Právě uplynulo šest let od prvních demonstrací, které nakonec vedly na Ukrajině ke krvavým událostem na Majdanu. Ty později přerostly v násilný puč, po němž musel řádně zvolený prezident Janukovyč uprchnout ze země. S odstupem je možné na mnoha důkazech rekonstruovat tuto temnou událost, která změnila klima v celé Evropě a významně přiblížila hrozbu válečného konfliktu s Ruskem.
Síly, které byly za pomoci západních tajných služeb a Sorosových neziskovek uvedeny do pohybu, aby vytvořily nástupní prostor ke konečnému zúčtování s Putinovým Ruskem, zjevně přecenily své možnosti. Pět miliard dolarů, které podle doznání bývalé náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nulandové příprava celá operace stála, se sice investorům vrátilo ve formě válečné kořisti z vydrancované země, ale stanovených geopolitických výsledků dosaženo nebylo.
Válka
Především nedošlo k americkému obsazení Krymu a následnému vybudování vojenské základny v měkkém podbřišku Ruska - a také obsazení hranice s Ruskem v Doněcké a Luhanské oblasti, odkud by byly raketami snadno zasažitelné strategické vojenské a hospodářské cíle v Rusku. Neúspěch celé operace způsobila především asertivní politika prezidenta Vladimíra Putina a odhodlání domácího obyvatelstva. To nechtělo připustit etnické čistky, tak jako v ostatních oblastech Ukrajiny, kde žilo ruskojazyčné obyvatelstvo.
Upálení téměř stovky protimajdanských aktivistů v Oděse bylo jen vrcholem ledovce zločinů, kterých se Kyjevem podporované paramilitární neonacistické oddíly a armáda na ruskojazyčném civilním obyvatelstvu dopouštěly. Za pomoci dobrovolníků z Ruska a domácí domobrany se podařilo ubránit nejen Krym, ale také velkou část Donbasu. Zatímco Krym zažívá po svém připojení k Rusku nebývalý rozkvět, v Doněcké a Luhanské republice jsou dodnes výrazné stopy kyjevské agrese. I přes dojednané příměří navíc stále dochází ke sporadickému ostřelování vesnic a předměstí Doněcka přiléhající k demarkační linii.
Strana války reprezentovaná bývalým oligarchou prezidentem Petro Porošenkem, který spolu se svou pučistickou vládou až donedávna vzorně spravoval pro Washington a Brusel ukrajinský protektorát, tuší, že hra je u konce. Většina lidí na Ukrajině nechce dále pokračovat ve válce a nepřátelství, jež si vyžádalo už desetitisíce životů. Hra je sice u konce, ale iniciátoři a financiéři tohoto válečného zločinu ve Washingtonu a Bruselu se stále nechtějí vzdát.
Čtěte ZDE: Ukrajina: Čím větší drama, tím větší ticho po pěšině. Bude se v Kyjevě rozhodovat o obsazení Bílého domu? Bidenovo dělení válečné kořisti. Kam šlápl, tam tráva neroste. Připravuje Porošenko nový puč?
Bude dohoda?
Klidná a s Ruskem spolupracující Ukrajina je to poslední, co by mohla strana války potřebovat. Proto se i přes zjevnou únavu na všech stranách snaží házet klacky pod nohy na cestě k mírovým rozhovorům. A je docela možné, že před nadcházejícími klíčovými jednáními Normandské skupiny (Ukrajina, Rusko, Francie, Německo), k nimž bylo mělo dojít 9. prosince, se pokusí zorganizovat provokaci, která by úspěch jednání zhatila. Zvláště jim vadí chystaná (ale stále ještě nepotvrzená) dvoustranná schůzka prezidentů Vladimira Putina a Vladimíra Zelenského.
Zda oba prezidenti chtějí (či tomu ukrajinskému bude dovoleno) hledat racionální kompromis a dohodnout se na plánu pro budoucnost východní Ukrajiny je zatím nejisté. Spor se týká hlavně rusko-ukrajinských hranic a místních voleb na územích Doněcké a Luhanské lidové republiky. Ještě před summitem Putin stanovil podmínky pro schůzku. Ukrajinský prezident Vladimir Zelenskyj měl potvrdit tzv. Steinmeierovu formuli, která stanoví plán řešení konfliktu, včetně autonomie obou republik a harmonogram svobodných voleb na Donbasu.
