok, neboť se již posledních šest let sama izoluje.
Konstatuje také že Rusko nyní disponuje jedněmi z největších zlatých a devizových rezerv světa v hodnotě téměř 570 miliard dolarů (14 bilionů Kč) a pomocí digitálních technologií zlepšilo výběr daní. Jeho napohled riskantní operace s pádem cen ropy může vyřadit jen americké těžaře. „Rusko má více než dostatečné rezervy pro příštích několik let. Pokles kurzu rublu navíc omezil škody, které veřejným financím způsobil propad cen ropy.
Protože jsou ruské podniky od roku 2014 odříznuty od mezinárodních kapitálových trhů, nezbylo jim než omezovat své zadlužení. Zatímco západní podniky využívaly nízkých úrokových sazeb a braly si nové půjčky, dluh ruského firemního sektoru klesl pod 50% HDP. Poměr státního dluhu k HDP se tak nachází výrazně pod 20%. Rovněž posílilo svou soběstačnost. Jeho sankce na dovoz potravin (odpověď na sankce Západu, pozn. aut.) podpořily domácí zemědělskou produkci, což vedlo k poklesu podílu dovážených potravin na méně než čtvrtinu.“
Pozře nás Německo?
Jakého druhu bude „konvergence“ Ruska se zbytky toho, co zůstane po šíleném experimentu zvaném EU, lze opět zatím jen těžko odhadovat. Ale že k něčemu takovému dojde, je téměř jisté. V podstatě jedinou alternativou by byla válka, na niž ovšem Západ nyní nemá – respektive znamenala by jeho sebezničení. Jak se také píše v citovaném článku z britského The Economist: Rusko je chráněno před externími šoky a zahraničními nepřáteli, protože má moderní zbraně a zlaté a devizové rezervy.
Je velmi pravděpodobné, že půjde o nějaký druh spojení primárně s Německem (možná i Francií): nejčernější sen britských a amerických „politických vědců“ již téměř sto padesát let se stane skutečností. Tato „ruská Evropa“ by totiž ovládala „Světový ostrov“. A podle (v anglosaském světě stále platné) Mackinderovy teorie by tím „ovládla svět“.
Že by ovšem právě tohle „přenastavení“ chtěli dopustit ti, kdo celou krizi připravili a vyvolali? Ne, spíš jde o to, že „žádný plán nikdy nevyjde“ – a tenhle se jim už v mnoha ohledech vymkl z rukou. A pokud jde o nás? V České televizi se již o naší republice otevřeně mluví jako o „sedmnácté spolkové zemi“.
Čtěte ZDE: Případ koronavirus: Dobrá záminka k manipulaci? Rotačky na nekryté peníze už opět jedou naplno. Kdo na krizi nejvíc vydělá? Potřebovala si Čína "odfrknout"? Kdyby virus nebyl, musely by si ho trhy vymyslet
Ještě žijeme
Nikdo si toho moc nevšímá, protože zatím vytřeštěně sledujme narůstající počty nemocných a zemřelých, bláznivé hádky o rouškách a respirátorech, útoky na Andreje Babiše (jehož výkon je odhlédnuto od všeho ostatního manažersky fenomenální) a komické pokusy zdecimované opozice prokazovat se prostřednictvím obrazovek ČT jako stále existující a fungující Pátá kolona Bruselu.
Zatím míříme spolu s unijním Titanikem vzhůru dolů. Ten rachot by nám však neměl natolik zastřít realitu, abychom nevnímali, že za kulisami hroutícího se Západu se již vynořuje nový kontinent. Jen když si toho budeme všímat, máme šanci, abychom na něm neskončili pouze jako otroci – s ještě horšími podmínkami, než byly ty dosavadní.
Ještě ale žijeme – a proto doufáme. Náhoda neexistuje – a nejméně ze všeho je jen „shoda okolností“, že se toto nevídané divadlo odehrává právě ve dnech a týdnech, které předcházejí velikonočnímu zázraku Zmrtvýchvstání.
Prostě všechno dobře dopadne – ale jen pro mnohé.
