Dlouho očekávaná schůzka ohledně situace na Ukrajině, která se uskutečnila tento týden v Paříži, nepřinesla žádné velké překvapení. Alespoň podle hlavních médií, která ji bagatelizovala a v podstatě smetla se stolu. Zato jsme se dozvěděli, že Zelenskyj si s Putinem nepotřásl ani rukou a jejich oční kontakt byl při vstupu do Elysejského paláce minimální. No panečku, to je zpravodajství, jak má být!
Se(t)kání
Faktem je, že v rámci normandského formátu (Německo, Francie, Rusko a Ukrajina) k té dlouho očekávané schůzce mezi prezidentem Vladimírem Putinem a nástupcem Petra Porošenka Vladimírem Zelenským skutečně došlo.
O jednání se dozvídáme tak málo proto, že se znovu potvrdilo, že ruský prezident drží v podstatě všechny trumfy v rukou. Západ je čím dál bezradnější, jak obhájit neúspěšný státní převrat, který místo nabourání se do „podbřišku“ Ruska vedl k pravému opaku: k opětovnému připojení Krymu k Rusku a k oddělení východních regionů od Kyjeva ovládaného pučistickou juntou. Důsledkem Západem připraveného a financovaného puče jsou navíc tisíce mrtvých na obou stranách občanské války, rozvrácená země a kritická nespokojenost většiny obyvatel.
Francouzi i Němci se ted‘ snaží alespoň minimalizovat hrůznou bilanci, na které mají spolu s válečnými jestřáby za oceánem lví podíl. Každému soudnému člověku je jasné, že Krym se vrátil zpět pod ruskou kontrolu definitivně, neboť takové je přání 90 procent obyvatelstva poloostrova.
Donbas boj o život nevzdá
I když Sorosovy neziskovky v úzké součinnosti se západními tajnými službami umějí různá kouzla, jak předvádějí při inscenaci nepokojů od Caracasu po Hongkong, zvrátit vůli devadesáti procent obyvatel regionu, je přece jen nad jejich síly. Také proto v Paříži slovo Krym vůbec nepadlo. Západ i Kyjev tuto záležitost zjevně považují za uzavřenou a kromě profesionálních provokatérů válečného konfliktu, kterých je i v Praze dost, už to ani nikdo otvírat vážně nechce.
Pozornost se tedy soustředila na situaci v Donbasu. Merkelová a Macron vyzývali Zelenského k naplňování „Steinmeierova plánu“ a s ním spojených Minských dohod, které předpokládají pro Doněckou i Luhanskou republiku brzké volby a začlenění domobrany do oficiálních bezpečnostních složek Doněcka a Luhanska.
Kyjev zvolil v rozpacích vyčkávací taktiku. Samozřejmě, že i Vladimír Zelenskyj ví, že Donbas už se nikdy nesmíří s nadvládou kyjevské diktatury. Nikoli marně proto Vladimír Putin vzápětí konstatoval, že pokud by se Donbasané nebránili, vystavili by se ze strany kyjevských neonacistických oddílů „druhému srebrenickému masakru“. Teď jde tedy jen o to, jak současný stav faktické samostatnosti obou republik nějak legislativně zakonzervovat.
Čtěte ZDE: Aféra, jaká tu ještě nebyla: Kdo vyrval záchody z ukrajinských lodí? Další provokace propagandistů. Na sítích je veselo. Rusofobní fake news jako na běžícím pásu. Plácání na dně mísy. Tohle by ani Forman nevymyslel
V pasti neonacistů
Zelenskyj ovšem prakticky nemá kam se pohnout. Koneckonců s hlásáním míru pro Ukrajinu vyhrál letošní prezidentské i parlamentní volby, neboť drtivá většina Ukrajinců, má již dost diktatury schovávající svoje nestydaté korupční kšefty pod pláštík protiruského tažení. Porošenko a další ukrajinští jestřábi dosazení někdejší Obamovou administrativou a „bidenovskými“ korporacemi byli sice voliči vyhnáni z vedení země, ale nevzdávají se.
Jakékoliv Zelenského vstřícné gesto vůči Moskvě, je v těchto kruzích okamžitě komentováno jako vlastizrádné a kapitulantské. Již od pondělka, kdy probíhala pařížská jednání, stojí neonacistické bataliony v bojové pohotovosti na kyjevském Majdanu.
Porošenko a jeho volebně poražení druzi doufají, že závěry pařížské konference by se mohly stát vítanou záminkou pro zažehnutí jiskry, která by zapálila požár nového Majdanu. Nic nového: stejně jako před šesti lety by řádně zvolený prezident a vláda čelily puči. Hned v úterý se proto ozbrojení dědici hitlerovských nácků přesunuli před sídlo prezidenta a požadovali jeho okamžitou demisi, při repríze předehry převratu před šesti lety, kdy za pár dnů poté musel ze země uprchnout demokraticky zvolený prezident Janukovyč.