V den voleb by podle tohoto návrhu bývalého německého prezidenta už mělo platit zvláštní postavení pro obě lidové republiky. Jednotky doněcké a luhanské domobrany by hlídkovaly na hraničních stanovištích a domobrana by byla oficiálně začleněna do ozbrojených sborů autonomních republik. Je téměř jisté, že volby by legitimizovaly současné vedení obou republik a znamenaly by definitivní zakonzervování současného stavu. To by bylo velkým Putinovým vítězstvím, ale také vlastně splněním volebních slibů Zelenského, který ve volební kampani sliboval Ukrajincům mír.
Sen o atomovce
Francouzský prezident Macron již dal najevo, že by Kyjev měl k rozhovorům přistupovat otevřeně, se snahou o dohodu. Stejný postoj můžeme zaznamenat i na německé straně. Pouze „strana války“ v Kyjevě označuje možnou dohodu za kapitulaci.
Miláček západních médií, Putinem omilostněný terorista a filmový režisér v jedné osobě Oleg Sencov, propuštěný nedávno na svobodu z ruského vězení v rámci výměny zajatců, který patří k "avantgardě" strany války, se již tento týden nechal slyšet, že místo jednání v normandském formátu by Evropský parlament měl vrátit Ukrajině jaderné zbraně.
Během společné schůze tří výborů Evropského parlamentu ve Štrasburku Sencov poznamenal, že nerozumí podstatě Steinmeierovy formule k Minským dohodám, ani normandskému formátu, a nechce se ani snažit tomu porozumět. „Pokud jde o Budapešťské memorandum, tak probíhající jednání o provádění Minských dohod, stejně tak Steinmeierova formule i normandský formát to porušují. Nechápu to," uvedl Oleg Sencov.
Podle Sencova v rámci Budapešťského memoranda Ukrajina odevzdala své jaderné zbraně, a protože ustanovení tohoto dokumentu byla podle Sencova porušena, musí ukrajinská strana dostat svou „bombu“. To plně zapadá do rok starého prohlášení bývalého zástupce ukrajinské mise v NATO, generálmajora Petra Garaščuka který oznámil, že Ukrajina má příležitost vyvinout nejen atomové bomby, ale také jaderné hlavice pro rakety. Těmi by potom podle ukrajinských expertů mohl Kyjev zasáhnout kromě jiného i ruské jaderné elektrárny. Titíž vojenští experti se také vážně zabývají variantou rozmístit na hranici s Ruskem jaderné miny.
Čtěte ZDE: Ukrajina: Radikální změna kurzu na obzoru. Vlivný oligarcha: Ruské tanky budou stát před Krakovem a Varšavou a vy si naděláte do kalhot. Ukončení války na Donbase a smíření se s Ruskem? Všichni toho mají plné zuby
Není cesty zpět
Není vyloučeno, že „strana války“, reprezentující washingtonský a bruselský vojensko–průmyslový komplex se své války s Ruskem jen tak nevzdá. Zvláště když stále více důkazů ukazuje na rozsáhlou korupci, které se při drancování dobyté země američtí protektoři na čele s bývalým Obamovým viceprezidentem Johnem Bidenem a jeho povedeným synkem dopouštěli.
Je příznačné, že nevratnost změn na Donbasu a na Krymu si uvědomuje stále více politiků a korporací na Západě. V tomto týdnu americká společnost Apple začala konečně zobrazovat Krymský poloostrov jako ruské území. Reuters dává změny v dotyčných aplikacích do souvislosti se setkáním zástupců firmy Apple s předsedou bezpečnostního a protikorupčního výboru ruské Státní dumy Vasilijem Piskarjovem. Podle zpravodajské agentury Interfax Piskarjov zástupce společnosti upozornil, že označovat Krym za součást ukrajinského území je podle ruských zákonů trestný čin.
Dojde to konečně i válečníkům bojujícím minulé války u nás? To bychom od nich asi chtěli moc. Místo toho stupňují dál provokace, aby nás dříve či později dostali do ukrajinské situace.
