Rybí revoluce? Ne, nejde o protesty rybářů, ani o bojkot olejovek, ani o protesty aktivistů bojujících proti zabíjení ryb či rybímu menu v restauracích. Rybí revolucí dnes nazývají v Itálii hnutí „Sardinky“, které nečekaně zaplnilo náměstí italských měst. Shromažďují se při něm davy mladých lidí, často nedospělých výrostků - a v rukách drží vlastnoruční kresby ryb.
Nejprve byl tento podivný název hnutí vysvětlován tím, že jeho účastníci do omrzení nevykřikují politické slogany, ale mlčí jako ryby. Ukázalo se však, že vůbec nemlčí, ale někdy dokonce zpívají. Například ve Florencii Sardinky společně sborem zpívaly partyzánskou píseň z druhé světové války „Bella, Ciao!“ A společně skandovaly: „Každá sardinka má právo na existenci!“
Popravdě, toto podivné pojmenování protestů má ještě jednu interpretaci: Jeho účastníci se natlačí v co největším počtu na náměstí tak, že stojí nacpaní vedle sebe jako sardinky v konzervě. Tvrdí, že nepatří k žádné politické straně a protestují samy za sebe, dalo by se říci pro zábavu. Termín rybí revoluce vymysleli novináři a účastníci protestů se ho okamžitě chytli – jak jinak, než pro zábavu.
Útok na „Putinova přítele“
Ve skutečnosti ovšem nebyly demonstrace vůbec organizovány „pro zábavu“ a nejde ani o protest proti všem a všemu, nebo proti vládě jako takové, ale vše je namířeno proti velmi konkrétnímu politikovi – proti charismatickému vůdci strany Ligy severu Matteo Salvinimu – bývalému ministrovi vnitra, a poté místopředsedovi vlády, který byl nedávno donucen rezignovat. Nyní je však jeho strana na první příčce v popularitě a má šanci znovu se chopit moci. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že Salviniho Liga a její spojenci o koňskou délku předstihli vládnoucí koalici hnutí Pěti hvězd a Demokratické strany.
A právě v téže chvíli se objevily Sardinky – vyskočily jako čert z krabičky. Četné plakáty zobrazující rybu poprvé drželi v rukou demonstranti v Boloni, což byla vzdorná reakce na demonstraci příznivců Ligy v tomto městě. Na sociálních sítích byl vystaven výsměšný manifest odpůrců Ligy: „Milí populisté, párty skončila ... My jsme Sardinky, nyní nás najdete všude. Vítejte na otevřeném moři.“
Po úspěchu v Boloni se Sardinky objevily na mítinku proti Lize v Modeně a Sorrentu, a poté začaly svolávat svoje shromáždění v dalších italských městech.
Aktivisté verbují nové příznivce a vystavují na sociálních sítích následující výzvu: „Seber si vlastní Sardinky a zúčastni se první rybí revoluce v historii. Pokud nemáš čas na jejich shánění, přijď stejně, seženeme jich tisíce a nikdo nezůstane na ocet. My jsme opravdoví, a vy? Kdo se připojí k první rybí revoluci?“
Čtěte ZDE: Tragédie antických rozměrů: Lidový vůdce Salvini zradou odstaven od moci. Volby? Nikdy! Conteho vláda dosazena z Bruselu. Přístavy se migrantům opět otevírají. Kdy italský kotel vybuchne?