Také dnes volají radikálové po vyhnání Zelenského ze země a zachránění Ukrajiny před kapitulantským mírem, který údajně Zelenskyj v Paříži dojednal. Proto se Zelenskyj snažil při jednáních působit pro kamery bojovně a vytvořit zdání, že Putinovi na nic nepřistoupil. I jemu je ovšem jasné, že ať už se vrátí z Paříže s čímkoliv, bude to ze „strany války“ vždy považováno za kapitulací.
Jak zpátky na Klondike?
Tyto válečné psychopaty neuspokojí totiž nic jiného, než další pokračování války pokud možno s co nejvíce obětmi na životech. Jejich jediný program jsou další a další provokace proti Rusku a pokračování ve vtahování Západu do občanské války, kterou dle jeho instrukcí a za jeho peníze vyvolali.
Chtělo by to zase nějaké sestřelení letadla, protože protiruská hysterie kolem „operace pod falešnou vlajkou“ s MH 17 u Doněcka, už poněkud vychladla. Jenže problém je v tom, že tentokrát to jak americký prezident, tak „Bruselané“ už nepotřebují. Doba se změnila, Rusko je už mnohem silnější a stabilnější, zatímco Západ ekonomicky i politicky (Brexit, pokus washingtonských bažin o Trumpův impeachment atd.) slábne.
Na čem se nakonec všichni v Paříži bez problémů shodli, je výměna zajatců do konce roku. Ve hře je dokonce varianta „všichni za všechny“. Na pořadu dne je také úplné respektování příměří. Na čem se však kvůli Zelenského nepevné pozici dohodnout nemohli, je termín voleb na Donbasu a kontrola hranic s Ruskem donbaskou domobranou – což je ovšem stejně už dávno skutečností.
Kdyby na to Zelenský kývl možná by se již nemusel do prezidentského paláce vrátit. Petro Porošenko čeká na jakoukoliv záminku k útoku na Zelenského – a za zády cítí podporu washingtonského Deep State. V závěrečném dějství frašky zvané impeachment by další státní převrat v Kyjevě, pomohl Demokratům zamést stopy za korupčními eskapádami různých amerických firem a „rodin“, (ta Bidenů je pouze nejvíce videlná), kteří si z Ukrajiny udělali Klondike, když vytěžili předtím ten v Iráku.
Čtěte ZDE: Ukrajina po šesti letech od Majdanu: Touhy po míru a klacky pod nohy. Sáhne „strana války“ po provokaci? Jednání normandské skupiny může přinést klid. Putin je vítěz. Šílenci volají po jaderné bombě pro Kyjev
Sorosovi „Chvilkaři“ jsou všude
„Velmi pozitivní je už fakt, že jsem obnovil dialog s Putinem,“ uvedl opatrně po schůzce Zelenskyj. Odmítl však federalizaci země, jak požadovali ostatní účastníci schůzky. Také Putin po jednání připustil, že schůzka byla užitečná. Dodal ale, že Moskva požaduje změny v ukrajinské ústavě, které zaručí zvláštní status Donbasu a vyslovil se rovněž pro více přechodů pro civilisty na dělící linii v místě konfliktu.
Nejdůležitější kladné body si Zelenskyj může připsat asi jen za odblokování prodloužení dohody o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu. „Probrali jsme principy, detaily dohody o tranzitu dojednají poradci,“ řekl šťastně ukrajinský prezident. Aby ne, když zima je na krku a současná desetiletá smlouva o dodávce plynu přes Ukrajinu vyprší 31. prosince.
Další schůzka v rámci normandského formátu se má uskutečnit do čtyř měsíců. Je ovšem nejisté, zda do té doby nenaberou protesty „Miliónů chvilek pro válku“ v Kyjevě nekontrolovatelnou dynamiku. Již v létě se objevily informace, že právě v prosinci by se mohli pučisté pod vedením Porošenka pokusit zvrátit výsledky voleb osvědčenými prostředky liberálních demokratů: masové demonstrace a nátlakové akce, včetně těch násilných.
Chvilkaři jsou všude. Po hongkongském řešení volají i představitelé „pražské kavárny“. Ti naši zatím jen nesměle pobíhají po nádražích a v ulicích jich před Vánocemi dramaticky ubývá. To v Kyjevě nehrozí. Náckové mají zbraně a jsou vojensky organizovaní. Takoví, jaké si je Západ zplodil – a teď neví, co s nimi.
Tihle se nezakecají.