Mediální výklad
Kdo je v čele tohoto hnutí, které se vzalo odnikud a dnes otřásá Itálií? Euronews popsal jeho zrození následovně: „Čtyři přátelé vytvořili skupinu na Facebooku nazvanou '6000 Sardinek proti Salvinimu', jejímž cílem bylo 'ukázat druhou tvář Boloně' v reakci na ohlášený mítink bývalého vicepremiéra Itálie. Ale namísto očekávaných šesti přišlo na centrální náměstí v Boloni přes patnáct tisíc. Nápad rychle našel odezvu po celé zemi. Podobné akce již proběhly v Rimini, Sorrentu, Janově, Palermu a v dalších městech. Další na řadě je Milán. V hlavním městě plánují Sardinky vyjít do ulic 14. prosince.“
„Tito demonstranti naštěstí vůbec nepřipomínají tradiční levici,“ píše římský deník la Repubblica. „Sardinky vyvolávají v Salvinim strach, protože nyní se v aréně objevili levičáci, kteří se nesnaží hrát na struny strachu. Je velmi zajímavé sledovat, jak se tento nový měkký protest šíří z Boloně až do Palerma – a jaký dezorientující dojem vyvolává – nejen v Salvinim – a to vše proto, že toto hnutí nevyhledává konflikty ... Sardinky se zorganizovaly na Facebooku, jednají spontánně a podle potřeby, přitom opravdu nemají žádného vůdce ... Prostě vyjdou do ulic – bez lidových tribunů a protivných demagogií.“
„Úspěch hnutí Sardinky ukázal, že k demokratické mobilizaci může dojít i bez účasti tradičních levicových stran,“ mudruje ateistický filosof a šéfredaktor italského časopisu Micromega Paolo Flores d'Arcais. Podle jeho mínění mnozí v Itálii již vnímají tradiční strany jako součást establishmentu, jako ty, kdo jsou nahoře, jako elitu odtrženou od občanů, jinými slovy jako svého druhu kastu.
Všechno jako na příkaz
Takové vysvětlení však může uspokojit pouze velmi naivní pozorovatele. Opravdu je těžké uvěřit, že takováto masová shromáždění se začala na různých místech v Itálii náhle a právě v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že Salvini a jeho příznivci mají šanci znovu se dostat opět brzy k moci.
Proto je pádný důvod přikládat vznik tohoto hnutí nikoli spontánní iniciativě jakýchsi čtyř přátel, ale pečlivě připravené operaci, jejímž cílem je zabránit politikovi, který má navíc i pověst „Putinova přítele“, konzervativce a obránce tradičních hodnot, aby znovu stanul v italské vládě.
Jsou dobře známé jeho radikální postoje proti imigraci i proti genderovým útokům na podstatu tradiční rodiny. A když Salvini přijel do Moskvy, demonstrativně obcházel Rudé náměstí v tričku s portrétem ruského prezidenta. Navíc on a jeho příznivci jsou proti sankcím uvaleným na Rusko Spojenými státy a Evropskou unií.
Ale jak ho zastavit? Majdan po kyjevském způsobu není v Itálii tak snadný, protože v „demokratické Evropě“, jak ukazuje příklad Francie či Katalánska, se s takovýmito rebely nepářou a brutálně je rozhánějí gumovými projektily a slzným plynem. Ale co dělat s davem mladých, kteří jdou na náměstí a nerozbíjí výlohy ani auta, ale drží v rukou barevné kresby s rybami a dokonce zpívají partyzánskou píseň „Bella, Ciao“?
Sám Matteo Salvini na RTL s údivem komentoval jednání Sardinek proti jeho Lize takto: „Po celém světě se lidé shromažďují na náměstích proti vládám, ale pouze v Itálii proti opozici.“
Čtěte ZDE: Západ se stává stalinistickou tyranií: Univerzitám i médiím v USA i Evropě vládnou maoisté. Svoboda slova jen pro toho, kdo s námi souhlasí. Bílý muž je vinen - protože je bílý muž. Soudy nejsou potřeba, my jsme soud!
Měkký Majdan?
Spíše lze předpokládat, že nyní na Apeninském poloostrově testují zákulisní političtí stratégové jakousi novou formu evropského měkkého Majdanu – nicméně se stejnými cíli: udeřit na nepohodlného politika, jehož úspěch se tradičním stranám a tradičními metodami nepodařilo zvrátit.
Pravda, existuje ještě jedno vysvětlení: mnozí lidé v Itálii, kde se vlády mění téměř každý rok, jsou už ze všech politiků unaveni. A mezi nezaměstnanou mládeží je také nemálo těch, kteří chtějí vyjádřit svůj protest bez účasti dospělých. A zde začínají hrát svoji roli moderní technologie: do sociálních sítí se pustí atraktivní výzva, která se rychle šíří po celé zemi bez účasti stran a tradičních médií. Možná před našimi očima vzniká v Evropě nová politická realita.
Přesněji řečeno někdo intenzivně pracuje na tom, aby vznikla, a loutkovodiči zůstávají jako obvykle ve stínu.
Není tak těžké uhodnout, o koho jde.
Zdroj.
